Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 89

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'
https://www.youtube.com/watch?v=BZtmG-vTxYY
Duke - Komentář v B-2 Spirit
Youtube: B2 COCKPIT TOUR & AERIAL REFUELING
U.S. Clears Sale of F-16 Jets to Taiwan https://freebeacon.com/national-security/u-s-clears-sale-of-f-16-jets-to-taiwan...

ZPRÁVY

Zveřejněno: 22. 7. 2008 20:58 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Úvahy, názory

Geostrategický význam Černého moře

29km dlouhou a necelých 4 km širokou Bosporskou úžinou,na jejíž obou březích se rozkládá Istanbul, a která odděluje evropskou pevninu od ásijské, lodě proplouvají Marmarským mořem skrze 61 km dlouhou Dardanelskou úžinu přes Egejské moře do moře Středozemního.První most přes Bosporskou úžinu byl uveden do provozu 1973, druhý 1988.

Bospor i Dardanely jsou úžiny s mezinárodněprávním režimem, a protože spojují Středozemní moře s uzavřeným Černým mořem , je jejich právní režim stanoven dohodou  pobřežních států.Když Turecko ovládalo celé pobřeží Černého moře, úžiny tvořily jeho vnitřní vody, když se Rusko stalo pobřežním státem,byl jejich režim upraven mezi TR a Ruskem tak, že jimi mohly proplouvat jen válečné lodě pobřežních států, což se nelíbilo Británii, která si vymohla jejich demilitarizaci. Po porážce Ruska v krymské válce (1853-56) bylo nadto po nějakou dobu demilitarizováno i samotné Černé moře . Úžiny byly zmezinárodněny smlouvou z Lausanne 1923 a jejich demilitarizace byla potvrzena dosud platnou smlouvou z Montreux z 1936, nicméně za 2.sv.v. „ neutrální „ TR nechávalo německé válečné lodě úžinami proplouvat .

Dnes v černomořské oblasti prosperuje ilegální obchod se zbraněmi ,narkotiky a  lidmi, a probíhá v ní tichá válka mezi EU a Ruskem o podzemí Černého moře, tj. o trasu kladení ropovodů a plynovodů .

Zatímco Jelcin z barelu ropy nic neměl a sháněl investory,z Putina náhlý vzestup ceny za barel ropy učinil novodobého cara, a protože Putin nikdy nic neponechal náhodě, je třeba se zeptat, jak se prudký vzestup cen ropy ruským tajným službám podařil ( 11.9.01, které ruské tajné služby veřejně předpověděly již v červnu 01,a US intervence v Iráku ,Putinovi velmi pomohla) …V roce 03 byla MOW druhým největším světovým producentem ropy po Saúdské Arábii ( Putin usiloval o vstup Ruska do OPEC, ale Rijád mu naznačil, že nejdříve by Putin musel konvertovat na islám).

V září 06 se Putin v Paříži na schůzce se Chirakem a Merkelovou již jako světový energetický car bezostyšně projevoval (v březnu 06 úspěšně otevřel nový ropný terminál v baltském Primorsku, který snížil exportní závislost Ruska na Lotyšsku,Litvě a Polsku ).Putin Merkelové naznačil (Rusko je největším dodavatelem zemního plynu do Německa) , že MOW by „mohla přesměrovat“ část budoucí těžby plynu z obřího pole Štokman v ruském sektoru Barentsova moře (projekt byl navržen pro dodávky zkapalněného zemního plynu do amerických terminálů) .

Moskva začala nad  černomořskou oblastí ztrácet kontrolu po gruzínské „sametové revoluci “ z roku 03,kdy 37letý vůdce opozice ,(v US vystudovaný a Washingtonem sponzorovaný ) Michail Saakašvili zmařil naděje 75letého Ševarnadzeho na „doživotní“  prezidentství a vyvedl Gruzii z poručenství Moskvy (Moskva by nerada viděla, jak se strategický abcházský přístav Suchumi dostává do rukou NATO,či adžárský přístav Batumi, 20km od tureckých hranic) a ukrajinské „oranžové revoluce/kontrarevoluce  Juščenka a Tymošenkové  „ z roku  04 ( přístavy Oděsa,a zejména Sevastopol , v němž má ruská flotila povolenou základnu do roku 2017 - za 10 let bude tedy Rusko potřebovat takového ukrajinského prezidenta,který by nájem prodloužil,což se Putinovi nepodařilo vydobýt ani pouhým příslibem ) .

