Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 56

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Wildblood - Komentář v T-28
Při obdobné rychlosti hůř pancéřovaný a pomalejší než T-34. Ale v meziválečném období vícevěžové tanky vyráběli v řadě z...
Wildblood - Komentář v M26 Pershing
Asi nejznámnějším bojem Pershingu za 2. světové války byl soboj s Pantherem u katedrály v Kolíně nad Rýnem 7. března 194...
Corp. Anderson - Odpověděl na komentář # 4636 v Vzpomínka na politruky
A ve kterých letech jste sloužil?
Alespoň pár pozitivních zpráv: Proč Angela Merkelová zachraňuje českou ekonomiku https://www.irozhlas.cz/komentare/kom...
Richard Plíhal - Odpověděl na komentář # 4636 v Vzpomínka na politruky
Už je chudáky nechme na pokoji. Samozřejmě, jejich účel v armádě ČSLA byl nutný, především v časech, kdy bylo úzkostlivě...

ZPRÁVY

Zveřejněno: 19. 10. 2010 15:21 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Vojenské zprávy

Bundeswehr vybízí Berlín k větší spolupráci s Kremlem

31.8.90 Berlín podepsal smlouvu o sjednocení, ke které Moskva připojila podpis 12.9.90, a navrátila tak Německu plnou suverenitu nad jeho vnitřními i zahraničními záležitostmi. 3.10.90 bylo východní Německo začleněno do NSR. Nestalo se ani Německem z roku 1815, ani Německem z roku 1871, ani Německem z roku 1936, jak se mnozí obávali.

Stalo se však Německem, které se bojí samo sebe a své minulosti .

Bundeswehr je proto „občanskou“ armádou („ občané v uniformě“ je zavedený terminus technicus), jehož důstojníci proti nostalgii dostávají povinné  „kapky“ etiky a morálky, principy právního státu musí vyjmenovat pozpátku i o půlnoci v polospánku, exkurze do Osvětimi je volitelná, exkurze do Buchenwaldu a Dachau je pro důstojníky povinná, jakož i shlédnutí filmu Schindlerův seznam  …

Důstojník Bundeswehru se jako „občan v uniformě“ může sdružovat v odborech ( 80% vojáků je v BundeswehrVerband, vedeným pluk. Bernhardem Gertzem,  kterému si vojáci mohou na své nadřízené stěžovat, a kterému se velení Bundeswehru vyhývá jako čert kříži), může být členem politických stran (vyjma „ultras“), a může být volen do politických orgánů ( na své nadřízené si voják může stěžovat i v Bundestagu u zmocněnce pro vojenské otázky)  …

Důstojníku Bundeswehru jsou občanská práva svatá, a protože je nejprve občanem, zatímco vojákem až na druhém místě, může odmítnout i rozkaz nadřízeného, je-li namířený proti základním občanským právům ( s volně pojatou disciplínou, se kterou musí jako občan souhlasit, tj. podřizovat se jí dobrovolně, a se svobodou projevu Bundeswehr zašel nejdále ze států NATO, na druhém místě za ním je armáda Dánska a Nizozemí , mimo NATo je velmi „liberální“ izraelská armáda) …

(Ne všichni představují ideálního vojáka, viz případ z roku 03, kdy vojáci Bundeswehru „zhanobili“ lebky  „nepřátel“ v Afghánistánu, ročně je  v Bundeswehru potrestáno zhruba 150-200 vojáků za   „ultrapravicové poklesky“,  jako zdravení vztyčenou pravicí, naslouchání hudbě opěvující Třetí říši, či za držení nacistických symbolů, třebaže příslušníci ultrapravice do armády samozřejmě nesmí ) …

Základem pro  „ zmravnění“  německé armády bylo memorandum podepsané v opatství Himmerod v Grosslittgen (viz Himmeroder Denkschrift/Himmerod Memorandum) z 10/1950 ( NATO a NSR vznikly 1949,Bundeswehr 54/55) zhruba 15 bývalými vysokými důstojníky Wehrmachtu inspirovaných generálem Wolfem Grafem/hrabětem von Baudissin (1907-1993), poválečným „mírotvůrcem“ , ve kterém se prohlašovalo, že „ budoucí německý kontingent, vytvořený kancléřem Adenauerem k obraně Evropy, bude postaven na „občanských“ principech  „ …

(V té době plány na vytvoření nové německé armády byly ještě přísně tajné, memorandum tudíž nebylo medializováno) …

Bundeswehr se oficiálně zřekl „dědictví“ Wehrmachtu ( od roku 57 však zákon povoloval nošení všech stupňů nacistického válečného rytířského kříže, medaile jen byly zbaveny nacistických symbolů, namísto svastiky byly dubové listy, zákon v podstatě umožňoval nosit všechna nacistická vojenská vyznamenání, odznaky a stužky (nikoliv však politická NSDAP vyznamenání ), a zapřisáhl se, že již nikdy nebude podporovat žádnou diktaturu, a ve svých řadách již nikdy nebude tolerovat slepou pruskou poslušnost  …

Toto memorandum mj. podepsal bývalý říšský generál pěchoty, ověnčený nejvyššími říšskými vyznamenáními, Hermann Foertsch (1895-1961), třebaže pro závěry norimberského tribunálu , ač jej tribunál zprostil viny, nebyl do Bundeswehru přijat ( kauza 47/Rukojmí, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané v bývalé YU a v Řecku, kde sloužil jako náčelník genštábu Jihovýchodního velení) .

