Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 58

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Dezinfekce dokončena. Letadlová loď se po nákaze chystá znovu do služby: https://www.idnes.cz/zpravy/nato/letadlova-lod-...
Tento týden probíhal tréning spolupráce mezi letouny L-159 ALCA a předsunutými leteckými návodčími při přímé letecké pod...
What the USS Roosevelt Can Teach Scientists About COVID-19 https://www.popularmechanics.com/military/research/a32256110/...
Něco k přečtení: J. Šedivý: Armáda musí přehodnotit své plány, ale její rozpočet se nesmí stát trhacím kalendářem http:/...
Tak ani letadlová loď Charles de Gaulle nebyla ušetřena a musela se kvli koronaviru vrátit do přístavu. Nakažených členů...

POZEMNÍ TECHNIKA

Zveřejněno: 15. 6. 2012 20:27 Napsal Jan Rut
Nadřazená kategorie: POZEMNÍ TECHNIKA Kategorie: Obrněná vozidla

OT-64 SKOT

128,1 kB

Vývoj nového středního obrněného kolového transportéru (SKOT) začal v ČSSR na konci 50. let. V té době se měla podstatně modernizovat celá čs. armáda (užívala stále spoustu druhoválečné techniky) a bylo rozhodnuto, že se dá příležitost domácímu průmyslu vyvinout a vyrábět moderní vojenskou techniku. První projekt byl předložen v roce 1959 a vycházel z podvozku nákladních automobilů Tatra T813 (pozn.). V roce 1961 se k projektu připojilo Polsko, jež potřebovalo nahradit staré sovětské obrněné transportéry BTR-152. V té době se již prováděly armádní testy. Polská strana se zaměřila na vývoj korby a československé podniky na podvozek. Sériová výroba nového typu začala v roce 1964 a do výzbroje byl zařazen ještě téhož roku. Během služby vzniklo i několik modifikací, jako např. sanitní, opravárenské, velitelské, zaminovací apod. Původní verze neměla výzbroj, ale pozdější modifikace již obdržela bojovou věž. Speciální verze byly většinou neozbrojené.
  Do výzbroje Československé lidové armády vstoupil transportér v roce 1964 a během 70. let jich již v ČSLA sloužilo na 3 500. Během 80. let začaly být SKOTy nahrazovány pásovými BVP-1. V 90. letech a na počátku nového století ještě OT-64 sloužily v zahraničních misích, převážně na Balkáně (SFOR, KFOR). Poslední vozidla OT-64 byla vyřazena během roku 2006 a v letech 2007-2012 budou kompletně přezbrojeny rakouským OT Pandur II. Vysloužilé transportéry jsou odprodávány do zemí Afriky a Asie nebo končí na šrotištích.

143,3 kB 64,0 kB

Technický popis

  korba   Pancéřová svařovaná korba, schopná odolávat ručním palným zbraním a střepinám, má zešikmený horní čelní pancíř se sklopným vlnolamem a podseknuté čelo. Boky korby jsou skloněné, záď je mírně podseknutá a strop korby rovný. Na bocích i střeše jsou držáky pro pomocnou výstroj. Korba je řešena jako dva na sobě nezávislé celky. V přední části sedí na levé straně řidič a vedle něho velitel, na zadní stěně je sklopná nouzová sedačka. Řidiči slouží k výhledu periskopy ve věžičce nad hlavou, velitel má k dispozici pohyblivý periskop s pozorovacím přístrojem. K výstupu z vozidla jim slouží dveře na bocích kabiny a stropní kruhové poklopy. Za kabinou se nachází motorpřevodový prostor, z něhož jsou na bocích korby vyvedeny výfuky s charakteristickými tlumiči. Nad motorem je ve stropě poklop pro přívod vzduchu a montážní poklop. Následuje prostor pro výsadek, do kterého je přístup skrz rozměrné dvoukřídlé dveře, každé křídlo je vybaveno střílnou. Výsadek čítá až 20 mužů sedících zády k bokům korby na sklápěcích sedačkách. Celá korba je utěsněna a vybavena filtračním zařízením a ventilací, zajišťující bezpečí i v zamořených prostorech. V každém boku korby jsou 3 střílny, u verze s věží pouze 2. Ve stropě byly původně 3 dvojice odklopných krytů, které jsou u verze s věží zredukovány na 2 dvojice.

 motor a podvozek   Pohon všech osmi kol zajišťuje vznětový osmiválcový vzduchem chlazený motor Tatra T 928-14 o maximálním výkonu 180 ks. Na něj navazuje převodovka Wilson s pěti stupni vpřed a jedním vzad. Podvozek tvoří čtyři nápravy, o rozchodu 1 300 mm vnější a 2 150 mm vnitřní, s osmi nezávisle zavěšenými koly. Dvě přední nápravy jsou řiditelné, řízení usnadňuje posilovač. Transportér je vybaven systémem centrálního huštění kol, přičemž pneumatika má díky němu vydržet až 24 průstřelů se schopností pokračovat v jízdě. K plavbě slouží dva, na zádi umístěné, lodní šrouby s dvojicí kormidel.