MOW nyní kontroluje jen úzký pruh Černého moře od abcházského přístavu Soči (kde ruští prezidenti disponují letním sídlem a kterým prochází ruský ropovod BlueStream) k Azovskému moři naproti Ukrajině .

Bulharsko a Rumunsko jako členové NATO nepochybně budou mít na svém území americké základny. Saakašviliho Gruzie chce do NATO vstoupit a Washington na její přípravu pro vstup do NATO již vynaložil moře peněz, nemluvě o amerických poradcích v gruz.armádě … Ukrajina svého času plány na vstup do NATO i anulovala, ale pro MOW je absolutně nespolehlivým partnerem .

Černomořská oblast je tudíž soudkem prachu : v Abcházii se od roku 1994 nacházejí jednotky OSN (pozorovatelé UNOMIG v podstatě dohlížejí na ruské „mírové „ jednotky rozmístěné podél abcházsko-gruzínských hranic, jejich pasivita však monopol ruských jednotek nemůže ohrozit) k udržení stability ( jde o unikátní případ na území postsovětské republiky) . V Jižní Osetii a v Podněstří mnoho let bezvýsledně vyjednávají vyjednavači KBSE, koncem roku 2005 EU přes protesty Moskvy v Podněstří při ukrajinské hranici rozmístila svoji pozorovatelskou misi .

Ingušsko a Čečensko Kreml také zahrnul do svých hrátek s ohněm, kdy Kreml nezodpovědně podněcuje nestabilitu napříč celým Severním Kavkazem od republiky Kabardie po Dagestán, zejména, když se blíží důležité volby, aby zdejší voliče „militarizoval“ ve svůj prospěch proti „těm islámistům , co mučí a unáší celé zdejší rodiny „ ( většinou na přání ruských tajných služeb ,přičemž tuto „volební „taktiku Putin přivedl k dokonalosti na podzim 99) .

Ingušsko sice doposud žádný separatistický nárok nevzneslo,důležité pro Putina však je , že jak Čečensko tak Ingušsko mají společné hranice s Gruzií,klíčovou zemí pro ropovod do Evropy BTC/Baku,Tbilisi,Ceyhan, která je pro Putina jeho nejbolestnější slabinou a nepřítelem číslo jedna, předsunutou výspou Washingtonu, jak Putin uvedl, navzdory tomu, že jako odplatu vyhostil Gruzínce z Ruska a  zavedl proti Tbilisi ekonom. blokádu ...

Kreml se Gruzii snaží destabilizovat (zatímco Washington vynakládá nemalé prostředky na bojovou připravenost gruzínské armády) tím, že podněcuje národnostní nepokoje podél celých jejich hranic placením proruských separatistických vůdců v Abcházii a Jižní Osetii, a hrozí diplomatickým uznáním těchto „státečků“ v jeho režii existujících, zejm. po vyhlášení  nezávislosti Kosova, druhého albánského státu v Evropě …

Po sériích Moskvou vyvolaných incidentů na gruzínských hranicích Kreml ústy ministra zahraničí Sergeje Lavrova 29.4.08 oznámil, že 1.5.08 „podstatně“ posílí ruské „ mírové „ jednotky v Abcházii ( na 3.000 mužů )  a v Jižní Osetii,“ protože, jak vtipně odůvodnil,  „Tbilisi chystá vojenskou ofenzívu proti těmto proruským státům … „ .