Jeho mladší bratr říšský gen. Friedrich Foertsch dosáhl vysoké funkce nejen v Bundeswehru, ale byl mj. i zástupcem náčelníka pro plánování při  spojeneckém velení SHAPE …

Nicméně sledovat, jak uhlazení důstojníci Bundeswehru v tmavěčervených baretech povinně oslavují kapitulaci Hitlerovy Třetí říše na pozadí kulis rozbombardovaného Berlína, není příjemné.

Bundeswehr, jehož některé akademie  jsou z „historických „ důvodů  polepené autentickými plakáty z dob Třetí říše , např. plakáty vyzývajícími ke vstupu do Luftwaffe ( v učebnách bývalé DDR mají zase z „historických“ důvodů sochy Marxe,Engelse a Lenina, např. ve Strausbergu, 60 km od polských hranic), by měl být z tristních oslav konce války vyjmut.

Zástupci aristokracie jsou v Bundeswehru již téměř vyhynulým druhem, představovaným např. podpluk. hrabětem Hans Jürgenem von Keyserlingk z elitní Vojenské akademie v Dráždˇanech ( na způsob francouzské Saint-Cyr, britské Sandhurst, či US West Point) …

Z Hitlerovy armády přešlo na významné funkce do Bundeswehru a NATO mnoho generálů a admirálů, o nižších hodnostech ani nemluvě  …

Z četných významných to byli především dva generálové Wehrmachtu   generálporučík Adolf Heusinger, v letech 57-61 gen. inspektor Bundeswehru, a v letech 61-64 člen voj. výboru NATO ve Washingtonu, a dále generálporučík Hans Speidel, v letech 57-63 vrchní velitel pozemních sil NATO ve střední Evropě …

Po atentátu na Hitlera v 7/44 byl Heusinger jako možný pomocník atentátníků vězněn 3 měsíce Gestapem , Speidel, bývalý Rommelův náčelník genštábu armádní skupiny B,  8 měsíců .

Z admirálů Kriegsmarine to byl Bernhard Rogge, bývalý velitel velmi úspěšného pomocného křižníku  Atlantis(HSK2) ,po válce  mj. velitel NATO pozemních sil v Šlesvicku-Holštýnsku (58-62), či viceadmirál Friedrich Ruge, šéf námořnictva a spolkový ministr obrany (56-61), říšský admirál Speciální skupiny v Armádní skupině B ve Francii od 11/43 do 8/44 , připravující  „ Atlantský obranný val“ .

Hitlerovo ponorkové eso Otto Kretschmer byl od roku 65 šéfem genštábu námořních sil NATO v Baltském moři .

V Bundeswehru sloužil i Heinz Günther Guderian, kde dosáhl hodnosti generála, jeho otcem byl významný vojenský teoretik Heinz Wilhelm Guderian (1888-1954), jenž se svými pancéřovanými divizemi hladce předvedl Hitlerovu „blitzkrieg“ v praxi , v Norimberku však, pod ochranou Američanů, nebyl souzen.

Dalšími „zástupci“ jsou admirál Hans Karl Meyer, mj. šéf Námořní akademie Bundeswehru (58-60) ,  z generálů Luftwaffe to byli např. genmajor Kurt Andersen, generálmajor Sigismund Freiherr/baron von Falkenstein, generálmajor Martin Harlinghausen, generálporučík Joachim-Friedrich Huth, generálporučík Heinrich Trettner, mj. šéf logistiky u SHAPE v Paříži, aj.

Zajímavá je také postava potomka spojenci vězněného generála pancéřové divize a bigotního katolíka Fridolina von Senger und Etterlina – jeho syn  gen.  Ferdinand Maria von Senger und Etterlin, jenž sloužil na italské a ruské frontě, kde přišel o ruku, kterou mu přejel německý tank, byl po válce mj. šéfem spojeneckých sil ve střední Evropě, do důchodu z této funkce odešel v roce 84 ( zemřel v roce 87) . Je autorem řady knih o útočných tancích, v knize Hitlerovi generálové napsal kapitolu o svém otci .

Reinhard Gehlen , šéf zpravodajství, a Otto Skorzeny ve službách CIA, jsou jinou kapitolou.

Zpět k dnešnímu Bundeswehru.

