Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 67

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Petr Kovář - Komentář v T-90
Níže je únorové video k T-90M Военная приемка. Т-90М. Прорыв
Pro zajímavost srovnání helma z 2. světové vályk vs moderní
AMERICAN RQ 4 GLOBAL HAWK VS IRAN's KHORDAD 15 - FULL ANALYSIS
Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'

VÝSTROJ, MILITÁRIE

Zveřejněno: 11. 4. 2018 10:45 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: VÝSTROJ A MILITÁRIE Kategorie: MASKOVÁNÍ

Digitální kamufláž: Nová kvalita maskovacích vzorů

Kanadský voják

Od konce 90. let se nejdříve nenápadně, ale postupně stále výrazněji rozšiřuje nový druh maskovacích vzorů pro uniformy a techniku, nejznámější jako „digitální kamufláž“. Jde o zajímavé propojení přírodních principů a počítačové technologie, které užívá stále více zemí a které získalo popularitu i na civilním trhu.

Na vojenských uniformách, vozidlech i letadlech už můžeme zcela běžně vídat kamufláže, jež se neskládají z ostře oddělených rozměrných barevných polí, nýbrž z malých čtverečků, jež se poněkud podobají pixelům na počítačové obrazovce. Proto se jim ostatně i říká „pixely“ a tyto maskovací vzory jsou někdy popisovány jako „pixelové“, přestože častější je termín „digitální kamufláž“. Na první pohled se asi nejedná o nějaký revoluční technický princip, ale právě zde platí, že zdání klame, protože digitalizace reprezentuje skutečně velice pokročilou technologii, jež by bez moderní výpočetní techniky nebyla realizovatelná.

Pokusy u jednotek Waffen-SS

Navzdory tomu však lze vystopovat jakési vzdálené předchůdce digitální kamufláže již dávno do historie. K pochopení toho se však musíme ponořit hlouběji do teorie maskovacích vzorů a pochopit základní principy. Obvyklá kamuflážní schémata jsou složena z velkých polí barev a fungují efektivně jen na větší vzdálenosti; tato koncepce se označuje jako „makro-vzory“. Ale už v období mezi světovými válkami se objevovaly pokusy vytvořit maskovací vzory, které se skládaly z menších barevných plošek, teček a čárek. Coby příklad tohoto „mikro-vzoru“ se dá jmenovat kamufláž Tigerstripe, která si získala proslulost ve Vietnamu. Problém však spočívá v tom, že takové vzory fungují pro změnu jenom na kratší vzdálenosti, ideálně třeba v pralese, kde panuje značně omezená viditelnost. Logicky tudíž vznikla myšlenka propojit oba principy v jedné kamufláži. První maskovací vzory, které zkombinovaly „mikro“ i „makro“, vznikly za druhé světové války především pro uniformy sil Waffen-SS a jsou známé jako Platanenmuster a Erbsenmuster. Na jejich základě v 70. letech vyvinul německý Bundeswehr nový vzor, který se pod jménem Flecktarn stal takřka „poznávací značkou“ německých vojáků (přestože o jeho původních předchůdcích se zpravidla taktně mlčelo). To však stále ještě nebyla pravá digitální kamufláž, protože rozložení políček v těchto vzorech bylo vytvářeno víceméně náhodně. Tím, kdo přišel s ideou přesně kalkulovaného rozložení, byl až důstojník americké armády Timothy O’Neill, jenž navrhl koncept nové kamufláže pro tanky, který by spojil větší barevné plochy a menší (asi 5 cm velká) čtvercová políčka uspořádaná tak, aby na velkou vzdálenost splynula a stala se součástí „makro-vzoru“. Jednotky US Army v Evropě provedly zkoušky, ale výsledky byly spíš rozpačité. Kamufláž někdy fungovala perfektně, avšak jindy vytvářela naopak hodně kontrastní obrazy. Problém se nacházel právě v onom exaktním rozložení barevných políček a byl uspokojivě vyřešen až v 90. letech díky počítačům.

