Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 44

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Petr Kovář - Komentář v T-90
Níže je únorové video k T-90M Военная приемка. Т-90М. Прорыв
Pro zajímavost srovnání helma z 2. světové vályk vs moderní
AMERICAN RQ 4 GLOBAL HAWK VS IRAN's KHORDAD 15 - FULL ANALYSIS
Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'

ZPRÁVY

Zveřejněno: 16. 7. 2014 8:36 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Politika

Bitva mezi Putinem a Medvěděvem o ministerstvo vnitra

Bitva se pro veřejnost odehrála jako boj proti korupci. Kauza Boris Kolesnikov, stylový stalinismus s vyhazováním odpůrců z oken. Boris Kolesnikov, zástupce šéfa protikorupčního útvaru ministerstva vnitra, nejmladší policejní generál v ruské historii ( v době jmenování mu bylo 35 let), byl 16.6.014 ze své vazební cely předveden k výslechu před Výbor pro vyšetřování za TČ „ překročení pravomoci “ ( vedl vyšetřování proti vysoce postavenému funkcionáři FSB ), a  za „ zločinné spiknutí „ - během výslechu zemřel po pádu ze 6. patra …  

Mluvčí Výboru pro vyšetřování Vladimír Markin médiím tvrdil, že se gen. policie Kolesnikov pokusil již o dvě sebevraždy předtím,  např. 5.5.014 byl hospitalizován s frakturou lebky a s otevřenými poraněními hlavy ( v té době však vyšetřovatelé tvrdili, že spadl z postele na beton své cely ve vězení Lefortovo u Moskvy ) …

Krátce před svojí smrtí Kolesnikov prostřednictvím své advokátky Anny Stavické podal žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva pro mučení během výslechů, 2x prokazatelně utrpěl vážné poranění hlavy ( list Kommersant ze 24.5.014 ).

Sebevraždu jeho manželka vyloučila s tím, že by to nikdy neudělal již kvůli jejich třem malým dětem …

Manželka a Ljudmila Alexejová, šéfka moskevské Helsinské skupiny, + advokáti Kolesnikova požadují pitvu a šetření ze strany nezávislých expertů, viz Novaja gazeta.ru.

Alexandr Kulikov navrhl vytvořit parlamentní vyšetřovací výbor, ale proputinovská Duma jeho návrh zamítla …

Kolesnikovi a jeho o rok staršímu šéfovi Sugrobovi se dařilo dobře až do 10/013, kdy začali vyšetřovat aktivity vysokého funkcionáře KGB/FSB Igora Demina (Putin), zástupce šéfa 6.odd. 9. direktorátu FSB.

Jeden zámožný podnikatel ( agent protikorupčního ústředí ) si s Deminem sjednal návštěvu v restauraci, kde jej požádal, zda by se nestal jeho ochráncem za 10.000 dolarů měsíčně, běžná praxe v RF, kde bez policejní ochrany či ochrany FSB/kryša, nelze podnikat.

Sotva položil obálku na stůl, již byl zatčen agenty FSB, které povolal Demin, o pasti předem informovaný.

Podle advokátů Kolesnikova mu vyšetřovatelé, aby jej přiměli podepsat udání na jeho o rok staršího nadřízeného Sugrobova ( stalinské metody), hrozili zatčením manželky pro obvinění, že mu do vazby přináší drogy, třebaže jí nebylo dovoleno se s ním od jeho zatčení setkat ...

Spolu se svým šéfem Denisem Sugrobovem, a se svými 12 podřízenými, kterým hrozí minimálně 10 let vězení, byl zbaven funkce v 2/014 ( Sugrobov byl z funkce propuštěn nařízením samotného Putina, ale zatčen byl až v 5/014 - jeho manželka Jana Tichonová-Sugrobová šéfuje ruskému ústředí Glencore (!) ).

Za svůj život vděčí Sugrobov údajně svým kontaktům s podnikatelem Konstantinem Čujčenkem*1965, příslušníkem KGB (89-92), jenž v 3/01 přešel do funkce šéfa právního oddělení Gazpromu.

