ZPRÁVY

Západ, Evropa, EU porazily na Ukrajině Východ, Rusko a Putina

Překlad současného politického pocitu na Západě, v Evropě nebo v EU vůči východním autoritářským režimům v čele s putinským Ruskem: Nakopali jsme vám zadek

Když je ta olympiáda, tak začnu sportem. Pojmy výhra a prohra mají pro příslušníky západní civilizace význam jen ve sportu. Na východě jsou stále důležitými hodnotami v politice. Na západě ne.

Proto se ve východní propagandě snaží někdo neustále dokázat to, jak Západ prohrává. Protože je to důležité pro ně samotné. Na jedné straně označují Západ za temný zdroj všeho zla, největšího ďábla na zeměkouli a na druhé straně denně "dokazují", jak Západ porážejí.

Na Západě je to lidem šumafuk. Neříkám, že všem, ale průměrnému zápaďanovi na tom fakt nezáleží. Proto i když USA prohrály ve Vietnamu, nebyl to jejich konec, ale když SSSR prohrál v Afghánistánu, tak to jeho konec byl. Proto se někteří lidé stále musí dokazovat, že Západ prohrál v Afghánistánu a v Iráku. Průměrnému zápaďanovi to je celkem ukradené. Zajímají jej jiné věci.

Takže pro lidi, kteří uvažují východním stylem, kterým to není jedno a kteří musí mít jasno, kdo je vítěz a kdo je poražený mám jeden vzkaz. Tentokrát vyhrál Západ, Evropa a dovoluji si i tvrdit, že EU nad Východem, jenž je symbolizován nejen režimem bývalého prezidenta Janukoviče, ale hlavně režimem prezidente Putina.  Dokonce si dovoluji tvrdit, že Západ nakopal Východu zadek.

Západ je kromě Evropy i USA, ale prim tentokrát hrála Evropa a je to v pořádku, protože je to evropská záležitost. Navzdory přesvědčeni mnohých, že s "USA se… do všeho", tak USA byly rády, že jsme my Evropané byli tentokrát mnohem aktivnější než jindy.

Evropa je vysmívaná. Evropané jsou považování za pohodlné a pasivní a ustrašené. A právem. Ve většině světových záležitostí tomu tak je. Evropané jsou líní podívat se za hranice svého kontinentu a angažovat se.  Myslí si, že se jim v evropských peřinách nemůže nic stát.

Pak však, ale přijde něco, co se stane v těch peřinách a to se právě stalo na Ukrajině. A Evropa se vzchopila a ukázala, že své hodnoty neopustila. Že jsou jen zastrčeny někde v šuplíku, ale pořád tu jsou. A tak ta slabá vysmívaná a údajně neschopná Evropa porazila na Ukrajině Putina, toho molodce, který přepere tygra, umí karate, a když se jde koupat, objeví minimálně řeckou amforu.

A čím jej porazila? Vojenskou hrozbou? Rejdy tajných služeb? Propagandou? Něco jako vojenská hrozba z Evropy, evropská tajná služba  nebo propaganda prostě neexistují. Evropa vyhrála svými hodnotami. A vojáci těchto hodnot byli Ukrajinci samotní. Obránci Majdanu. Dlouhé týdny se jich tvrdohlavě drželi a stáli si za nimi navzdory přímé hrozbě smrti. Hrdinství a statečnosti pro západní a evropské hodnoty pod vlajkou EU. Jak sem již napsal, dokud se nejdou takoví lidé, tak se nemusíme o Evropu bát.

Samozřejmě je ale na 100% pravda, že statečností, tvrdohlavostí a morálním postojem může čelit jen těm, kdo takové hodnoty uznávají. A tím Rusko bezesporu je. Protože Rusko je také Evropa a do Evropy patří. My se z Ruskem nehádáme, o tom jaké mají být hodnoty, ale o tom, kdo je reprezentuje. Kdyby Ukrajinci nečelili proruskému režimu, ale třeba islamistům byla by jim jejich morální síla naprosto k ničemu a už by tam byly tisíce mrtvých. To je fakt. Putinské Rusko je tedy nepřítel, ale nepřítel na úrovni. A to i přesto, že on si to o Západu nemyslí a obviňuje jej s toho nejhoršího, z podpory terorismu a fašismu. Ať se vztekají. Ten moudřejší zápasník aspoň ukazuje svou vyšší úroveň. Nemusíme s Ruskem bojovat ruskými prostředky. Klesli bychom na jeho úroveň.

