VÝZBROJ PĚCHOTY

Ruské protitankové řízené střely

Vozidlo BRDM-2 indické armády s dvojici střel Konkurs

Sovětský svaz dokázal správně vyhodnotit a využít sílu tankové zbraně, což posléze dokonale předvedl při masivních útočných operacích ve druhé světové válce. Pochopení významů tanků se však odrazilo také ve vývoji kvalitních protitankových zbraní. SSSR vyvinul řadu účinných protitankových řízených střel (PTŘS), z nichž mnohé se ve svém oboru staly legendou. Rusko v této tradici pokračuje a soudobé ruské protitankové raketové komplety sbírají četné úspěchy na světovém trhu. Tento text nabízí stručný přehled sovětských a ruských protitankových střel seřazený podle identifikačních kódů NATO.

AT-1: Raketa jménem Čmelák

Sovětský svaz zahájil vývoj PTŘS v 50. letech a první sériový typ byl zaveden do služby roku 1960. Byl to systém 2K15 Šmel, který dostal kód AT-1 Snapper a používal rakety 3M6. Jejich maximální dosah činil něco přes 2000 m a navádění se dělo ručně prostřednictvím kabelů. Pro odpalování sloužily automobily GAZ-69 nebo obrněná vozidla BRDM-1. Střela Šmel vznikla de facto jako náhrada 100mm protitankových kanonů. Navádění však bylo poměrně náročné a pravděpodobnost zasažení tanku činila pouze asi 25 %. Není tedy divu, že už v době zavádění do služby probíhal intenzivní vývoj nástupce.

Rakety 3M6 Šmel na korbě terénního automobilu GAZ-69

AT-2: První pro helikoptéry

V roce 1964 byla zařazena do výzbroje střela 9M17 kompletu 2K8 Falanga (kód NATO AT-2 Swatter) s max. dostřelem 2500 m. Kromě obrněnců BRDM-1 a BRDM-2 se mohla vypouštět i z některých bojových vrtulníků značky Mil. Zpočátku rovněž ještě používala ruční navádění, stejně jako zdokonalená varianta 9M17M systému 9K8 Skorpion (AT-2B) s dosahem 3500 m. V roce 1969 ale vstoupila do služby raketa 9M17P (AT-2C), která používala poloautomatické navádění po záměrné linii s přenosem povelů rádiem. Operátorovi už tedy stačilo jen udržovat záměrný kříž na cíli a systém na něj raketu navedl samočinně.

AT-3: Populární Maljutka

Mezi nejznámější protitankové rakety vůbec se rozhodně řadí 9M14 kompletu 9K11 Maljutka (kód NATO AT-3 Sagger). Byla to první sovětská přenosná PTŘS a je to pravděpodobně také nejvíce vyráběná a kopírovaná PTŘS na světě. Vstoupila do výzbroje v roce 1963, měla dosah až 3000 m a využívala manuální navádění s přenosem povelů po drátě. Posléze se ale objevily modernizované verze, a sice Maljutka-M (AT-2B) se silnějším motorem, Maljutka-P (AT-2C) s poloautomatickým naváděním a Maljutka-2 (AT-2D) s novými typy hlavic. Vedle toho jsou tyto rakety vyráběny mj. v Číně, Íránu či KLDR. Majlutka byla velice oblíbená zbraň a kromě základní přenosné varianty existuje též odpalovací zařízení pro některá obrněná vozidla (např. BMP-1, BMD nebo BRDM-2) a bojové helikoptéry Mil.

Raketa Maljutka na odpalovací rampě obrněného vozidla

AT-4/5: Ve dvou velikostech

Sovětský svaz pokračoval v rozvoji raket s poloautomatickým naváděním a produktem tohoto snažení se stala dvojice kompletů, které mají shodné odpalovací zařízení, liší se však velikostí raket a účelem. Menší 9K111 Fagot se střelou 9M111 (AT-4 Spigot) byl konstruován zejména jako přenosný pěchotní, měl dostřel 2500 m a vstoupil do služby v roce 1970. Za čtyři roky jej doplnil systém 9K111-1 Konkurs s raketou 9M113 (AT-5 Spandrel) o doletu 4000 m, který se montoval především na bojová vozidla BMP-2, BMD-2 a BRDM-2. Postupně se objevily také modernizované verze. Je velice pravděpodobné, že některé prvky obou typů byly získány díky zkopírování francouzsko-německé rakety MILAN.

