POZEMNÍ TECHNIKA

Sd.Kfz.11

 Sd.Kfz.11 - leichter Zugkraftwagen 3t

V roce 1934 byl u společnosti Hansa-Lloyd (Borgward) zahájen vývoj polopásového tahače v kategorii 3t (hmotnost taženého nákladu). Sd.Kfz.11 bylo určeno k tažení lehkých děl (zejména protitankových děl ráže 75mm a lehkých polních houfnic ráže 105mm) a také k vedení chemické války s nepřítelem. V roce 1939 se naplno rozeběhla sériová výroba nejenom v mateřském závodě Hansa-Lloyd, ale také u společností Adler, Auto-Union/Wanderer, Hanomag a Škoda.

Základem konstrukce tahače Sd.Kfz.11 byl rám profilu U, na který byly připevněny pohonná jednotka, podvozek i korba. Polopásový podvozek byl tvořen běžnou automobilovou nápravou vpředu a dlouhým pásovým podvozkem. Ten sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, šesti dvojitých, vzájemně se překrývajících pojezdových kol a napínacího kola vzadu. Pojezdová kola byla vypružena torzními tyčemi. Vozidlo Sd.Kfz.11 bylo řízeno nehnanou přední nápravou, které vypomáhal důmyslný systém automatického přibrzďování jednotlivých pásů. K pohonu využívalo vozidlo Sd.Kfz.11 šestiválcový zážehový motor Maybach HL 42 TUKRM o výkonu 100HP s pětistupňovou redukční převodovkou. Korba tahače Sd.Kfz.11 se od ostatních německých tahačů na první pohled odlišovala absencí bočních dveří pro posádku, která na tahač nastupovala poněkud nevýhodně vybráním v jeho zádi.

V průběhu války se německý program polopásových tahačů ukazoval stále víc a víc rozstříštěný, s některými vozidly zcela zbytečnými. Z tohoto důvodu bylo v roce 1943 rozhodnuto o zastavení výroby tahače Sd.Kfz.6 kategorie 5t ve prospěch menšího, levnějšího a skoro stejně výkonného Sd.Kfz.11 kategorie 3t. Ten byl navíc zásadně rekonstruován za účelem maximálního výrobního zjednodušení a úspory nedostatkových materiálů. Nejvíce viditelnou změnou byla náhrada původní plechové korby dřevěnou. Ze dřeva byla vyrobena krytá budka řidiče i nová nákladní korba.

Celkem bylo do roku 1944 vyrobeno cca 25000 vozidel Sd.Kfz.11 všech variant. 16000 šasi bylo využito pro stavbu středních obrněných transportérů Sd.Kfz.251 (za jehož vývoj byl zodpovědný závod Hanomag, který označoval šasi u něj vyráběných tahačů Sd.Kfz.11 kódem H kl, z čehož pramení i oblíbená česká přezdívka pro německé obrněné transportéry „Hakl“).

Sd.Kfz.11/1 – Nebelkraftwagen

 Tato verze tahače Sd.Kfz.11 sloužila k tažení Nebelwerferu 35 včetně přepravy jeho obsluhy a zásoby munice. Nebelwerfer 35 ráže 100mm sloužil na začátku války výhradně k zadýmovacím účelům, účel jeho použití se změnil teprve později (tato zbraň nebyla zdaleka tak bezbranná, jak se na první pohled zdá, jelikož pro použití v Nebelwerferu byl zvažován i zcela jiný druh plynu nežli neškodný dým). Na transportéru Sd.Kfz.11/1 byla vezena zásoba až 80-ti zadýmovacích granátů.

Sd.Kfz.11/2 - mittlere Entgiftungskraftwagen

 Ačkoliv byly chemické zbraně v Hitlerových očích naštěstí tabu, německá armáda se od počátku na možnost obávané chemické války aktivně připravovala. Zatímco Sd.Kfz.11/1 mohl být použit k zadýmování nepřítele bojovým plynem, sloužil Sd.Kfz.11/2 k opačnému účelu - dekontaminaci. Původní korba byla zcela odstraněna a nahrazena platformou sloužící k přepravě barelů s chemikáliemi potřebnými k dekontaminaci zamořeného prostoru. Zcela na zádi korby bylo upevněno zařízení uvolňující dle potřeby tyto chemikálie.

Sd.Kfz.11/3 - mittlere Sprühkraftwagen

Dalším vozidlem určeným k dekontaminaci bylo Sd.Kfz.11/3. Hlavní rozdíl oproti předešlému typu byl v tom, že na přepravní platformě byla upevněna velká nádrž o obsahu 900l, z které bylo možné rozprašovat potřebné chemikálie na kontaminované předměty či osoby.

Sd.Kfz.11/4 – Nebelkraftwagen

 Tahač Sd.Kfz.11/4 sloužil k tažení Nebelwerferu 40 ráže 150mm popř Nebelwerferu 42 ráže 210mm. Tyto verze Nebelwerferu již používaly hlavice naplněné nikoliv plynem, ale trhavinou. V prvním případě činila vezená zásoba munice 36 granátů, ve druhém pak vzhledem k jejich rozměrnosti pouze 10.

Sd.Kfz.11/5 - mittlere Gasspürkraftwagen

Poslední verze polopásového tahače Sd.Kfz.11 měla původně sloužit k přepravě aparatury detekující zamoření prostoru, nicméně vzhledem k obavám všech válčících stran zahájit chemickou válku byla tato vozidla používána pro stejné účely jako tahače Sd.Kfz.11/4 - tažení raketometů Nebelwerfer.