Lavrov tvrdil, že Tbilisi údajně vyslala jednotky do Kodorského průsmyku, kontrolovaného Rusy a proruskými separatisty, který je spojnicí mezi východní Gruzií a Dagestánem , na což gruz. prezident Sakašvili reagoval, že „ vojenský konflikt s Gruzií by se Moskvě hodil, a proto by takový konflikt Tbilisi nikdy nevyvolalo …  „

Také zdůraznil, že Moskva tvrzení o chystaném gruzínském útoku vypouští do éteru již tři roky …18.3. a 20.4.08 Abcházci tvrdili, že zničili dva gruzínské průzkumné bezpilotní letouny, 21.4.08 Tbilisi obvinila ze setřelení  jednoho  z nich ruskou stíhačku MIG29, další dva bezpilotní průzkumné letouny údajně „Abcházci“ sestřelili 4.5.08 …
 

O Černé moře bojuje kromě ruských nacionalistů, kteří využívají zemní plyn k nátlaku na okolní republiky (euroasijská koncepce),  i Washington tzv. euroatlantickou koncepcí, kterou v americké vládě prosazuje lobbista Bruce Jackson .

EU se v tomto boji o Černé moře prosazuje nejméně výrazně, de facto jen  marginálně , zejm. svým projektem  plynovodu Nabucco,který by měl přivádět podstatně levnější ázerbájdžánský plyn . Největší zájem o tuto oblast má tradičně Německo.

Euroatlantická černomořská koncepce Washingtonu se zatím projevuje vytvořením několika Washingtonem sponzorovaných regionálních organizací „proti revanšistům z Moskvy „  , jako GUAM ( Ázerbájdžán, Gruzie, Ukrajina, Moldávie  z roku 1997) , Společenství demokratické volby z roku 2005  či Fórum Černého moře pro partnerství a dialog z června 2006, které vede proamerický rumunský prezident Traian Basescu,původně námořní kapitán, který hned po svém zvolení odletěl k Bushovi a vyzval jej k převzetí kontroly nad Černým mořem ( tj.před nerozhodností Bruselu dala Bukureštˇpřednost americkému ochrannému deštníku,který ji má ochránit před ruskými revanšisty ) ,aby se Černé moře stalo východním Středozemím .

Rumunsko(v NATO od 04) díky své strategické poloze ( je a bylo by tranzitní zemí všech ropovodů a plynovodů ruských i neruských )  usiluje o mocenskou pozici černomořské mocnosti .Bezpečnost černomořské tranzitní cesty si rumunská diplomacie učinila svým bitevním koněm.Bukureštˇ neustále varuje EU před monopolním postavením Gazpromu na evropském trhu, který je prodlouženou rukou Kremlu pro politické vydírání celé Evropy .

Proto Bukureštˇ podporuje nejen projekt Nabucco, ale z bezpečnostních důvodů trvá i na propojení rumunského přístavu Konstanca s italským přístavem Terst ( a dokonce uvažuje o vybudování v přístavu Konstanca terminálu na zkapalněný zemní plyn z Kataru ).

Moskva nesla nelibě zejména vytvoření Fóra, kam delegovala pouze svého bukureštského velvyslance, ale zakázala mu účastnit se jakýchkoliv jeho zasedání .

Navíc MOW nedodržela svůj slib z roku 1999 a neevakuovala všechny své jednotky z Gruzie a z Podněstří. EU se bude muset rozhodnout, zda zakročí v proruském Podněstří,které v září 06 vyhlásilo separatistické referendum ,jestliže bude někdy požádána Moldávií .
 

