Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 86

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'
https://www.youtube.com/watch?v=BZtmG-vTxYY
Duke - Komentář v B-2 Spirit
Youtube: B2 COCKPIT TOUR & AERIAL REFUELING
U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...

ZPRÁVY

Zveřejněno: 28. 7. 2008 21:07 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Politika

Tvrdé oříšky francouzského předsednictví EU

Turecko a Erdokanova původní netolerantní minulost, tažení dua Putin-Medvěděv za nový bezpečnostní summit v Evropě, přistěhovalectví a pohřeb,který EU vystrojila právu azylu ...

 Turecký oříšek:

 Kandidatura Turecka do EU Sarkozymu pravděpodobně otráví léto, protože povinné konání referenda k otázce vstupu TR do EU se stalo gordickým uzlem navrhovaných ústavních změn : Sarkozy bude muset nějak skloubit ostré protiturecké postoje své parlamentní většiny s nějakým usmiřujícím modem vivendi s Ankarou, se kterou se nemůže v době choulostivého francouzského předsednitcví zcela rozhádat …

Francouzští senátoři jednomyslně kritizují návrh ústavních změn přijatý Národním shromážděním, podle kterého se bude muset konat referendum pokaždé, když o vstup do EU bude žádat země, jejíž počet obyvatel přesáhne 5% obyvatel zemí EU .Úmyslem poslanců bylo změnit ústavní doplněk přijatý za Chiraka v roce 05, podle kterého se referendum musí konat o každé žádosti .Zahraniční výbor Senátu odsouhlasil návrh, nechávající čistě na prezidentovi volbu, zda se rozhodne pro referendum či ratifikaci parlamentem …  Referendum ve Francii může vzejít i z iniciativy minimálně pětiny poslanců , podpořené podpisy  nejméně 10%  francouzského voličstva , takže návrh  dolní sněmovny je podle názoru Elysejského paláce a Matignonu zbytečný .Ta však stále váže přijetí  celého balíku ústavních reforem na  přijetí  ústavního dodatku  namířeného proti Turecku .

Sarkozy, který před svým zvolením ústavní dodatek proti Turecku vehementně podporoval, bude muset nyní vycouvat ze svého protitureckého postoje …  Premiér Francois Fillon v senátu  prohlásil, že „ návrh sněmovny je výsledkem Srakozyho  protiturecké orientace“  … Turecký premiér Erdogan  do PAR 13.7.  na slavnostní ustavení  Sarkozyho Unie pro Středomoří odmítl přijet s tím, že je namířená proti vstupu TR do EU ...

Sarkozy, jako předseda EU, bude muset zvládnout i důsledky případného zákazu turecké vládní strany AKP premiéra Erdokana (ve volbách v červenci 07 dostala 47% hlasů) ze strany tureckého Ústavního soudu z důvodu, že „podkopává turecký sekularismus, ústavně zakotvený vojákem  a chronickým alkoholikem Mustafem Kemalou, alias Atatürkem, zakladatelem Turecké republiky .  

Zákaz této islámské strany, který by  mohl  „ právním pučem „ vyústit v odstavení zákonně zvolené Erdokanovy vlády , by byl „neslučitelný s evropskými demokratickými normami „ …. Evropský komisař pro rozšiřování EU Olli Rehn  naznačuje, že v takovém případě by EU jednání s TR neformálně  zmrazila, ale nezrušila, což by bylo vodou na mlýn nepřátelům sbližování TR s EU uvnitř laických kruhů … Quai d´Orsay jde ještě dále a prohlašuje, že případný zákaz  vládní  islámské strany  by ani nemusel mít na jednání o vstup TR do EU  žádný vliv, protože „ EU je tady od toho, aby pomohla turecké „ demokracii „ …. „  

Turecký gen. prokurátor obvinil tureckého prezidenta Abdulláha Güla (jeho dcera je muslimská univerzitní aktivistka) a premiéra Erdogana, že svým veřejným přihlášením se k islámu ohrožují turecký sekularismus kemalistů (Erdokan mlží tím, že svoji stranu předkládá jako umírněnou reformní proevropskou)  …

