Kdo je online

Přihlášení uživatelé 2
Hosté 18

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Turecké F-100 Super Sabre si zabojovali při invazi na Kypr.
Gray Fox - Komentář v Su-27 Flanker
V úterý 22. září ruská stíhačka Su-35 sestřelila kanonem při cvičení Su-30. Přesná příčina proč k tomu došlo není zatím ...
V Československu po válce také vyvíjeli plamenomety. Inspiraci nalezli z německých vzorů i sovětských a amerických.
Pro jednou uvádí pohled na Švédsko, sic hodně opatrný. https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/svedsko-covid-pandemie-stock...
Michal Kroužek - Odpověděl na komentář # 4657 v Canon de 75 Modèle 1897
Děkuji za pochvalu. Uvažuji nad rozšířením článku o další využití tohoto kanonu např. v pevnostech apod a jeho další mod...

LETECKÁ TECHNIKA

Zveřejněno: 6. 3. 2012 18:57 Napsal Jan Rut
Nadřazená kategorie: LETECKÁ TECHNIKA Kategorie: TRANSPORTNÍ LETADLA

Antonov An-70

An-70

Střední čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun pro střednědlouhé a dlouhé tratě se schopnostmi STOL.
  První studie letounu, který by ve službě u sovětského letectva nahradil letité An-12 byly vypracovány již v roce 1975. Nový typ měl být čtyřmotorový střední transportní letoun s ekonomickým provozem schopný plnit širokou škálu úkolů. Proti sobě se postavily projekty konstrukčních kanceláří Antonov (An-70) a Jakovlev (Jak-44). První z nich měl mít turbovrtulové motory, druhý proudové. Vybrán byl nakonec An-70 a začal jeho vývoj. V roce 1984 byly práce na projektu zastaveny a určeny nové podmínky, které měl typ splňovat. Především se jednalo o schopnosti STOL a přepravy těžšího nákladu. Výrazně upravený prototyp, se zpožděním kvůli rozpadu SSSR, opustil výrobní halu v Kyjevě 20. 1. 1994, poprvé se vznesl 16. 12. téhož roku a rozeběhly se testy. 10. 2. 1995 se však prototyp srazil ve vzduchu s doprovodným An-72, přičemž oba letouny byly zničeny a posádky zahynuly. Druhý prototyp byl dokončen až v roce 1997 a vznesl se 24. 4. t.r. V roce 1999 Rusko závazně objednalo 165 letounů, přičemž dalších až 350 může být objednáno později, a v listopadu 2000 Ukrajina objednala 65 letounů. An-70 je nabízen i do zahraničí, především do Číny, kde by mohla probíhat licenční výroba, Indie, ale i do západní Evropy (zde byla dána přednost vyvíjenému stroji A400M), ČR a Maďarska (v rámci deblokace ruských dluhů, vzhledem k vývoji programu z nákupu sešlo). Přestože v lednu 2001 havaroval při přistání druhý prototyp, dokončil An-70 téhož roku armádní zkoušky a v prosinci 2002 se měla rozeběhnout sériová výroba, ta však kvůli problémům z ruské strany dosud zahájena nebyla a projektu hrozí krach. Ruské letectvo se totiž rozhodlo, kvůli vysoké ceně (50-60 mil. USD) a problémům při vývoji, místo An-70 zavést do výzbroje modernizované stroje Il-76MF.

61,4 kB 60,6 kB 28,1 kB 12,0 kB 65,9 kB

Technický popis

  nosné a ocasní plochy   Letoun je v hornoplošném uspořádání s křídlem, VOP a SOP. Lichoběžníkové křídlo o rozpětí 44,04 m a ploše 204 m² má úhel náběžné hrany 15°, odtoková je téměř kolmá na trup. Na náběžné hraně jsou umístěny sloty, na odtokové dvojice hydraulických vztlakových klapek, zabírajících 2/3 délky křídla, před nimiž jsou aerodynamické spoilery. V křídle jsou umístěny rozměrné palivové nádrže, mezi křídly se nachází centrální palivová nádrž tvořící menší hrb. Pod křídly jsou vysunuté čtyři motorové gondoly s motory Progress D-27 o jednotkovém výkonu 10 440 kW s protiběžnými kompozitovými vrtulemi Aerosila SV-27 tvořenými osmi a šesti listy. Klasické lichoběžníkové výškové ocasní plochy mají úhel náběžné hrany 20°, resp. 10° odtokové. VOP je rozdělena na dvě části - přední pevnou a výškové kormidlo. Lichoběžníková svislá ocasní plocha s úhly 50° a 80° je trojdílná, s pohyblivou náběžnou hranou a směrovým kormidlem.