Je tudíž otázkou, zda se  Černomoří stane bezpečnou zónou pro všechny případné neruské plynovody ( a ropovody ze střední Asie (kavkazské, z Turkmenistánu,Uzbekistánu a Kazachstánu) a blízkovýchodní (zemní plyn egyptský,saúdskoarabský,irácký, íránský, kaspický,např. ázerbájdžánský, ale i ruský přes plynovod Blue Stream, který rozčiluje Washington, a který prochází kolem Rostova nad Donem přes krasnodarskou Dzhugba přes dno Černého moře  do tureckého Samsun (studuje se odbočka  ze Samsunu do tur.Sivas),Ankary ,Istanbulu a bulharského Burgasu)   , jako např.v roce 06 zprovozněný kaspický („protiruský“)  ropovod BTC/Baku ,Tbilisi , Ceyhan , financovaný americko-britským kapitálem, který spojuje Ázerbájdžán přes Gruzii s TR (díky kterému se Gruzie zbavila závislosti na Moskvě a Ankara nabyla na strategické důležitosti ), a plynovod BTE (Baku,Tbilisi,Erzurum),rovněž mezi Baku a tureckým terminálem Erzurum.

Kdyby se Rusové vehementně “ nestavěli na zadní „ , mohla by ropa téci i z Kazachstánu přes ropovod Samsun – Keyhan …

Turecko,které leží na strategické křižovatce mezi Středním východem, Ruskem a Evropou, se tak stává strategickým plynovodním uzlem jižní Evropy, před jehož branami leží polovina světových zásob zemního plynu ( ale protichůdné zájmy velmocí v této politicky nestabilní oblasti nutí Ankaru, aby se sama velmocensky moc nerozpínala, a spolupracovala geostrategicky jak s Washingtonem, tak s Ruskem , přičemž obě velmoci jí svým kolidujícím politickým tlakem udržují v mez. izolaci … ) .Má ale jen čtyři zcela nepostačující podzemní zásobníky plynu (dva v okolí  Istanbulu, Ankary a Keyhanu), a dva terminály na zkapalněný zemní plyn (u Izmiru a Istanbulu) .

Strategickou roli bude hrát gigantický ropný terminál Keyhan, do kterého ústí i ropovod ze severoiráckého, Kurdy ovládaného Kirkúku .

 Rovněž EU počítá s tím, že evropský projekt plynovodu Nabucco bude Tureckem procházet, zatímco  rusko-italský projekt  plynovodu SouthStream se Turecku vyhýbá.

TR se však bez ruského plynu neobejde, naopak, kvůli své mohutně rostoucí spotřebě ruského zemního plynu (k roku 2013 bude jeho spotřeba v TR větší než spotřeba ropy, kterou TR dováží nejen z ropovodu BTC, ale i z Libye,Saúdské Arábie a Iráku )  je na Moskvě politicky zcela  závislé ( z Ruska dováží 65%  své spotřeby plynu)  jedinou tureckou alternativou , jak se vymanit ze závislosti na ruském plynu je íránský zemní plyn, třebaže si TR stěžuje na jeho vysoké ceny a nízkou kvalitu …Mimochodem, Írán ,pro své potřeby, dováží zemní plyn z Turkmenistánu … ) .

Proto koncem roku 06 Putin a turecký premiér Recep Erdogan  s velkou pompou v rámci strategického partnerství (kterým Ankara de facto spáchala „atentát“ proti ropovodu EU Nabucco, třebaže i na jeho projektu se formálně podílí, a argumentuje pro svůj vstup do EU svým výsadním postavením při dovozu plynu do EU (plyn do EU  Ankara zamýšlí draze přeprodávat) , avšak studie EU zdůrazňuje , že „ role Turecka při dovozu plynu do EU je sice důležitá, avšak nikoliv nenahraditelná „ ….  ) společně otevřeli ke konsternaci Anglosasů plynovod Blue Stream … I Moskva zvažuje jeho prodloužení do severotureckého Samsunu a jihotureckého Keyhanu …

 Přes Petrohrad a jižní ruský terminál Izolbinoj vede přes dno Černého moře z abcházského Soči do tureckého Samsun a Ankary 1.200km dlouhý plynovod BlueStream postavený koncem roku 05 . Když MOW pochopila, že se nestane partnerem připravovaného projektu plynovodu EU Nabucco, přišla s konkurenčním projektem prodloužení svého plynovodu Bluestream,končícím zatím v TR, s pracovním názvem SouthStream a dohodla se v červnu 07 s italskou firmou ENI na výstavbě jeho prodloužení do Bulharska,Srbska, Řecka a Itálie, s případným dalším prodloužením z BG přes Rumunsko, Madˇarsko a Slovinsko do Rakouska (BG a R se k 1.1.07 stali členy EU).

