Kdo je online

Právě přítomno: 3195 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

ZPRÁVY

Zveřejněno: 4. 5. 2014 19:36 Napsal Andrea Kostlánová
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Úvahy, názory

Putinovo Rusko nikoho nepřitahuje

SNS nikdy nefungovala, do Eurasie se nikdo nehrne, Rusko sousední státy nepřitahuje, Putin je nahání ekonomickým vydíráním či brutální silou . Protože se EU začíná poohlížet po jiném než ruském plynu, stává se Čína ruským ekonomickým partnerem číslo 1 ( od roku 011). Putin v 5/014 pojede podepsat významné kontrakty do Pekingu – jedou s ním šéfové Gazpromu, Rosneftu, Rusalu a Suchoje.    

V důsledku záboru Krymu Putin podepíše megakontrakt o dodávkách 38 mld krychlových metrů ročně zemního plynu po dobu 30 let, o jehož podmínkách se obě strany celá léta přely – po okupaci Krymu Putin hodlá kontrakt bez dalších podmínek podepsat.

Tichomoří je ekonomicky velmi dynamická oblast, proto stejně jako US i Kreml tuto oblast upřednostˇnuje před Evropou ( tento ekonomický dynamismus vyzdvihl již Gorbačov ve vém projevu ve Vladivostoku v roce 86).

Proto Putin ve Vladivostoku v 9/012 zorganizoval summit APEC/Asia-Pacific Economic Cooperation, na které se RF podílí od roku 98.

Summit ve Vladivostoku pohltil hříšné peníze, stejně jako OH v Soči, některé stavby byly zcela neúčelné, zato extravagantní, aby západní politiky oslnily .

Přesto Kreml teprve nedávno vytvořil ministerstvo pro rozvoj Dálného východu.

Rozvoj Dálného východu by pohltil veškeré ruské příjmy, proto Rusku na Dálném východě zdejší infrastrukturu, silnice, byty, financuje a staví Čína – možná i pro své vlastní občany, protože Kreml má v této ekonomicky lukrativní oblasti jednu podstatnou nevýhodu – počet obyvatel RF prudce klesá, jen ruský Dálný východ přišel o 20% populace, a stále se vyprazdňuje, zatímco Čína demograficky praská ve švech.

Kreml není ani vlastními silami schopen pokračovat ve výstavbě ropovodu z východní Sibiře k Tichému oceánu/ESPO.

Peking nabízí Rusku další úvěry, a tím Rusko strhává do propasti – za čínské úvěry Kreml Číně dodává suroviny, žádné výrobky „ made in Russia „ ( až na zbraně, kterými zaplavuje nejen Čínu, ale i Indii, což Peking vede v patrnosti ) ...

Rusko tak opět i v 21.století končí jen jako pouhý vývozce surovin ...

Putin má ještě jeden problém – regiony chtějí ekonomickou nezávislost, samostatné rozhodování bez Putinovy vertikály moci, která jejich podnikání omezuje.

Putinova diktatura se však ubírá zcela jiným směrem - k tuhé centralizaci.

Putinovy zahraniční agrese dokazují, jak málo atraktivní je RF a Putinův režim pro své sousedy, Putinův režim nesvedl ani středoasijské státy.

Společenství nezávislých států/SNS z roku 91 se nikdy pod nadvládou RF společným trhem nestalo.

Ovládly jej jen terminologické a organizační zmatky – Celní unie, Jednotný ekonomický prostor, Euroasijské ekonomické společenství (v AJ Eurasec), a zóna svobodné výměny ve SNS.

5. návrh pocházející od kazašského prezidenta Nazarbajeva, jím protlačovaný od roku 94, měl vstoupit v platnost v roce 015, a zněl Eurasijská ekonomická unie.

SNS tvoří jen její jádro - RF, Bělorusko a Kazachstán, k nimž se ad hoc přidávají další tři středoasijské státy ( Uzbekistán v nejlepším případě jen jako pozorovatel ) .

Sever Kazachstánu sice ovládají etničtí Rusové, otázkou však je, zda i Nazarbajevův nástupce bude vůči Kremlu tak vstřícný jako Nazarbajev.

V roce 08 ze SNS odešla Gruzie, 19.3.014 Ukrajina – po záboru Krymu v 3/014 krach ruské politiky na zadním dvorečku RF potvrdila i ostrá kritika Putinovy agrese vůči Krymu ze strany Lukašenka a Nazarbajeva.