Ústavní soud v červnu 08 zrušil ústavní změnu, která povolovala nošení muslimského šátku na univerzitách , a poté se vrhl na Erdokanovu stranu Spravedlnosti a rozvoje (s údajnou podporou 53% Turků) , která šátky v únoru 08 prosadila,a ukázala tak ,podle gen.prokurátora, svoji pravou tvář . Předchůdkyně AKP, Erdokanova Strana blahobytu /Refah, se v roce 1995 stala nejsilnější stranou v TR, a proto  generálové, strážci přísného tureckého sekularimu, iniciovali v roce 1998  její zakáz, poslali  prezidenta  Erbakana  do politického důchodu a nastolili  nestabilní vládu Vlastenecké strany (ANAP) Mesuta Yilmaze.  (Nicméně islamisté  pokračovali  v práci pod  novou hlavičkou – tentokrát to byla Kutanova  Strana ctnosti  (FP)  .)

 Strana blahobytu neuspěla se svým odvoláním ani u Evropského soudu pro lidská práva (turečtí islámisté poukazují na principy Benátské komise Evropské rady,jejímž členem TR je,podle kterých může být polit,strana zrušena jen propaguje-li násilí , hájí se i tím, že právě oni prosazují zrušení článku 301 trestního zákoníku , který vypočítává „zločiny proti podstatě turectví „) … Aby Erdokan nemohl založit třetí islámskou stranu, gen.prokurátor od března 08 žádá pro šéfy strany AKP pětiletý zákaz politické činnosti …

 Erdokan,který vystudoval školu pro islámské kazatele a poté ekonomii, byl jako student loutkou radikálního islámisty Necmettina Erbakana s velmi pochybným okruhem sponzorů (mezi jinými i ruskými surikovci). Erdokana Erbakan prosadil do funkce istanbulského starosty.

Erdokan si za propagaci netolerantního islámského fundamentalismu odseděl rok a půl ve vězení . Když z vězení vyšel, odtrhl se se svými přáteli (Abdullah Gül a Bülent Prince) od Erbakana a založil vlastní stranu, tentokrát  „ umírněného“ islámu, Stranu blahobytu /Refah.

Ve svých  prvých volbách v roce 02 získala  Erdokanova  AKP  v „tiché revoluci“   35% hlasů,což jí stačilo k převzetí moci a k zahájení nenápadné reislamizace  … Ve druhých volbách v roce 07 Erdokan sice volby formálně vyhrál, ale skutečným vítězem byla extrémistická nacionalistická Strana národního hnutí MHP/Milliyetci Hareket Partisi (15%) ,která poslanecká křesla Erdokanově straně, ku spokojenosti armády,  odebrala , třebaže jak MHP,tak její mládežnická organizace Šedí vlci /Bozkutlar  byly po vojenském puči v 80.letech zakázány … Kemalistická Republikánská lidová strana /CHP dostala 21% hlasů . Kemalistickým generálům Erdokan nadbíhá svými razantními prohlášeními o možném vyslání tureckých vojáků k zlikvidování základen kurdských separatistů v severním Iráku …

Ruský oříšek :Paříž  bude muset zvládnout i  rozpínající se ruský imperialismus.

Duo Putin-Medvěděv rozjelo po „bezproblémovém zvolení“  Medvěděva (a přezbrojení ruské armády za peníze Západu)  razantní diplomatickou ofenzívu za uspořádání nové „ bezpečnostní konference v Evropě „  na nejvyšší úrovni, která by v Evropě nastolila nový bezpečnostní „řád“, ve kterém by Rusko mělo právo veta či alespoň „právo zásadně se vyjadřovat „ k západoevropským  vojenským  strategiím  a  ve kterém by si zajistilo  účast na všem a přehled o všem , co se v Evropě  děje  („milostná „ osa PAR,BER, MOW z dob US intervence v Iráku  03 byla již dávno pohřbena )  …

 Jistě není náhodné, že ruská diplomacie zahájila svoje tažení za nový bezpečnostní summit v Evropě dvakrát právě před  německým publikem (na stvrzení rusko-německého energetického „paktu“  hned po inauguraci Medvěděva  mu jako první přišel poblahopřát německý ministr zahraničí Steinmeier, který poté  v květnu  svým odletem do MOW na poslední chvíli zachránil uskutečnění pravidelné  schůzky EU-Ruska , tentokrát v jihoruské Samaře ,která se koná jednou za šest měsíců,   a ve stejnou dobu nebyl tibetský dalajláma  v BER přijat na vládní úrovni,aby BER „neurazil city „  spojence Moskvy číslo dvě - Pekingu  ). Nejprve o nutnosti summitu mluvil Medvěděv v Berlíně  počátkem června 08  při své návštěvě Německa, a poté tuto myšlenku  rozvíjel ministr zahraničí Sergej Lavrov na moskevském fóru zorganizovaném lidmi kolem Deutsche Bank …