EU, aby se zbavila závislosti na ruském zemním plynu, trvá na vybudování plynovodu NABUCCO (3.300 km) , který má vést z ázerbájdžánských polí Shah Deniz do tureckého terminálu Erzurum (kde končí současný plynovod BTC ) přes konfliktní oblast proruské Jižní Osetie s černomořským přístavem Suchumi a Abcházie s černomořským přístavem Soči ) a ázerbájdžánského Baku ( přes konfliktní oblast Náhorního Karabachu , Ankary, Istanbulu , přes dno Černého moře do Bulharska, Rumunska, Madˇarska a rakouského Baumgarten, Itálie a Řecka  .  

NABUCCO bude dovážet plyn z Ázerbájdžánu, Kazachstánu (07 uzavřel smlouvu o prodeji plynu do Ruska), Turkmenistánu (07 uzavřel smlouvu o prodeji plynu do Ruska) , a později i z Íránu ,přičemž napojení z terminálu Erzurum  bude jak do Teheránu, tak do Bagdádu) , ze kterého si po rusko-ukrajinské „válce“ o podmínkách dohody o tranzitu ruského zemního plynu z ledna 06 EU učinila pod německým předsednictvím Merkelové prioritu ( zatímco kancléř Gerhard Schröder z SPD od roku 04 vystupoval jako placený agent Putina - Washington jej označil za politického prostituta : dohodu s Ruskem o výstavbě „soukromého“  rusko-něm. plynovodu vedoucího z Ruska přímo do Německa NordStream podepsal 14 dní před parlamentními volbami, v červenci 04 adoptoval petrohradského sirotka,v listopadu 04 vyhlásil Putina za dokonalého demokrata,což zopakoval i ve svých Pamětech, v říjnu 05 pár týdnů  před svým odchodem z funkce kancléře podepsal Rusku záruku německé vlády na jednu miliardu euro,kdyby se Gazpromu na projekt NordStream nedostávalo financí, a pár dní po složení funkce kancléře nastoupil jako šéf dozorčí rady společného rusko-něm. podniku NordStream AG, v roce 06 adoptoval dalšího petrohradského sirotka … ).

Moskva se svými 30% světovými zásobami zemního plynu má i druhý konkurenční projekt, a to  výše zmíněný „soukromý Schröder-Putin „ plynovod NordStream, který by vedl ze Sibiře přes Petrohrad pod Baltským mořem ( zcela by se vyhnul Bělorusku, pobaltským zemím a PL ) do německého Greifswaldu a dále na jih paralelně s trasou Nabucco, a mohl by tak projektu Nabucco rovněž zasadit smrtelnou ránu .

Se ztrátou vlivu v pobaltských státech Putin v roce 01 dal zelenou k výstavbě velkého ropného terminálu v Primorsku (terminál je i ve Vyborg u Petrohradu) v ruské části Finského zálivu, který byl otevřen v březnu 06 (další terminály se staví ve Vladivostoku,, v zálivu Batarejnaja, a Ustˇ-Luga ).

Baltská trasa,táhnoucí se 1.200km pod hladinou Baltu, se stala hlavní ruskou exportní cestou pro ropu ze Západosibiřské a Timan-Pečorské provincie ,Rusko přestalo být závislé na pobaltských státech a Ukrajině …

Prezidentem rusko-německého konsorcia se stal v březnu 06 bývalý něm.kancléř Schröder.Majoritním akcionářem je Gazprom(z 51% vlastněný státem), a dvě německé firmy BASF a E.ON mají po 24,5% akciích.