 trup   Trup je vyroben převážně z kovů, části jsou z kompozitních materiálů. V příďovém radomu je umístěn radiolokátor. Dále je v horní části trupu kokpit s 5člennou osádkou, ve spodní části se nachází bloky avioniky a schůdky pro vstup do nákladního prostoru. Do letadla se vstupuje dvojicí dveří na přídi a dvojicí na zádi pro spodní patro, do vrchního patra, pokud je instalováno, je k dispozici stejný počet menších dvířek v horní části trupu. Nákladový prostor může být, jak bylo uvedeno, rozdělen na 2 patra pro přepravu pěchoty. Na stropě 18,6 m dlouhého (resp. 22,4 m s využitím rampy), 4,8 m širokého a 4,1 m vysokého nákladového prostoru o objemu 425 m² se nachází kolejnice se čtyřmi manipulačními jeřáby. Prostor je ukončen rozměrnou hydraulicky vyklápěnou nákladovou rampou. Pod rampou je dvojice hydraulicky výsuvných opěr pro stabilizaci při vykládaní a nakládání letounu.

 přistávací zařízení   Podvozek je klasický tříbodový příďového typu. V přídi se nachází krátká přední podvozková noha s dvojitým kolem. Ta se zatahuje směrem vpřed do podvozkové šachty kryté dvoudílnými dvířky. Hlavní podvozkové nohy jsou umístěny v rozměrných gondolách na břiše letadla uprostřed trupu. Hlavní podvozek tvoří po každé straně tři nohy, každá se dvěma koly. Kola se sklápějí do gondol směrem k ose letounu. Gondoly jsou kryty trojdílnými dvířky. Podvozek je vybaven hydropneumatickým odpružením a hydraulickými brzdami.

 avionika a výstroj   Palubní deska je osazena šesti barevnými víceúčelovými displeji. Výkonný palubní počítač zpracovává informace a řídí veškeré operace, včetně regulace pohonných jednotek, vyhodnocování stavu jednotlivých systémů letounu apod. Letoun je díky modernímu vybavení schopen operovat za všech povětrnostních podmínek, ve dne i v noci. Řízení letounu je řešeno systémem fly-by-wire, tedy elektronicky s přispěním hydraulických systémů. Veškeré ovládací prvky a systémy jsou zálohované. Pro západní trh je připravena tzv. westernizovaná verze s avionikou západního původu.

Verze

An-70 - základní verze, které se týká popis.
An-70T/TK - jedná se o civilní nákladní verze.
An-70-100 - zkrácená verze s dvoučlennou osádkou pro regionální dopravce.
An-77 - exportní varianta s motory CFM56-5A1 a západní avionikou.

An-70
země původu Rusko/Ukrajina  
posádka 3 (pilot, druhý pilot, nákladový operátor)
výrobce Antonov Design Bureau
vyrobené stroje 2 (probíhají testy)
cena jednoho stroje 50-60 mil. USD
datum vzletu 16. 12. 1994
ve výzbroji od -
pohon 4x ZKMB Progress D-27
max. výkon 4x 10 444,00 kW
max. rychlost Mach=0,65 / 800 km/h
max. stoupavost ?
max. dostup 12 000 m
dolet 1 350 km (s max. nákladem), 7 400 km (max.)
délka trupu 40,2 m
rozpětí křídla 44,00 m
nosná plocha ?
výška 16,1 m
hmotnost prázdného stroje ?
max. vzletová hmotnost 130 000 kg
max. náklad 47 000 kg
hmotnost paliva ?
Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

24.září 1940 podnikli bombardéry Vichystické Francie nálet na Gibraltar.

24.září 1405 – Na útrapy v zajetí v klášteře zemřel mladší moravský markrabě Prokop. Po jeho smrti se stal jediným pánem Moravy jeho starší bratr Jošt.

24.září 1735 zemřel český barokní malíř Petr Jan Brandl

24.září 1893 se narodil francouzský stíhací pilot Jean Casale