Platanenmuster – Sommerfarbe

Platanenmuster – Sommerfarbe

Fraktálový charakter přírody

Nesmíme totiž zapomenout, že cílem maskovacího zbarvení je dosažení stavu, kdy se předmět z hlediska lidského oka „ztrácí“ na pozadí. A toto pozadí mívá obvykle přírodní povahu. Bylo proto nutné obrátit pozornost k tomu, jak jsou uspořádány přírodní objekty a jevy. Ke slovu se dostala bionika, mladá vědecká disciplína, která studuje a vytváří technologie napodobující to, co existuje v živé i neživé přírodě. Tvary a barvy přírodních objektů či jevů jsou totiž většinou „sobě-podobné“, což znamená, že bez ohledu na měřítko vypadají pořád téměř stejně. Obrazy, které mají tyto vlastnosti, se označují jako fraktály. Jsou to grafické matematické vzory, jež se dají nekonečně zvětšovat či zmenšovat, ale stále vykazují tytéž charakteristické tvary. Vzorce, které fraktály popisují, nejsou samy o sobě na pohled příliš složité, ovšem generování fraktálů se děje mnohonásobným opakováním vzorců dle principu pozitivní zpětné vazby, a tudíž bývá velmi náročné na výpočetní výkon. Výsledky ovšem stojí za to, protože fraktály lze využít pro popis nemalé části živé i neživé přírody. Je nezvratně dokázáno, že fraktálové uspořádání mají např. složité molekuly, krystaly, hory, struktury listů a květů, cévní systém, sněhové vločky či oblaka. Právě na tom je založena moderní digitální kamufláž, neboť ona barevná políčka, jimž se potom začalo říkat „pixely“, jsou rozložena podle fraktálových vzorců. Kamufláž propojuje větší i menší plochy, jejichž tvary a přechody jsou vypočítané tak, aby se na kratší vzdálenosti jevily jako „mikro-vzor“ a na delší vzdálenosti splývaly do „makro-vzoru“, jenž má však stále stejný základní tvar. Proto zabezpečuje ukrytí na přírodním pozadí v každé vzdálenosti, neboť i zrakové centrum v lidském mozku také vnímá fraktály jinak než „normální“ objekty. Jestliže se člověk snaží nalézt objekt s digitální kamufláží, zpravidla nezjistí jeho obrysy postupně, ale v jisté krátké vzdálenosti objekt náhle „vyskočí“ z pozadí.

První digitální vzor v Kanadě

První zemí, jež zařadila digitální kamufláž do standardní výbavy svých ozbrojených sil, se tak stala Kanada, jejíž armáda od roku 1996 užívá kamuflážní vzor CADPAT (Canadian Pattern). Existuje v několika provedeních pro různé klimatické či terénní podmínky, jež se liší barvami, avšak rozložení pixelů zůstává v zásadě stejné. Záhy se přihlásila i americká námořní pěchota, která někdy bývá neprávem označována za tvůrce digitální kamufláže, ovšem ve skutečnosti ji zavedla až v roce 2000 a vyvinula ji na bázi přímé spolupráce s Kanadou, jež svou technologii Američanům poskytla zdarma na základě mezivládní dohody. V té době ovšem už existovala i společnost HyperStealth Biotechnology Corporation, jež působí v Britské Kolumbii v Kanadě a pro kterou představuje digitální kamufláž hlavní obor činnosti. Na základě dohody Kanady a USA totiž nebyla patentována digitální kamufláž jako princip (a je diskutabilní, zda by takový princip vůbec mohl být patentován), avšak bylo možno patentovat jednotlivé konkrétní vzory, což pak provedla Kanada s CADPAT a námořní pěchota USA se vzorem MARPAT. Tím, pro koho tato domluva představovala takřka „požehnání“, se stala firma HyperStealth, která ihned zahájila analýzu maskovacích vzorů desítek armád světa a následnou „digitalizaci“, a tak záhy disponovala patenty na obrovské množství (údajně přes 7000) digitálních kamuflážních vzorů. Brzy se začali hlásit další zájemci. Po Kanadě a US Marine Corps to bylo Finsko, následovala námořní pěchota Číny a posléze přišla gigantická zakázka z Jordánska, jehož král Abdulláh II. se rozhodl „digitalizovat“ celé ozbrojené síly své země. V září 2015 existovalo na světě kolem 4,5 milionu uniforem s digitální kamufláží a obdobné maskovací vzory na sobě mělo také více než 3000 vojenských vozidel a letadel. Vedle několika států NATO (včetně Slovenska) tak lze „pixelovou“ kamufláž spatřit mj. v Austrálii, Jihoafrické republice, Chile, Peru, Indii, Saúdské Arábii, Afghánistánu a nově také v armádě Ruské federace.

Canadian Disruptive Pattern (CADPAT)

Canadian Disruptive Pattern (CADPAT)

Publikace: Přežít – Guns & Survival 6/2016

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

16.října 1813 začala bitva u Lipska někdy označovaná jako Bitva národů.

16.října 1306 – sňatek Rudolfa Habsburského s Eliškou Rejčkou, vdovou po českém králi Václavu II. Rudolf Habsburský se tak ve zmatené situaci po zavraždění posledního Přemyslovce dostal na český trůn. Českým králem byl od roku 1306 do roku 1307, kdy zemřel na úplavici.

16.října 1310 – Vznik městské radní knihy v Starém Městě v Praze (úřední kniha pražské samosprávy)