V rámci smíšeného podniku mezi Gazpromem a BASF bude plyn těžen ze západosibiřského plynového pole Južnoruskoje. Nabucco zradila i proputinovská madˇarská socialistická vláda , která v únoru 08  vytvořila s Gazpromem společný rusko-madˇarský podnik pro výstavbu ruského plynovodu SouthStream  přes jihovýchodní Evropu ( z Bulharska přes Rumunsko a Madˇarsko, přičemž plynovod na bulh. území bude vlastněn z 50% Sofií a z 50% Gazpromem, Gazprom tedy ustoupil a přistoupil na paritu vlastnictví ).

Klíčovou roli v této smlouvě hraje madˇarská společnost MOL,z 25% vlastněná státem,z 10% rakouskou firmou OMV (s úzkými kontakty svého času na  Chodorkovského Jukos, OMV je partnerem Nabucco )  ,další rakouskou firmou VCP Capital Partners napojenou na Gazprom (!) , a zahraničními bankami (v srpnu 07 MOL podepsala memorandum o spolupráci s českým ČEZ, ale na rozdíl od ČEZ MOL kontroluje v Madˇarsku i ropovody a plynovody,vlastní 70% akcií ve slovenské rafinérii Slovnaft, přes čtvrtinu akcií chorvatské petrochemické firmy INA, čerpací stanice v Rumunsku a v roce 03 uzavřela dohodu s ruským Jukosem,který od roku 02 vlastnil i 49% slovenského Transpetrolu ) .

MOL,aby Brusel utišila, prohlásila,že zůstává partnerem i projektu Nabucco. Rusko trvá na protáhnutí plánovaného ropovodu SouthStream i do Srbska (přislíbilo svoji účast ) a Řecka,čímž by propojil  Černé moře se Středozemním a vyhnul by se přetíženým tureckým úžinám.Hospodářské noviny uvedly, že Putin v Sofii vyjednal i smlouvu o výstavbě nové jaderné elektrárny v Belene ( zabezpečovací systémy by dodaly francouzská Areva a něm. Siemens), která Bulharsku umožní  udržet si pozici největšího vývozce elektřiny na Balkáně (při vstupu do EU se BG muselo zavázat,že odstaví starou jad. elektrárnu v Kozloduji).

 30.4.08 se Putin chystal zopakovat  „energetický“ puč á la Schröder  proti EU (a Nabucco). Ale tentokrát se mu nepovedl – Romano Prodi odmítl Putinovu nabídku, aby šéfoval  za vysokou finanční odměnu rusko-italskému projektu ropovodu SouthStream … Budoucí ruský premiér Putin sice neuspěl, ale tato jeho „diplomatická nehoda“ prokázala, že projektu EU Nabucco patrně věří více než samotná EU ...

Plynovod Nabucco dnes hlavně ,kromě financí, postrádá nasmlouvaný „plyn“,  poté, co si veškerý plyn z Kazachstánu a Turkmenistánu nasmlouval ruský Gazprom (čili,jak jej naplnit bez Gazpromu), a zamítavému postoji Teheránu, proti kterému US a EU vyhlásily sankce kvůli jadernému vojenskému výzkumu .

Dále projektu EU se nebude účastnit ani jako sponzor, ani jako klient Francie , protože proti její účasti se postavilo Turecko kvůli francouzskému zákonu, který uznal masakr kolem dvou miliónů Arménců z roku 1915 za genocidu.

Projektu Nabucco (4,6 mld euro) se také nedostávají finance, financovat jeho výstavbu mají ropné společnosti, ale turecké, bulharské, rumunské, madˇarské a rakouské firmy požadují finanční záruky ,a ani není jisté, zda v kaspické oblasti je zemního plynu dostatek, protože odhady na jeho objem se citelně liší .

