Kdo je online

Právě přítomno: 2556 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

NÁMOŘNÍ TECHNIKA

Zveřejněno: 22. 4. 2012 21:21 Napsal Ladislav Kosour
Nadřazená kategorie: NÁMOŘNÍ TECHNIKA Kategorie: OSTATNÍ PLAVIDLA

RMS Mauretania

 kB

Mauretania a a její sesterská loď Lusitania byly vyprojektovány společností Cunard za podpory a štědré pomoci britské Admirality, díky dohodě, že v případě války budou obě lodi dány k dispozici námořnictvu k použití jako pomocné křižníky (Auxiliary merchant cruisers). Tato dohoda byla podepsána v roce 1903 a Admiralita poté půjčila společnosti 2,600,000 liber na stavbu dvou pasažérských lodí schopných dosáhnout rychlosti 25 uzlů.

Mauretania i její sestra Lusitania byly poháněna čtyřmi šrouby s přímým připojením na parní turbíny, přesto však pohon vykazoval určité rozdíly, když všechny čtyři šrouby Mauretanie byly trochu větší a parní turbíny měly více lopatek.

Kmotrou Mauretánie se stala vévodkyně z Roxburghe a na vodu byla za její přítomnosti spuštěna 20. září 1906. Na svojí panenskou plavbu z Liverpoolu do New Yourku se vydala z 16. listopadu 1907 a cíle, i přes bouřlivé moře a mlhy během plavby, dosáhla 22. listopadu. Cestou zpět do Liverpoolu dosáhla rekordu, když Atlantik přeplula průměrnou rychlostí 23.69 uzlů (43.87 km/h). 2. května 1908 během vyplouvání z Liverpoolu narazila Mauretania na podmořský objekt a poškodila si šrouby. Kvůli tomu strávila několik týdnů v doku Canada Graving, kde se podrobila opravám. na moře se vrátila až 23. listopadu 1909, kdy vyplula z Liverpoolu na další cestu přes Atlantik.

V září 1909 se jí podařilo "ukořistit" Modrou stuhu za nejrychlejší plavbu do Ameriky - rekord, který vydržel 20 let, než jej v roce 1929 získal německý parník Bremen. Na konci roku 1909 byl její první kapitán John T. Pritchard nahrazen Williamem Turnerem. Díky své reputaci mohla Mauretania na své palubě hostit i významné osobnosti. Tak například při cestě v prosinci 1910 se na její palubě nacházeli princ Albert a princ Radziwell, a také pan Carlisle, ředitel společnosti Harland and Wolff. V červnu zase převážela do Anglie tisíce pasažérů na korunovaci krále Jiřího V.

V prosinci 1913 se Mauretania vrátila do Liverpoolu k plánované generálce, během níž byly také provedny opravy turbín. 26. ledna 1914, když probíhaly opravy jedné z lopatek turbíny, jedna plynová bomba explodovala. Výbuchem byli zabiti čtyři dělníci a dalších 6 bylo zraněno. Následný požár se sice brzy podařilo zdolat, lopatky pravoboční turbíny však byly silně poškozeny a Mauretania se tak mohla ke svým úkolům vrátit až v březnu.

4. srpna 1914, v den, kdy Anglie vyhlásila válku Německu, byla Mauretania na cestě do New Yorku. Loď byla proto odkloněna do Halifaxu a Admiralita vydala příkazy k rekvizici lodě pro její přestavbu na pomocný křižník, ihned jakmile se vrátí do Liverpoolu. Nakonec však 11. srpna byly příkazy k rekvírování Mauretania a Lusitanie staženy a lodě dál zůstaly pod správou společnosti Cunard.

Přesto se Mauretanie válka dotkla. Kvůli snížení počtu pasažérů na transatlantické trase byla Mauretanie 26. srpna vyvázána u mola v Liverpoolu, kde čekala na lepší časy. Po potopení Lusitanie v květnu 1915 a kvůli potřebě dopravní lodě pro přesun vojska pro gallipolskou operaci, byla Mauretanie převzata Admiralitou a pod jejím velením vykonala několik cest na spojeneckou základu na ostrově Lemnos. Během jedné z cest na ní nepřátelská ponorka vypálila torpéda, loď se však, i díky své rychosti, dokázala útoku vyhnout. Na konci srpna se pak vrátila do Liverpoolu, kde se podrobila přestavbě na nemocniční loď. 21. října poté vyplula na první z mnoha plavek v nové roli, která skončila 25. ledna 1916.