Střední přenosný pěchotní protitankový systém 9K111 Fagot

AT-6/9: Střela nové generace

Roku 1976 se dostala do výzbroje koncepčně zcela nová PTŘS. Nesla označení 9M114 a byla základní součástí kompletu 9K113 Šturm (AT-6 Spiral). Využívala poloautomatické navádění s přenosem povelů rádiem, dosahovala nadzvukové rychlosti a měla maximální dolet 5000 m. Odpalovala se z obrněných vozidel (Šturm-S) a vrtulníků (Šturm-V) a druhou zmíněnou verzi dosud provozuje i Armáda ČR jako součást výzbroje helikoptér Mi-24V. O kvalitách systému Šturm svědčí také fakt, že na počátku 90. let byla zařazena do služby rozsáhle modernizovaná varianta 9K113M Ataka se střelami 9M120 (AT-9 Spiral-2). Ta tvoří základní výzbroj nového bitevního vrtulníku Mi-28N; nabízí se ale také pro vozidla a lodě a díky novým druhům hlavic je dobře použitelná i proti „měkkým“ a vzdušným cílům.

Čtyři dvojice raket Šturm-V na slovenském vrtulníku Mi-24V

AT-7/13: Ještě jednou kabely

Poloautomatické navádění po záměrné linii s přenosem povelů po kabelech zůstalo zachováno ještě u pěchotního systému 9K115 Metis s raketou 9M115 (AT-7 Saxhorn), jenž byl zamýšlen coby doplněk typů Fagot a Konkurs na úrovni nejmenších jednotek. Jedná se proto o lehkou a kompaktní zbraň s max. dosahem 1000 m. Do služby se Metis dostal v roce 1978. V současné době je vyráběna modernizovaná verze 9K115-2 či 9K131 Metis-M se střelou 9M127 (AT-13 Saxhorn-2) s účinnější hlavicí a doletem až 1500 m. V roce 2006 bylo hlášeno nasazení těchto raket Hizballáhem proti izraelským tankům v Libanonu.

Lehký přenosný pěchotní protitankový systém 9K115 Metis

AT-8/11: Pro 125mm kanony

Mezi zvláštnosti sovětské, resp. ruské konstrukční školy patří PTŘS vystřelované z tankových kanonů. První z nich byla zařazena do služby v roce 1980 pod označením 9M112 jako součást komplexu 9K112 Kobra (AT-8 Songster). Patří do arzenálu tanků T-80B/BV a T-64B/BV, jež používají 125mm kanony; má poloautomatické navádění s přenosem povelů rádiem a nejvyšší dolet asi 4000 m. Druhou generaci PTŘS pro 125mm děla představují systémy 9K119 Refleks a 9K119M Svir (AT-11 Sniper), které oba využívají střelu 9M119. Ta již používá navádění po laserovém paprsku a má dosah až 5000 m. Komplex 9K119 Refleks je určen pro tanky T-90 a T-80U/UD/UM, kdežto 9K119M Svir pro typ T-72B/S. V současné době je pro tyto komplety k dispozici i nová řízená střela 9M119M Invar.

Raketa 9M112 systému Kobra pro 125mm tankové kanony

AT-10/12: Také pro starší tanky

Kromě toho však vznikly i protitankové systémy pro starší sovětské tanky, vyzbrojené kanony ráže 100 či 115 mm. Začalo to vlastně systémem 9K116 Kastět se střelou 9M117, který již má navádění po laserovém paprsku a max. dolet 6000 m. Vstoupil do výzbroje v roce 1983, avšak ne pro tanky, nýbrž pro 100mm tažený protitankový kanon MT-12. A stejná střela se následně objevila též v systémech 9K116-1 Bastion pro tanky T-55M/AM se 100mm kanony, 9K116-2 Šeksna pro tank T-62M se 115mm kanonem a nově rovněž 9K116-3 Basňa pro 100mm kanon na bojovém vozidle pěchoty BMP-3. Systémy pro 100mm kanony nesou společný kód AT-10 Stabber, zatímco typ Šeksna se označuje AT-12 Swinger.