Taky můžeme plamenně diskutovat nad tím, jestli EU reprezentuje ony evropské hodnoty. Jsem pro diskuzi na toto téma. Ale zajímají mě názory lidí, kteří kritizují EU z pozic evropských, ne z pozic ruských a proruských. Myslím, že teď nastala krásná doba, která vydrží jen pár dní, že i spousta lidí, kteří nemusí EU, jsou zajedno s námi eurohujery, co se Ukrajiny týče. Já mám rád mír a to i ideologický, takže se jim omlouvám za následující řádky, ale myslím si, že je vhodná chvíle, abych to řekl.

Jsem přesvědčen, že EU tyto hodnoty reprezentuje. A že to co jsem napsal pro jakousi obecnou Evropu, platí i pro EU. Na první pohled slabá a neschopná EU porazila Putina na Ukrajině. Největším hrdiny jsou Ukrajinci, ale ministři zahraničí Německa, Francie a hlavně Polska se na Ukrajině ukázali v tom nejlepším světle. Ukázali v čem je "klidná síly" EU, i když se zdá, že EU je na nic a jen předepisuje okurky a žárovky a  hlásá různé politicky korektní nesmysly, jako je podpora Palestiny, tak přece jenom, když došlo na lámání chleba na kontinentě, tak jen s diplomacií a hrozbou mírných sankcí dokázala mnohem víc než Ruskou se svými temnými silovými hrozbami, tajnými agenty a kozáckými komandy.

Vůbec celá ta ukrajinská krize má ještě další pozitivní dopady. A nejen obecně v Evropě, ale i u nás. I u nás se lidé, když viděli, to co se děje na Ukrajině vzpamatovali. Veřejnost je jednostranně na straně Ukrajinců proti Janukovičovi a řídké, ale jedovaté filipiky místních Titušek to nezmění. Jsou lidé, kteří aktivně podporují Ukrajince. A politická scéna se sjednotila. Opozice podporuje vládu a dokonce se zmírnily rozpory mezi prezidentem, vládou a opozicí v této věci. A to je úžasné, protože se ukazuje, že v době krize jsou rozhádaní Češi ochotni se sjednotit a postavit se za hodnoty své země. A je to úžasné proto, že se zdá, že ty hodnoty jsou Západní. Skeptičtí nadávající Češi najednou ztichli a uvědomuji si, kam patří. Na Západ. Vychutnejte si to, než nás to zase přejde. Nebude to dlouho trvat.

Na závěr si dovolím přidat ještě hodnocení posledního dění, které se děje na Ukrajině. Od pátku se toho tolik stalo, události se valí jedna za druhou, situace se mění každou hodinu, jak to v dobách revolučních změn bývá. A opravu, to co se stalo na Ukrajině včera, je opravdu revoluce. Ale revoluce společenská, došlo ke změně společenského klimatu a k nevratnému přepsání politické scény a přístupu občanům k vlastní zemi. Ukrajina má nové mučedníky a na těchto mučednicích bude postaven vztah občanů k jejich zemi. V tomto smyslu to byla opravdu revoluce. Ale ta proběhla v myslích a srdcích Ukrajinců.

S politického a právního hlediska to však revoluce ani státní převrat nebyl, protože parlament prostě změnil ústavní většinou, tedy legitimně ukrajinskou ústavu a odvolal prezidenta. Západním jazykem na Ukrajině proběhl impeachment.

Samozřejmě že ono vítězství na Ukrajině, o kterém jsem psal na začátku, může být dočasné a z největší pravděpodobnosti bude zrelativizováno, protože ani Ukrajinu teď nečeká ráj na zemi, ale problémy, které s takovýmito změnami přicházejí. Dokonce může dojít k rozpadu země. Ale Ukrajinští politici deklarují, že udělají vše proto, aby k tomu nedošlo a tak je to správné. Pokud by se však Ukrajina rozpadla mírovou cestou jako Československo, zase taková tragédie by to nebyla. Ale je správné, že se Ukrajinci budou snažit, aby k tomu nedošlo.

Může to i skončit katastrofou. Třeba válkou s Ruskem. Ale budoucnosti je třeba čelit a je třeba dělat to, co považujeme za dobré a nebýt pasivní jen proto, že by se mohlo stát něco zlého. To bychom pak neměli důvod žít.