ZPRÁVY

USA, Kongo a Polsko

Kdybych měl dědu, byl by jako Delbert. OSN se rozhoupalo v Kongu. Polský příklad nehodný následování.

V USA černošští mladíci ubili starého dědečka. Veterána, který přežil se zranění nejkrutější americkou bitvu druhé světové války, bitvu o ostrov Okinawa. Bohužel nepřežil setkání se skupinou černochů, kteří se nudili. V USA však nikdo nemluví o rasové vraždě. Běloši nevycházejí do ulic. Černoši si nesypou popel na hlavu. A Obama neprohlásil nic o oběti Delbertovi Beltonovi, tak jako to udělal o Trayvonovi Martinovi, který byl zabit hispáncem a s kterého média udělaly oběť rasismu. Ale tak už to dnes v USA chodí.

V souvislosti s krizí v Sýrii píši o tom, jak neadekvátně média informují o humanitární katastrofě na příklad v porovnání s Irákem. Například dnes ráno jsem slyšel na programu ČT24 (Český Talibán 24), jaké je to v Iráku násilí a jaká tam prý je občanská válka… Prostě jim strašně záleží na tom, aby dokázali svoje tvrzení, že to tam "Američané pokazili", i když násilí v Iráku souvisí ze Sýrií.. Ale to jen tak na okraj. Chci říct, že jsou ještě méně adekvátně pokryté horší konflikty. V Kongu zahynulo od roku 1997 4 miliony lidí. 4 miliony! To jsou oběti srovnatelné s oběťmi světových konfliktů. V Kongu byl nejdříve svržen diktátor a pak tam vypukly boje mezi frakcemi. Ale nikdo neříká, že černoši nejsou zralí na demokracii... Vláda Konga po x letech tak nějak ovládá většinu území, až na východ země. Tam již mnoho let řádí různé skupiny povstalců z povolání. Ty skupiny se v různých obdobích různě střídají. Aktuálně zde řádí skupina, která si říká M23. Mají takovou sílu, že disponují i tanky. A OSN, která v zemi působí po celou tou dobu došla trpělivost až po 15ti letech. Vytvořila brigádu rychlého nasazení složenou z Tanzanských, Malawijských a Jihoafrických vojáků, která má větší pravomoci než klasické modré přilby. A tato brigáda společně s vládními silami začala aktivně válčit se skupinou M23. Na takový krok se čekalo 15 let. Nezbývá než doufat, že jinde bude svět nebo OSN rychlejší.

Když je řeč o intervencích, tak polský prezident oznámil změnu polské politiky, co se zahraničních intervencí týče. Často jsem tady kladl Polsko za vzor, ale to jen proto, že se mě líbila jeho politika. Následovat v Česku nový obrat v polské politice nyní nedoporučuji.

Poláci nebyli během oněch zahraničních intervencí navzdory svým slavným vojenským dějinám moc nadšení. Nemají to v krvi, intervence nejsou jejich tradicí. Během celých svých dějin bránili své území. Na rozdíl od nás. Ano, naši vojáci bojovali statečně a tvrdě v dějinách, ale většinou v cizích službách nebo jako zahraniční odboj. S takovou válkou jako v Polsku v roce 1939 zkušenosti nemáme. Poláci ano.

Důležitější důvod je však ten, že Polsko má na to, aby se stalo regionální velmocí. Má na to, aby bylo samo schopno bránit své území a má na to stát se hrází NATO proti Rusku. Kdybychom chtěli mít pro NATO stejný význam, museli bychom naši armádu mnohonásobně zvětšit. A to by stálo hodně peněz a vůbec je to politicky nereálné. Naše malá armáda by nebyla schopna sama ubránit naše území nebo dokonce bojovat proti Rusům. Proto se musíme spoléhat na spojence a musíme jim hodně pomáhat, aby oni pomáhali nám. Naše armáda nemá schopnosti kompletní armády, ale má velice vyvinuty některé speciální schopnosti. Naše armáda by nebyla schopná nás bránit, na rozdíl od té polské a pokud by nebyla využita k intervencím po boku spojenců, byla by opravdu k ničemu a mohla by být zrušena.

Ale tyto úvahu jsou víceméně zbytečné. Rýsují se nové volby a ty zřejmě vyhraje levice a ta naší účast při akcích NATO omezí taky. Aniž by změnila schopnosti naší armády polským směrem.