Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 13

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Chtělo by to dát do článku fotky. Obzvláště vzhledem k futuristickému vzhledu stíhače.
Avia B-534 se umístila na 3. pozici v anketě "Nejpopulárnější československé letadlo století" - proběhla v roce 2018 při...
Aviator - Komentář v Suchoj Su-57
Rusové chystají i exportní verzi. https://forum.vojsko.net/viewtopic.php?f=20&p=59993#p59993 Jinak do galerie jsem ...
Poláci letos objednali 25 ks bezpilotních letounů Bayraktar TB2.
U nás jde i koupit, i když znehodnocený. http://www.zelenysport.cz/znehodnocene-zbrane-deko/vz-27-plukovni-kanon

POZEMNÍ TECHNIKA

Zveřejněno: 10. 11. 2020 18:00 Napsal Michal Kroužek
Nadřazená kategorie: POZEMNÍ TECHNIKA Kategorie: Dělostřelectvo

15 cm hrubá houfnice vz.14 a vz. 14/16

15 cm hrubá houfnice vz.14

Před válkou

Tato houfnice má původ už v předválečném období. Škodovy závody vyvíjely nové houfnice a nabízely je rakousko-uherskému eráru, ale neuspěly. Dařilo se ale exportu (Rumunsko, Čína, Turecko)

V roce 1910 byl vyroben prototyp houfnice ráže 15 cm s hlavní od délce 13,5 ráže. Byla vybavena závěrovou poloautomatikou, zákluzem hlavně, vzduchovým vratníkem a štítem. Střela o hmotnosti 41 kg měla úsťovou rychlost 500 m/s. Později prošla dalšími úpravami jako absence závěrové poloautomatiky a prodloužení hlavně na 14 a 15 ráží. V roce 1913 začaly dodávky 15 cm polní houfnice vzor 12R do Rumunska. V tomto roce byla také nastřelena houfnice ráže 15 cm s hlavní dlouhou 15 ráží (2250 mm).

1. světová válka

Se vstupem do války rakousko-uherská armáda pocítila akutní nedostatek moderních houfnic a tak zabavila vyrobená děla připravená k exportu například do Turecka a Číny. Urychleně byla také zavedena houfnice ráže 150 mm ing. Wilhelma Krafta. Už v prosinci bylo vyrobeno prvních 12 kusů 15 cm hrubé houfnice vz. 14. Zavádění bylo tak překotné, že hned v roce 1914 dostala Škodovka objednávky na nové houfnice a zkoušky probíhaly tak, že nimi byly vyzbrojeny dělostřelecké baterie a zkušebně nasazeny na frontě. Houfnice přitom obstály a taky byly zařazeny do výzbroje jako 15 cm Feldhaubitze M 14. Nahrazovaly svého předchůdce – nemoderní těžké polní houfnice 15 cm Schwere Haubitze M 99/4.

15 cm hrubá houfnice vz.14

V roce 1915 dala sériová výroba 179 houfnic přičemž výroba probíhala od července 1915 i v pobočce Škodových závodů v Rábu (Maďarsko). Houfnice byla předváděna také německé a švédské komisi. Přestože rakousko-uherská armáda trpěla nedostatkem moderních děl, tak zapůjčila v roce 1915 baterii č. 36 svému osmanskému spojenci (dříve dlouhověký nepřítel). Tato baterie bojovala proti dohodovým vojskům, která se vylodila u Gallipoli a později plnila úkoly při obraně pobřeží. 13. května 1916 se jí podařilo potopit britský monitor HMS M30.

HMS M30

V roce 1916 bylo v Plzni vyrobeno dalších 200 ks 15 cm hrubých houfnic. S nimi se pojí i jeden z milníků Škodových závodů v Plzni. 15. dubna 1916 nastřelili své 2000. dělo a šlo právě o 15 cm hrubou houfnici vz. 14, konkrétně šlo o exemplář s výrobním číslem 248. Této události se účastnil arcivévoda Leopold Salvator a ministr války Krobatin. V roce 1916 byl také zaveden vz. 14/16 ten se lišil zesílením zadku hlavně, protože při intenzivní palbě docházelo v této části ke vzniku trhlin.

Do konce války bylo vyrobeno 1518 hlavní a 1086 lafet obou modelů. Už v průběhu války jich Italové ukořistili tolik, že je zavedli do své výzbroje a dokonce se dostali i do výzbroje československých legií v Itálii. 5 dělostřeleckých oddílů československých legií z Itálie putovalo po skončení války na Slovensko a to i s 12 kusy 15 cm hrubé houfnice vz. 14/16

Meziválečné období

S koncem války a rozpadem Rakouska-Uherska získaly tyto houfnice nástupnické státy a Itálie získala další kusy v rámci přerozdělování kořisti. Ještě v roce 1939 jich italská armáda měla 490 ks obou vzorů. Maďaři je v 30. letech ve zbrojovce MÁVAG zmodernizovali na vzor 14/35 a 14/39M. Rakousko je po zrušení platnosti mírové smlouvy ze Saint-Germain také opět zařadilo do výzbroje.