Dále veškerou těžbu středoásijských ložisek zemního plynu v Kazachstánu a Turkmenistánu Moskva de facto kontroluje,takže je otázkou, zda nějaký „volný“ plyn  ke sjednání v těchto státech ještě je (EU se podařilo vyjednat jen nedostačuiících 10 mld krychlových metrů ročně ázerbájdžánského plynu , a stejné množství turkmenistánského plynu, "vymyslí-li " nějaký plynovod  -   že Turkmenistán je ovládán Kremlem dokládá skutečnost, že se Turkmenistán rozhodl provést „ náhlou údržbu“  plynového potrubí do Íránu v nejméně vhodnou roční dobu – v lednu 08, takže Ankaře byly přerušeny dodávky íránského plynu a musel zaskočit „spolehlivý Gazprom „ (!!!)   .

Chování Turecka, klíčového partnera pro Nabucco, není důvěryhodné : Ankara původně slíbila obstarat pro Nabucco nerealistických 31 mld krychlových metrů egyptského a iráckého plynu ročně , ale dnes (08) je jasné, že iráckého plynu bude max.5 mld kubických metrů ročně, protože v důsledku politického chaosu neproudí do Iráku zahraniční investice.Pokud jde o egyptský plyn, projekt Arab Gaz Pipe sice existuje,ale ložiska egyptského zemního plynu nejsou ještě přesně vyčíslená ..…

V důsledku toho návratnost ropovodu Nabucco spočívá na dodávkách z Íránu  , ale současný íránský prezident, kterému MOW pomáhá při dokončování jaderné elektrárny v Bušíru a  s vojenskou jadernou technologií , prohlašuje, že když EU nechce Íránu dopřát jadernou bombu, že je pro spolupráci s Moskvou na její trase plynovodu ,  čemuž zabraňují jen tlaky Washingtonu na zahraniční banky, aby projekt Teheránu a MOW nesponzorovaly . Navíc Washington tímto tlakem již mnoho let potlačuje vývoz íránské ropy, jejíž export stagnuje, a obdobně by tomu bylo u plynu.

Je komické, že íránský plyn v rámci diverzifikace tureckých a  evropských zdrojů vehementně propaguje Ankara,ale její vyjednávání o energetice s Teheránem značně rozčiluje nejen Moskvu, ale i Washington … Ankara ještě v roce 06 počítala s tím, že Tureckem plánovaný ropovod Samsun-Ceyhan Moskva využije k přepravě ropy převážně z Kazachstánu do Středozemního moře a dál do Izraele,ale po jednání Ankary s Teheránemo íránském zemním plynu Moskva v rámci potrestání Ankary rozhodla o vybudování ropovodu  pro kazašskou ropu, jejíž těžbu a distribuci kontroluje, z Burgasu do řeckého Alexandroupolis ….Turecko sice od svého projektu ani po návštěvě gen.řed. Gazpromu Alexeje Millera neustoupilo, ale ropovod Samsun- Ceyhan riskantně buduje bez nasmlouvaných dodávek ropy  ….

MOW se chce těmito projekty ( které úmyslně vynechávají  území postsovětských republik ) přes Gazprom prosadit jako monopolní dodavatel zemního plynu do Evropy ,čemuž by EU ráda zabránila diverzifikací svých dodavatelů.

Ještě k ropovodu NORDSTREAM

 Moskva s Běloruskem na poslední chvíli podepsala v prosinci 06 dohodu,ve které ustoupila z původní ceny 105 dolarů,který ruský Gazprom požadoval za 1.000 m3 plynu na 100 dolarů (třebaže prapůvodně plánoval pro Bělorusko zvýšení ze 47 dolarů  ( Bělorusko má tradičně nízkou cenu proto, že na jeho území je rozmístěno mnoho ruských základen a dodává Rusku potraviny ) na 200 dolarů za 1m3 , zatímco Bělorusko původně souhlasilo s maximální cenou 75 dolarů  za 1m3 )). Bělorusko však přistoupilo na 100 dolarů za podmínky, že ruský státní podnik Gazprom, jediný ruský podnik oprávněný exportovat zemní plyn do postsovětských republik, převezme 50% akcií ve státním běloruském Beltransgaz,který zajištˇuje rozvod zemního plynu v Bělorusku, a zaplatí  Bělorusku za tyto akcie 2,5 mld dolarů (!)

