Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 53

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'
https://www.youtube.com/watch?v=BZtmG-vTxYY
Duke - Komentář v B-2 Spirit
Youtube: B2 COCKPIT TOUR & AERIAL REFUELING
U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...

POZEMNÍ TECHNIKA

Zveřejněno: 11. 2. 2019 14:04 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: POZEMNÍ TECHNIKA Kategorie: Raketomety

Brazilský raketomet Avibras ASTROS II

Avibras ASTROS-II SS-30

Avibras ASTROS-II SS-30 z výzbroje armády Saúdské Arábie

Brazílii tu dosud vnímáme jako vzdálenou exotickou zemi a o jejím zbrojním průmyslu se zde mnoho neví. V některých oborech ale tato jihoamerická mocnost dosáhla zajímavých úspěchů a prosadila se na světovém trhu. Vedle kolových obrněnců či lehkých letadel se jedná zejména o dělostřelecké raketomety, protože systém ASTROS II patřil ve své době na špičku a našel si několik spokojených zákazníků. Jeho nejmodernější varianta si zaslouží naši pozornost i kvůli skutečnosti, že využívá podvozky od značky Tatra.

První modulární raketomet

Společnost Avibras Indústria Aeroespacial byla vytvořena v roce 1961 jako podnik, který měl konstruovat raketové zbraně pro potřeby brazilské armády i pro export. Po několika pokusech vytvořil dělostřelecké raketomety SBAT-70 a SBAT-127, což byla v podstatě tažená pozemní odpalovací zařízení pro původně letecké neřízené rakety (čísla v názvech udávají ráži). Kromě toho ale pracoval na nových typech dělostřeleckých raket s mnohem většími dostřely, a to pod jménem ASTROS (Artillery Saturation Rocket System). Výsledkem se tak měl stát raketomet, jenž bude schopen efektivně ničit plošné cíle. Na počátku 80. let dorazila objednávka, která se stala impulsem pro dotažení projektu do stádia sériové výroby. Zadavatelem byl Irák, který se již řadil mezi významné odběratele brazilských kolových obrněnců od značky ENGESA (více o nich v č. 1/2015). Tentokrát ovšem žádal moderní dělostřelecký raketomet, který se vyrovná tomu nejlepšímu, co nabízely americké, západoevropské či sovětské zbrojovky. Také samotná brazilská armáda projevovala zájem o nový dělostřelecký raketomet. Značka Avibras se proto rozhodla, že zahraniční konkurenci nejen dostihne, ale i překoná. A tak vznikl nový raketomet ASTROS II, který se začal sériově vyrábět v roce 1983 coby první komplex svého druhu, jenž byl od počátku řešen jako modulární, resp. pro několik ráží raket. Jestliže raketomety obvykle užívaly pevný svazek raketnic určitého průměru, ASTROS II byl navržený jako platforma pro zaměnitelné kontejnery s raketnicemi tří různých průměrů. V současnosti již jde o dosti běžný přístup, avšak na začátku 80. let se jednalo o něco výjimečného. Nebylo tedy divu, že novinka od brazilské zbrojovky okamžitě vyvolala po světě zájem.

ASTROS-II SS-30 armády Saudské arábie během operace Pouštní štít

ASTROS-II SS-30 armády Saudské arábie během operace Pouštní štít

Čtyři rakety ve třech rážích

Základ pro odpalovací vozidlo, označované také zkratkou AV-LMU, byl šestikolový nákladní automobil Tectran VBT-2028. Jde o derivát německého vozidla Mercedes-Benz Unimog a od německé automobilky pochází též jeho osmiválcový dieselový motor OM422, jenž produkuje výkon 210 kW. Vozidlo je opatřeno charakteristicky tvarovanou kabinou, jejíž lehký pancíř je schopen ochránit tříčlennou osádku před palbou lehkých zbraní. Na střeše kabiny se nacházejí dýmové granátomety (šest až osm) a kruhový průlez s lafetou pro 12,7mm kulomet Browning M2HB. Na ložné ploše je pak umístěno otáčivé odpalovací zařízení, které ovšem samo o sobě neobsahuje trubkové raketnice, nýbrž slouží pro umístění čtveřice kontejnerů. Ty se zasouvají shora a existují ve třech variantách, které se odlišují průměrem trubic. První typ obsahuje osm trubic pro rakety SS-30 o průměru 127 mm (celkově tedy 32 raket), v druhém typu se nalézají čtyři trubice pro střely SS-40 ráže 180 mm (neboli celkem 16 raket) a konečně třetí typ má jen jednu trubici pro raketu ráže 300 mm (tzn. celkem čtyři rakety). V tomto průměru existují dva typy raket SS-60 a SS-80, které mají shodné rozměry, ale jedna z nich dopravuje větší hlavici, zatímco druhá nabízí delší dostřel. ASTROS II tedy každopádně umožnil odpalování čtyř typů raket schopných pokrývat vzdálenost od 9 do 90 km. Všechny typy raket nesou tříštivo-trhavé hlavice, ovšem s výjimkou nejmenší z nich (SS-30) mohou přepravovat i kontejnerové hlavice s různými druhy submunice proti „měkkým“ či pancéřovaným cílům, popř. také s minami. Na podporu raketometu bylo vytvořeno nabíjecí vozidlo AV-RMD na stejném podvozku, jež vozí dva palebné průměry (tj. osm kontejnerů) a manipulační jeřáb.