 Medvěděv v Berlíně prohlásil, že „ atlantismus jako jediný historický princip je překonaný “ …a vyzval k uzavření „právně závazné celoevropské bezpečnostní smlouvy stojící na jasných principech “ , zatímco Lavrov před německým publikem při papouškování Medvěděva a  hlasitém volání  po „ novém  euro – atlantickém prostoru  s jasnými pravidly“  zalitoval, že  „ za nejhlubší studené války bylo mezi Ruskem a Západem více důvěry než dnes  ….  „ ( Polsko, Litva a Estonsko  nechtěly, aby se summit vůbec konal – MOW označuje pobaltské státy za „špionážní tykadla“  NATO vůči Rusku  a uplatňuje vůči nim energetický aj. politický terorismus,např. Polsku z důvodů „nedodržování hygieny“ vyhlásila „masnou“ válku   …)  .

Svolání celoevropského bezpečnostního summitu  Medvěděv zarputile prosazoval jako hlavní nitˇ i na sibiřském summitu EU-Rusko .

 Také na konci 60.let Moskva po okupaci Československa začala prosazovat myšlenku celoevropského bezpečnostního summitu , který měl právně stvrdit její „ konkvistadorské“ výdobytky v Evropě , a uspěla  vytvořením KBSE , třebaže Brežněv musel na přání západoevropských států  (těžce) strávit i účast USA .

Přistěhovalectví, další velké téma  EU:

Sarkozyho návrh Smlouvy o imigraci a azylu se točí kolem  pěti závazků: organizovat legální imigraci podle potřeb národních států (vybraná i. , např. podle profese imigrantů), důsledně organizovat odsuny ilegálních imigrantů do jejich země původu ,pokud neuposlechnou , aby se odsunuli  sami dobrovolně – k tomuto účelu je nutné, aby si státy EU vyjednaly dohody o navrácení ilegálních přistěhovalců s příslušnými státy, a to třeba i pod hrozbou diplomatického či ekonomického nátlaku. Třetím závazkem je neprodyšně kontrolovat vnější hranice EU a za tímto účelem budou muset státy EU vydávat od roku 2011 jen biometrická víza .

Dále Sarkozyho návrh vyzývá, aby členské státy ustavily  alespoň skromný úřad pro společnou politiku poskytování azylu (Sarkozy původně chtěl Evropskou agenturu  pro azyl, kde by působili i lidé z Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky a z nevládních organizaců, což odmítl BER) .  Současný dublinský systém ( žádost o azyl se  přesouvá na zemi, přes kterou uprchlík do EU pronikl)  způsobuje, že  periferní země EU  ( Řecko +105% , Polsko +61% , Kypr +49% , Itálie + 35%,) nezvládají nápor o azyl, zatímco  vnitřní země EU nemají takřka žádné žádosti o azyl …
 

Dalším názorným vodítkem je ochota – např. Švédsko tradičně uprchlíky přijímá již od americké války ve Vietnamu, ( kdy Švédsko na přímý pokyn Olafa Palme ,což mu CIA nikdy neodpustila, přijalo na 20.000 US dezertérů z US armády, poté jediné  švédské velvyslanectví  v době Pinochetova převratu,organizovaném CIA, v září 1973 v Chile ,opět na přímý příkaz Palmeho aktivně pomáhalo stovkám chilských levicových aktivistů utéci přes šv.vyslanectví ze země...

Takže v atentátu na jeho osobu z února 1986,  nemuseli mít prsty jen  Kurdové a Srbové, jak US média tvrdila, ale i CIA, která je mohla řídit , čemuž naznačuje i fakt, že o dva roky později, v prosinci 88,  byl zavražděn i chráněnec a polit. spojenec Palmeho, vysoký funkcionář OSN v Namibii , Bernt Carlsson : jak Palme, tak Carlsson tvrdě kritizovali již od 60.let rasovou segregaci v USA a v JAR, Palme prohlásil, že se stal socialistou až poté, co navštívil  USA … .