Čujčenko je přítelem ze studií „ premiéra „ Medvěděva ( Gazprom), kterému dělá „neveřejného poradce „ – spolu s nimi v Petrohradě na právech opožděně studoval Andrej Akimov (Gazprom), přítel ze školních lavic Putina, se kterým vstoupil do KGB, důvěrný přítel Putinova bankéře Gennadije Timčenka  ( pojednává o nich podrobně Litviněnkova kniha Kriminální banda z Ljubljanky ) …

Protikorupční rétorika Putina/Medvěděva

Protikorupční rétorika Kremlu/ Putinových asistentů a dlouhodobých čekistů Jevgenije Školova ( Putinův spolužák)  + Olega Plochoj, kterého si jako svého věrného služebníka přivedl z KGB Školov, slouží jen k přerozdělení vlivu  ( protikorupční komise Putina proti antikorupční komisi Medvěděva, obě skupiny nechtějí „ratifikovat“  článek 20 úmluvy OSN proti korupci tím, že by uzákonily její trestnost, aby nemusely prokazovat původ svého majetku ) .

Ti, co skutečně proti korupci bojují, končí špatně – Putinova média je označí za „ vlasovce „ , viz pořad státní TV „ Biochemie zrady „ ....

V RF se korupce nevyšetřuje, proto se nabízení falešných úplatků stalo bojovou hrou a metodou likvidace nepohodlných lidí, kteří jsou zatčeni, i kdyby úplatek odmítli.

Když ministerstvo vnitra tvrdilo, že má proti Deminovi důkazy, že je zkorumpovaný, FSB + Vyšetřovací výbor provedly v kancelářích ministerstva v 2/014 razie  (Kommersant), nařízené neformálním dozorcem nad bezpečnostními složkami a policií Školovem, jenž byl původně 1. náměstkem na ministerstvu vnitra, ale v roce 011 byl vyhozen Medvěděvem …

Poté, co funkci prezidenta opět převzal Putin, Školov povýšil, stal se Putinovým asistentem, a zahájil hon na Medvěděvovy lidi.

Jeho první obětí se stal Medvěděvův spolužák a asistent Konstantin Čujčenko, druhou obětí Školova zátahu byl Medvěděvův proteženec Sergej Dubik, jehož protikorupční funkci, udělenou mu Medvěděvem, Putin zrušil, a v nově ustaveném prezidentském protikorupčním výboru jej nahradil výše zmíněný čekista Oleg Plochoj.

V 2/014 nechal Putin ve vší tichosti v Dumě odhlasovat zákon, který rozmělňuje (Medvěděvův) protikorupční zákon z 12/08 o vlastnictví akcií státními úředníky.

V 5/014 byli spolu se Sugrobovem (Medvěděv) zatčeni i jeho 2 zástupci, Ivan Kosurov, Alexej Bondar + jejich podřízení s tím, že se snažili důstojníka FSB Demina  „skutečně „ uplatit.

List Izvěstija tvrdil, že razie byly pomstou bývalého vlivného policejního generála Andreje Choreva (Putin), jenž byl jako nejzkorumpovanější policejní generál (Medvěděvem) vyhozen v roce 011 v souvislosti s aférou svého podřízeného policejního kpt. Maxima Kaganského, zatčeného pro převzetí miliónového úplatku, aby později za Putina ruská média psala, že šlo o vykonstruovanou akci s falešným úplatkem ( oba pánové však vlastní několik luxusních nemovitostí registrovaných na manželky a rodiče, Kaganský na ministerstvu vykonával funkci dohazovače – za určitý obnos zprostředkovával zastavení vyšetřovaní proti ruským podnikatelům, viz Lev Ponomarev z Hnutí pro lidská práva, grani.ru z 11.1.012 ).

Boje mezi kremelským klanem Putina ( Sergej Naryškin, šéf prezidentské kanceláře, Putinův spolužák z KGB akademie ) a Medvěděva ( Konstantin Čujčenko, vedoucí oddělení kontroly prezidentské kanceláře ) o ministerstvo vnitra vypukly v otevřenou veřejnou válku na podzim 011 v kauze Ivana Gluchova, šéfa odboru vyšetřování ministerstva vnitra, obviněného z korupce ( poprvé Medvěděv veřejně s Putinem nesouhlasil v 3/011, kdy na rozdíl od Putina neodsoudil intervenci v Libyi, a zajímavé i bylo, jak při zahajovací ceremonii na OH v Soči ostentativně zíval ).

Čujčenko označil Naryškina, ex agenta KGB v Belgii, za člověka, jenž otevřeně lobuje za korupčníky, mj. za Michaila Mišustina, šéfa federálního Daňového úřadu, jenž způsobil propad ve federálním rozpočtu náhradami VAT neexistujícím podnikům, či za svého přítele gen. policie Andreje Choreva ...