Sestava baterie a zákazníci

Třetím prvkem je vozidlo řízení palby AV-UCF, jež opět využívá šestikolové šasi Tectran. Na ložné ploše se nachází nástavba s radarem Fieldguard od švýcarské firmy Oerlikon (nyní je již součástí korporace Rheinmetall). Ten slouží pro sledování drah vlastních i nepřátelských raket a je schopen působit i jako proti-dělostřelecký, tzn. vypočítávat polohu nepřátelských zbraní a navádět na ni odvetnou střelbu raketometu ASTROS II. Tuto koncepci tehdy využívaly jenom nejvyspělejší země světa, což znovu dokazovalo vysokou úroveň brazilského raketometu, jenž byl některými experty označován za možná nejmodernější dělostřelecký systém na světě. Jako první jej do služby zařadil původní zadavatel, kterým byl Irák, zapletený do vleklé války proti Íránu. Odebral 60 baterií, z nichž každá zahrnovala šest až osm raketometů AV-LMU, shodný počet nabíjecích vozidel AV-RMD a jedno vozidlo s radarem AV-UCF. Dalšími zákazníky se posléze staly další arabské státy, které kvůli irácko-íránskému konfliktu mohutně zbrojily, a to Saúdská Arábie, Bahrajn a Katar. Některé zdroje uvádějí, že Irák vyráběl komplet ASTROS II licenčně pod jménem Sajil-60, ačkoli není jasné, co přesně a v jakém počtu vyráběl; zřejmě se jednalo pouze o produkci kopií raket menších ráží. Raketomety poté zakoupila i sama Brazílie (nejméně pět baterií), dalším exportním odběratelem se stala Malajsie a potom se přidala ještě Angola. Ta nasadila své raketomety v boji proti povstalecké organizaci UNITA, kdežto Irák je použil ve válce s Íránem a pokusil se o totéž i během války v Zálivu v roce 1991. V ní použila svoje raketomety Saúdská Arábie (hodně paradoxně proti Iráku), která je nedávno vyslala i do dalšího konfliktu, a to do problémové intervence v Jemenu.

AV-UCF

AV-UCF

Nová varianta na šasi Tatra

Brazilská armáda v současnosti realizuje program ASTROS 2020, který zahrnuje modernizaci stávajících systémů ASTROS II Mk 3 na provedení Mk 3M a dále pořízení nových komplexů, jež se označují jako verze Mk 6. Stejné provedení se pod názvem ASTROS 2020 nabízí též na světovém trhu, kde se prvním novým zákazníkem stala Indonésie. Ta by měla obdržet celkově 36 raketometů, kdežto brazilská armáda odebrala čtyři nové baterie a jedna další se již dostala k tamní námořní pěchotě (varianta ASTROS 2020 FN). Ačkoliv nové provedení vyhlíží skoro stejně jako původní ASTROS II, ve skutečnosti se odehrála řada změn. Zejména je použit jiný typ podvozku, a sice český Tatra 815-7 s motorem Tatra T3C-928-90, který dodává výkon cca 300 kW, díky čemuž se zvyšuje pohyblivost kompletu. Na tomto podvozku je postavené nejen odpalovací vozidlo AV-LMU, nabíjecí prostředek AV-RMD a vozidlo AV-UCF nesoucí nový dělostřelecký radar Fieldguard 3, ale navíc nový prvek komplexu, jímž je pojízdné údržbářské centrum AV-OFVE. Vedle toho přibyla další vozidla, která mají vesměs velitelský charakter a dokazují zlepšování technologické úrovně systému ASTROS 2020 a jeho integraci do vyšších velitelských struktur. Tři nová vozidla opět využívají podvozek Tatra 815-7, tentokrát však ve verzi se čtyřmi koly a s motorem Tatra T3C-928-A0 o výkonu 240 kW. Na tomto podvozku je usazena obrněná karosérie, jejíž čelo se shoduje s kabinou vozidel na šestikolových šasi; dá se říci, že jde fakticky o velitelské obrněné transportéry. Vozidlo AV-PCC zajišťuje velení jedné baterii, vozidlo AV-VCC koordinuje činnost jednoho praporu (tři baterie) a konečně obrněnec AV-MET funguje jako mobilní meteorologická stanice.