V 70. a 80. letech Švédsko přijalo tisíce kambodžských a kurdských uprchlíků, a po US intervenci v Iráku to bylo zase Švédsko, které vyhovělo 18.000 žádostím Iráčanů o azyl  ( pro srovnání : Francie ve stejné době udělila azyl jen  125 Iráčanům) .  

Pátým závazkem by podle Sarkozyho měla být podpora „solidárního rozvoje“, tj.  na základě dohod s příslušnými státy vzdělávat a vyučit experty z rozvojových zemí  za podmínky, že se tito po skončení studia vrátí do země původu , vytvořit jim příznivé podmínky pro jejich investování v zemi původu, apod. Sarkozy se však bude muset zříci , kvůli odporu španělské socialistické vlády, svého nápadu , aby ve smlouvě o přijetí a integraci byl výslovně zmíněn závazek, kterým se imigrant zaváže k přijetí a dodržování  „ demokratických hodnot “ přijímající země a zaváže se naučit jazyk této země .

Nevládní humanitární organizace požadují, aby nový  evropský jednotný systém udělování azylu důsledně doplnil  nepostačující právní ochranu ženevského systému z roku 1951 , který jako mezinárodní právo stojí nad národními zákony, a aby udělování azylu bylo odděleno od „pouhé“  imigrační administrativy  …  

„Decentní“ pohřeb práva na azyl, vystrojený ze strany EU:

 
  Politika,která začíná otevřením tábora na hranicích a končí vyhoštěním na finanční náklady země původu,i do takových nebezpečných zemí jako je Afghánistán,Čečensko či Somálsko, znamená definitivní pohřbení práva na azyl ( azyl se poskytuje jen na základě selekce  v rámci  „ regulováné“  imigrace, tj. s povolením v ruce  – ve Španělsku přísné, až surrealistické, přistěhovalecké zákony,které prosadila  Lidová strana ,  již přistěhovalcům neumožňují legalizovat si svůj pobyt  dodatečně ve Španělsku – musí se vrátit do země původu a o pracovní povolení  a povolení k pobytu žádat odtamtud – což je od lidovců velmi cynické, v podstatě tak zlegalizovali „ statut ilegála natrvalo „ bez jakékoli možnosti uvést si svůj pobyt  v zemi do souladu se zákonem …

Lidovci ve svém katolickém mravnostním zápalu zákon hájí odkazem na lidská práva  - ale v praxi je tomu právě naopak  -  takový zákon vytváří ad hoc zóny,které nepodléhají obecnému právu ( př. uprchlické internační tábory) …

Postranním úmyslem takového cynického zákona může rovněž být zajistit např. zemědělství či stavebnictví ultralevnou otrokářskou pracovní sílu …

Tímto zákonem demokratické Španělsko  zapomnělo na krvavé Španělsko z roku 1939, kdy statisíce španělských občanů uprchly před represemi diktátora Franka do ciziny a skončily v nejrůznějších místech světa „ ( francouzský vichystický režim je vydával Gestapu) .

Ve skutečnosti jde o zásadní záměnu pojmů – azyl závisí na mezinárodním  právu , evropské státy se k němu zavázaly ženevskou úmluvou z roku 1951, zatímco imigrační zákony může mít stát libovolné … Proto  se v EU projevuje snaha  zpochybnit „azylové zákonodárství z 50.let “, aby šlo právo na azyl jednodušeji pohřbít.1997 si EU v Amsterdamské smlouvě  z  „omezení „  práva  azylu učinila významnou prioritu  – ideologický a právní mechanismus EU se omezuje na tři konstatování : a) tlak na hranicích je již neúnosný b) žádosti o azyl nejsou podložené c) právní mechanismy mají své politické limity, takže politici se toto choulostivé téma  snaží odklidit co nejdále z očí veřejnosti , nicméně tato externalizace práva azylu ohrožuje již i samotný pojem  „ uprchlíka „ .