Žádná z výše zmíněných 5 organizačních struktur nefunguje – zejména proto, že se Kreml snaží o politickou kontrolu těchto států, takže tyto státy, aby se ze sevření Kremlu vymanily, se sbližují s jinými vlivnými aktéry – s US, EU, Pekingem ( markantní sblížení s Pekingem nad rámec Šanghajské organizace spolupráce je zjevné u středoasijských států ), s Teheránem .

Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti ( RF, Bělorusko, Arménie, Kazachstán, Kirgizstán,Tádžikistán -  Gruzie, Ázerbájdžán a Uzbekistán z ní vystoupily)  sice stále existuje, ale jen s papírovou vojenskou strukturou.

Zábor Krymu a rozvrácení Ukrajiny tyto státy od RF ještě více vzdálí.

27.3.014 při hlasování o rezoluci OSN odsuzující ruský zábor Krymu Kazachstán a Čína se zdržely hlasování, Kirgizstán a Tádžikistán se dokonce hlasování ani neúčastnily ( pouze Bělorusko a Arménie hlasovaly proti).

Ve svých vztazích k ex-SU republikám se totiž Putin nenaučil používat „ soft power“, kterou po vzoru US káže, viz Putinův článek „Rusko v měnícím se světě“ Moskovskie Novosti ze 27.2.012.

Putinova ideologie „ obležené pevnosti“

Putinova Eurasijská unie, založená na eurasijství kulturního prostoru slovanského, ugrofinského, turanského a arménského, má odstartovat v 1/015.

Zatímco muslimský ideolog Gejdar Džemal považuje Eurasijskou unii za „ mrtvou ještě před narozením „ , Dugin prohlašuje, že Putin míří geopoliticky ještě výš, a chce v severním prostoru Eurasie vytvořit „ nadnárodní říši založenou na příslušnosti ke stejné civilizaci „ ...

Dugin na webové stránce Národní bolševické fronty Putinovi 18.3.014 poblahopřál k zabrání Krymu, oslavoval „ ruské jaro“, a vybídl Putina, aby provedl zábor Ukrajiny, Nového Ruska/NovoRossiji, protože nic jiného, dle Dugina,Ukrajina není – tento slovní obrat Putin převzal ve svém projevu ze 17.4.014.

Dugin však Putina také vyzval, aby přetáhl tvrdé západoukrajinské jádro/ “banderovce“ na svoji stranu - aby upustili od svého protiruského postoje, a přidali se k ideologii eurasismu - což není neopodstaněné, protože na degeneraci a dekadenci Západu žehrají ruku v ruce jak ruští ortodoxní, tak ukrajinští uniaté ( od roku 2000 světový tisk s vážnou tváří řeší jen  „ problémy“ homosexuálů, tradicionalisté jsou také pohoršení hnutím Femen ) .

Ideologie eurasismu ve službách ruské velikosti, kterou Dugin oprášil, se poprvé objevila ve 20.letech po VŘSR mezi částí ruské emigrace, která odmítla evropský konstitucionalismus, a laškovala s bolševismem.

Prosazovali ji od roku 1928 ruští emigranti z tzv. pražského kroužku - lingvisté Nikolaj Trubeckoj ze šlechtické rodiny /1890-1938 ve VIE při výslechu na Gestapu, učil na vídeňské univerzitě/  a Roman Jakobson /1896-1982 US/, kteří po vypuknutí války podpořili bolševické Rusko.

Eurasijci vyzdvihovali důležitost asijského dědictví RF, její složitou etnogenezi během kontaktu s ugrofinskými národy, a s turkotatarskými z turko-mongolské Zlaté hordy.

Eurasismus pražského kroužku převzal etnolog Lev Gumiljov/1912-1992/, syn básníků Anny Achmatovové a Nikolaje Gumiljova, zastřeleného bolševiky v roce 1921.

Gumiljov vystudoval středoasijskou/turanskou civilizaci, a ve svých studiích vyzdvihoval „ společný osud slovansko-turanský.

V SU byly jeho spisy zakázány, po pádu SU v 90.letech byly nesmírně populární, jeho myšlenky převzal Dugin, a přetvořil je do Putinova neoeurasismu, viz Alexandr Dugin „ IV. politická teorie, Rusko a politické teorie 21.stol. z roku 012.

První dvě politické teorie, komunismus a fašismus již zkrachovaly, liberalismus je za svým zenitem, proto Dugin nabízí svůj „ aktivní konzervatismus“ , který odmítá demokracii, racionalitu, liberalismus, pokrok, ospravedlňuje diktaturu - Dugin čerpá z filozofa Carla Schmitta, člen NSDAP od roku 33, rasistou však nebyl.

Dugin oprašuje válku civilizací v ruské verzi : atlantismus v čele s námořní velmocí US versus pozemní eurasijská velmoc ruská.

