Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 26

Spřátelené weby

Poslední komentáře

V Československu po válce také vyvíjeli plamenomety. Inspiraci nalezli z německých vzorů i sovětských a amerických.
Pro jednou uvádí pohled na Švédsko, sic hodně opatrný. https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/svedsko-covid-pandemie-stock...
Michal Kroužek - Odpověděl na komentář # 4657 v Canon de 75 Modèle 1897
Děkuji za pochvalu. Uvažuji nad rozšířením článku o další využití tohoto kanonu např. v pevnostech apod a jeho další mod...
Bedrník - Komentář v T-54/-55
Tanky této řady používají i separatistické území Abcházie, Podněstří nebo Náhorní Karabach.
Z mého pohledu velice kvalitní článek. Ve filmu Území nikoho pojednávajícím o občanské válce v bývalé Jugoslávii. Je vi...

ZPRÁVY

Zveřejněno: 31. 3. 2014 19:35 Napsal Tomáš Peszyński
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Vojenské zprávy

Západ vs Východ: Ukrajina a Sýrie

Okamžité napětí na Ukrajině trochu ustupuje, ale dlouhodobě se situace zabetonovala. V Sýrii se však velmi velmi pomalu pohnuly ledy.

Rusové nejprve vyvolali silné napětí na hranicích s Ukrajinou, že si už i Obama dupnul a přitvrdil rétoriku (to je ale Asii tak vše) a teď se zase stahují. Myslím si, že to tak udělají ještě několikrát. Zmobilizují vojska, přesunou je na hranice, vyvolají napětí a zase je stáhnout a budou to dělat tak dlouho až si na to zvyknout. A pak až se Putin odhodlá nebo dostane náladu, tak už ty vojska mířící k ukrajinské hranici na čáře nezastaví. Taky je to dobrý nástroj nátlaku na Ukrajinu a západ.

Každopádně je téměř jistí, že ruská intervence a Ukrajinu není otázkou nejbližší doby. Není to otázka hodin a dnů. Ale může to být otázka dnů a ž týdnů. Západ a Ukrajina by měly získaný čas využít co nejlépe.

V každém případě je nutno udělat politicky tři věci. Za prvé se musí dát Rusku jasně najevo, že anexi Krymu nikdo rozumný nepovažuje za hotovou věc a že dokud bude tato anexe trvat, nemůže se Rusko vrátit mezi přijatelné země. Nemůže počítat s tím, že si na to svět časem zvykne.

Za další. Je nutné za každou cenu bránit vměšování Ruska do ukrajinských záležitostí. Rusko nemá žádné právo Ukrajině cokoliv říkat, že by měla dělat a jak by si měla organizovat vlastní stát. Je potřeba, aby Západ Rusku toto jednoznačně připomínal. Zároveň by měl Ukrajinu přátelsky, s pozice spojence tlačit k možnosti politických reforem. Ale ne proto, že to chce Rusko, ale že to chce ruská menšina na Ukrajině. Každý stát by se měl chovat rozumně, ale neměl by podléhat tlaku zvenčí, ani by to neměl naznačovat. To je cesta do hrobu.

Za třetí. Západ by měl vymyslet zvláštní politiku vůči Rusku. Pokud bude v Rusku u moci Putinovská klika není možno Rusko považovat, za normální stát. Západ by měl jasně definovat svou politiku i v pro různé varianty vývoje. Pokud bude Rusko pokrčovat ve své imperialistické politice, měl by být Západ připraven adekvátně reagovat. Pokud se Rusko spokojí s Krymem, tak by mu mělo i tak být dáváno najevo, že nepatří mezi normální země. Asi nedojde v tomto případě k návratu k nenávistnému nepřátelství jako v druhé polovině dvacátého století a Studené válce. Přesto by měl Západ přijmout nějakou speciální východní politiku řekněme "obezřetnosti vůči Rusku". Nespouštět železnou oponu, ale třeba oponu z neprůstřelného plexiskla. Říkejte si tomu, jak chcete.

To však platí, jen pokud Rusko nebude situaci dál eskalovat. Pokud bude, tak je třeba eskalovat i politicko-hospodářsko-vojenský odpor vůči Rusku.

Dánsko jako další země po USA, Británii, Francii a Švédsko nabídlo své stíhačky k ochraně Polska a Pobaltí. Česko nabídlo Gripeny Ukrajině, ale nějak to utichlo. Pan Stropnický je možná rád, že to nikdo nevzal vážně. Já ano a jsem zklamaný.

Další pomoc k ochraně východní hranice NATO nabídlo Německo. Válečnou loď a stíhačky k ochraně Pobaltí.

USA začaly ukrajinské armádě dodávat potraviny. Standardizované vojenské dávky MRE, které od konce studené války používá americká armáda v poli místo polní kuchyně.

NATO pokračuje s plány pomoci Ukrajině s modernizací armády.

Minulý týden jsem četl v tištěné verzi Dnes článek o syrském karikaturistovi, který byl mučen Asadovým režimem a musel uprchnout. Ten říká, že Syřané kromě toho, že bojují s Asadem, tak vedou válku proti Hizbaláhu, Íránu a Rusku. A je to pravda. Měli bychom se přestat dívat na Sýrii jako zemi "kde je bordel" nebo na zemi, kde bojuji "teroristé s diktátorem" nebo sunnité s šíity. Je to třístranný konflikt, kde třetí stranou jsou sekulární Syřané, kteří jsou sice vojensky nejslabší, ale podle názorů obyvatelstva nejsilnější stranou. Na Syřany bychom se měli tudíž začít dívat jako naše spojence. Tedy na ty Syřany, kteří bojují proti Ruskem podporovanému Asadovi a islámským teroristům zároveň.

Sýrie se tak podle logiky Studené války stává typickým zástupným bojištěm. NATO nemůže bombardovat ruské vojáky na Krymu a vylodit se tam a dobýt Krym Ukrajině silou zpět. Ale může bojovat proti Putinovi v Sýrii. Některé Západní země to už tajně dělají. Snad se najde někdo, kdo bude mít odvahu tento boj zintenzívnit, protože každý den, kdy je v Sýrii u moci Asad, je špatný den ve kterém trpí obyčejní Syřané.

Před několika měsíci se psalo o tom, že pro sunnitské Araby je největším nepřítelem šíitský Írán a i když to neřeknou veřejně, vadí jim víc než Izrael. A psalo se i o tom, že sunnité a Izrael k sobě hledají cestu. Před pár dny jsem psal o tajném velitelství v jordánském Amánu, kde západní a arabští důstojníci řídí operace syrských povstalců na jihu Sýrie. To, že se na činnosti tohoto velitelství podílí i Izrael neznamená jen jasný důkaz, že se nejedná o podporu islamistických povstalců, ale i to, že prorokované se stalo skutkem. Sunnitské země a Izrael zahájily vojenskou spolupráci proti šíitům. Bez ohledu na to, co o Izraeli tyto země veřejně prohlašují na mezinárodních fórech.

I Putin, i Asad, i íránský náboženský režim budou jednou poraženi. Dříve nebo později. Ale určitě.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

23.září 1415 – Kazatel a Husův stoupenec Jeroným Pražský se pod nátlakem kostnického koncilu zřekl Viklefova i Husova učení, ale pak vše odvolal a setrval ve svých názorech. Poté byl 30.5.1416 popraven.

23.září 1253 zemřel Václav I. Jednooký, český král v letech 1228-1253

23.září 1938 vyhlašuje československá vláda všeobecnou mobilizaci.