AT-14: Univerzální Kornet

Moderním nástupcem zbraní Fagot a Konkurs se stal systém 9K135 Kornet se střelou 9M133, jenž se dostal do výzbroje v roce 1994 a obdržel kód AT-14 Spriggan. Jde o těžkou PTŘS, jež si má poradit i s pancíři nejtěžších dnešních tanků. Využívá navádění po laserovém paprsku a max. dostřel činí přibližně 5500 m. Existuje jak přenosná varianta, tak odpalovací zařízení pro některá obrněná vozidla a menší lodě. Komplex Kornet byl prokazatelně bojově nasazen proti americkým tankům v Iráku (2003) a izraelským v Libanonu (2006). Lze jej pokládat za jednu z nejlepších pěchotních protitankových zbraní dneška.

AT-15: Dvojité navádění

K absolutní světové špičce se řadí také komplex 9K123 Chrizantema (AT-15 Springer), a sice zejména díky faktu, že jeho střela 9M123 disponuje dvěma nezávislými naváděními. Může se navádět jak po laserovém paprsku, tak pomocí aktivního milimetrového radiolokátoru. Dosah se pohybuje kolem 6000 m a raketa nese mimořádně výkonnou hlavici. Může být odpalována z různých typů vozidel či vrtulníků, ale určitě nejznámější aplikací je stíhač tanků 9P157-2 na podvozku BMP-3, dnes patrně nejlepší typ svého druhu na světě. Problém představuje vysoká cena, kvůli níž Chrizantema stále čeká na prvního zákazníka.

Stíhač tanků 9P157-2 s raketami 9M123 Chrizantema

AT-16: Zaměňovaný Vichr

S výše zmíněným systémem Ataka se (kvůli podobnosti opalovacích zařízení) často zaměňuje novější komplet 9K121 Vichr, jenž používá střely 9A4172 (kód AT-16 Scallion). Jedná se ale o naprosto odlišný komplex naváděný po laserovým paprsku. Dosahuje bezmála dvojnásobku rychlosti zvuku a má max. dostřel 10 km. Vichr byl primárně vytvořen jako výzbroj bitevních vrtulníků Kamov Ka-50/52, ale používá se také na bitevních letounech Su-25T a Su-39 a nyní je nabízen i námořní Vichr-K pro malé lodě. Nejnovější modifikaci představuje Vichr-M, jenž využívá aktivní navádění pomocí milimetrového radaru.

Vrtulník Ka-50N vyzbrojený nadzvukovými raketami Vichr

Hermes: Zbraň nového druhu

Dosud bez kódu NATO zůstává nejnovější ruská PTŘS Hermes (Germes), která už ale zřejmě nepatří mezi protitankové zbraně v klasickém smyslu. Spíše se jedná o univerzální střelu proti pozemním cílům, která může ničit (mimo jiné) tanky. Základní podobu tvoří střela Hermes-A, která se dá vypouštět z vrtulníků a má dosah asi 15 km. Varianty pro plavidla a vozidla ovšem disponují raketovými urychlovači, jež zvyšují dosah na 40, popř. dokonce na 100 km. Hermes se do prostoru cíle navádí inerciálně a koncové navádění je poloaktivní laserové, připravuje se však také pasivní infračervené nebo aktivní radarové. Za zmínku ještě rozhodně stojí, že střela dosahuje téměř čtyřnásobku (!) rychlosti zvuku.

Závěrečné shrnutí

Lze říci, že sovětská, resp. ruská konstrukční škola protitankových střel se zřetelně odlišuje od té západní. Navzdory občasnému kopírování se Rusové odvážně pouštěli také do řešení, jež se tehdy na Západě silněji neprosadila, např. navádění rádiem či nadzvukové střely. Dosáhli řady úspěchů s umístěním PTŘS na různé pozemní a námořní platformy a zcela originálně vyvinuli střely odpalované z tankových kanonů (byť západní experti jsou trochu skeptičtí a upozorňují, že tato koncepce zatím nebyla ověřena v boji). Vývozní úspěchy soudobých typů (např. Ataka či Kornet) jednoznačně dokazují, že ruské protitankové řízené střely nadále představují účinné a žádané zbraně, a nejnovější typy (jako Chrizantema a Hermes) znamenají zároveň příslib, že si tuto silnou pozici zachovají i v dohledné budoucnosti.

Raketový komplet 9K119 Refleks pro tanky T-80U a T-90

Publikace: Střelecká revue 4/2011