POZEMNÍ TECHNIKA

Lt vz.35

Škoda vyrobila vylepšenou verzi SU označenou S-IIa a v říjnu 1934 ji představila. Jeho konkurencí byl tank P-IIa od ČKD, který byl později úspěšně exportován a také licenčně vyráběn. Po zkouškách 30.srpna 1935 byla podepsána smlouva na 160 tanků firmy Škoda, které dostaly označení Lt vz.35. ČKD vystoupila s obviněním, že Škoda použila k získáni zakázky. Ministerstvo obrany urovnalo spor tím, že zakázku rozdělila v poměru 1:1.

 Lt vz.35 používal pneumatické řazení rychlostí a pneumatický posilovač řízení, což snižovalo únavu řidiče při delších přesunech. Všechny hlavní obslužné mechanismy byly zdvojeny. Konstrukce byla pokročilá, ale tank byl po mechanické stránce velmi složitý. Výzbroj tanku tvořil kanon Škoda ráže 37 mm L/40 a dva kulomety ráže 7,92 mm (jeden spřažen s kanonem a druhý v přídi korby). Celkem bylo do okupace vyrobeno 298 tanků a dalších 126 tanků bylo vyrobeno pod označením Škoda R-2 pro Rumunsko. Po okupaci byl Lt vz. 35 převzat do výzbroje německé armády pod označením PzKpfw 35 (t), 52 kusů si ponechala slovenská armáda. Během roku 1940 bylo dodáno několik desítek kusů do Rumunska pod označením T-11. Celkem bylo vyrobeno 440 tanků. Modifikovaný tank LT vz. 35 byl také licenčne vyráběn v Maďarsku pod označením Turan I M40.

 Další modifikace Lt vz. 35 byl velitelský vůz PzBfWg 35 (t) (Panzerbefehlswagen), prototyp stíhače tanků Panzerjäger 35 (t) a asi 50 tanků bylo předeláno na dělostřelecké tahače Mörserzugmittel 35 (t). Asi dvacet tanků Škoda R-2 ze 126 dodaných do Rumunska bylo v roce 1943 přestavěno na stíhač tanků TACAM. Tanky Lt vz. 35 se účastnily bojů v Polsku a útoku na Francii v roce 1940. Po útoku na SSSR se účastnily bojů na východní frontě a to až do roku 1942, kdy byly staženy. Tanky byly součástí výzbroje také armád Slovenska, Rumunska a Bulharska.