15 cm hrubá houfnice vz.14

Československo jich získalo menší množství, ale v meziválečném období pokračovala jejich výroba, protože mladý stát musel bojovat o své přežití a k tomu potřeboval dobře vyzbrojenou armádu. Z kraje šlo o 21 ks vzoru 14/16. V květnu 1920 jsme již měli 91 kusů. V roce 1939 jsme měli ještě 128 ks a k tomu 14 záložních hlavní a 115 638 dělových ran. Ještě před okupací v roce 1939 bylo 70 děl a k tomu 45 630 ran prodáno Němcům. Po okupaci pak část převzal Slovenský stát, ten se však potýkal s nedostatkem kvalifikovaného personálu, protože se část vojáků vrátila domů a na Slovensku byla úroveň školství od Rakouska-Uherska horší - přes veškerou snahu meziválečných vlád. Je to dědictví ze starého mocnářství stejně jako exportně orientovaný průmysl v pohraničí, na který dopadla ekonomická krize nejvíce, čehož pak Hitler obratně využil.

Na cestě do války a ve válce.

V květnu 1939 vykazovala slovenská armáda ve stavu 54 kusů 14 cm hrubých houfnic vz. 14/16. Později prodal Slovenský stát 9 kusů Německu. Po reorganizaci v srpnu 1939 je už armáda nepoužívala a ve skladech bylo uloženo ještě 66 ks vz. 14/16, z toho je zřejmé, že původně nepřiznali skutečný počet. Tyto houfnice si zabojovaly na Slovensku až za Slovenského národního povstání.

Za války si tyto houfnice zabojovaly na východní i západní frontě a stejně tak i v severní Africe, Balkánu, Sicílii apod. Po válce se do československé výzbroje dostaly už jen na krátkou dobu. Doba už se změnila, jak už s ohledem na posun techniky vlivem války, tak posun do sféry sovětského vlivu a snahu o unifikaci výzbroje s ním.

Označení německé označení pro ukořistěné rakouské houfnice 15 cm sFH M.14(ö), československé 15 cm sFH M.14(t) a italské 15 cm sFH 400(i) a 15 cm sFH 401(i). Italové pro ně používali označení Obice da 149/13.

Technický popis

Hlaveň plášťové konstrukce se skládá z hlavňové duše, pláště a zadku hlavně. Měla 36 drážek s konstantním pravotočivým závitem. Závěr byl vodorovný klínový, odpalování mechanické. Brzdovratné zařízení: zákluz proměnlivý samočinně regulovaný s hydraulickou brzdou, vzduchovým vratníkem a vzpruhovým vyvažovačem hlavně. V Československu se používalo dělené střelivo níže uvedených typů:
15cm granát vzor 13/9
15cm granát vzor 14/15b
15cm granátošrapnel vzor 17
nábojky vzor 14/b

Lafeta s skládala z kolébky, vrchní a spodní části lafety. Kola o průměru 160 cm byla dřevěná s ocelovou obručí šířky 12 cm. Dělo bylo přepravováno rozdělené na dvě části. Hlaveň byla přepravována na hlavňovém voze a Lafeta s kolesnou tvořily lafetový vůz, na kterém se přepravovala i obsluha a v přihrádkách kolesny měla uloženou výstroje. Každý vůz táhlo koňské šestispřeží. Do dopravu v horách se pak dala houfnice rozložit na čtyři části.

15 cm hrubá houfnice vz.14

TTD 15 cm hrubá houfnice vz. 14/16
Ráže: 149,1 mm
Hmotnost: bojová poloha: 2 930 kg
dopravní poloha:
- lafetová jednotka: 2 902 kg
- hlavňová jednotka: 2651 kg
Hmotnost hlavně se závěrem: 877 kg
Hmotnost závěru: 74,5 kg
Délka hlavně: 2 120 mm (14 ráží)
Náměr: -5 až +70°
Odměr:
Maximální dostřel: 8 000 m
Palná výška: 1 200 mm
Hmotnost střely: 42 kg
Úsťová rychlost střely: 350 m/s
Rychlost střelby: 1-2 rány/min.
Obsluha: 12
Doprava: hipomobilní

Zdroje:

FIDLER, Jiří a Václav SLUKA. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-727-7256-2.
JANOUŠEK, Jiří. Československé dělostřelectvo 1918-1939. Praha: Corona, 2007, 193 s. Svět armády. ISBN 978-80-86116-34-1.
KARLICKÝ, Vladimír. Československé dělostřelecké zbraně. Praha: Naše vojsko, 1975.
Wikipedia

Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

Vyhledávání

Dnešní den v historii

1.srpna 1915 sestřelil Max Immelmann svoje první letadlo. Během svojí kariéry sestřelil 17 nepřátelských letadel.

1.srpna 1394 byl Václav IV. propuštěn na svobodu ze svého zajetí panskou jednotou díky snaze svého bratra Jana Zhořeleckého. Ke svému zachránci se zachoval nevděčně – zbavil jej všech pravomocí a vyhnal jej ode dvora.

Translate