V čele těchto zemí, které se snaží zpochybnit dosavadní azylové zákonodárství tím,že zastaralo, stojí Rakousko, které za svého předsednictví v Unii v roce 1998 navrhlo „ zcela nový přístup k právu azylu , nespočívající na subjektivním právu jednotlivce, ale na politické nabídce přijímajícího státu „ …

Hned po něm následuje Británie ( image Británie v tomto směru  byla tak pošramocená, že The Guardian přinesl  v únoru 03 oficiální dementi britské vlády, o tom,že se chystá vypovědět úmluvu o azylovém právu ) …

Rovněž Francie, ve které roste xenofobie a antisemitismus , (gaullistická Francie se vždycky oficiálně zastávala Palestinců v rámci „diametrálně odlišné „ politiky od Washingtonu ), zejména od islámistických atentátů z poloviny 80.let,již dlouho v EU prosazuje  významné  omezení azylového práva  stejné cynické povahy jako je zákon španělských lidovců, možná ještě zákeřnějšího rázu,  které se dotýká i statutu uprchlíka vůbec:   jen osoby pronásledované státem mohou dle názoru francouzského ministerstva vnitra získat statut žadatele o azyl  jako uprchlíci či apatridés ( v mezinárodněprávním smyslu bezdomovci,tj.osoby bez státní příslušnosti ) …

Jde o podstatnou restrikci  okruhu žadatelů na rozdíl od dnešní mezinárodněprávní úpravy, podle které statut žadatele o azyl patří i týraným ženám,pronásledovaným menšinám, lidem,kterým je konfiskován majetek, či obětem mezietnických lokálních konfliktů. Francie vzápětí vynalezla  „  teritoriální azyl „  ( zákon z 11.5.1998 ) , který v EU razí jako podpůrný prostředek . Jde o „ vyjímečné kdykoliv odvolatelné povolení k pobytu, které nemá nic společného se statutem uprchlíka podle ženevské úmluvy.“

Samozřejmě, že  evropským státům jde i o to, zbavit se „ nežádoucích uprchlíků, kteří se nedají jen tak lehce vyhostit“ , jako např. Kurdové.

V 80.letech se začal razit termín „ falešný či  ekonomický uprchlík  či ekonomický imigrant „, původně pocházející  z východoevropských zemích ,a ideologie,že „ příliš azylu zabíjí azyl „ tj. v terminologii EU ,že „ proud  žadatelů o azyl, ve kterém jsou smíšeni jak  oprávnění žadatelé , tak žadatelé, kteří se jen chtějí dostat na území členských států EU, představuje skutečnou hrozbu pro právo azylu .“

V roce 1992 rezoluce EU zavedla pojem „ prokazatelně nepodložená žádost „ ( 1993 převzata francouzským zákonem )  a rezoluce ministrů vnitra EU ze 30.11.1992 „ úmyslný podvod „ .

 Na druhé straně není vůbec jisté, zda by se do Evropy valily statitisíce „ divochů „ , kdyby se místo regulace  uplatnila deregulace a hranice by se otevřely. Nemuseli by se topit v oceánech a dusit v kamiónech , a mohli by se kdykoli vrátit domů  , navíc, technickými prostředky se stejně ilegální imigrace zastavit nedá  .

Zastánci této teorie chtějí „ papíry pro všechny „, tj. legalizaci všech přistěhovalců a jejich aktivní integraci do společnosti ( měli by však být důslední a  na integraci by měli trvat i  u muslimů,kteří integraci považují za zradu na exportu islámu ).yto kruhy budoucnost Evropy vidí nevyhnutelně ve vzniku multikulturní společnosti ( populace „ čistokrevného „ evropského obyvatelstva prudce klesá , a brzy  pro ni zbyde jen pavilón v ZOO ) a snahy regulovat  příliv přistěhovalců z chudých zemí považují za xenofobii.

 Stále rostoucí propast mezi krajní chudobou většiny světa a bohatstvím  pár miliónů lidí ve vyspělých průmyslových státech vyživuje strach těchto bohatých států z nekontrolovaného přílivu „ divochů „ . Strach z  „ AIDSEM a TBC nakažených  „buranů“ , kteří riskují život, aby evropských hranic jenom dosáhli,  volební a rasistická xenofobie ,   vede pak evropské vlády k tomu, že uprchlíkům uzavírají veškeré legální způsoby,jak se dostat do jejich země . Tvrdí, že  tito  zoufalci chtějí  právo na azyl jen  zneužít  -  ale  neuvědomují si, v rozvojových zemích  je pro chudého člověka cestovní pas neřešitelný problém … Do pasu jim musí úředník vlepit turistická víza , ovšem, pokud předloží potvrzení,že mají stálé zaměstnání,výpis z bankovního účtu,zpáteční lodní lístek nebo letenku, pojištění a alespoň 30 eur na den pobytu …. Lidé,kteří tato potvrzení mají a vlastní pas, jsou na místní poměry  „ bohatí “ a z rozvojových zemí odcházet nepotřebují .  