Toto však nebyl konec její válečné kariéry. 29. září 1916 byla opět rekvírována, nyní pro přepravu kanadských vojáků do Evropy. V říjnu až listopadu 1916 vykonala dvě plavby z Liveropoolu do Halifaxu, a poté s vojáky do Francie. Poté se konečně dočkala odpočinku a až do počátku roku 1918 byla vyvázána v Clyde. V březnu 1918 byla opět rekvírována jako transportní loď a až do uzavření příměří v listopadu přepravila přes 30,000 amerických vojáků do Francie. Po ukončení bojů ji čekal opačný úkol a lod přepravovala repatriované Američany a Kanaďany domů. Poslední transportní plavbu ukončila 29. června 1919 a byla umístěna do doku v Southamptonu k opravám.

21. září 1919 vyplula, poprvé po skončení války, ze Southampton na komerční plavbu přes Atlantik. Během jedné ze zastávek v Southamptonu na palubě vypukl požár, který se rychle rozšířil a byl udolán až za pomoci přivolané hasičské skupiny. největší škody požár způsobil v kabinách první třídy a loď se tak vrátila ke staviteli k opravám. Během prací byly původní uhelné kotle vyměněny za kotle spalující mazut. V březnu 1922 se opravená loď znovu hlásila do služby.

25. července 1922 se jí podařilo překonat svůj předválečná rychlostní rekord - nyní přes 26 uzlů. V lednu 1923 byla pronajata americké cestovní společnosti a provedla cestu po Středomoří. Dalším opravám se podrobila v listopadu, které byly zahájeny v Anglii, ale kvůli stávkám anglických dokařů musely být dokončeny ve francouzském Cherbourgu.

V roce 1924 se Mauretania objevila v novinách u zprávy o vyšetřování záplav v Cowes. Podle výsledků vyšetřovací komise loď při vyplouvání ze Solentu plula příliš vysokou rychlostí a vlny jí způsobené měly za následek zaplavení hlavních ulic a domů v Cowes. Během prací v roce 1928 byly vnitřní interiéry modernizovány. Nově stavěné lodě pro Nordeutscher Lloyd Bremen a Europa však zatlačily Mauretánii do pozadí a uzmuli jí její tituly a její hvězda pomalu vyhasínala.

27. listopadu 1929 během vyplouvání z New Yorku poblíž Robbins Reef se srazila s trajektem. Při nehodě nebyl naštěstí nikdo zraněn, obě lodi však byly viditelně poškozeny, opravy Mauretánie však netrvaly ani 24 hodin. Po zimních opravách se Mauretánie vrátila do služby v únoru 1930 a celý rok strávila na severoatlantické trase. Po dalších třech letech služby však připlula do přístavu ze své poslední plavby s pasažéry 30. června 1934, v den, kdy se společnosti Cunard a White Star Lines. Tato fůze a dokončení Queen Mary odsoudily letitou loď k zániku.

Vyřazená loď byla vyvázána v Southamptonu a 3. dubna 1935 byla prodána společnosti Metal Industries Ltd. z Glasgow k rozebrání. 1. července se ve vleku vydala na svojí poslední plavbu.

Technicko-taktická data ocean-lineru Mauretania
Země původu Velká Británie  
Posádka 802
Kapacita 2165 pasažérů (563 1.třída, 464 2.třída, 1138 3.třída)
Pohon parní turbíny, čtyři 4-lopatkové šrouby
Výkon 68 000 shp
Max. rychlost 27 uzlů
Dosah ?
Délka 240,80 m
Šířka 26,80 m
Ponor ?
Tonáž 31 938 brt
Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

24.července 1744 – Pruský král Fridrich II. a německý císař Karel VII. uzavřeli tzv. frankfurtskou spojeneckou smlouvu. Císař souhlasil s připojením pravého břehu Labe k Prusku za vojenskou pomoc proti Marii Terezii.