Právě tato transakce byla hlavním jablkem sváru – mluvčí Gazpromu Sergej Kuprianov prohlásil, že „ Gazprom není Ježíšek, aby běloruské vládě nadělil takový dárek.“Běloruská vláda prezidenta  Alexandra Lukašenka,jejíž ekonomika je z 80% státní, zase zle nahlíží na rostoucí snahy  Moskvy tlačit na  privatizaci běloruské rozvodné sítě plynu (!), protože by nemohla regulovat jeho ceny a narušil by se celý systém uměle udržovaného běloruského hospodářství.

MOW doporučila Minsku privatizaci již v dohodě ze 12.4.2002 a Putin jí opět prosazoval při své návštěvě v Minsku 28.11.2006.Třebaže Bělorusko z 80% závisí na dodávkách energie z Ruska a jeho hlavní příjmy spočívají ve vybírání tranzitních poplatků za ruský zemní plyn proudící do zemí EU ( asi jedna miliarda dolarů ročně),obě země se navzájem vydírají (nedodáli-jí plyn MOW,vezme si jej Minsk z dodávek pro EU) .MOW občas pohrozí i zavedením celních poplatků na běloruské zboží proudící do Ruska, ale Minsk je pro MOW nárazníkem vůči NATO a EU, proto stále důležitý.Po stejné energetické krizi v otázce rozvodu ruského plynu do EU s Ukrajinou (v letech 04-05 a v lednu 06 ) se  MOW stala pro EU zcela nevěrohodným dodavatelem .

Také baltské země by se rády odpoutaly od MOW energeticky – první tak učinilo Estonsko, které se napojilo podmořským kabelem Estlink na finský rozvod zemního plynu (Finové jsou akcionáři estonské sítě, s perspektivou, že se další kabel zavede ke švédským břehům ) Tento 105 km dlouhý elektrický kabel o kapacitě 350 MWh v ceně 110 miliónů euro zahájil provoz 4.12.06. Talin je pozoruhodný i tím, že na rozdíl od Německa a Francie poslechl Brusel a zcela liberalizoval svůj energetický trh .O několik dní později se Litva napojila na polský rozvod zemního plynu  výměnou za slib, že se Polsko bude moci podílet 25% na výstavbě jaderné elektrárny, kterou hodlají společně stavět baltské státy , aby vykompenzovaly uzavření litevské jaderné elektrárny Ignalina  (díky které jsou nejen soběstačné ve výrobě elektřiny, ale elektřinu vyváží i do Ruska ) naplánované na rok 2009 .

Baltské státy se tak rozhodly i kvůli tomu, že MOW neinvestuje do své zastaralé sítě rozvodu elektřiny, takže výpadky proudu jsou v Rusku časté a v budoucnosti to bude pro Rusko závažný problém .

V dubnu 06 Putin oznámil, že byla zahájena výstavba východosibiřského ropovodu směrem k Tichému oceánu z irkutského Taišet blízko Bajkalského jezera (které ropovodem bude podstatně ohroženo) do zálivu Pěrevoznaja na tichomořském pobřeží ,zejména pro potřeby Číny a Japonska, které je zcela závislé na dovozu z nestabilní oblasti BV ( zatím se do této oblasti ropa vozila pouze po železnici) .

U čínských hranic Putin rozhodl postavit ropnou rafinérii na řece Amur, do Japonska pak Rusko bude moci vyvážet ropu přímo z přístavu Nachodka ( plus zemní plyn z objeveného supernaleziště na Sachalinu ) .Odbočkou  z Vladivostoku může Rusko zásobovat i obě Koreje …  

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

18.září 1911 Velká Británie poprvé testuje dvoumotorové letadlo

18.září 1323 – Habsburkové uzavřeli mírovou smlouvu s Janem Lucemburským a odevzdali mu listiny, o které opírali své nároky na vládu v Čechách. Museli mu též vrátit některé statky na Moravě (například Znojmo, Břeclav, Podivín).