Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 83

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'
https://www.youtube.com/watch?v=BZtmG-vTxYY
Duke - Komentář v B-2 Spirit
Youtube: B2 COCKPIT TOUR & AERIAL REFUELING
U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...

LETECKÁ TECHNIKA

Zveřejněno: 24. 2. 2012 18:56 Napsal Jan Rut
Nadřazená kategorie: LETECKÁ TECHNIKA Kategorie: STÍHACÍ LETADLA

Lockheed F-104 Starfighter

F-104

 V letech 1949-50 se v Lockheedu zabývali projektem, který měl nahradit typ F-80 Shooting Star. Při vývoji byly důsledně zkoumány zkušenosti pilotů z Korejské války. Vycházelo se z výzkumného letounu X-7 s náporovým motorem a tenkým krátkým křídlem, a zrušeného těžkého stíhače XF-90. Podle studií měl být nový stíhač malý, lehký (v rozmezí 6,8 až 8,2 tun) a schopný letu rychlostí 2-3 Mach. Začaly panovat obavy, zda bude plně vyzbrojený letoun takových rozměrů schopen požadovaných výkonů. Také se musel vyvinout nový menší motor, který by měl menší spotřebu a dostatečný výkon, vzhledem k omezenému prostoru pro palivo i samotný motor. Lockheed předložil své studie USAF a požádal o financování projektu. Ke konci roku 1952 byl USAF zaslán návrh projektu CL-246, který letectvo zaujal natolik, že vydalo specifikaci na nový lehký stíhací letoun. V prosinci 1952 USAF obdrželo návrhy od firem North American (NA-212), Northrop (N-102) a Republic (AP-55), a již v lednu 1953 bylo rozhodnuto o podpoře projektu CL-246, stavbě prototypu a v březnu 1953 o výrobě 2 zkušebních strojů XF-104.

První prototyp byl dokončen koncem ledna 1954 a 28. 2. 1954 krátce vzlétl ze základny Edwards. 4. 3. 1954 pak začaly regulérní letové zkoušky. 2. prototyp se do zkoušek zapojil o rok později, přičemž již 18. 4. 1955 havaroval kvůli ztrátě krytu otvoru pro katapultáž (pilot se katapultoval). Přes ztrátu druhého prototypu bylo rozhodnuto o výrobě ověřovací série 17 strojů YF-104 a 6 sériových F-104A, nyní již se jménem Starfighter. Následovalo dalších 147 letadel F-104A, 26 F-104B, 77 F-104C a 21 F-104D. Celkem bylo vyrobeno 2579 strojů verzí F-104A/C a 741 F-104B/D. Konsorcium složené z výrobců ve Spolkové republice Německo, Nizozemsku, Belgii a Itálii postavilo v licenci 1243 jednomístných a 48 dvoumístných strojů. V Kanadě se vyráběly s označením CF-104 v počtu 340 strojů a v Japonsku jako F-104J v počtu 207 letadel.

Technický popis

  nosné a ocasní plochy   Velmi štíhlé křídlo ve tvaru lichoběžníku je středoplošné koncepce s extrémě krátkým rozpětím. Úhel šípovitosti náběžné hrany je 18°. Při rozpětí 6,68 m je délka každé poloviny křídla pouhých 2,31 m. Vzhledem k extrémě malé nosné ploše 18,2 m² má letoun při max. vzletové hmotnosti velmi vysoké plošné zatížení křídla 770 kg/m². Ocasní plochy jsou uspořádány do tvaru písmene T.

 trup   Drak je zhotoven z lehkých kovů. Trup je dlouhý, téměř kruhového průřezu. Dlouhý kuželovitý radom ukrývá radiolokátor, za radomem následuje jednomístná pilotní kabina. Pilot sedí na vystřelovacím sedadle, kokpit je krytý třídílným sklem, přičemž pro vstup/výstup se prostřední díl odklápí doleva. Na bocích trupu za kabinou se nacházejí dva sací kanály přivádějící vzduch motoru General Electric J79-GE-11A. V ústí sacích kanálů je umístěn pevný kužel, obtokový kanál odvádí část vzduchu přímo do komory přídavného spalování, což velice napomohlo ke zvýšení výkonnosti.

 přistávací zařízení   Podvozek příďového typu je plně zatahovatelný. Příďová podvozková noha s jedním kolem se zatahuje dopředu do podvozkové šachty kryté dvoudílnými dvířky. Hlavní podvozkové nohy jsou na konci druhé třetiny délky letounu a zatahují se do podvozkových šachet v trupu krytých dvoudílnými dvířky. Pod zadní částí trupu mají některé verze sklopný přistávací hák. 

 avionika a výstroj   Řídící soustava je řešena pomocí ireverzibilních posilovačů stabilizátoru a křidélek, a různých tlumících zařízení zajišťujících stabilitu letounu. Speciálně pro F-104 byl vyvinut systém řízení střelby AN/ASG-14, který byl proti tehdejším systémum poloviční velikosti a hmotnosti.