Nejvíce uprchlíků se utopí  a)     při přechodu z Maroka do Španělska přes Gibraltar („pouhých“ 14 km slané  šedozelené vody, ale velmi rozbouřené,nemilosrdně bušící do skal i pláží ) Každoročně desetitisíce chudých Afričanů ze subsaharské Afriky  prodají všechen svůj majetek, či se na ně složí veškeré rozvětvené příbuzenstvo , zaplatí převaděčům (kolem 2.000 eur  za dva pokusy ) a ti s nimi  na gumových člunech vyrazí do vln, přičemž ,na rozdíl od převaděčů ,většina z nich neumí nejen plavat,ale většina z nich ani nikdy neviděla moře, takže obrovští chlapi brečí na člunu strachy  …Mafiáni na devítimetrové čluny jich vecpou třeba 60 ,takže přepadávají přes okraj – tisíce se jich utopí, ti,co se neutopí jsou naprosto vyčerpaní, podchlazení ( sedí ve studené vodě , nohy mají popálené od benzínu, a protože vyrážejí v noci, bloudí úžinou třeba i dva dny …

Setkání se španělskou policíí po strastiplné cestě je pro Afričany katastrofou – policisté ty,co přežili,  honí po plážích s vrtulníky nad hlavou  jako zvěř – ale co působí nejhrozněji jsou gumové chirurgické rukavice,které mají všichni policisté na rukou ,a nemilosrdně je vracejí zpátky ,odkud přišli  ( ve Španělsku je přes milión nelegálních přistěhovalců  a další milión imigrantů s pracovním povolením  ).Vláda pořídila za sto miliónů eur pro místní Guardia Civil  německý Integrovaný systém ochrany úžiny složený z radarů a infračervených kamer,který zachytí na 90% bárek .( Na druhé straně proti policii pracují  „ záchranáři „ , kteří tahají uprchlíky z vody – jde o dobrovolníky Červeného kříže . Záchranáři cynicky podotýkají, že policejní detekční systém je sice skvělý, ale policie nemá lidi, kteří by imigranty chytali.

Záchranáři nemají strach z islámských fundamentalistů – tvrdí, že z vody tahají jen mrtvoly či na smrt vyděšené lidi . ) Druhý největší počet utopených je při přechodu z Tuniska Sicilskou úžinou na Maltu c)třetí největší počet utopených je  při přechodu z Albánie a Makedónie přes Jaderské moře do Itálie , d) čtvrtý největší počet utopených je při přechodu ze Západní Sahary  přes Atlantik na Kanárské ostrovy , e) pátý největší počet utopených vede z Turecka  přes Egejské moře do Řecka,f) dále následuje utopení na řece Sávě, Tise, Moravě,Nise a Odře (zde mohou být ještě miny ). Smrt utýráním ze strany pořádkových sil  může čekat uprchlíky na turecko-íránských hranicích  ze strany Turků.Navíc jsou zde i zapomenutá minová pole.Dále následuje smrt udušením v kamiónech či jiných neprodyšných kontejnerech  - nejvíce při přechodu z Francie do Británie přes kanál La Manche ,v Nizozemí , dále na slovensko-rakouských a madˇarsko-rakouských hranicích, na Kypru . Další častá smrt uprchlíků je podchlazením v důsledku cestování na leteckém podvozku či v prostoru pro zavazadla (nejvíce mrtvol v důsledku tohoto cestování se najde na letištích v Londýně ,v Paříži,v Bruselu a ve Frankfurtu nad Rýnem).Pozor na dovolenou, minová pole jsou ještě na hranicích mezi Bulharskem a Řeckem …

Pokud nezahynou ve vlnách či v kamiónech, čeká je nový (ne vždy lepší) život ve světě,kterému nerozumějí a který nerozumí jim , mnohdy je jako otroky vykořistˇují vlastní krajané … Za prací odjíždějí většinou muži ( v rozvojových zemích to znamená od 12 let) , zatímco ženy s kupou dětí jsou ponechány na vesnicích či ve městech na pospas svému osudu .Na vesnicích dělají práci i za chlapy, mají ruce jako lopaty, a pěšky či na oslíkách ověšenými různými kanystry, především denně cestují za vodou,většinou infekčně závadnou,  k nějakému pramenu…Je-li to horská vesnice, jako např. berberská v Maroku, je cesta za vodou v úporném vedru do příkrého svahu vysilující činností. Rodina pak čeká, až jim muži v zahraničí začnou posílat peníze ( což zdaleka není jisté ) ….