Astros 2020 Mk6 brazilské námořní pěchoty

Astros 2020 Mk6 brazilské námořní pěchoty

Projekty dalších typů raket

Systém ASTROS II Mk 6 (resp. ASTROS 2020) může působit též v rámci soustavy na obranu pobřeží a v takovém případě jej doplňuje ještě vozidlo AV-CBO, které slouží pro vyhledávání a zaměřování hladinových cílů. To demonstruje nárůst možností modernizovaného komplexu, k čemuž je ještě třeba připočítat vývoj dalších typů raket. Už v 80. letech plánovala společnost Avibras rozšíření svojí nabídky o zbraň, která by už prakticky spadala do kategorie taktických balistických raket; měla nést označení SS-150, což nejspíše naznačuje, jakou hodnotu měl mít její maximální dostřel. Tato zbraň se do sériové produkce nedostala, avšak v současné době se pracuje na dvou nových raketách pro ASTROS 2020. První z nich se jmenuje SS-AV-40 a má se fakticky jednat o modernizaci stávající rakety SS-40 při zachování všech parametrů, ovšem s tím, že přibude koncové navádění získávající data z družicové navigační sítě GPS. Druhou a současně nejvýkonnější zbraní pro zdokonalený raketomet má být střela s plochou dráhou letu AV-TM-300, známá také pod jménem MTC-300. Číslo uvádí maximální dosah v kilometrech a na cíl má být přepravena hlavice o váze 200 kg, případně 24 kusů submunice. Střela by měla létat těsně podzvukovou rychlostí, navádění má zajistit inerciální a družicová navigace a vedle pozemních cílů má být možná i palba na hladinové lodě. Bojeschopnost této zbraně se plánuje na rok 2018, kdy mají být také završeny dodávky nových raketometů pro brazilskou armádu a námořní pěchotu. Hovoří se také o dalších typech raket a možnosti propojit systémy ASTROS s jinými zbraněmi, např. protivzdušnými, takže by teoreticky mohl vzniknout jeden modulární prostředek pro vypouštění různých druhů vojenských raket.

Astros 2020 brazilské armády na fotce z roku 2014

Astros 2020 brazilské armády na fotce z roku 2014

Raketomet ASTROS II
Standardní osádka 3 muži
Prázdná hmotnost 12 tun
Bojová hmotnost 22 tun
Celková délka 7,0 m
Celková šířka 2,9 m
Celková výška 2,6 m
Výkon motoru 210 kW
Max. rychlost 90 km/h
Max. dojezd 480 km
Rakety pro systém ASTROS II
  SS-30 SS-40 SS-60 SS-80
Max. množství 32 kusů 16 kusů 4 kusy 4 kusy
Průměr těla 127 mm 180 mm 300 mm 300 mm
Celková délka 3,9 m 4,2 m 5,6 m 5,6 m
Startovní hmotnost 68 kg 152 kg 595 kg (?)
Min. dostřel 9 km 15 km 20 km 22 km
Max. dostřel 30 km 35 km 60 km 90 km

 

 

Lukáš Visingr

Publikace: Střelecká revue 5/2017

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

16.září 1935 byla zahájena stavba letadlové lodi HMS Ark Royal.

16.září 1908 vyhlášení nezávislosti Bulharska na Turecku

16.září 1817 – Český básník a obrozenec Václav Hanka oznámil, že nalezl zlomek staročeského rukopisu. Rukopis se podle místa nálezu (kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře králové) nazýval Královédvorský. O rok později byl nalezen ještě jeden takový rukopis (Zelenohorský). Rukopisy sice zvedly sebevědomí českého národního obrození, ale později se prokázalo, že oba rukopisy jsou padělky, které zřejmě vytvořili Václav Hanka a Josef Linda.