23,4 kB 117,3 kB 106,0 kB 119,0 kB 100,0 kB

Výzbroj

Letoun nenese pevnou kanonovou výzbroj, v levé spodní části trupu lze alternativně instalovat šestihlavňový 20mm kanón M61. Přídavná výzbroj se zavěšuje na celkem devět závěsníků, dva na koncích křídel (pro AIM-9), čtyři podkřídlové a tři podtrupové, max. hmotnost nesené výzbroje je až 3400 kg. Ke vzdušnému boji slouží PLŘS krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder, zavěšované na konce křídel, dále PLŘS AIM-7 SPARROW, případně ASPIDE. K útokům na pozemní cíle může letoun využít neřízené pumy hmotností 227, 340 a 455 kg. Lze také podvěsit přídavné palivové nádrže o objemu 740 l.

Uživatelé a bojové nasazení

 belgie   vyřazeny
 dánsko   vyřazeny
 itálie   92 ks F-104 ASA + 25 ks F-104S/ASA v záloze; 12 ks TF-104G
 japonsko   vyřazeny
 jordánsko   vyřazeny
 kanada   vyřazeny 
 německo   V rámci vojenské pomoci byly stroje F-104 dodány v letech 1956-66 do Západního Německa. Speciálně pro Luftwaffe byla vyvinuta verze F-104G, které sloužilo 96 strojů, resp. 184 průzkumné varianty RF-104G. V současnosti již u Luftwaffe letadla Starfighter neslouží.
 nizozemsko   vyřazeny
 norsko   vyřazeny
 pákistán   Indicko-Pákistánská válka (1971)
 řecko   vyřazeny
 španělsko   vyřazeny
 taiwan  
 turecko   vyřazeny
 spojené státy americké   vyřazeny

Verze

F-104A - základní jednomístná verze určená pro přepadové stíhání, první let podnikla 17. 2. 1956.
F-104B - dvoumístná cvičná verze
F-104C/D - modernizované verze odvozené z F-104A/B
F-104G - F-104G vznikl podle požadavků západoněmecké Luftwaffe, která tento typ chtěla používat jako nosiče taktických jaderných zbraní, k ničení pozemních cílů, stíhací úkoly, případně i jako průzkumné letadlo. Prototyp poprvé vzlétl v červnu 1960. Tato verze má výrazně posílenou konstrukci trupu, víceúčelový radar NASARR, inerciální navigační systém, nové ovládací klapky a motor J79-GE-11A s max. tahem 44,5 kN nebo 70,3 kN s přídavným spalováním. 
TF-104G - dvoumístná cvičná verze vycházející z F-104G.
RF-104G - jednomístná taktická průzkumná verze vycházející z F-104G.
F-104J - licenčně vyráběná japonská verze 
F-104S - licenčně vyráběná italská verze
F-104ASA - italská verze s vylepšenou avionikou
CF-104 - licenčně vyráběná kanadská verze

F-104G
země původu Spojené státy americké (USA)   USA
posádka 1 (pilot)
výrobce Lockheed Martin
vyrobené stroje 2 576 (výroba ukončena)
cena jednoho stroje ?
datum vzletu 17. 2. 1956
ve výzbroji od leden 1958 (USAF)
pohon 1x General Electric J79-GE-11A
max. výkon 1x 70,31 kN
max. rychlost Mach=2,20 / 2 145 km/h
max. stoupavost 280,00 m/s
max. dostup 15 240 m
dolet 650 - 1 180 km (bojový), 2 445 km (max.)
délka trupu 16,69 m
rozpětí křídla 6,68 m
nosná plocha 18,20 m²
výška 4,10 m
hmotnost prázdného stroje 6 348 kg
max. vzletová hmotnost 13 170 kg
hmotnost paliva 2 642 kg
Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

Vyhledávání

Dnešní den v historii

16.září 1817 – Český básník a obrozenec Václav Hanka oznámil, že nalezl zlomek staročeského rukopisu. Rukopis se podle místa nálezu (kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře králové) nazýval Královédvorský. O rok později byl nalezen ještě jeden takový rukopis (Zelenohorský). Rukopisy sice zvedly sebevědomí českého národního obrození, ale později se prokázalo, že oba rukopisy jsou padělky, které zřejmě vytvořili Václav Hanka a Josef Linda.

16.září 1908 vyhlášení nezávislosti Bulharska na Turecku

16.září 1935 byla zahájena stavba letadlové lodi HMS Ark Royal.