( Přičemž  zaostalé Maroko je nesmírně bohaté, má nerostné suroviny, úrodnou půdu a „turistické“ moře , alespoň král je jeden z nejbohatších lidí na světě, ale tak jako všude v rozvojových zemích, v Maroku neexistuje střední třída – jen  ultrabohatí a ultrachudí.
Tito uprchlíci jsou většinou  negramotní , ale jsou mezi nimi i vysokoškolsky vzdělaní lidé pocházející z chudých rodin, což znamená ,že nemají šanci bez úplatků pro úředníky,kteří dostávají mizerné platy, najít práci .Těm,co se podaří nejen přežít, ale i nenarazit na policii, skončí jako  velmi levná námezdní síla v nějaké továrně či  jako zemědělští dělníci bez povolení k pobytu, bez pracovní smlouvy, neumějí si nic přečíst ,v zemi se nedomluví …

Pokud se to dozví, mohou si však dojít na pobočku Červeného kříže, kde dostanou kartičku zdravotní pojištˇovny ,která je jejich identifikačním průkazem, na který dostanou zdarma základní ošetření a mohou si otevřít i konto v bance …
Např. ve Španělsku , Řecku a Itálii pracují 12 – 14 hodin denně sedm dní v týdnu ,v nejlepším případě za 30 eur na den , majitel jim nemusí dávat dovolenou, neplatí za ně zdravotní pojištění ani daně – nemá žádný problém,protože  na 20.000 továrniček připadají tak dva kontroloři. Majitelům továren a farem to projde – ale  dělníkům každou hodinu hrozí  vězení a vyhoštění  Ti, co pro šéfa pracují celé roky , by od něho mohli dostat pracovní smlouvu – kdyby dostali smlouvu, dostali by pracovní povolení a povolení k pobytu, ale šéfům to vyhovuje ilegálně.   Většinou bydlí zastrčení někde ve skladišti či v nějaké holé betonové kobce na igelitu .Stýkají se jen mezi sebou – s jinými se nedomluví. Ale zůstávají : většinou splácí velký dluh těm,kdo jim na cestu půjčili a živí rodinu . Jejich filozofie je následující : „ Bude-li Bůh chtít, budu se mít dobře, nebude-li chtít,stejně nemohu nic dělat !“ Zklamaní však z Evropy jsou ti,co chodili do školy : většinou si Evropu představovali spravedlivější, kde je všechno podle pravidel – když budou poctivě pracovat, dojdou ku štěstí i oni . Jeden příběh za všechny : marocký pastýř získal ve Španělsku pracovní smlouvu,díky které si svůj pobyt zlegalizoval a pozval do země  celou rodinu Jeho dcera měla nastoupit v Maroku na univerzitu na studium práv ,přesto přijela :  „I kdybych vystudovala,neměla bych na podplacení úředníků,abych mohla povolání vykonávat.Krátce po našem příjezdu se na statku objevil kluk,co přijel ilegálně  na bárce přes úžinu a byl ochoten pracovat  za třetinu  a bez pojištění . Chovatel tedy tátu vyhodil a vzal jeho. Rázem jsme byli bez peněz a museli jsme začít pracovat ve sklenících na černo – pět let jsme žili v padesátistupňovém vedru pod fólií .“ A dodává něco, co by Evropany mělo  na muslimech skutečně děsit  : „ Všechno jsme přežili díky Bohu,který nás dělá silnější než jste vy !“  

Nebezpečí pro Evropany pramení z toho,že muslimové tvoří z vlastního přesvědčení  neasimilované uzavřené komunity,které se nechtějí naučit místní jazyk .Příklad za všechny – arabský intelektuál o arabských ilegálech v evropských zemích konstatuje : “ v neposlední řadě je tu jazyková bariéra  - arabštině v Evropě nikdo nerozumí „ (!)  a  nejenže otevřeně nesouhlasí s hodnotami Západu, ale kulturou své hostitelské země pohrdají jako kulturou dekadentní :

