POZEMNÍ TECHNIKA

Flakpanzer 38 (t)

Vývoj:

Se zhoršující se situací v obraně pozemních vojsk a se zvyšující se intenzitou náletů byl v roce 1943 přijat plán na urychlený vývoj samohybného protiletadlového kanónu na podvozku PzKpfw 38 (t). Pro nové samohybné protiletadlové dělo byl vybrán podvozek řady PzKpfw 38(t) Ausf. M. Z podvozku byla odstraněna věž a v jeho zadní části vznikla nástavba sestavená z plechů jednotné tloušťky a sice 10 mm. Nástavba byla shora odkryta, důvodem byly rozměry zbraně a odvětrávání spalin. Hlavní zbraní stroje byl protiletadlový kanón Flak 38 ráže 20 mm, sekundární výzbroj tvořil lehký kulomet nebo samopal. Zásoba munice činila 540 nábojů ráže 20 mm. Nové samohybné protiletadlové dělo dostalo název 2 cm Flak 38 auf Selbstfahrlafette Panzer Kampfwagen 38 (t). Neoficiálními přezdívkami stroje se však staly Flakpanzer 38 (t) a Gepard. Posádku tvořilo 4-5 mužů.

Výroba stroje probíhala od listopadu 1943 do února 1944. Během této doby sjelo z výrobní linky 150 vozidel. Stroje byly vyráběny firmou BMM (dříve ČKD). Disponovala jimi například 12. SS Panzer Division Hitlerjugen.

Nasazení v boji:

O nasazení těchto strojů jsem nesehnal bližší informace, avšak ve stavu 12. SS Panzer Division Hitlerjugen bojovaly v roce 1944 v Normandii, poté se účastnily ofenzivy v Ardenách. 1. prosince 1944 bylo ve sužbě již jen 9 Flakpanzerů 38 (t).

Většina Gepardů byla ztracena za těžkých bojů v roce 1944, kdy mnohdy padly za oběť leteckým útokům. Ke konci války se uvažovalo o přestavbě stroje, a to tak, že měl být vybaven věží z vozidla Flakpanzer Kugelblitz, válka však skončila dříve něž mohly být tento projekt realizován. I když se jednalo o nouzový projekt, Flakpanzer 38 (t) se ukázal jako hodnotný reprezentant lehčí kategorie samohybných protiletadlových děl.