POZEMNÍ TECHNIKA

Semovente da 75/18

Semovente da 75/18

V roce 1941 bylo Italům jasné, že urychleně potřebují nahradit či radikálně zmodernizovat stávající tanky. Úspěch německých útočných samohybných děl dal popud ke stavbě vlastních podobných konstrukcí. Vedením projektu stavby nového útočného samohybného děla byl pověřen plukovník dělostřelectva Berlese. Korba sériových děl Semovente da 75/18 byla převzata z tanku M.13/40 (později byly používány korby tanků M.14/41). Vyznačovala se jednoduchým hranatým tvarem. Pancéřové pláty byly spojeny nýty. K pohonu sloužil dieselový motor SPA o výkonu 125HP. Motor byl uložen v zadní části tanku. Podvozek sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, osmi pojezdových kol, napínacího kola vzadu a tří napínacích kladek. Pojezdová kola byla po dvou uchycena ve vozících, vždy dva vozíky byly společně vypruženy listovými pružinami.

V nástavbě korby byla uložena houfnice 75/18 ráže 75mm, která se vyznačovala velkou účinností, přesností a dostřelem. Uložení houfnice umožnilo náměr v rozsahu –12˚ až 22˚, odměr pak v rozsahu 38˚. Kadence mohla být až 4 výstřely/min. V korbě některých vozidel byl uschován protiletadlový kulomet Breda 38 ráže 8mm. Osádka samohybných děl Semovente da 75/18 byla tvořena třemi osobami – řidičem, velitelem a nabíječem. Celkem bylo vyrobeno 60 samohybných děl Semovente da 75/18 postavených na základě tanku M 13/40 a 162 na základě tanku M 14/41.

Carro Commando per Reparto Semoventi da 75/18

Ze základní varianty tohoto samohybného děla byla odvozena velitelská verze, lišící se instalací dálkoměru, silnější radiové aparatury a odlišnou výzbrojí. Tou byl dvojitý kulomet Breda ráže 8mm a jeden protiletadlový kulomet stejného typu. Později byl dvojitý kulomet Breda nahrazen jedním kulometem Breda 31 ráže 13,2mm. Kulomety byly uloženy ve speciálním pouzdře, imitujícím hlaveň původní houfnice.

Semovente da 75/34

Koncem roku 1942 začala výroba dalšího samohybného děla, tentokráte typu Semovente da 75/34. Základem tohoto vozidla byla korba tanku M.15/42, hlavní odlišnost od předchozích konstrukcí spočívala v instalaci nové houfnice 75/34 ráže 75mm s delší hlavní. Semovente da 75/34 vstoupil do služby v dubnu 1943, celkem bylo až do 8.září 1943 vyrobeno 192 těchto vozidel.

Nasazení:

 V lednu 1942 byla těmito samohybnými děly vyzbrojena slavná divize Ariete. Samohybná děla Semovente da 75/18 byla v rámci této divize zařazena do samostatného regimentu divizního dělostřelectva. I přes svůj slabý pancíř a malou rychlost se samohybná děla Semovente da 75/18 stala rychle populární díky velice nízké siluetě a síle své hlavní zbraně (50mm na 1000m). Problémovou částí byl stísněný interiér vozidla. Díky špatné ventilaci prakticky nebylo možné uzavřít poklopy, obzvlášť během střelby. Místo tolik potřebného čerstvého vzduchu se však pravidelně dostavovalo velké množství písku, rozvířeného jedoucím vozidlem.
K prvnímu významnému nasazení samohybných děl Semovente da 75/18 došlo během ofenzívy v březnu 1942. Velkého nasazení se tato samohybná děla dočkala i během bitvy u El Alameinu, nicméně jako základní typ italského samohybného děla prodělala prakticky celé africké a později i italské tažení. Po převratu v Itálii byla všechna provozuschopná vozidla zabrána Němci, kteří je ve velké míře používali k obraně své jižní fronty.