Dugin kritizuje „ tzv. univerzální západní model“  vybudovaný na otroctví a kolonialismu ( „ sociální darwinismus“ liberálů založený na tezi „ přežiji, když můj soused zemře“ , autorem je neoeurasijec Alexandr Panarin /1940-2003/) , a staví proti němu „ tradici - konzervativní revoluci založenou na hodnotách hierarchie, náboženství a rodiny „ ( Putin se v ruských médiích pasoval na ochránce těchto hodnot, včetně „ zdravých sexuálních mravů“ , viz eurasia.org ) ...

V roce 92 dlouhovlasý Dugin s bradkou se spisovatelem ultrapravice a velkým cynikem Eduardem Limonovem (pseudonym), zakladatelem „ nové erotické literatury “, založil „ rudohnědou“ Nacionálně bolševickou stranu.

Nacionálně bolševická strana a KS RF vstoupily po roce 01 do pseudoprotiputinovské rudohnědé Národní vlastenecké fronty s bizarními ( Putinovými)  cíly  a) „ slavit VŘSR společně s rudými bolševiky a monarchistickými bělogvardějci, tj. smířit „ rudé“ a „ bílé“ ...

b) smířit marxismus s ortodoxní církví

c) rehabilitovat Stalina za dodržování „ řízené demokracie“ asijského typu,tj. odmítnutí demokracie západního typu

V roce 92 Limonov v žoldu ruských tajných služeb odjel na Balkán bojovat za bosenské Srby, byl „bosenskosrbským“ sniperem v Sarajevu, znal se s Karadžičem.

Po nástupu Putina do funkce prezidenta v 3/01 byl Limonov v 4/01 uvězněn pro „ terorismus a plánování násilného svržení ruské vlády „ , zatímco Dugin začal s Putinovým režimem otevřeně kolaborovat již v 3/00.

V roce 01 Dugin založil proputinovské hnutí Eurasia, aneb „ nacionální bolševismus bez Limonova „ , které spojilo proputinovské představitele ortodoxní církve, židovské obce a obce muslimské.

Dugina papouškuje prominentní proputinovský novinář Michail Leontijev,  proputinovský politolog Sergej Markov ( od roku 07 poslanec Dumy), a od roku 08 hlavní ideolog Putinovy strany Jednotné Rusko Ivan Demidov ( viz New World Order from Russia) .

Po roce věznění Žirinovskij a další poslanec Dumy za stranu Žirinovskéh od roku 07 za Spravedlivé Rusko Sergeje Mironova, Alexej Mitrofanov ( ex SU ministr vnitra „vyrábějící“ jako Limonov erotickou literaturu, jenž v roce 06 ve službách Putina natočil satirický erotický film o Tymošenkové a Saakašvilim ) požadovali Limonovo propuštění.

Putin však Limonova nechal odsoudit k dalším 4 letům vězení za ilegální obchod se zbraněmi, ale po 2 letech jej propustil za „ dobré chování“  - celkem si Limonov za Putina odseděl 3 roky, a napsal drama „ Smrt v policejní dodávce“ , v němž zkritizoval Putinovy věznice ( přeplněné tak, že vězni mohou spát jen „ na směny“ , úplatní dozorci jim opatřují levná narkotika a alkohol, jedna injekční jehla je pro celou celu, každý má AIDS a TBC), které ve srovnání se sovětskými, kterými Limonov rovněž prošel, dopadly daleko hůře.

3.3.07 se Limonov a jeho Nacionálně bolševická strana v Petrohradu účastnili pochodu proti Putinovi a Matvijenkové, a v 4/07 stejného protestního pochodu v Moskvě.

Limonov byl pokaždé zatčen a propuštěn, Nacionálně bolševická strana byla v RF v roce 07 zakázaná, Limonov spoluzaložil protiputinovskou stranu Jiné Rusko.

22.4.010 online video ukázalo Limonova, Viktora Šenderoviče ( satirik z TV pořadu Kukly/Loutky, pořad, který Putin zakázal ), a neonacistu Alexandra Potkina, jak provozují sex se stejnou ženou ve stejném bytě, což Šenderovič označil za Putinovu past ( Putin se prvním takovýmto kompromitujícím videem proslavil v roce 98 ve funkci šéfa FSB, tehdy jej použil proti gen. prokurátorovi, jenž vyšetřováním ohrožoval Jelcina – po kompromitujícím videu gen. prokurátor z funkce odstoupil) ..

Také Národní vlastenecká fronta se v roce 012 začlenila do protiputinovských demonstrací ...

