LETECKÁ TECHNIKA

Messerschmitt Me-163 Komet

Vznik a vývoj

Od roku 1936 vedl dr. A. Baeum Walter vývoj raketového motoru R 1-203 o tahu 4 kN pro připravovaný Heinkel He 176. Protože se ale záhy ukázalo, že pro zcela novou pohonnou jednotku bude nejvhodnější bezocasý letoun. Pro své dlouholeté zkušenosti ze stavbou samokřídel byl vývojem draku pověřen profesor A. Lippisch. Pod jeho vedením se v roce 1939 zrodil letoun DFS 194. Když Lippisch přešel k Messerschmittovi, byl upravený letoun přeznačen na Me 163 a převezen do výzkumného střediska v Peenemünde, kde po instalaci motoru R I-203 dosáhl během letových zkoušek rychlosti 550 km/h. První Me 163A V1 (KE+SV). dokončený na přelomu let 1940 a 1941, zalétal ve vleku za Bf 110 plachtař kpt. Heini Dittmar, mistr světa a první nositel zlatého plachtařského odznaku. Na čtvrtém prototypu (CD+IM), vyvlečeném 2. října 1941 Bf l10 C do výšky 4000 m, neoficiálně překonal H. Dittmar světový rekord, když po zažehnutí motoru R II-203 dosáhl rychlosti 1003, 67 km/h.

Na prototypu zdokonaleného Me 163B V1 (VD+EK), dokončeném v dubnu 1941, v Peenemünde po havárii H. Dittmara od května létal Rudolf Opitz. Druhý prototyp (VD+EL) už poháněl nový motor R II-211. Po dokončení pokusné série 70 letadel v Regensburgu byla konečná montáž sériových letadel z dílů svážených z drobných závodů po celém Německu zahájena v polovině roku 1944 v Böblingenu u firmy Hans Klemm Flugzeugbau. Slabinou Me 163 byla nedostatečná vytrvalost letu. Proto byl v polovině roku 1944 vestavěn nový motor HWK 109-509 C-1 s regulovatelným tahem do Me 163B V6 a V18, jež se měly stát vzorem pro sérii verze C o větším rozpětí a větší zásobě paliva.

Messerschmitt Me-163 V1

S prototypem V18 sice dosáhl 6.července 1944 R. Opitz rychlosti 1130 km/h, ale do konce války byly dokončeny jen tři prototypy. Prototyp Me 163D V1 (DV+PA). Později přeznačen na Me 263 (Ju 248), s trupem prodlouženým o 0,85 m, zatahovacím tříkolovým podvozkem a křídlem vybaveným automatickými sloty, byl poháněn motorem HWK 109-509 C-4. Nepoškozený byl v Dessau ukořistěn Rudou armádou a posloužil při vývoji MiGu I-270 (Mig 15). V Sovětském svazu byl také ve vleku za Tu-2 zkoušen Me 163S, což byla dvoumístná verze s kabinou instruktora místo hlavní trupové nádrže.

Vlastnosti a použití

První, a vlastně jedinou plně bojovou jednotkou vyzbrojenou Komety se v květnu 1944 stala 1/JG400. Její piloti, operující pod velením kpt. R. Olejnika ze základny Brandis u Lipska. se poprvé utkali se spojeneckými letci 28. července 1944 v okolí Merseburgu. Nejúspěšnějším dnem jejich operační činnosti byl 24. srpen 1944, kdy sestřelili čtyři B-17, z toho dva S. Schubert. Celkem si piloti 1/JG400 na své konto připsali 9 sestřelů při 14 vlastních ztrátách. způsobených však jen v pěti případech bojovým poškozením. V roce 1944 zakoupili Japonci licenční práva na stavbu motoru HWK 109-509A a jeden Me 163B. Při dopravě ponorkou však byl vzorový letoun spolu s ní potopen, a tak do Japonska dorazil jen motor, popis letounu a skrovná výkresová dokumentace. Japonská napodobenina Kometu, označená J8M1 Šusui však s motorem Toku Ro. 2 (Kr-10) poprvé vzlétla až 7. července 1945. Stavba pěti prototypů zlepšené verze J8M2 (Ki-202) už nebyla dokončena, stejně jako stavba připravovaného MXY9 Štuka s motorem Tsu 11.

TTD stíhacího letounu Me-163 Komet
	Me-163 B
země původu	Německo
výrobce	Messerschmitt
vyrobené stroje	320
cena jednoho stroje	?
datum vzletu	Me-163 A: 1941, Me-163 B: 6/1942
ve výzbroji od	9/1943
posádka	1
pohon	1x raketový motor Walter HWK 109-509 A-2
max. tah	17 kN
max. rychlost	830 km/h @ 0 m 960 km/h @ 3 000 m
stoupavost	3,19 min do 10 000 m
max. dostup	12 000 m
dolet	?
délka trupu	5,69 m
rozpětí křídla	9,32 m
nosná plocha	?
výška	2,74 m
hmotnost prázdná	1 905 kg
max. vzletová hmotnost	4 110 kg
hmotnost paliva	?