POZEMNÍ TECHNIKA

Sd.Kfz.3

Sd.Kfz.3 - Gleisekettenlastkraftwagen 2t Maultier

Protahující se boje na východní frontě uvedly zásobování Wehrmachtu do stavu krajní nouze. Neexistující komunikace na východě znamenaly ohromné problémy pro zásobování vlastních jednotek, jelikož drtivá většina německých nákladních vozidel byla pouze mírně upravenými civilními typy, navíc téměř výhradně pouze s pohonem zadní nápravy. Již tak špatné možnosti přepravy nezbytných zásob mimo železnici se stávaly kritickými během období podzimních dešťů a jarního tání, kdy se půda východní fronty stala pro německá zásobovací vozidla neprostupnou. Jedním z řešení tohoto problému bylo zahájení výroby nového polopásového vozidla, vzniknuvšího konverzí ze stávajících typů nákladních vozidel. U těchto vozidel byla zadní náprava nahrazena konstrukčně velice jednoduchým pásovým podvozkem typu Carden-Lloyd. Celý podvozek sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, čtyř pojezdových kol, napínacích kol vzadu a dvou napínacích kladek. Pojezdová kola s odlehčujícími otvory byla nesena po dvou ve společných vozících,  individuelně zavěšených na krátkých nosnících přivařených k hlavnímu rámu. Hnací kola byla uchycena na společné nápravě, do které byl z převodovky přiveden kardanový hřídel. Z místa uchycení nápravy s hnacími koly vycházel trubkový nosník, který procházel skrz nosníky vozíků pojezdových kol a končil v zadní části coby unašeč napínacích kol. Vozíky pojezdových kol i napínací kola byla mezi sebou spojena dalším trubkovými nosníky, zajišťujícími celé konstrukci podvozku velkou pevnost. Každý vozík byl rozdělen na dvě poloviny, kdy první polovina nesla jedno z pojezdových kol a napínací kladku, druhou polovinou bylo neseno druhé pojezdové kolo. Ve své spodní části bylo obě poloviny spojeny čepem, který zároveň spojoval vozík s nosníkem podvozku. V horní části byly obě poloviny spojeny vinutými pružinami. Pro co nejjednodušší výrobu používaly podvozky takto upravených nákladních vozů, nazývaných výstižně Maultier, co největší možný počet dílů již vyráběných pro jiná vozidla.

Nejrozšířenější variantou Maultieru byla verze založená na nákladním automobilu Ford V 3000S, těchto vozidel bylo vyrobeno cca 14000. O mnoho známější, nicméně zdaleka ne tak významná, byla přestavba vynikajícího nákladního automobilu Opel Blitz 3.6-36S. Maultierů vycházejících z Opelu Blitz bylo postaveno cca 4000. Posledním typem Maultieru byla varianta vycházející z nákladního automobilu Magirus S3000, těchto vozidel bylo postaveno cca 2500. Všechny tyto tři konstrukce využívaly podvozek Carden-Lloyd s pásy převzatými z tanku Pz.I.

Mírně odlišnou variantou polopásového transportéru upraveného z běžného nákladního automobilu byl Mercedes Benz L4500R, který vznikl jako nouzové řešení vyrovnávající pomalou výrobu těžkých polopásových vozidel s.W.S. Těchto vozidel bylo postaveno cca 1500. Na rozdíl od předchozích variant používal tento transportér vzhledem ke své hmotnosti robustnější podvozek, nežli byl dosud na Maultierech používaný. Jednotlivé součásti podvozku byly pro usnadnění výroby převzaty z tanku Pz.II.