ZPRÁVY

Mír

Celou historii lidstva mezi sebou soutěží jednotlivé tlupy, které se agregovaly do národů a států. Soupeření se velice často přemění do konfliktů, které mají mnoho podob. Krajním způsobem prosazení svých zájmů je válka.

Základním motivem, který vede k rozpoutání války je víra ve vítězství. Záměrně pomíjím politické, ekonomické či ideologické důvody vedoucí k vyvolání touhy po vítězství. Chci se zamyslet pouze nad technickým detailem – rozpoutání a vedení války.

K dosažení vítězství je zapotřebí mít dostatečnou vojenskou převahu nad druhou stranou a zdroj motivace pro vojáky, kteří mají bojovat, a veřejnost, která vše výkonem ekonomiky podporuje. Válečné akce, jak už jsem psal, vždy vycházejí z plánu na vítězství. Čím snadněji (s menšími ztrátami a náklady), lze dosáhnout vítězství, tím silnější motivace je na straně agresora k rozpoutání války.

Výše uvedené je hlavním důvodem k existenci ozbrojených vojenských sil států. Čím vyspělejší je svět, tím více se prosazují takzvaně nenásilné metody boje. Neválečného vítězství lze dosáhnout prezentací dostatečně odstrašující vojenské síly a prezentací odhodlání k boji. Československo takto nenásilně a dobrovolně přešlo pod vládu třetí říše. Podobným způsobem došlo k „osvobození“ kolonií. Náklady na vojenské udržení kolonií byly vyšší, než finanční výnosy z nich plynoucí. Pád Sovětského bloku, měl podobné příčiny. Sovětský Svaz ztrácel, díky Reganovu zbrojení materiální převahu, vojáci a lidé však ztráceli i motivaci. Frustrace z Afgánského debaklu, významně ochromila víru ve vítězství v konfliktech.

Dlouhé období míru v kterékoliv části světa není způsobeno mírumilovností obyvatel. Příčinou je vojenská situace, která nevytváří podmínky pro snadné vítězství kohokoliv.

Sadám Husajn a jeho vojáci věřili, že si porobí Kuwajt a postupně další ropné státy. Iráčané byli v Kuvajtu úspěšní, a snadno ho dobyli. USA, díky svému vojenskému potenciálu dokázaly bez problémů situaci změnit. Lze spekulovat o příčinách amerického vojenského angažmá v oblasti. Z vojenského hlediska, to není zas tak podstatné. Důležité je, že USA získaly v oblasti vojenskou převahu.

Nyní se však ukazuje, že to nebyl „dobrý business“. Náklady na dobytí území nebyly až tak významné, problémem je však udržení kontroly nad dobytým územím. Náklady na udržování vojsk v Iráku a Afganistánu, rekordně ničí americký rozpočet. Nedokáži spočítat, kolik let ještě dokáže USA tohle dočasné vítězství financovat, jsem si však jist, že ne příliš dlouho. Prakticky to znamená, že tenhle konflikt nemohou vyhrát (pokud místní obyvatelstvo hromadně nevyhubí). Mnoho Američanů si tuhle situaci uvědomuje, a nejvíce přímo američtí vojáci. USA se tak dostávají do podobné situace jako Sovětský Svaz.

Frustrace a demoralizace vojáků a obyvatelstva jsou podobné. Rozdíl je pouze v tom, že americká ekonomika není v ruinách, jen se její kapitálová struktura změnila ve prospěch zahraničních subjektů. Soukromé akcie jsou rozloženy mezi vlastníky v podobné struktuře jako americké vládní dluhopisy. Zahraniční vlády a investoři mají nyní asi 2,23 bilionu dolarů, tedy asi 44 procent, veřejně drženého amerického dluhu. Japonsko má 586 miliard, Čína 400 miliard a Británie 244 miliard dolarů. Na Saúdskou Arábii a další vývozce ropy připadá 123 miliard amerického dluhu.

Pacifisté jásají, ale zcela naivně. Šedesát let míru v Evropě bylo způsobeno rovnovážným stavem ohromující vojenské převahy, dvou supervelmocí. Žádný stát nechtěl riskovat konflikt, ve kterém nebylo šance na výhru. Evropské státy nebyly s výjimkou Německa schopny boje už před sedmdesáti lety, dnešní situace je možná ještě horší. Stažení USA ze světa, tedy i z Evropy je vysoce pravděpodobné. Evropa se tak stane snadnou kořistí pro kohokoliv.

Evropské obyvytelstvo neumí a nechce bojovat, pohrdá svými vládami, politiky i vojáky. Politici a mnoho lidí se naivně domnívá, že stačí být korektní a hodní a nikomu neubližovat. O naivitě tohoto typu se před sedmdesáti lety přesvědčilo mnoho milionů obyvatel Evropy.

Ruské vedení se poučilo z porážky a zbavilo se komunistických dogmat a socialistických utopií. Ekonomika, bohatá na zdroje surovin a energie úspěšně a bez dluhů roste. Hlavní favorit na převzetí Putinovy prezidentské funkce Ivanov, po úspěšném testu mezikontinentální rakety RS-12M Topol prohlásil: "Slabým se nedostává ani lásky ani sluchu, pouze urážek. Když budeme mít vojenskou sílu, budou s námi mluvit jinak!"

Má naprostou pravdu, ví to i Ahmadínežád, ale slabí si naivně myslí, že je to jinak.