LETECKÁ TECHNIKA

Bell UH-1 Iroquois

Vrtulník UH-1 je na americké pevnině nejpopulárnějším víceúčelovým vrtulníkem a bezpochyby i nejúspěšnějším typem firmy Bell Helicopter Company. První prototyp vzlétl v roce 1959. Používají jej v různých verzích ozbrojené složky USA a kanadská armáda. Italská firma Agusta jej vyráběla v licenci, stejně jako firma Fudži v Japonsku nebo Dornier v Německu. UH-1 Iroquois je jednomotorový lehký transportní vrtulník klasického uspořádání. Konstrukce trupu je celokovová poloskořepina. Rámový podvozek z ocelových trubek lze pro pozemní účely doplnit koly nebo nahradit plováky pro přistání na vodě. Nejčastěji je UH-1 používán k přepravě výsadku vojsk, k ochraně a palebné podpoře výsadkových akcí, k evakuaci raněných, k převozu proviantu a munice, k leteckému průzkumu, jako létací velitelské stanoviště na úrovni brigády, ale také jako vrtulník školní, spojovací, záchranný i dopravní. Velmi rozšířené je i civilní použití. Původní výzbroj vrtulníku UH-1 bylo šestnáct neřízených raket ráže 70 mm a dva kulomety ráže 7,62 mm. Za války ve Vietnamu byla postupně vyvíjena do různých kombinací zbraní, které byly buď zavěšovány na bocích trupu nebo umísťovány do bočních nákladních dveří. Vzniklo několik verzí typu UH-1. UH-1A/B> byla původní sériově vyráběná verze s kabinou pro 10 osob a s motorem T53-L-5 o výkonu 715 kW, UH-1C sloužila s motorem T53-L-11 o výkonu 820 kW jako gunship s různou kombinací výzbroje, UH-1D se využívala k výsadkovým operacím a k palebné podpoře výsadku, měla motor T53-L-11 a poskytovala prostor pro 12 až 14 osob, UH-1E byla víceúčelová verze vycházející z verze UH-1C, byla určena pro námořní pěchotu, UH-1F byla verze pro USAF určená k dopravě raket mezi základnami, verze UH-1H již poskytovala prostor čtrnácti osobám a měla motor T-53-L13 o výkonu 820 kW, HH-1K se stejně jako HH-1H používala k záchranným akcím, UH-1M byla verze vybavená televizním systémem a přístroji nočního vidění pro činnost v noci a UH-1N je verze typu UH-1D se schopností letu za každého počasí a se záchranným navijákem. Tato verze byla z důvodů zvýšení bezpečnosti a kapacity užitečné zátěže vybavena zdvojeným pohonem. Při výpadku jedné z turbín začne druhý agregát pracovat na plný výkon a společným hnacím hřídelem zabezpečí další let. Dnes jsou u americké armády vrtulníky UH-1 nahrazovány výkonnějším typem UH-60 Black Hawk. V polovině roku 2001 americká armáda oznámila, že hodlá vyřadit všechny své stroje AH-1 Cobra spolu se stroji UH-1 Iruquois do roku 2004 a urychlit tak nástup nového typu RAH-66 Comanche. Tyto stárnoucí stroje je totiž obtížné a nákladné udržovat a navíc i jejich bojová hodnota je mnohem menší než například UH-60 nebo AH-64. Jedním z cílů, které si US Army také stanovila, je dosažení provozuschopnosti u 90 procent techniky oproti současným 75 procentům.

Bell UH-1H Huey upravený aby připomínal Mil Mi-24 Hind-D

Verze:

UH-1A/B - základní verze
UH-1C/D - modernizované verze
UH-1E - verze pro USMC
UH-1F - verze pro USAF
UH-1H - zvětšená modernizovaná verze
UH-1M - verze pro noční akce
UH-1N - dvoumotorová zvětšená verze
HH-1H - záchranná verze
HH-1K - záchranná verze
HH-1N - záchranná verze
NU-1B - testovací verze

Uživatelé:

Argentina (54 ks UH-1H)
Brazílie
Dominikánská republika
Honduras
Chile
Japonsko
Kanada (6 ks UH-1H)
Kolumbie (22 ks UH-1N)
Korejská republika
Mexiko
Německo (110 ks UH-1D)
Nový Zéland
Řecko
Saúdská Arábie
Taiwan
Turecko (122 ks UH-1D/H)
USA (762 ks UH-1H; 65 ks UH-1N; 18 ks HH-1N; 1 ks NU-1B)
Venezuela

Bojové nasazení:

Válka ve Vietnamu (1965-1973 - USA)
Válka v Perském zálivu (1991 - USA)
Operace Irácká svoboda (2003 - USA)

Výzbroj:

• 16 neřízených 70mm raket a 2 7,62mm kulomety
• UH-1H měla nosník pro osazení 1 předního 7,62mm kulometu a 2 dalších na podpěrách v bočních dveřích