Eduard Limonov*1943 v rodině komisaře NKVD, měl již jako mladistvý popsaný trestní rejstřík, nikdy věrohodně nevysvětlil, jak v roce 74 s jednou ze svých žen emigroval do US v době, kdy KGB vypouštěla na Západ své agenty, které v době vypuštění nejprve zbavila ruského občanství.

Limonov se pohyboval v nejvyšších ruských emigrantských kruzích, měl potíže s FBI, v roce 80 proto „ emigroval“ podruhé, tentokrát do PAR, kde v roce 87 získal francouzské občanství, Gorbačov mu vrátil i ruské – v roce 91 se spolu s Putinem vrátil do RF.

Vstoupil do ultrapravicové Žirinovského Strany liberálně-demokratické, založené ruskými tajnými službami, ale v roce 94 se s Žirinovským politicky rozešel pro Žirinovského „ umírněnost“ ( v roce 94 Alain Bénoist v Boston Globe napsal článek „Fašismus Žirinovského, zlý sen Ruska „ , Putin nevysvětlil, jak to že fašistu Žirinovského učinil místopředsedou Dumy ) ...

V té době již Limonov šéfoval Duginově Straně nacionálně bolševické, která prosazovala Eurasijskou unii pod vedením RF, a vydával list Limonka (ruský ruční granát).

Protiamerický Dugin, Putinův ideolog Eurasijské unie, se přátelí s protiamerickým francouzským akademikem, zakladatelem Nové pravice Alainem Bénoist*1943, jenž Duginovi jeho Eurasijskou unii pochválil v 11/09 a v 6/013 na konferenci o eurasismu v Petrohradu ( Bénoist : L´eurasisme contre le liberalisme“ , zatímco Dugin publikoval Rozhovory o Eurasii s Bénoistem 2013 ) .

První rozhovory mezi Duginem a Bénoistem se konaly v roce 92 v MOW za přítomnosti geopolitika Roberta Steuckers, šéfa KS  Gennadije Zjuganova a jeho přítele Alexandra Prochanova, šéfredaktora listu Den/Dnes, jenž uveřejnil rozhovor s šéfem Divize SS Wallonie Léonem Degrelle, exilovaným od roku 45 ve Španělsku.

„Třetí ruská cesta“  se tudíž rodila opravdu bizarně, za silného antisemitismu a rusocentrismu -  v RF je dvojí kategorie občanů – Rossijan  ( ruský občan) a Russkij ( etnický Rus).

Od roku 05 se každého 4.11. organizuje proputinovský pochod neonacistů s heslem „ Rusko Rusům“ , spojený s útoky na imigranty.

V roce 06 Dmitrij Rogozin, šéf strany Rodina/Vlast, kterého Putin jmenoval ruským velvyslancem při NATO v Bruselu, výmluvně prohlásil : “ Nacionalistická koncepce vrací ruský národ k jeho přirozenému právu – být pánem ve vlastní zemi “ ...

Proputinovský politolog Valerij Korovin, autor studie „Úder proti Rusku“ z roku 014 , tvrdí, že „ válka proti Rusku již začala“  ...

Na rozdíl od Putina/Dugina je však Bénoist „ Evropan“  .

Bénoist, jenž na Sorbonně vystudoval právo, filozofii, sociologii a historii náboženství, kritizuje US nehomogenní multirasovou společnost ( o US prohlásil, že „ je lepší být vojákem RA, než žít o hamburgerech v Brooklynu“ ), US neoliberalismus, svobodný trh a globalizaci – proti multipluralismu/ „melting pot“ staví etnopluralismus ( oddělené civilizace, uznávají se, ale žijí vedle sebe odděleně) .

Třebaže ovlivnil příznivce Le Pena, Bénoist odmítá rasismus i antisemitismus.

V roce 05 napsal knihu „Být pohanem“, ve které odmítl křestˇanství jako bigotně netolerantní a teokratické. Pokud chce Evropa přežít komunismus a kapitalismus, musí se vrátit ke svým původním indoevropským modelům ( nordický, keltský, řecký, římský) ...

Bénoist odmítá násilí s tím, že vybudoval nový intelektuální koncept, nikoliv politické hnutí .

Jeho kritici tvrdí, že jeho ideologie je neofašistická, a že jeho postoje připomínají snahu nacistů nahradit německé křestˇanství vlastním pohanstvím.

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

21.července 1773 – Bula papeže Klimenta XIV. Zrušila jezuitský řád. V Čechách tím byl omezen značný vliv církve a skončilo tak více než stoleté ničení „kacířských“ knih.

21.července 1938 byla uzavřena mírová smlouva, která ukončila války o Chaco mezi Bolivií a Paraguayí.