ZPRÁVY

Zveřejněno: 11. 5. 2014 20:04 Napsal Josef Kukla
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Úvahy, názory

Když Sovětský svaz osvobodil Podkarpatskou Rus

Je to už taková tradice, že každý rok začnou kolem 8. května komunisté sborově pět ódy na Sovětský svaz a na Rudou armádu. Vrcholem všeho je pak 9. května monstrózní přehlídka na Rudém náměstí v Moskvě. Možná je to letos tou divnou dobou, nebo se prostě i někteří jiní rozpomněli na velkou rodnou stranu a začali být ve svém pochlebování Rusku papežštější než papež, tedy než členové KSČM.  Doslova mě šokoval František Matějka, který ve svém zatím posledním článku na blogu nasadil tomu všemu pochlebování vyloženě korunu. Taktně pomlčel o tom, že to byl právě onen Sovětský svaz, který po boku nacistického Německa rozpoutal druhou světovou válku. Taktně pomlčel o Katyni, o napadení Finska a o napadení Pobaltí. Taktně pomlčel i zločinech, kterých se Sovětský svaz dopouštěl, když už byl na straně spojenců. Pomlčel třeba o tom, že Stalin nechal v době povstání ve Varšavském ghettu zastavit postup Rudé armády a nechal tedy nacistům volné pole při krvavé likvidaci tohoto povstání. No, prostě kdybych měl všechno uvádět na pravou míru, tak bych asi napsal knihu. Rozhodl jsem se tedy sepsat pár informací jen o jednom problému – o osvobozování Podkarpatské Rusi. Nuže, žádám čtenáře aby se pohodlně usadil a začal číst.

Dne 12. prosince 1943 byla v Moskvě podepsána sovětsko – československá smlouva o vzájemné spolupráci, kde se obě strany mimo jiné dohodly na tom, že budou vzájemně uznávat svoji suverenitu a neplést se do svých vnitřních záležitostí. To byla velmi krásná myšlenka, jenže velmi brzy začala být z jedné strany porušována.

Na přelomu léta a podzimu 1944 byla Rudou armádou osvobozena Podkarpatská Rus, tedy území, jenž bylo součástí meziválečné Československé republiky a mělo tedy spadat pod naši exilovou vládu. Sovětský svaz si ale vždy dokázal uzavřené dohody vykládat po svém. Prakticky hned po příchodu Rudé armády začala na tomto území úřadovat sovětská NKVD. Řada československých občanů byla odvlečena do Gulagu, další byli zase násilně verbováni do Rudé armády.

Na konci října a začátku listopadu 1944 se oficiálně konaly první „svobodné“ volby do národních výborů. Vše bylo pod dohledem vojenské diktatury. Kouzlo oné „svobodnosti“ voleb spočívalo taky v tom, že byla povolena jen jedna strana – KSČ.

Dne 12. listopadu 1944 se konaly veřejné schůze na nichž lid určitě „dobrovolně“ a „bez nátlaku“ odsouhlasil připojení Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu. O několik dní později byla založena samostatná komunistická strana jenž s připojením taktéž vyslovovala souhlas. Na jejich schůzích se schvaloval manifest, v němž se také pravilo:„Přišel radostný historický den Zakarpatské Ukrajiny. S pomocí hrdinné Rudé armády byl svržen německo-maďarský režim. Byl učiněn konec staletému panství všech cizáků na odvěké ukrajinské půdě Zakarpatské Ukrajiny.“

Národní výbory si vytkli za cíl:
1. Sjednotit opětně Zakarpatskou Ukrajinu s její velkou matkou – sovětskou Ukrajinou, a odloučit se od Československa.
2. Požádat Nejvyšší sovět Ukrajinské sovětské socialistické republiky a Nejvyšší sovět Svazu sovětských socialistických republik o připojení Zakarpatské Ukrajiny k Ukrajinské sovětské socialistické republice.
3. Zvolit Národní radu Zakarpatské Ukrajiny jako jedinou ústřední moc působící z vůle lidu na území Zakarpatské Ukrajiny.
4. Zplnomocnit Národní radu Zakarpatské Ukrajiny a uložit jí, aby uskutečnila usnesení sjezdu o opětném sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou.

Tento manifest podepsalo asi 250 000 obyvatel. Mnozí za podpis dostali bochník chleba a petrolej. Někteří se podepsali i několikrát.

