LETECKÁ TECHNIKA

Letov Š-50

Letov Š-50 předválečný československý dvoumotorový víceúčelový letoun továrny Letov. Měl sloužit k průzkumu a pro lehké bombardovací úkoly na frontě. Vznikl na požadavku československého ministerstva obrany z roku 1936. Konstrukci letounu vedle Alois Šmolík. Navržen podle francouzské doktríny, ve které se počítalo s letounem označovaným jako „avion de travail“ (pracovní letoun). U něj se počítalo s trvalou hlídkovou službou nad frontovým pásmem a podávání informací o pohybu jednotek. K zajištění jeho bezpečnosti byla však nutná letecká převaha. Vznikal na základě požadavku MNO z roku 1936 na taktický průzkumný a lehký bombardovací letoun. Konkurentem Š-50 byl letoun E- 51 továrny Praga.

Výroba

Při výrobě letounu se ukázalo, že firma Letov nemá potřebné zkušenosti s celokovovými letouny (potah duralovým plechem, tepelné zpracování duralových nýtů,..), proto byla požádána o pomoc společnost Avia.

Letoun byl představen v roce 1937 na Paris Air Show. Tehdy šlo teprve o dřevěnou maketu v měřítku 1:1. V témže roce byl vystaven i na letecké výstavě v Praze. Při svém zveřejněný vzbudil velký zájem v zahraničí.

První vzlet Š-50 byl naplánován na březen 1938, ale musel být posunut až na září 1938 a zkoušky byly zahájeny v listopadu 1938.

Technický popis

Šlo o samonosný dolnoplošník celokovové duralové konstrukce. Svislé ocasní plochy byly dvojité, kruhového tvaru a nesené na koncích vodorovné plochy

Jeho tříčlenná posádka, měla k dispozici tři kulomety. Jeden pevný a dva pohyblivé. V trupu byl prostor pro fotografické vybavení. Prototyp používal dva 9 - válcové motory Avia Rk-17 (420 kW), ale pro sériové exempláře bylo v plánu použít francouzské motory Gnome - Rhone 14M (515 kW/700k). Také měl ještě pevný podvozek, i když jemně kapotovaný. U sériových kusů se počítalo s francouzskými motory a zatahovacím podvozkem, pak měl dosahovat maximální rychlosti 370 km/h. Prototyp s motory Avia dosahoval maximální rychlosti 305 km/h s dvoulistými vrtulemi.

Letoun byl vyzbrojen kulometem vz.30 v levém křídle těsně u trupu, pozorovatel disponoval dalším pohyblivým kulometem vz.30 ve střelišti pod přídí trupu a střelec pak obsluhoval kulomet stejného typu v kupolce na hřbetu trupu. Kupoelka byla výrobkem Tatry. Součástí výzbroje mohly být pumy o hmotnosti až 600 kg. Letoun byl vybaven fotoaparátem a radiostanicí.

Plánovala se i verze pro přepravu cestujících Š-50D. Její model byl ofukován v aerodynamickém tunelu VTLÚ. Další variantou byl Š-52, který měl sloužit pro výcvik posádek dvoumotorových letadel.

Prototyp létal v barvě hliníku s modře lemovanými výsostnými znaky na křídle a svislých ocasních plochách. Za mobilizace pak obržel kamufláž.

Po okupaci

Po okupaci Československa ho zkoušeli němečtí experti a v roce 1939 byl vystaven na mezinárodní letecké výstavě v Bruselu, kde byl prezentován v rámci Německa jako protektorátní výrobek. . Při té příležitosti nesl poznávací znaky D-OPCO a na směrovkách měl hákové kříže. V kabině letounu byla potajmu umístěna malá československá vlajka.

Po výstavě se letoun vrátil do Letňan a později putoval na německé zkušební letiště Rechlin, kde probíhali jeho další testy. V roce 1940 byl poškozen při havárii a odeslán na opravu, ke které ale nakonec zřejmě nedošlo. V průběhu války byl sešrotován.

Typ: pozorovací jednoplošný dolnoplošník
Osádka: 3
Rozpětí: 17,30 m
Délka: 12,60 m
Nosná plocha 43,00 m2
Hmotnost prázdného letounu 2475 kg
Vzletová hmotnost 5708 kg
Motor 2 x Avia Rk-17 - jmenovitý výkon 309 kW/420 k
Nejvyšší rychlost 305 km/h
Cestovní rychlost 260 km/h
Dostup 6200 m
Stoupavost 9,5 min. na 3000 m
Dolet 1 300 km

Avia Rk.17

Zdroj:
Československá letadla 1 (1918-1945) Václav Němeček
Wikipedia
airwar.ru
...