 věž   Verze OT-64-2A je vybavena otočnou kulatou věží se skloněnými boky a plochým stropem schodnou s věží vozidel BRDM-2, BTR-60 a BTR-70. Věž je umístěna ve střední části korby a vyzbrojena 14,5mm kulometem KPVT se zásobou 500 nábojů. S ním je spřažen 7,62mm kulomet PKT, pro nějž je k dispozici 2000 nábojů. Odměr věže i náměr obou zbraní je udělován manuálně a pohybuje se v rozsahu od -4° do +29°.

Zahraniční uživatelé

Alžírsko (150 ks od SR z r. 1994), Angola (9 ks od SR z r. 1994), Kambodža (26 ks z ČR z r. 1995), Maďarsko, Indie, Irák, Libye, Maroko, Polsko, Sierra Leone (10 ks od SR z r. 1994)
Slovensku po rozdělení státu samozřejmě připadla i část OT-64 a během 90. let získalo další stovky nákupem v ČR (150 r. 1994, 100 r. 1998). Slováci SKOTy odprodávali do dalších, především afrických, zemí.
Súdán, Sýrie, Uganda (9 ks od SR z r. 1994), Uruguai (60 ks z ČR z r. 1995 a 30 z r. 1999)

Verze

OT-64A - základní neozbrojená verze, jíž je věnován popis.
ŚKOT-1 - Polské označení základní verze (Średni kolowy opancerzony transporter). Na rozdíl od čs. verze měla polská na střeše na otočné lafetě nainstalovaný 7,62mm kulomet. Část vozidel byla také vybavena odpalovacím zařízením pro PTŘS AT-3 Sagger.
ŚKOT-2 - Polská verze se 7,62mm nebo 12,7mm kulometem na otočné lafetě ve střední části korby. Kulometčík byl z boků a zezadu chráněn pancéřovými štíty.
OT-64-2A/ŚKOT-2A - Verze, která se liší od základu pouze věží, jež je popsána výše, a menšími drobnostmi popsanými v textu.
ŚKOT-2AP - Polská verze s novou věží s náměrem až +89,5°. Část vozidel byla vybavena odpalovacím zařízením pro PTŘS AT-3 Sagger.
DTP-64/ŚKOT WPT - Jedná se o opravárenské verze s jeřábem, navijáky a speciální opravárenskou výstrojí.
OT-64 ZDRAV - Sanitní provedení obrněného transportéru OT-64 vyrobené v počtu 1 kusu. Tato verze měla demontovanou věž, vnitřní vybavení pak bylo přizpůsobeno pro práci lékaře. Uvnitř bylo možné převážet 5 sedících nebo 2 pacienty ležící na nosítkách upevněných na speciální nosný rám.
OT-64R2/R2M/R3MT/R4MT - Velitelské a spojovací verze na bázi OT-64. Prostor výsadku byl rozdělen na velitelské stanoviště se čtyřmi muži a pracoviště dvou radistů. Vnitřek je vybaven hlukovou i tepelnou izolací, elektronickým a spojovacím zařízením Na korbě jsou antény a několik přepravních kontejnerů. V osmistěnu bez věže je v přední a bočních stěnách 5 průzorů, na jeho střeše se pak nachází průlez s dvojicí, do stran otevíraných, poklopů.
OT-64UMU - Speciální verze na bázi OT-64 určená k povrchovému minování prostorů (UMU - univerzální minový ukladač). Tato verze byla vybavena protitankovými minami uvnitř vozidla a skluzem S-III pro pokládání min ústícím ze zadních dveří na pravé straně.

Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

  • Návštěvník - Čo bolo to bolo

    Údaj o zdravotních verzích neodpovídá realitě. OT-64ZDRAV byly až do konce 80tých let ve výzbroji všech motostřeleckých praporů. Dokonce i těch přezbrojených na BVP-1, protože zdravotní verze již s upravenou korbou jako OZ-90 a sanitní AMB-S byly dodávány postupně až v druhé polovině 80tých let. Nahrazovány byly společně s dílenskými OT-64 verzí DTP-90 spolu s vyprošťovací verzí VPV, průzkumnou verzí VPzV a velitelskými VP-90 verzí R2MT/R3MT/R4MT. Pokud ovšem nebyly dřív zrušeny celé divize ......

Vyhledávání

Dnešní den v historii

29.května 1217 – Na žádost Přemysla Otakara I. zrušil arcibiskup mohučský klatbu nad Čechami. Klatbu na Čechy uvalil pražský biskup Ondřej, který rozvinul boj o dosažení nezávislosti církve na světské moci