VÝZBROJ PĚCHOTY

AK-47

Kalašnikov, Kalašnikov, Kalašnikov. Nemůžu si pomoci, ale tato slova jsou stále často používané. V poslední době jsme je mohli slyšet v souvislosti s válkou v Afganistánu a Iráku. Dříve to byly boje ve Vietnamu, Koreji, atd.. Je zbraní v rukách těch chudších "vojáků" (mnohdy i dětí) z rozvojových zemí, obávaným prostředkem teroristů a je provděpodobné, že je stále ve výzbroji některých armád.. Sytém AK-47 prodělal několik modernizací a i přes svůj věk je stále velmi splehlivý a tudíž jsem si jistý, že se dožije více let, nežli většina čtenářů :-)

Prakticky není možné, aby jste o něm nikdy neslyšeli. V odborných časopisech o AK bylo spoustu článků, ale přesto by na tomto webu neměl chybět. Pokusím se vám tedy pokud možno podrobněji popsat systém, funkce a konstrukci zbraně.

Takže začněme tím, jak zbraň spatřila světlo světa:

AK - první písmeno znamená "automat" (ABTOMAT), druhé jméno kosntruktéra Michaila Timofejeviče Kalašnikova (KAЛAШНИKOВA), no a 47, případně 74, to jsou vzory (zpravidla uvádějí rok zavedení do armády, ale u AK-47 to je ošemetné, protože automat se začal vyrábět v roce 1949 a zaveden do výzbroje byl v roce 1951).

M. T. Kalašnikov začal na své zbrani pracovat na konci II. světové války, v roce 1945. Jeho cílem byla automatická zbraň balisticky střední výkonnostní třídy. Při své práci se nachal "inspirovat" německou útočnou puškou StG (Sturmgewehr) 44. Z té byl převzat závěr a koncepce (i když, v té době už byla koncepce útočné pušky vcelku jasná).

První tři prototypy předložil v roce 1946, po drobných úpravách byla po absolvování náročných zkoušek zbraň v roce 1947 schválena k výrobě. Po doplnění a upravení výrobní dokumentace začala v roce 1949 výroba. Do výzbroje byl automat přijat v roce 1951.

Nahradil tak vlastně samonabíjecí karabinu Simonov v téže ráži.

Technický popis

Tělo zbraně je frézováno z ocelového výkovku. Do něj je upevněna hlaveň a proti pohybu zajištěna příčným kolíkem. Nábojová komora hlavně je opatřena podélnými drážkami, pro snadnější vytahování nábojů.Hlaveň má 4 pravotočivé drážky, vývrt je silně chromován pro zvýšení odolnosti, asi ve 3/4 je umístěn kanálek na odběr plynů. Z kanálku pak plyny pokračují jakýmsi můstkem do plynového válce, umístěného nad hlavní, krytého nadpažbím, kde působí na píst. Ten je táhlem pevně spojen s nosičem závorníku (spojení kolíkem). Ve válci jsou vyvrtané malé otvory, které regulují tlak na bezbečnou hranici, protože zbraň není vybavena plynovým regulátorem. Nosičem závorníku prochází dutinou vratná pružina, která působí zároveň na nosič závorníku, tak i na píst. Pružina je z části umístěna na vodící tyčce, která zadní částí zapadá do výřezu na zadní straně krytu pouzdra závěru.

Nosič závorníku tvoří jakoby dvě pevně spojené trubky, ve vrchní z nich se pohybuje vratná pružina, ve spodní je umístně závorník. Na nosiči je pevně umístěno také napínací táhlo.

Závorník má na své "hlavě" umístěné dva masivní uzamykací ozuby, které zapadají do patřičných vybrání v pouzdře závěru. Odemykání je ovládáno rotací, kterou způsobuje křivková drážka v nosiči závorníku působící na výstupek na závorníku.

Při výstřelu mine střela ústí plynového kanálku, plyny do něj vstoupí a začnou odtlačovat píst. Ten přenáší pohyb na nosič závorníku, který po uražení 5 mm začne otáčet závorníkem. To zabere trasu 8,5 mm a závorník se pootočí o 35°. Po odemčení se nosič se závorníkem dále pohybuje vzad, drápek vytahovače na závorníku vytahuje vystřelenou nábojnici a unáší jí vzad. Dnem naráží na výstupek pouzdra závěr, přičemž je vymrštěna z těla zbraně ven. Během zpětného pohybu závěrového mechanismu je napínán bicí mechanismus (viz níže). Konec zákluzu je dán nárazem závorníku na konec pouzdra závěr. V tom začíná působit ztlačená vratná pružina a nosič závorníku se závorníkem se pohybují kupředu. Při tom odebírají nový náboj ze zásobníku a vtlačují jej do nábojové komory. Probíhá uzamčení závěru a nosič závorníku se pohybuje ještě 5 mm dál, aby bylo vyloučeno případné částečné odemčení závěru vlivem odražení nosiče od jeho zarážky.
  Bicí mechanismus je kladívkový, umístěný přímo nad lučíkem. Umožňuje střelbu jednotlivými ranami či plně automatický. Samozřejmě je možné ho zajistit. Jako přepínač režimu slouží dlouhá páka, umístěná nad lučíkem na pravé straně pouzdra závěru. Horní poloha je zajišťovací, přičemž blokuje jak spoušť, tak zároveň brání otevření závěru svým dlouhým ramenem. Druhá poloha pojistky umožňuje jen jednotlivé rány, kdežto spodní krajní poloha neomezenou dávku. Avšak zbraň není vybavena střeleckou pohotovostí, takže střelec ihned nezjistí, že vystřílel celý zásobník. To je pro zbraň mínus.

Zbraň je vybavena klapkovým hlední s rozmezím 100 - 800 m, umístěným nad nábojovou komorou. Muška je umístěna na můstku, je stranově i výškově stavitelná. Do můstku je pod hlavní uchycena tyčinka vytěráku.

Zbraň je opatřeba pistolovou rukojetí, před níž je umístěna spoušť, chráněná lučíkem. Před lučíkem je umístěn páčkový záchyt zásobníku.

Plechový zásobník má kapacitu 30 nábojů a je vzhledem k většímu okraji náboje 7.62 x 39 mm zakřivený. Vyráběn byl původně s hladkými, později se zpevněnými prolisovanými stěnami.

Ke zbrani patří bodák, s 20 cm dlouhou čepelí. Čistící potřeby jsou umístěny v dutině pažby pod kovovou botkou.

AKS-47

Zbraň je shodné konstrukce jako AK-47, jen je vybavený sklopnou ramenní opěrkou. Opěrka se sklápí pod zbraň.

AKN-47

Totéž co platí u AKS: co se týče konstrukce - shodná, ale je vybavena montáži/respektive namonovaným aktivním infrazaměřovačem NSP-2.