Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 16

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Dezinfekce dokončena. Letadlová loď se po nákaze chystá znovu do služby: https://www.idnes.cz/zpravy/nato/letadlova-lod-...
Tento týden probíhal tréning spolupráce mezi letouny L-159 ALCA a předsunutými leteckými návodčími při přímé letecké pod...
What the USS Roosevelt Can Teach Scientists About COVID-19 https://www.popularmechanics.com/military/research/a32256110/...
Něco k přečtení: J. Šedivý: Armáda musí přehodnotit své plány, ale její rozpočet se nesmí stát trhacím kalendářem http:/...
Tak ani letadlová loď Charles de Gaulle nebyla ušetřena a musela se kvli koronaviru vrátit do přístavu. Nakažených členů...

LETECKÁ TECHNIKA

Zveřejněno: 30. 11. 1999 1:00 Napsal Jan Rut
Nadřazená kategorie: LETECKÁ TECHNIKA Kategorie: OSTATNÍ LETECKÁ TECHNIKA

Lockheed SR-71 Blackbird

Konstrukce, která byla vyvinuta týmem v čele s Kellym Johnsonem v tzv. "Skunčích dílnách", měla za úkol mezi strategickými průzkumnými letouny nahradit starší U-2. Nový letoun měl být mnohem rychlejší a měl mít mnohem větší dostup. Práce na konstrukci začaly sice již roku 1959, americká vláda se ale o existenci nového typu formálně až do roku 1964 nikdy nezmínila. Právě roku 1964 byl stroj zkoušen jako možný experimentální přepadový stíhací letoun pro každé počasí a to v programu vylepšené pilotované přepadové stíhačky (Improved Manned Interceptor). Tři letouny byly tehdy dočasně převedeny pro potřeby USAF a později byly pod označením YF-12A testovány odborníky z USAF a NASA. Program těchto zkoušek se oficiálně nazával AST (Advanced Supersonic Technology - pokročilá nadzvuková technologie). Sériová výroba letounů SR-71 začala roku 1963 a prvním uživatelem se stal 4200. strategický průzkumný wing, který letouny dostal roku 1966.

Letoun je schopný vyvinout rychlost přes 3000 km/h a vystoupat do výšky 30 km. Z důvodů vysokých teplot při této rychlosti musely být na SR-71 použity nové konstrukční postupy. Drak letounu je vyroben z titanových slitin, protože povrchové teploty při rychlostech okolo 3 M dosahují hodnot 230°C až 593°C. Trojúhelníková křídla přecházejí plynule do plochého trupu, úhel náběžných hran je 60°. Na vztlaku letounu má podíl celý trup, protože se působiště vztlaku při vysokých rychlostech posunuje na zadní část letounu a stroj by byl v předu příliš těžký. Pro pohon letounů byly vyvinuty speciální motory Pratt & Whitney JT11D-20, které kombinují funkci proudových motorů s motory náporovými a pracují při stále zapnutém přídavném spalování. V letounu jsou nádrže pro 36 280 kg paliva JP-7. Jde o speciální uhlovodíkovou směs se sníženou odpařivostí. Palivo se na své cestě k motoru využívá pro chlazení některých částí letounu.

Prototypy stíhací verze s označením YF-12 nesly pulzní dopplerovský radar AN/ASG-18 a infračervené detektory. Aby se do přídě mohl radar umístit, musely být příďové části nosných ploch odstranit. To ale snížilo stabilitu stroje natolik, že musela být pod záď instalována sklopná pomocná svislá plocha, která se napřimovala po startu stroje. Hlavní výzbroj tvořilo osm ŘS AIM-47A, které byly uloženy v trupu a před odpálením byly vysouvány ven. Přes vynikající výkony nemělo o tyto letouny USAF praktické použití, a tak po řadě zkoušek byly prototypy předány NASA k výzkumným účelům. Během zkoušek bylo dosaženo několika světových rekordů, například rychlostní rekord 3356 km/h a maximální dostup 26 212 m.

Verze:

A-12 -
SR-71 - průzkumný letoun (viz text)
YF-12 - přepadový stíhací letoun (pouze prototypy; viz text)

Uživatelé:

(v aktivní službě u NASA jsou 2 letouny, dalších 27 je uloženo v rezervě)

Bojové nasazení:

Průzkumné lety nad územím východního bloku

Výzbroj:

  • letoun nenese pevnou kanonovou výzbroj
  • SR-71 pouze elektronické, optické, infračervené senzory
  • YF-12 měl ve výzbroji osm ŘS AIM-47A
Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

3.června 1989 zemřel Sajjid Rúholláh Músaví Chomejní.