Kdo je online

Právě přítomno: 2935 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

ZPRÁVY

Zveřejněno: 25. 12. 2013 18:45 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Úvahy, názory

Svobodný obchod, anglosaský mýtus

Svobodná výměna zboží je Washingtonem, Londýnem, a všemi mezinárodními obchodními organizacemi, v nichž mají AngloSasové hlavní slovo ( MMF, Světová banka, a Světová organizace obchodu), předkládána jako univerzální lék, stimulující rozvíjející se ekonomiku. Historie však prokázala, že svobodný obchod je jen iluzí, protože hlavní protagonisté svobodné výměny zboží, US a Spojené království/UK, vybudovaly svoji ekonomiku na tvrdých protekcionistických opatřeních, která dnes démonizují.  

Odchod komunismu do propadliště dějin otevřel nové trhy pro svobodnou výměnu zboží, v 90.letech byly k tomuto účelu uzavřeny významné dohody, mj. mezi CANUS/CAN + US ( mezi sebou v roce 87 ) a CANUS s Mexikem v roce 94. Tento vývoj byl korunován zřízením Světové organizace obchodu v roce 95.

Když v roce 82 s tím, jak sovětský kolos po smrti Brežněva upadal do agonie, naplno vypukla krize se zadlužením rozvojových zemí, MMF a Světová banka rozvojovým zemím hrozily, že jim nepůjčí ani halíř, nebudou-li drasticky liberalizovat svoje ekonomiky.

Rozvojovým zemím ( které nelze litovat, protože jejich vlády státní rozpočet ždímají jen pro členy svého klanu) tudíž nic jiného nezbylo.

AngloSasové jsou přesvědčeni, že odjakživa jednají v souladu s pokrokem a v nejlepším zájmu věci, protože věří/či předstírají, že jejich úspěšný ekonomický model byl od samého zárodku postaven na svobodné výměně zboží ...

Ve skutečnosti mají velmi špatnou pamětˇ- US a UK se v epoše svého ekonomického rozvoje neřídily ani jedním pravidlem, která dnes vnucují ostatním.

Spojené království/UK v žádném případě není a nikdy nebylo historickým vzorem svobodného obchodu, právě naopak : Londýn se uchyloval k jakýmkoli státním intervencím, jestliže byly v zájmu britského průmyslu ...

V téměř zapomenuté knize Daniela Defoe (autor Robinsona Crusoe) „ Plán anglického obchodu “ z roku 1728, Defoe komentuje taktiku Londýna státních intervencí do ekonomiky, kterou již ve 14.stol. použil Edvard III, a zejména v 15.stol. Tudorovec Henry VII /1485-1509/ a Alžběta I. /1558-1603/, která nejtvrdšími protekcionistickými dekrety vybavila Británii nejmocnějším vlnařským průmyslem na světě ...

Tito monarchové, aby posílili místní manufaktury, zavedli vysoká cla na export surové vlny, a současně sponzorovali mohutné veřejné kampaně, aby do Británie imigrací přetáhli vlnařské experty z Nizozemí ...

Zejména v období mezi 1721 (kdy premiér Robert Walpole zahájil reformu britské ekonomické politiky ) a 1846, kdy byly zrušeny britské ochranářské obilní zákony, Británie uskutečňovala mimořádně voluntaristickou obchodní politiku -  vyhlašovala celní ochranářská opatření, subvencovala export snížením vývozních cel a státní kontrolou kvality vyváženého zboží – čili provozovala protekcionistická opatření, která dnes AngloSasové vytýkají Japonsku a asijským státům ...

Až 1846 Británie učinila první krok směrem ke svobodné výměně zboží, když zrušila obilní ochranářské zákony, které uvalovaly vysoké clo na dovoz lacinějšího obilí z US, CAN, Evropy/Ruska , z nichž první byl přijat v roce 1815 na nátlak obilního lobby pozemkových vlastníků, navzdory protestům průmyslové oligarchie ( obilní cla na ochranu domácí produkce Londýn praktikoval nepřetržitě od roku 1436) .

Zrušení ochranářských obilních zákonů skoncovalo s merkantilismem, a otevřelo cestu ke klasickému liberalismu.

Historik Charles Kindleberger ve své knize Německé průmyslové vítězství nad Británií z roku 78 uvádí, že ze strany Británie nešlo o přijetí pokrokového principu, ale o imperialismus založený na volném oběhu zboží s cílem zastavit industrializaci Kontinentu rozšířením trhu surovin a zemědělských výrobků, jak doslova uváděl program představitelů Ligy proti obilním zákonům ...

Tento názor zastával i německý ekonom Friedrich List /1789-1846/, jenž napsal :

“  Kázání Británie o výhodách svobodného obchodu připomíná skopávání ze žebříku těch, co se dostaly na stejnou příčku jako ona“ ...

Shrneme-li, monopolní průmyslový náskok Británie, kterého dosáhla dlouhodobými ultra ochranářskými celními bariérami, jí umožnil přijmout principy svobodné výměny zboží, které uplatňovala v letech 1860-1931 ...

V poslední třetině 19.stol. byla její průmyslová převaha překonána ze strany US a Německa, německá konkurence ji nakonec počátkem 20.stol. drtivě převálcovala.

