POZEMNÍ TECHNIKA

wz. 28

Polská armáda se zájmem sledovala francouzské pokusy s polopásovými vozidly firmy Citroen Kegresse. Vzhledem ke tradičně špatné polské infrastruktuře se vozidlo takové koncepce pro místní podmínky maximálně hodilo. Do Francie byla proto vyslána komise, která měla sbírat informace o polopásových vozidlech přímo na místě. Polská komise hleděla na konstrukci francouzských vozidel poněkud skepticky, do Polska tak bylo zakoupeno pouze 135 šasi polopásových automobilů Citroen Kegresse B2 10CV. V Polsku se na těchto šasi měly vyrábět obrněné automobily či polopásové tahače.

Hranatá pancéřová nástavba obrněného vozidla wz.28 byla vyráběna v Polsku závodem CWS ve Varšavě a vycházela z francouzského obrněného automobilu AMC M23. Jednotlivé pancéřové pláty z válcované oceli byly spojovány nýty. Spodek vozidla nebyl pancéřován. Pancéřová nástavba byla koncem roku 1929 modernizována, změny se týkaly zejména zadního plátu, který byl nově zkosen. Na levé straně korby a vzadu se nacházely vstupní dveře osádky. Chladič byl chráněn dvojdílným krytem, ovládaným z místa řidiče. K pohonu sloužil motor Citroen B-14 o výkonu 20 HP.

Mechanická redukční převodovka měla tři stupně pro jízdu vpřed a jeden vzad. Podvozek sestával vpředu z běžné nápravy a vzadu z pásového podvozku systému Kegresse. Pásový podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, čtyř dvojitých pojezdových kol a hnacího kola vzadu. Pásy byly vyrobeny z gumy, což značně snižovalo jejich životnost.

Na zadní zvýšené části korby byla posazena věž, konstrukčně vycházející z věže tanku FT-17. Stejně jako tyto staré francouzské tanky byla i vozidla wz.28 vyzbrojena dvěma způsoby. Celkem 30 vozidel wz.28 bylo vyzbrojeno kanónem SA-18 ráže 37 mm, zbývajících 60 vozidel mělo ve věži instalován pouze kulomet Hotchkiss ráže 7,92 mm. Osádka obrněného automobilu wz. 28 se skládala z řidiče, velitele a střelce. Ke komunikaci s okolím byly používány praporky, radiostanice nebyla v době vzniku uvažována. Celkem bylo až do roku 1930 dokončeno 90 obrněných polopásových automobilů wz.28.

Nasazení

Díky obrněnému automobilu wz. 28 se Polsko zařadilo mezi několik málo zemí vyrábějící vlastní polopásové obrněné automobily. Obrněné polopásové automobily wz. 28 byly ale po celkové stránce zklamáním. Jejich maximální rychlost byla příliš nízká a údržba složitá. Životnost gumových pásů byla příliš nízká a na průchodnosti terénem se podepsalo vysoko položené těžiště. Nevýhody konstrukce převažovaly nad výhodami a proto bylo v roce 1933 rozhodnuto konvertovat stávající vozidla wz.28 na standardní obrněné automobily, zařazené do výzbroje jako wz. 34. Nasazení obrněných automobilů wz. 28 tak bylo díky tomuto faktu silně omezené.

V roce 1931 bylo 18 vozidel wz. 28 použito k potlačení komunistických nepokojů v zemi. Po vypuknutí války zbývala ve stavu polské armády již jen tři vozidla, ostatní byla již konvertována na wz. 34. Tyto tři automobily byly zničeny ukrajinskými nacionalisty při polském postupu k maďarské hranici.