VÝZBROJ PĚCHOTY

Kulomet v První světové válce

Zbraně na podporu pěchoty poskytovali střelcům na bojišti přímou palebnou podporu v útoku i obraně a byly zvláště efektivní v defenzívě kde nebyla prodleva způsobená přípravou k palbě. Kulomet se objevil již koncem 19. století, posunul rovnováhu mezi útokem a obranou ve prospěch obrany. Jeho existence nepřímo vedla na západní frontě první světové války k ničemu nevedoucí a nákladné zákopové válce.

Lehký kulomet vznikl jako výsledek úsilí o vyřešení problémů příznačných pro onu zákopovou válku, jež na západní frontě zuřila v letech 1914 až 1918. Těžký kulomet na trojnožce se ukázal jako zbraň sice dostatečně zkázonosná, ale na druhé straně málo mobilní. Z těchto poznatků vycházeli němci při formulování požadavků na novou zbraň. Představovali si přenosný kulomet na dvojnožce, který by útočící vojska mohl provázet na postupu až do nepřátelských zákopů. Právě podle těchto zásad zkonstruovali v Německu roku 1915 lehký kulomet 7,92mm Maxim Maschinengewehr (MG) 08/15. Šlo vlastně o přestavbu standardního těžkého kulometu Maxim 08, jemuž přibyla pažba, jednoduchá dvojnožka, zmenšený chladící plášť (zbraň byla chlazena vodou, jako všechny podobné zbraně té doby) a pistolová rukojeť. I přes vysokou hmotnost se nová zbraň ukázala jako účinná, a tak si ji německá armáda meziválečného období ponechala ve velkém množství.

Samozřejmě že i spojenci se zabývali vývojem kulometů, ovšem v mnohem menší míře, což se pak projevilo v druhé světové válce.

Zdroj: kniha Zbraně a taktika Waffen-SS