Konkurence německého zboží způsobila, že Londýn/LON začal pochybovat o správnosti svobodné výměny zboží, a ministr obchodu Joseph Chamberlain vyzýval k přijmutí tvrdých protekcionistických opatření ...

Zatímco Británie byla prvním státem, který přijal protekcionistická opatření na ochranu domácí výroby, US jsou vlastí moderního protekcionismu, který vyhlásil ekonom Daniel Raymond a US ministr financí Alexander Hamilton, protože volný oběh zboží vyhovoval Británii, nikoliv však US zájmům ...

Friedrich List, jenž je nesprávně považován za otce moderního protekcionismu, se s US ochranářskou politikou seznamoval na stáži v US v roce 1820.

US politici pochopili, že US nejsou připraveny na svobodný obchod, a neuposlechli „ dobře míněné“ rady tehdejších prominentních ekonomů, Brita Adama Smith a Francouze Jean-Baptiste Say, kteří je odrazovali od přijetí protekcionistických opatření k ochraně US průmyslu, a přemlouvali je, aby místo průmyslu rozvíjeli zemědělství ( Britové i Francouzi se snažili skopnout ze žebříku US) ...

US vláda proto po celou dobu od roku 1830 do roku 1945 svůj domácí průmysl protekcionisticky chránila, její celní tarify na dovoz průmyslového zboží byly v tomto období nejvyšší na světě ( v průměru 48%) …

Hlavní sázkou v US občanské válce 1861-65, když 11 států z Unie vystoupilo na protest proti zvolení Abrahama Lincolna US prezidentem, nebylo formální zrušení otroctví, jak je tato událost předkládána, protože otroctví, na kterých US plantáže/US prosperita byla založena, pokračovalo neformálně dále ( černí Jižané se přestali chovat jako otroci až v 70.letech 20.stol., a také jižanským bělochům trvalo 110 let, než si zvykli, že černoši pracující nadále na jejich plantážích již nejsou jejich otroci ), ale celní tarify, protože Lincoln byl skalním zastáncem státních protekcionistických opatření ...

Lincoln nebyl žádným bojovníkem za občanská práva, černochy pokládal za méněcennou rasu, ale otroctví bránilo dalšímu ekonomickému rozvoji ....

Lincoln napsal :“ Kdybych mohl zachránit Unii bez zrušení otroctví, učinil bych to „ , takže jeho Deklarace o zrušení otroctví z roku 1863 byla jen politickou taktikou, jak vyhrát válku, nikoliv morální záležitostí ( otázka zrušení otroctví US státy rozdělila již v roce 1850, a jen jednání vedená Henry Clayem zabránila tomu, že občanská válka nevypukla již o 10 let dříve - kvůli celním tarifům, které považovaly za výhodné pouze pro severní státy, hrozily jižní státy secesí již v roce 1833 )  ...

Štafetu protekcionismu převzal Henry Clay, 4x neúspěšný prezidentský kandidát, jenž 1820 navrhl repatriovat bývalé otroky do africké Libérie ...

Teprve po 2.sv.v., když průmyslová převaha USA byla jednoznačná a nikým neohrozitelná ( Británie byla hospodářsky na dně, a vůči Washingtonu těžce zadlužená ), začaly US pomalu liberalizovat svoji agresivně protekcionistickou obchodní politiku ( ještě pomaleji než Británie v 19.stol. ), a začaly vystupovat v roli hlavního prosazovatele svobodné výměny zboží ...

Po Británii tak i USA prokázaly přesnost metafory Friedricha Lista, a tvrzení Ulysse Granta, hrdiny občanské války a US prezidenta : “ Anglie se rozvíjela na agresivním ultra protekcionismu, který aplikovala do extrémů, po 200 let. Když protekcionismus vyždímala do poslední kapky, přijala princip svobodného obchodu „ ...

Přesto jsou Británie a US mylně považovány za bašty ekonomického liberalismu, zatímco Německo, Francie a Japonsko za bašty státního intervencionismu.

Výjimku z historického modelu představuje Nizozemí a Helvetská konfederace, které dosáhly technologickou převahu již koncem 17.stol., takže žádná protekcionistická opatření nepotřebovaly ( Nizozemí však technologické převahy dosáhlo na základě předchozího státního intervencionismu) ...

Švýcarsko nemělo žádný zákon o patentech a vynálezech až do roku 1907, což představuje bizarní výsměch dnešní ortodoxii ochrany práv duševního vlastnictví ...

Nizozemí svůj zákon o patentech a vynálezech zrušilo v roce 1817 (nemělo žádný až do roku 1867) s tím, že tento zákon představuje monopol vytvořený státem, což je neslučitelné s principem svobodného obchodu, což anglosaské země očividně přehlédly, protože podpořily dohodu Světové obchodní organizace o právech duševního vlastnictví spojených s obchodním podnikáním ...

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

20.července 1940 sestřeluje nadporučík W.Streib s Bf110 bombardér Whitley. Jde o první sestřel německého nočního stíhače.

20.července 1436 – Zikmund Lucemburský schválil požadavky Čechů pro jeho přijetí za krále. Česká strana požadovala: 1. přiznání větších stavovských nároků, právo nechat si zabrané královské a církevní majetky; 2. vyloučení cizinců ze zemských úřadů; 3. opětovné přidružení Moravy k zemím Koruny české.

20.července 1937 byla zahájena stavba britské bitevní lodi HMS Anson.