Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 40

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Petr Kovář - Komentář v T-90
Níže je únorové video k T-90M Военная приемка. Т-90М. Прорыв
Pro zajímavost srovnání helma z 2. světové vályk vs moderní
AMERICAN RQ 4 GLOBAL HAWK VS IRAN's KHORDAD 15 - FULL ANALYSIS
Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'

ZPRÁVY

Zveřejněno: 22. 11. 2012 20:03 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Vojenské zprávy

Vítězství v bitvě u Borodina, další Putinova falzifikace dějin

Putin, podobně jako Chruščov, slavil ve velkém stylu dvousté výročí údajného vítězství ze 7.9.1812 nad Napoleonem v bitvě u Borodina ( kterou Francouzi nazývají bitvou u Moskvy, vesnice leží 110 km západně od MOW) rekonstrukcí slavné bitvy a položením věnců na bitevním poli.

Kreml tuto bitvu nazývá Matkou všech bitev, a odboj proti Napoleonovi Vlasteneckou válkou (Velkou vlasteneckou 41-45), avšak podle Francouzů vyhrál Napoleon, jenž poté táhl na Moskvu, či v nejhorším případě bitva podle západních historiků skončila nerozhodně, v žádném případě však Rusové nevyhráli  …

Byla to nejkrvavější bitva Napoleonova tažení do Ruska, utkalo se v ní na 250.000 mužů, Francouzi ztratili jednu třetinu mužů, Rusové jednu polovinu ( Napoleon měl daleko početnější armádu sesbíranou z rekrutů po celé Evropě, všech jeho dobyvačných tažení se účastnil polský legion ) …

Francouzští historici Napoleonovi vyčítají, že jedinou jeho strategií bylo, že své vojáky a důstojníky obětoval, u Borodina padl mj. slavný velitel Louis-Pierre hrabě Montbrun.

Jednotky maršála Kutuzova /1745-1813/ však nikoho „nerozdrtily“, Kutuzov se přímému střetnutí s Napoleonem pečlivě vyhýbal, a pokračoval v taktice svého předchůdce gen. prince Michaela Barclay de Tolly, jehož car Alexandr I /1777 -1825/ zbavil velení, protože ho jeho ustupování vyvádělo z míry .

Kutuzov však jeho taktiku postupného vyčerpání nepřítele metodou spálené země převzal, takže před Napoleonem ustupoval až k Moskvě, aby jeho armádu vlákal do mrazivé zimní moskevské pasti, na kterou doplatila i Hitlerova vojska.

Taktiku maršála Kutuzova Rusové nechápali, a při jeho ústupu obraceli oči vsloup, zatímco Napoleon jej v důsledku „zdržování“ považoval za  „ líného“  ( Kutuzov se nechtěl v 12/1805, dokud nedorazí posily, vrhat do boje ani u Slavkova, přes který Napoleon táhl na Vídeň - bez posil považoval bitvu za ztracenou, ale Alexandr I a rakouský genštáb měli jiný názor .

Kutuzov alespoň oddaloval stažení ruských vojsk ze strategických Prateckých výšin, aby je neobsadil Napoleon, a stáhl se z nich, až když na něj Alexandr I ječel, aby uposlechl jeho rozkaz,  načež Napoleonovo dělostřelectvo z těchto výšin poté kralovalo – padlo 25.000 Rusů, Alexandr I byl zdrcen, o návrat zbylého vojska přes Madˇarsko se musel postarat Kutuzov, kterého Alexandr po zbytek života iracionálně vinil z prohry u Slavkova (třebaže Kutuzov celou poradu s rakouským genštábem úmyslně prospal, aby jej car z prohry nemohl vinit ) , a v roce 1812 jej schválil do funkce vrchního velitele ruských vojsk jen proto, že to požadovala šlechta a církev )   …

Napoleon se Moskvy po bitvě u Borodina sice zmocnil, ale ta byla prázdná/evakuovaná a Kutuzovem vypálená, takže z ní se svoji vyhladovělou armádou, jejíž vojáci v zoufalství páchali sebevraždy, táhl bleskurychle zpět, nicméně na rozdíl od  šéfů Wehrmachtu několik týdnů spal v Kremlu  …

Otázkou je, zda raději neměl ve vypálené MOW přezimovat, vyčkat na posily z Francie, a pokračovat v tažení na jaře 1813 – Napoleon se však v Paříži obával dalšího puče, hrabě Claude-Francois Mallet byl sice vzápětí po svém pokusu o puč v 10/1812 zastřelen, ale Napoleon I byl rozezlen, že nikdo z jeho císařské vlády neměl tu představivost, aby zakřičel „Napoleon est mort, vive Napoleon !“, čímž vláda zpochybnila jeho legitimitu – nikdo z vlády si totiž nebyl zcela jist, zda skutečně zavedl dědičnou monarchii, či jen republiku na vyšším organizačním stupni  …

Napoleonův útěk z pařátů Ruského Medvěda byl počátkem jeho konce.

