Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 60

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Dezinfekce dokončena. Letadlová loď se po nákaze chystá znovu do služby: https://www.idnes.cz/zpravy/nato/letadlova-lod-...
Tento týden probíhal tréning spolupráce mezi letouny L-159 ALCA a předsunutými leteckými návodčími při přímé letecké pod...
What the USS Roosevelt Can Teach Scientists About COVID-19 https://www.popularmechanics.com/military/research/a32256110/...
Něco k přečtení: J. Šedivý: Armáda musí přehodnotit své plány, ale její rozpočet se nesmí stát trhacím kalendářem http:/...
Tak ani letadlová loď Charles de Gaulle nebyla ušetřena a musela se kvli koronaviru vrátit do přístavu. Nakažených členů...

ZPRÁVY

Zveřejněno: 4. 9. 2013 19:40 Napsal Tomáš Peszyński
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Vojenské zprávy

Obamova syrská hra

Poslední vývoj v americké politice ohledně Sýrie. Možnost úderu se opět přiblížila a jeho pravděpodobnost vzrostla.

Jak to vypadá se Sýrii dne 4.9.? Vypadá to, že Obama má slušnou šanci, že mu kongres to bombardování schválí. Protože jeho administrativa to vehementně podporuje a lobuje za to, tak nelze říct, že by Obama používal kongres jako alibi. To, že kongres chce schválit nasazení sil na dobu 60ti dní s možností prodloužit ji o další měsíc není žádné omezení Obamy. Vždyť se pořád spekulovalo o tom, že akce má trvat maximálně 3 dny. Ty zbývající dny je taková rezerva, kdyby se něco pokazilo, jako, že se vždy něco pokazí. Navíc pro Obamu je to nezávazné, jako prezident si může válčit, jak dlouho chce a zároveň může poslat pozemní vojska, což rezoluce nechce. Ne, že by to měl v úmyslu. Ale může. Ale pokud se jedná o velké a dlouhodobé intervence je americkou ústavní zvyklostí, že prezident usiluje o schválení kongresem. Ale zákon to není. Jen "idiotská" ústavní zvyklost.

O zásahu v Sýrii se zuřivě debatuje, ale ta síla úderu nebude odpovídat zuřivosti těchto debat. V 90. létech také zásahy dělal Clinton poměrně běžně. A bez většího humbuku. O to víc by však bylo katastrofické, kdyby k takovému útoku nedošlo. Byl by to první úder, kde nejde o ropu v srdci muslimského světa. USA nezasáhly poprvé na ochranu muslimů. To udělaly už v Bosně v roce 1995. Ale Bosna nebo Kosovo jsou okrajem tohoto světa. Ale možné bombardování Sýrie ukazuje muslimům, že USA jsou ochotny zasáhnout na pomoc "lidu". A to by jim mohlo zajistit podporu v těchto zemích. Mohlo, ale nemusí. To se uvidí.

Opravdu je, ale hodně důležité co bude potom. V médiích se objevují informace, že Obama má plán pro Sýrii. Hurá, konečně. Ovšem jestli je to pravda. Ale je celkem reálné předpokládat, že nynější zkušenost Obamu přesvědčila, že je konečně třeba syrský problém vyřešit. Americký plán počítá s politickými kroky. Doufám, že tyto kroky budou směřovat k sjednocení a sekularizaci syrské opozice. A mluví se i o podpoře vybraných opozičních skupin. To je taky správné. Pokud to bude podpora i vojenská nebo zpravodajská. Ale tentokrát opravdu žádné deklarace, ale činy. Jestli nynější krize povede k tomu, aby se konečně svět začal Sýrií zabývat, bude to k něčemu. I když cena desítek tisíc mrtvých a stovek zplynovaných za to nestojí. Ale stalo se a je třeba oplatit tuto krutou oběť Syřanů.

Neustále se vedou úvahy o Obamově váhaní. Zdá se, že způsobilo nenapravitelné škody. Jak píše Gita Zbavitelová: "Svěřil rozhodnutí o své zahraniční politice a oprávnění, které mu dává Zákon o válečných pravomocích, zákonodárnému sboru, který se nedokáže shodnout ani na federálním rozpočtu." Jak říká každé zaváhání  je na Blízkém východě považováno za projev slabosti. "Bez ohledu na to, jak hlasování Kongresu dopadne, Obamův krok už teď prudce oslabil pozici Spojených států...Stejně tak povzbudila Obamova nerozhodnost Hizballáh, al-Káidu a teroristy obecně, ale i třeba Severní Koreu a své vlastní závěry vyvodí i Rusko a Čína." Jak Zbavitelová říká, Obamův postup vůči Sýrii ukazuje Íránu, jak by postupoval vůči jemu a naznačuje, že Íránu ze strany USA moc velké nebezpečí nehrozí. Panarabský deník Ašark Al-Awsad napsal, že "Obamovo váhání povede dnes ke katastrofám, ale zítra možná pohltí celý region". A jako onoho pohlcovače má na mysli Írán. 

To nejpodstatnější pak Zbavitelová konstatuje nakonec a je to bohužel pravda:

"I kdyby však Kongres nakonec úder schválil, dojde k němu až za několik týdnů, protože zákonodárci se po letní přestávce sejdou až 9. září a debata chvíli potrvá. Tou dobou už bude mít Bašár Asad všechny ohrožené cíle pečlivě chráněné a chemické a další důležité zbraně uklizené v podzemních bunkrech. O život přijdou jen političtí vězňové z řad jeho odpůrců, které režim podle očitých svědků rozváží do všech citlivých objektů jako lidské štíty. Podle zpravodajských zdrojů už mu s ochranou zbrojního arzenálu pomáhá Rusko i Írán.

Aby měl úder odstrašující účinek, musí být nečekaný – tak, jak to dělá Izrael. Nelze před ním varovat ani o něm veřejně debatovat. Arabský svět považoval Obamovu blízkovýchodní politiku po celou dobu jeho mandátu za nekonsistentní a zmatenou, ale teď ho bude vnímat jako jednoho z nejslabších prezidentů v amerických dějinách, kterého nelze brát vážně. Al-Káida usoudí, že americké cíle jsou snadná kořist. A Izrael ví, že se na Obamovu pomoc při případném útoku na íránské jaderné továrny nemůže spolehnout."

Abych však byl objektivní. Napadají mě pozitivní důsledky  Obamova rozhodnutí. Především bude mít Obama opravdu silnější mandát. Obamův problém, je však v tom, že celou věc nedomyslel právě do výše zmíněných strategických důsledků. Ale takticky, v otázce Sýrie mu to může získat navrch.

Shrnu-li to, tak ale nejpodstatnější z hlediska Sýrie je naděje na skutečný začátek Obamovy syrské politiky. Z hlediska světa je podstatné Obamovo váhání a zbavování se odpovědnosti.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

30.května 1814 – Pařížský mír mezi protinapoleonskou koalicí a Francií. Ukončil dlouhé období válek s Francií. Francie byla vrácena do svých původních hranic s malými územními zisky.

30.května 1416 – Upálení Husova spolubojovníka kazatele Jeronýma Pražského v Kostnici.

30.května 1434 – bitva u Lipan, v níž bylo poraženo vojsko táborů a sirotků spojeným vojskem umírněných Husitů a katolíků