Medvěděv/Čujčenko se pokusili o 1. defenestraci proputinovských generálů vnitra již v létě 09, když zamýšleli sesadit Vladimíra Ustinova, prezidentova zvláštního zmocněnce pro Jižní federální okruh, ale Ustinov, Putinův proteženec, na ně byl příliš velkým soustem ...

Zamýšleli jej nahradit jim loajálním Arkadijem Jedelevem, náměstkem ministra vnitra, osobním přítelem mučitele Ramzana Kadyrova ( podle toho vypadalo vyšetřování vraždy Natálie Estemirové ) ...

Teprve v létě 010 si Čujčenko obstaral záminku ( korupce při nákupu lékařského vybavení a detektorů lží ) k čistkám ve vedení ministerstva vnitra pod záminkou rozsáhlého protikorupčního vyšetřování ( které bylo jen zinscenovaným podrazem na generála Choreva ), kterým pověřil dva mladé policejní generály Denise Sugrobova a jeho podřízeného Kolesnikova, třebaže vyšetřování chtěla vést FSB.

Oba generálové zašli za nejprominentnějším dodavatelem lékařské techniky, kterému bez okolků sdělili, že jestliže si nebude nahrávat rozhovory s šéfy ministerstva vnitra ( většinově z FSB ), půjde do vězení s nimi – také mu vnutili za jeho zástupce jednoho ze svých lidí, kterého měl se všemi prominenty z FSB, zapletenými do korupce s lékařskou technikou, seznámit.

Sugrobovovi podřízení poté tyto nahrané prominenty FSB, a další aktéry, zatkli - byli mezi nimi Alexej Vilken, ex náměstek ministra zdravotnictví, Leon Zilber, šéf Rosslyn, Vadim Možajev, šéf jednoho odboru na ministerstvu zdravotnictví.

Zatčen byl i Andrej Voronin, šéf jednoho oddělení kontrolní divize ministerstva a Putinův proteženec, jenž při výsleších rozsáhle vypovídal proti každému ve svém okolí.

Vyšetřování Voronina Čujčenko svěřil nikoliv Výboru pro vyšetřování, ale vyšetřovací komisi ministerstva vnitra, kterou vedl jeho dobrý známý Valerij Kožokar, jenž však neměl proti generálu Chorevovi šanci.

Nejprve Čujčenko zabránil odvolání Sugrobova, kterému gen. Chorev bránil ve vyšetřování, nakonec gen. Chorev Sugrobova podplatil částkou 5 mil. dolarů přes svého dohazovače Maxima Kaganského, jenž si za vědomí Sugrobova, pro kterého pracoval, o 5 miliónů dolarů řekl, část z nich měla být převedena na účty Ivana Gluchova.

Policie poté zatkla ty, kteří peníze přinesli, a také vyšetřovatelku Nelu Dmitrijevovou, zatímco kpt. Kaganskému Čujčenko umožnil vycestovat do zahraničí, třebaže byl formálně na seznamu hledaných zločinců.

Čujčenko vyhrál – Chorev byl vyhozen, Sugrobov byl Čujčenkem povýšen.

Povýšen Čujčenkem byl i Vladimír Kožokar, dostal místo Alexandra Anišina, kterého do funkce dosadil jeho přítel Putin.

Naryškin z KGB, podporovaný Putinem, chtěl získat funkci guvernéra Petrohradské oblasti, Čujčenko do funkce protlačoval Ivana Gluchova, šéfa Státního vyšetřovacího výboru – v tomto souboji opět sehrál klíčovou roli Sugrobov.

Čujčenko výše zmíněným podrazem zabil dvě mouchy jednou ranou – Naryškina i Choreva, a poskytl na ně médiím, poprvé v historii Putinova Ruska, kýble plné špíny .

Budoucnost obou se zdála být temná, ale „ lobistu úplatkářů“ Naryškina Putin v 12/011 jmenoval předsedou Dumy …

Před FSB se skrývající spisovatel, novinář a ekologický aktivista Konstantin Rubachin 3.7.014 ke kauze obou mladých policejních generálů Kolesnikova a Sugrobova napsal ( viz On the Run in Russia ).

22.6.013 se v Novochoperském okrese ve voroněžské  oblasti konala velká demonstrace za zavření všech zdejších dolů na barevné kovy (s vysoce toxickými příměsemi niklu, kobaltu, a arzeniku ), které v této úrodné oblasti/Choperská přírodní rezervace, devastují přírodu.