Na Svaté Heleně Napoleon o bitvě u Moskvy/Borodina řekl :“ Ze všech mých bitev byla nejstrašlivější, Francouzi v ní prokázali, že jsou hodni vítězství, a Rusové dostáli své pověsti Neporazitelných „ … (  ruské ztráty činily 45.000 ze 112.000 mužů, včetně ruského gen. gruzínského prince Pjotra Ivanoviče Bagrationa, Napoleon měl kolem 130.000 mužů) …

Rekonstrukci bitvy u Borodina pod dohledem Putina přihlížila i Putinova mládež PutinJugend z jeho mládežnických organizací, kterou Putin pověřil demagogickou rehabilitací Stalina – vnucovala totiž turistům otázky typu : „ Kdo byl Napoleon ? Geniální vojevůdce, osvícený vůdce nebo krvavý despota ?“ , aby turistu zaskočili úvahou :“ Stejnou otázku si můžete položit o Stalinovi „ …

Okázalé oslavy Kremlu nepřijímají s nadšením Bělorusové, kteří střetnutí s Napoleonem vnímají jako občanskou válku, nikoliv vlasteneckou, protože do roku 1795 bylo Bělorusko jako součást Litevského velkovévodství ( Litva, Bělorusko, severovýchodní PL, západní Ukrajina ) ve svazku s katolickým Polskem, se kterým Litva od roku 1569 tvořila federaci, dokud nebylo běloruské území po rozdělení Polska násilně připojeno k Rusku a rusifikováno.

Proto měl Napoleon v Evropě jediného, ale zato bezmezně oddaného přítele – Polsko a Litvu, pro které byl Osvoboditelem od ruských okupantů ( PL pod jeho vlivem přijalo moderní ústavu, na druhé straně na Antillách Napoleon znovuobnovil otroctví, které muselo být opět zrušeno v roce 1848) …

Za napoleonských válek 220.000 ortodoxních Bělorusů bojovalo po boku cara Alexandra I proti „ AntiKristovi“ , který chtěl v Rusku zrušit nevolnictví, 30.000 Bělorusů, zejména katolických vlastníků půdy, bojovalo na straně Napoleona ( zatímco francouzský gen. Louis Alexandre de Langéron jako roajalista bojoval v napoleonských válkách v ruském vojsku, poté velel černomořským kozákům ) …

Navzdory sovětským  a putinovským tvrzením byl zbytek Napoleonových vojsk ( z 600.000 se jich vrátilo 100.000 ) ve skutečnosti v Rusku poprvé významněji poražen nikoliv u Borodina (kam v srpnu dorazili přes Smolensk, v bitvě u Smolenska padlo na 30.000 vojáků ), ale až u strategického města Vjazmy ve smolenské oblasti, ležící na stejnojmenné řece, 3.11.1812 generálem Michailem Andrejevičem Miloradovičem, jenž zvítězil nad francouzským maršálem Davoutem.

Dramatický byl přechod zbytku Napoleonových vojsk přes řeku Berezina.

U běloruské Studjánky na východním břehu řeky Berezina stojí od roku 62 žulový pomník s mramorovou deskou s nápisem „Zde ve dnech 26-28.9.1812 ruská armáda pod velením maršála Kutuzova rozdrtila jednotky Napoleona při obraně cti a nezávislosti vlasti „, jak prohlásil Chruščov, iniciátor pomníku ( běloruští historikové u vjezdu do vesnice Studánky v roce 03 postavili protipomník  Umírajícího nahého /bez uniformy=bez statní příslušnosti/ evropského vojáka ) …

Ten den se však žádná bitva nekonala .

