Kdo je online

Právě přítomno: 2214 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

ZPRÁVY

Zveřejněno: 23. 1. 2014 22:13 Napsal Tomáš Peszyński
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Vojenské zprávy

Írán, Sýrie, Afrika

Myslí to Írán upřímně? Válka mezi syrskou opozicí není bezhlavé sektářství? Francouzská politika v Africe.

Íránský prezident je ve Švýcarsku a jedná s různými představiteli západu. Je to něco jako "ofenzíva šarmu". Je to definitivní konec nepřátelství s Íránem nebo je to jen změna íránské taktiky? To, že Íránci přešli z plamenné nenávisti vůči západu, na předstírání dobré vůle neznamená, že změnili své dlouhodobé plány. Írán zatím nepodnikl žádné korky, které by ho definitivně a nevratně nasměrovalo na cestu spolupráce. Co by mohlo být takový krokem? Například uznání Izraele. Dokud neudělá takový krok nebo si vymyslí nějaký jiný podobný přesvědčivý, neměl by na nás Írán dělat žádný dojem. To co dělá Írán, jsou zatím jen řeči. Nikoliv činy.

Já to věděl. To je jediné, co můžu říct na další informaci. Před deseti dny jsem psal o tom, že se sekularisté a umírnění islamisté vrhli na Al Kajdu v Sýrii, není jen nesmyslné sektářské násilí, ale že je to zcela jasný boj proti teroristům  ze strany opozice. Rovněž jsem vyslovil podezření, že tento útok není zcela bez vlivu USA. Ty samé noviny, které přinesly informaci o tom, že Asad podporuje v Sýrii Al Kajdu, totiž britské the Telegraph přišly s informací, která potvrzuje tyto domněnky. Američané podporují syrskou sekulární opozici v boji proti Al Kajdě. Podpora se nijak nezintenzívnila  od podpory, kterou USA poskytovaly opozici před chemickým útokem v Damašku, ale přesto pokračuje stejným způsobem a nebyla přerušena. Jak píše Telegraph, zatímco USA navenek vyzývají syřany k jednání, jejich podpora opozici pokračuje. Nemyslím si, že by to byla správná politika. A tím nemyslím podporu opozice. Jsem přesvědčen, že to je naprosto správné a jedinou vadu, kterou to má, je, že ta podpora je nedostatečná. Nesprávné nebo spíš zbytečné je tvářit se jako mírotvorce pro veřejné mínění. Většinu lidí na západě to nezajímá a ti, kteří se o situaci v Sýrii zajímají, jsou stejně přesvědčeni, že největším zločincem v Sýrii jsou USA. Ale když to toho Obamu pořád baví dělat ze sebe mírotvorce, proti gustu... Není to však pro vývoj reálných událostí podstatné. Podstatné jsou činy.

Americká podpora tedy pokračuje v této podobě. Přímé dodávky vojenské výstroje pro sekulární opozici a financování nákupu zbraní. USA tedy mohou tvrdit, že opozici zbraně nedodávají, ale dávají jim peníze, za které si ony zbraně kupují. Za tyto dodávky je syrská opozice podněcovaná k útokům na Al Kajdu.

A tak je skutečná situace v Sýrii poněkud jiné, než jak je prezentovaná. Asad si pěstuje své nepřátele z Al Kajdy, aby světu dokázal, že bojuje s terorismem a USA podporování povstalci bojují proti Al Kajdě, aby očistili svou pověst. To Asad podporuje teroristy a USA proti nim bojují jako vždy.

Proti teroristům, islámským milicím i lynčujícím milicím křesťanským bojují v Africe i Francouzi. A protože je Afrika jejich tradiční píseček, plánují, že to hned tak nevzdají. Dokonce v oblasti Sahelu posilují své síly. A reorganizují. Rozmisťují zde americká bezpilotní letadla, která si koupili i vlastní stroje, které nedávno vyvinuli. Navázali zde úzkou spolupráci s USA. Ale USA jsou spíš rády, že zde Francouzi převzali jejich úlohu mezinárodního četníka a nechávají je v oblasti dominovat.

Franci spolu s OSN požaduje pomoc světa ve Střední Africe. Dokonce novopečená Středoafrická prezidenta žádá svět o vyslání dalších vojáků. Francouzi poslali 1600, Afričané slíbili 6000 a poslali4000. EU slíbila jen 1000. A ještě s omezeným mandátem.

Francouzi konkrétně žádají o větší pomoc svého největšího spojence v EU - Němce. Ale těm se moc nechce. Němci jsou sice ochotni se angažovat více než v minulosti mimo hranice NATO, ale zase to nepřehánějí. Německá zahraniční politika prosazuje zahleděnost Evropy samu do sebe. To podporuje Polsko, kterému pochopitelně toto vyhovuje v jeho správné politice hráze proti Rusku. A líbí se to i Rusům samotným, kteří nesnášejí pořádek, který se snaží ve světě udržovat Západ. V tomhle regionálním trojúhelníku jsme uvízli my Češi a pohledy na zahraniční politiku se dělí  ty, které zajímá interakce s Německem, Polskem a Ruskem a na ty, které nezajímá ani to. Kromě proizraleské lobby (v dobrém slova smyslu) a islamofobních populistů už jsou pak lidé, které v česku zajímá dění někde jinde, jako jsem já, vyloženě exoti. Ale budiž. Bohužel je to jen zatuchlý středoevropský rybníček. Nuda.

A nemůžeme se vymlouvat tím, že jsme malí a slabí. Například takové Estonsko, které má 10 krát menší armádu než my, které má 10 krát méně obyvatel a je asi tak velké jako Čechy bez Moravy, které mělo 6 let vojáky v Iráku a které má v Afghánistánu kontingent jen 3x menší než mělo Česko, které by se mohlo vymlouvat na to, že musí cvičit na „obranu území“ před Ruskem pošle do Střední Afriky 50 vojáků

Estonsko by nám mohlo jít příkladem nejen v tom, že tam mají elektronické volby přes internet už od roku 2005.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

18.června 1974 v Moskvě zemřel maršál sovětského svazu Georgij Konstantinovič Žukov.

18.června 1815 došlu k bitvě u Waterloo, která ukončila Napoleonské války.

18.června 1916 zemřel německý generál Helmuth Johann Ludwig von Moltke.

18.června 1757 – Bitva u Kolína (Sedmiletá válka). Prusko zde bylo poraženou druhou rakouskou armádou.