Demonstrace byla svolána na protest proti obžalování místních ekologistů z trestných činů – žaloby vznesli nejvyšší policejní funkcionáři, kteří byli sami následně zatčeni, Boris Kolesnikov byl nakonec vyhozen z okna.

Ložiska Jelansk + Jelkino jsou pod správou uralské těžební společnosti UGMK, jejíž šéf Petr Jamov zavolal policejního gen. Denise Sugrobova s tím, že jejich firmu předáci ekologistů vydírají.

Boris Kolesnikov + Oleg Silčenko ( Silčenko je na „ Magnitského seznamu „ v US ) byli pověřeni vyřešením problému – 25.11.013 byl Michal Bežmenský zatčen s kufříkem plným peněz ( den před svým zatčením telefonoval Rubachinovi, a chtěl se s ním sejít v MOW ), který dostal od dalšího šéfa UGMK Jurije Němčinova, a který měl (pod pohrůžkou poslání do vězení i jeho ženy) předat Igoru Žitenjovi, bývalému šéfovi kozáků z Novochoperska, jenž byl rovněž následně zatčen.

Rubachinovi poté volala bytná, že v jeho bytě na něj čeká 8 policistů, proto se do bytu nevrátil.

Poté Rubachin dostal dopis, který se podařilo Bežmenskému propašovat s tím, že jej policisté zbili, a vyhrožovali mu ( Oleg Silčenko, Alexandr Filip a Pavel Levický ), aby podepsal všechno, co mu dají podepsat, a aby vykonal přesně to, co mu řeknou ( doručení kufříku).

27.11.013 jej převezli na ústředí, kde viděl Jamova objímat se s šéfy policie.

Bežmenského předvedli před gen. Kolesnikova, jenž jej informoval, že jim pomůže zorganizovat podraz na Rubachinova, dalšího aktivistu, a že se s ním sejde v MOW, a předá mu další kufřík od UGMK.

Jamov Bežmenskému řekl, že se zachrání jen tehdy, jestliže písemně propustí své advokáty, a přijme jeho advokáty – jen tehdy dostane krátký trest, byt a práci v UGMK.

Další policejní vyšetřovatel Sergej Bedilov mu řekl : „ Vím, že jsi nevinný, ale omeletu neuděláš bez rozbití vajec, a ty jsi jenom to vejce „ …

Choperský nikl a mědˇ měla prodávat švýcarská/CH společnost Glencore, se kterou firma UGMK dlouhodobě spolupracuje - manželka Denise Sugrobova, Jana Tichonová, šéfuje ruskému ústředí Glencore .

UGMK vlastní od roku 09 Interpolem hledaný Iskander Machmudov, jenž se pravidelně objevuje na radarech západoevropské policie, poprvé v roce 08, když bylo před Nejvyšším londýnským soudem odhaleno propojení mezi Olegem Děripaskou a Michailem Černojem, ex hliníkovým králem z Uzbekistánu, usazeným v Izraeli.

Machmudov u soudu v LON žaluje Děripasku o podíl v částce přes jednu miliardu dolarů ve své bývalé firmě (dnešní Rusal ) s tím, že se v roce 01 s  Děripaskou dohodl na vlastnictví 13.6% akcií Rusalu, což Děripaska odmítá s tím, že Černovoji jen platil výpalné, ale nikdy nebyl jeho obchodním partnerem ( média však o nich v roce 00 psala jako o partnerech firmy Ruské aluminium, kdy je oba žalovalo několik podnikatelů s tím, že je vydírali, aby ovládli ruský trh  ( tři ruské metalurgické firmy je v roce 00 zažalovaly u soudu v NYC ) ….

Machmudov byl od roku 92 obchodním partnerem dnešního izraelského magnáta/mafiána Černovoje a oligarchy Děripasky - partnerství všech třech se prokázalo mj.ve Španělsku, kde byla Machmudova firma Vera metallurgica  přistižena při praní špinavých peněz .

V roce 011 případ převzala ruská gen. prokuratura, která od té doby mlčí – na ministerstvu vnitra španělskou kauzu vyšetřovalo stejné oddělení jako kauzu choperskou a kauzu Kolesnikova.

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

21.října 1805 poráží bitvě u Trafalgaru Horatio Nelson spojenou španělsko-francouzskou flotilu. Sám Nelson v ní ale umírá.

21.října 1435 – Přední pražský teolog Jan Rokycana byl zvolen utrakvisty pražským arcibiskupem, nebyl však nikdy oficiálně uznán