Napoleon na útěku z Ruska totiž náhlým neočekávaným manévrem přešel tuto řeku v jejím nejužším místě u Studjánky, kam napoleonské jednotky podle lidového vyprávění dovedl běloruský jezdec, a poté, co muži/“Pontoniers“  generála Eblée se obětovali, a přes řeku postavili za silného sněžení a mrazu dva legendární mosty, se pravděpodobnému rozprášení svých jednotek vyhnul, a definitivně připravil Alexandra I o vítězství, kdy ruský admirál Čičagov marně očekával napoleonské jednotky ve městě Borisov při ústí řeky ( je zajímavé, že v městském muzeu ve městě Borisov je busta Napoleona, ale žádná busta ztělesňující maršála Kutuzova ) … .

Dramatický přechod přes řeku Berezina umožnil štábní důstojník Antoine-Henri de Jomini, kterému onen běloruský jezdec ono nejužší místo ukázal, ale ten, na rozdíl od gen. Eblée, konal jen svoji povinnost -  mnozí vojáci, kteří se v panice v mrazivé řece neutopili, byli zmasakrováni kozáky

Napoleon zde přišel o 25.000 vojáků a 30.000 nekombatantů.

Zatímco Ludvík XVI /1754-1793/, vnuk Ludvíka XV, Anglii oslabil tím, že podporoval protibritská povstání jejích US kolonií (tak jako svého času Filip z Valois podporoval skotská povstání) , Napoleon „Korsický“ , jenž se z republikánského generála přes konzula vyhlásil císařem, otevřel Británii po vídeňském kongresu 1814/15 cestu k viktoriánskému století a k britské dominanci až do 40.let 20.st. , ale také k Bismarckově výstavbě Pruska v hranicích ante bellum s důsledky roku 1870,1914 a 1939, a k Bismarckově OstPolitik, tj. Osy Berlín-Moskva přes rapallskou smlouvu z roku 1922, SU-německý pakt o neútočení ze  8/39 až po Williho Brandta a rusofilství Gerharda Schroedera …

Kdo byl větší vojenský génius, zda Napoleon /1769-1821/ či Carl von Clausewitz /1780-1831/, o tom se Němci a Francouzi stále přou.

Von Clausewitz nezvítězil ani u Slavkova/Austerlitz, ani v 7/1809 u vesnice Wagram, v níž se projevila Napoleonova genialita, zatímco rakouská armáda prohrála na celé čáře - jakou bitvu vlastně von Clausewitz vyhrál ?, táží se Francouzi -  maximálně se mu za ruského tažení podařilo přemluvit jeden pruský sbor, který bojoval na straně Napoleona, aby tak nečinil …

Von Clausewitz byl jen vojenským teoretikem ( navíc jeho teorie jsou zpochybňovány genštáby celého světa dodnes) , zatímco megalamanský Napoleon, jenž po celé Evropě plenil umělecká díla, byl nedostižným polním vojevůdcem.

Napoleonova italská tažení 1796-7, a zejména bitvy u Slavkova a u Wagram, se dodnes přednášejí na vojenských akademiích od Saint-Cyr po West Point .

Francouzští odpůrci Napoleona jej viní nejen z degradace Francie v důsledku vídeňského kongresu 1814/15, ale i ze ztráty území dnešní Belgie, o kterou Paříž přišla zrušením První republiky z vůle Vídeňského kongresu, z čehož Francouzi viní i bezpáteřního diplomata zrádcovského prince Taylleranda, a především Británii, která podle nich vytvořila umělý stát Belgii, aby z Doveru neviděla ani na Francii, ani na Prusko …

Viní Napoleona Bonaparte i ze ztráty Louisiany, třebaže francouzské koloniální panství bylo již nahlodáno ztrátou Kanady z roku 1763, kdy Paříž své severoamerické kolonie po Sedmileté válce postoupila Británii, a vůči US expanzi ( mj. anexe obrovských území v Mexiku) Francie neměla ani dostatek osadníků, ani životaschopné lodˇstvo …

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

16.října 1306 – sňatek Rudolfa Habsburského s Eliškou Rejčkou, vdovou po českém králi Václavu II. Rudolf Habsburský se tak ve zmatené situaci po zavraždění posledního Přemyslovce dostal na český trůn. Českým králem byl od roku 1306 do roku 1307, kdy zemřel na úplavici.

16.října 1310 – Vznik městské radní knihy v Starém Městě v Praze (úřední kniha pražské samosprávy)

16.října 1813 začala bitva u Lipska někdy označovaná jako Bitva národů.