8.11.05 německé ministerstvo obrany prodalo Turecku 298 útočných tanků Leopard 2 ( v roce 99 zamýšlený prodej německých tanků do TR vyvolal vládní krizi, když sociální demokraté a Zelení se proti prodeji postavili) , třebaže TR požadovalo 1.000 kusů (za 7 mld dolarů), mj. proti kurdským vesnicím …

Jak delikátně oznámit svůj přechod do jiného tábora názorně předvedl německý ministr zahraničí Frank WalterSteinmeier/SPD v roce 06 na svém únorovém turné po Asii ( Merkelová  měla v Pekingu naplánovanou návštěvu na 5/06) …

Zatímco nejprve pod Schröderem v tandemu s Chirakovou Paříží Steinmeier prosazoval zrušení embarga na dodávky zbraní do Číny, které EU vyhlásila po krvavém potlačení studentských demonstrací v 6/89 v Pekingu, Steinmeier počátkem roku 06 na asijském turné prohlašoval, že se „Německo v tomto směru již nebude exponovat samo jen s Paříží, a že se podřídí  názoru celé EU …“ .

Zrušení embarga oba státy prosazovaly z jediného důvodu : aby na gigantický čínský trh mohly „lépe“ vyvážet své zbraně …

V 9/05 se Steinmeier ve velké koalici stal ministrem zahraničí, a musel se přizpůsobit kancléřce Merkelové (CDU) , která v té době srdnatě „lála“ na všechny směry : v Bílém domě na rovinu řekla, co si myslí o Bushovi, 11/9 a Iráku, v Kremlu Putinovi vytmavila „válečné zločiny páchané ruskými bezpečnostními složkami a armádou v Čečensku od vybombardování Grozného po normalizaci“  (později také Sarkozymu pověděla svůj nelichotivý názor o jeho „Středomořské unii“ ) …

Když se Steinmeiera na jeho postoj k embargu ptali na tiskovce novináři v Pekingu, odpověděl, že „ Pekingu tlumočil odpovědˇnové německé vlády“, konkrétnější byl až v Tokiu, kde prohlásil, že „ Německo vůči Pekingu nebude liberalizovat svoji politiku vývozu zbraní „ …

Odkázal při tom na koaliční smlouvu, kterou jeho strana SPD podepsala s křestˇanskými demokraty /CDU-CSU, že se Německo bude řídit stanoviskem EU , která , pod tlakem Washingtonu, je proti jeho zrušení …

Také Londýn je proti zrušení embarga, takže „přeběhnutím“ Německa byla debata  v EU o dalším osudu embarga vůči Číně definitivně pohřbena  …

Stratégové německé armády doporučují německé vládě ještě více se v zahraniční politice přeorientovat na Kreml …

„Environmentální dimenze bezpečnosti“, 90stránková zpráva, kterou v 9/010 uveřejnil Spiegel-online, v níž se vojenští experti z oddělení strategických analýz Bundeswehru , vedeni jistým podplukovníkem, rozepsali o tom, jak nedostatek ropy ovlivní německou armádu.

Ohledně doby,kdy se těžba ropy pro vyčerpání zásob začne snižovat, se odborníci neshodnou, většinou udávají rok 2030, skutečná krize nastane do 15-30 let poté …

Zpráva byla vypracována pro Angelu Merkelovou, která 28.9.010 měla předložit svoji strategii pro německou energetiku do roku 2050 …

Autoři této studie Bundeswehru předložili svoji vizi „řetězové reakce“ : ze států, které ropu těží, se až do jejího úplného vyčerpání stanou „politické“ velmoci a političtí „vyděrači“ , zatímco státy, které se ropou „nepředzásobily“ , zkrachují a moci v nich se chopí nejrůznější polovojenské bandy.

Protože druhý a třetí dodavatel ropy Německa, UK a Norsko, budou velmi rychle po „peak oil“ s ropou „na dně“, Německo se bude muset ještě více „upnout“ na svého prvního dodavatele – Kreml .

Evropské mocnosti budou postaveny před otázku, zda chránit evropské bezpečnostní zájmy, či čistě své národní …

Závěrem studie je, že „ evropské bezpečnostní zájmy jsou z důvodu blížícího se „peak oil“ nerozlučně spjaty s oblastmi, kde ještě ropa „vytěžena“ nebyla, jak tomu za pár let bude v Perském zálivu , a které nejsou od Evropy tak vzdálené , především  s Kavkazem, s „francouzským“ Maghribem, se Sibiří a s Arktidou „   …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

11.července 1856 zemřel český spisovatel a dramatik Josef Kajetán Tyl

11.července 1866 vydalo pruské velení Manifest obyvatelstvu slavného království Českého

11.července 1708 utrpělo francouzské vojsko drtivou porážku v bitvě u Oudenaarde. Šlo o jednu z bitev Války o dědictví španělské. Alianční armádě veleli John Churchill vévoda z Marlborough a Evžen Savojský.