ZPRÁVY

Cheney, Petraeus, Blair i Šedivý - ti všichni mají pravdu

Média nás zasobují katastrofickými zprávami z Iráku, ale hodnocení, která se jim nehodí do jejich story, většinou ignorují. 

O tom, co napsal bývalý americký viceprezident Cheney se svoji dcerou o nynější situaci v Iráku, se můžeme dovědět jen okrajově a to jen ještě díky tomu, že nám média sotva přinesou informace o nevoli, kterou to vyvolalo u Obamových zastánců, protože si pop kulturní záporák Cheney dovolil kritizovat pop kulturního hrdinu Obamu.

V podstatě jde o toto, že Cheney si dovolil napsat pravdu. Že Obama opustil Irák a z vítězství učinil porážku. Když černooděnci z ISIL obsazují území vybojované krví Američanů je to důkaz, že nepřátelé Ameriky nebyli poraženi, jsou povzbuzeni a pochodují vpřed. Obama neprojevil zájem ani přes zjevný nárůst nebezpečí a raději se věnoval golfu a klimatickým změnám. V době, kdy Bush a Cheney opouštěli své úřady, byli islámisté díky americké armádě téměř poraženi a na Obamovi bylo jen vyjednat dohodu o odchodu z Iráku a ponechání zbylých jednotek. Cheney doslova napsal, že Obama je prezident, který "zradil naší minulost a prohýřil naší svobodu."

Souhlasím s tím naprosto a podepisuji každé slovo. A nedivím se, že tyto slova vyvolaly v levicí ovládaných USA doslova hysterii a anticheneyovskou kampaň. Pravda bolí. Možná proto, to naše média téměř ignorují.

O tom, že to není jen nějaký můj dojem, vás snad přesvědčí další příklad. Podle našich médií se generál Petraeus, který se zasloužil o vítězství USA v Iráku, měl postavit proti bombardování Iráku v dnešní situaci. "USA nemohou být letectvem iráckých šíitů, reagoval Petraeus" říká natoaktual.cz a dodává, že Petraeus na konferenci v Londýně obvinil Málikího ze snahy zvrátit politické řešení v Iráku. "Podle něj Irák nepotřebuje americké nálety na sunnitské extremisty, ale vládu otevřenou všem segmentům společnosti. Pokud by USA do událostí v Iráku nyní zasáhly, bylo by to na podporu vlády proti extremistům. Ne na podporu jedné strany v sektářské občanské válce.", říká doslova natoaktual.cz.

Jenže pro britské noviny The Telegraph Petraeus jednoznačně řekl, že "USA by měly bombardovat teroristickou armádu ISIS." Dodal, že USA musí být pozorné k tomu, komu poskytují svou vojenskou podporu, ale rostoucí hrozba ukazuje, že vojenská akce je nezbytná. Oběť svých vojáků, které vedl před léty v Iráku, nepovažuje za zbytečnou, protože díky nim dostal Irák výbornou šanci. To, jak s ní Iráčané naloží, už záleží jen na nich.

Stejně tak zapadl komentář Tonyho Blaira k situaci v Iráku. K tomu jen připomínám, že Tony Blair je kritik západního vměšování do Sýrie a říká, že bychom měli Asada nechat být, což se mi nelíbí, ale stejně si myslím, že v případě Iráku má pravdu. Blair totiž napsal, že za současnou situaci v Iráku rozhodně nemůže invaze z roku 2003, protože Irák by představoval mezinárodní problém, i kdyby mu vládl pořád Saddám Husajn. Stejně by přišlo arabské jaro a vzpoura. Na příkladu Sýrie ukazuje, že ke vzpouře by došlo i v diktátorském Iráku a Irák by dnes vypadal jako Sýrie.

Opět mohu jen podepsat, protože to dává logický smysl. Samozřejmě, že i Blairova pravdivá slova vyvolala v Británii hysterickou reakci, jako Cheneyova slova v USA. Londýnský starosta dokonce řekl, že se Blair definitivně zbláznil. Nezbláznil se. Má pravdu, to jen svět blázní.

A pokud si myslíte, že něco takového si myslí jen někteří Američané nebo Britové, tak mi ještě dovolte, abych ocitoval bývalého velitele české armády generála Šedivého. Ten zase dává vinu za současnou situaci iráckému premiérovi Málikímu, jehož vláda je živnou půdou pro vznik různých extremistických skupin. Zároveň, říká, že pokud se podaří současnou vlnu násilí zastavit, nebudou oběti zejména amerických vojáků v Iráku marné. Šedivý trvá na tom, že obě války v Iráku v roce 1991 a v roce 2003-2011 splnily svůj cíl. Dodává, že tím si je jist a že problém vidí i v tom, že se USA a Irák nedohodly na spolupráci po odchodu většiny jednotek USA.

Šedivý konstatuje, že cíle operace Irácká svoboda bylo potlačení státního terorismu Saddáma Husajna, při kterém mohl použít chemických zbraní. A není pochyb o tom, že Saddám tyto zbraně vlastnil a dosud se neví, jestli je zničil nebo jsou stále někde ukryty v Iráku. Existují přesná čísla, kolik Saddám uváděl, že má chemických zbraní a kolik bylo nalezeno. A rozdíl je stále záhadou historie.

O úspěchu ISIL v Iráku říká Šedivý, že je to způsobeno tím, že postupují oblastmi, kde by mohli mít podporu obyvatel a že používají mimořádně brutální metody, které jsou moc i na Al Kajdu. V Iráku je služba v armádě dobrý zdroj obživy, ale proti lidem, kteří chápou službu v armádě takto, stojí totální fanatici. Navíc irácká armáda je vycvičena k dodržování Ženevských konvencí, což ji proti ISIL samozřejmě znevýhodňuje. Například v tom, že ISIL nebere žádné zajatce, což vyvolává u iráckých vojáků hrůzu. Podle Šedivého, pokud se proti ISIL postaví dobře organizovaná síla, nebudou neporazitelní. Kdyby se proti ISIL postavili stejně zkušení a odhodláni vojáci, porazili by je.

Šedivý říká, že Irák rozhodně není možné hodit přes palubu. Jednak proto, že kdyby jej ISIL skutečně dobyla, vznikl by bohatý stát, pro kterého je západní civilizace nepřítelem číslo jedna a který by vysílal své teroristy proti Západu. Zároveň by mohlo kvůli ropě dojít k narušení světového hospodářství. To jsou faktory, které mohou vést k návratu USA do Iráku.

Šedivý pak opakovaně zdůraznil, že problémem Iráku je to, že se tam nepodařilo vytvořit širokou koaliční vládu a zdůraznil, že Západní společenství udělalo vše, co bylo v jeho silách, a někdy možná i víc, než mělo. Osud své země musí ale Iráčané vzít do svých rukou.