 „ Evropa není lepší než my – je jenom bohatší .Pokrok získala rabováním z kolonií –  my jsme  chudí , ale lepší lidé než vy , protože jsme věřící  a máme v sobě hodnoty,které byste si od nás měli vzít .Je to vlastně obchod – vy máte moderní věci, my přinášíme víru. Vy se musíte připravit na to,že islám zvítězí – stojí to v Koránu ... „

 Evropany muslimové ohrožují svým příliš fatalistickým pojetím života, orientovaným na diametrálně jiné hodnoty ( absolutně nechápou sekulární společnost, již jen slovo sekulární berou za dekadentní ), a tím, že militantně věří, že islám je jediný a nejlepší náboženskopolitický systém , a svůj pohled na svět prosazují nejen doma, ale i v zemi, kde jsou vlastně na návštěvě …

 Ve své chudobě  jsou nábožensky tak fanatičtí ( lze ale  chápat,že víra jim skutečně pomáhá přežít podmínky,které by Evropan nepřežil  ), že považují za zradu víry, aby po západní společnosti  žádali, aby jejich víru „ jen „ tolerovala, západní společnost jejich víru musí přijmout, a za to bojují.

Strach z muslimských přistěhovalců je tedy na místě : „ V drtivé většině jde o analfabety , a to jak analfabety ve vzdělání, tak analfabety v islámu …Jejich ilegální komunity,ve kterých žijí jako novodobí otroci, se pak velmi snadno stávají kořistí  jejich vzdělanějších arabských souvěrců, kteří je využívají k politickým cílům militantního islámu  - klasickým příkladem je chování  dopisovatelů  TV al- Džazíra v evropských metropolích : zakládají ve svých rajónech arabské časopisy a Asociace  obyvatel arabské čtvrti, při kterých provozují právnickou a ekonomickou poradnu (shánějí jim práci, vyřizují papíry ,  což je chválihodné ) , ale pozor – pro děti imigrantů pořádají kurzy arabštiny ( logicky by měli pořádat kurzy jazyka země, ve které žijí )    a kurzy  islámu   ( takže al-Džazíra,která tvrdí, že jako moderní TV nepracuje na základě náboženství, pořádá pro děti imigrantů kurzy islámu – zdalipak v nich muslimské děti vede k toleranci ???

Asi sotva, protože cílem těchto akcí má být opak integrace , tj.  pěstovat v nich hrdost pro svoji odlišnou islámskou kulturu  …

 Samotní Španělé si  o  Arabech myslí to , co my si myslíme o nepřizpůsobivých  Romech (podstatný rozdíl je ale v tom, že Maročané , na rozdíl od Romů,  opravdu pracují,alkohol a zábavy neprovozují ) . Nicméně Španělé  prohlašují : „Bydlí ve slumech,protože škudlí a byty demolují .“ (prohlásila to tisková mluvčí jedné španělské radnice, když sem švýcarská TV přijela točit pořad o muslimských slumech ).Ve Španělsku jsou oblíbenější  nearabští přistěhovalci , kteří jmluví španělsky, jsou katolíky a nemají problém s integrací – LatinoAmeričané.

 Shrneme-li , v otázkách azylového práva neexistuje shoda mezi státy EU , protože ilegální uprchlíci  vytvářejí výnosný trh s ultralevnou pracovní sílou,která udržuje některé hospodářské sektory při životě  –  je tomu tak i v  Itálii s albánskými pobočkami dodávající lacinou ilegální pracovní sílu .

Ve Francii byl v prosinci 02 uzavřen uprchlický tábor  Sangatte , francouzskými úřady oficiálně předaný do  správy Červeného kříže, jehož vedení umožnilo přinejmenším  80.000 uprchlíkům přejít ilegálně do Británie , což lze interpretovat  jako pozoruhodný příspěvek  k ultralaciné pracovní síle v britském hospodářství …

Převzato z blogu autorky na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

18.září 1323 – Habsburkové uzavřeli mírovou smlouvu s Janem Lucemburským a odevzdali mu listiny, o které opírali své nároky na vládu v Čechách. Museli mu též vrátit některé statky na Moravě (například Znojmo, Břeclav, Podivín).

18.září 1911 Velká Británie poprvé testuje dvoumotorové letadlo