V dopise, jenž byl zaslán prezidentu Benešovi, se psalo:
„Nadešel okamžik, kdy Zakarpatská Ukrajina, osvobozená hrdinnou Rudou armádou, mohla poprvé v dějinách použít svého přirozeného práva na sebeurčení a prostřednictvím svých představitelů, delegátů národních výborů Zakarpatské Ukrajiny na jejich prvním historickém sjezdu 26. listopadu 1944 v Mukačevě rozhodnout o opětném sjednocení se sovětskou Ukrajinou.“

Dne 8. prosince 1944 nechaly sovětské úřady násilím vyhnat všechny představitele československé vlády. Někteří se sice o několik měsíců později vrátili, ale ve výkonu jejich úřadu jim bylo zabráněno.

Nad Podkarpatskou Rusí zavládl stalinský teror. Postiženi byli věřící, občané věrní Československému státu, představitelé Rusínů a Maďarů. K zatčení stačilo opravdu málo, třeba znalost čtení a psaní. Byly zřízeny Zvláštní soudy, jenž ovládala NKVD, a jenž jménem lidu vynášeli rozsudky až do výše 20 let těžkého žaláře, ale i trest smrti byl docela častý.

K dokreslení dobové atmosféry nám může sloužit z obce Veľké Kapušany. Do této obce vtrhli důstojníci sovětské armády a zástupci Národní rady z Užhorodu a obsadili ji. Dne 14. února 1945 bylo odvezeno 9 vagonů obilí do Mukačeva. Národnímu výboru v Kapušanech bylo vzkázáno, že pokud podepíše prohlášení, že se obec připojuje k Zakarpatské Ukrajině, tak jim obilí zůstane, pokud ale neuposlechnou, tak budou všichni zavřeni.

Co udělala naše vláda? Nic. Demokratické strany ustupovali tlaku sovětských představitelů a KSČ. V košickém vládním programu se už s Podkarpatskou Rusí nepočítalo. Dne 29. 6 .1945 odstoupilo podle smlouvy Československo Sovětskému svazu Podkarpatskou Rus, Jako hranice byla určena zemská hranice se Slovenskem. Následujícího roku byla Československu vrácena obec Lekárovce a v SSSR se zase ocitla obec Čop.

Hotovo. Šmitec. „Sojuz něrušimyj“ nás vlastně okradl o naše území a my jsme mu v tom nezabránili. Ustoupili jsme. Když pak později Stalin tlačil na naši vládu, aby se nepřipojila k Marshallovu plánu, tak už měl s naší ústupností své zkušenosti a to nemluvím o tom, že KSČ u nás fungovala jako sovětská pátá kolona. Na celou záležitost s Podkarpatskou Rusí se mělo zapomenout. Sám název „Podkarpatská Rus“ byl v tisku zakázán, Rusínská národnost oficiálně přestala existovat. Stala se z nich ukrajinská menšina. Mnozí z nich byli sledování StB. Ze samotné Podkarpatské Rusi se nejdříve stala Zakarpatská Ukrajina. Od roku 1946 to už byla Zakarpatská oblast. Po rozpadu SSR zůstalo toto území součástí Ukrajiny jako Zakarpatsko.

Napsáno pro Zprávy zprava (viz: http://www.zpravyzprava.cz/2014/05/11/kdyz-sovetsky-svaz-osvobodil-podkarpatskou-rus/)

Převzato se souhlasem autora z jeho blogu http://josefkukla.blog.idnes.cz

Vyhledávání

Dnešní den v historii

26.dubna 1917 se konala v Prostějově hladová demonstrace, které se účastnilo okolo 8 000 dělníků konfekčního průmyslu. Rakousko-uherské úřady nechaly demonstraci krvavě potlačit vojskem, přičemž bylo zabito 23 lidí a téměř 40 jich bylo zraněno. V důsledku hladovění obyvatelstva a růstu cen se konala řada dalších demonstrací v českých městech: České Budějovice (22.-23. května), Brno, Nymburk, Náchod, Hlinsko, Ostrava (květen), Praha (30. května), Plzeň (27. června), Ostravsko (2.-8. července), Brno (1. srpna), Plzeň (7.-14. srpna).

26.dubna 1656 – Požár polského města Lešna, kde pobýval český učenec, spisovatel a filosof Jan Amos Komenský. Shořela tam velká část jeho práce, např. Tezaurus linguae Boemicae, na kterém pracoval čtyřicet let.

Poslední komentáře

přidal komentář v Václav III.
byl zavražděn ve čtvrtek 4. srpna 1306
přidal komentář v AGS-17 Plamja
U této zbraně jsem sloužil,jako střelec čtyřikrát za 5 a jednou za 4,ohodnocen při střelbách ostrými.Jo jo kde jsou ty č...
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
mozna si na mne pamatuješ
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
v roce 1973 jsem take byl na kurzu OT65 v Jihlave kasarna 25 unora pak zbytek vojny v caslavi
odpověděl na komentář #4803 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Pán se nejspíše přepsal. Měl na mysli pro "ně"