ZPRÁVY

Co napsal bývalý americký velvyslanec v Iráku

Velmi zajímavý názor Ryana Crockera, bývalého amerického velvyslance v Iráku v letech 2007 až 2009.

Bývalý americký velvyslanec USA v Iráku Ryan Crocker napsal článek v the Washington post, který je natolik zajímavý, že jsem neodolal pokušení, abych ho zde nepřeložil. A to i přesto, že Ryan Crocker, který byl do Iráku poslán prezidentem Bushem nesouhlasil a nesouhlasí s invazí do Iráku v roce 2003 na rozdíl ode mě. Ale to nevadí. Pokud má někdo inteligentní argumenty, tak si nemusí myslet to, co já. A Crockerův názor, je ultrazajímavý.

Bylo by hloupé, říká Crocker mimo jiné, si myslet, že USA nejsou zapleteny do irácké politiky. Ať už se nám to líbí nebo nelíbí, je to tak. Americký Příval v roce 2007 byl tak úspěšný, protože byl doprovázen intenzívní americkou diplomatickou snahou. Americká diplomatická aktivita měla podíl na tom, že šíité, sunnité a Kurdové uzavřeli mnoho kompromisních dohod. Posléze, když se Američané z Iráku stáhli, tak se tyto dohody rozmělnily a irácké frakce nalezly prostor pro napadání jedné druhou.

Jak říká Crocker budování demokracie je dlouhý a bolestivý proces. Samotné USA nebyly schopné desítky let vyřešit problém s pravomocemi jednotlivých států a otroctvím, což vedlo k téměř jejich rozpadu a krvavé občanské válce. Iráčané mají za sebou temnou minulost. Dekády Husajnovy diktatury naučily Iráčany, že kompromis je ústupek, ústupek je prohra a prohra je smrt.

Možná právě proto nebyli ochotni Iráčané ustoupit jeden druhému, ale jak Crocker říká, když nebyli ochotni ustoupit sobě navzájem, byli ochotni ustoupit USA. Díky tomu se podařilo v době největšího sektářského násilí v  roce 2008 uzavřít dohodu o spolupráci mezi Irákem a USA, na které se všechny irácké frakce musely shodnout.

A Crocker říká, když se  to povedlo v době maximálního rozkolu iráckých frakcí v roce 2008, proč by se to nemohlo povést znovu? Crocker říká, že poradci, letecké údery i tajné služby mohou dosáhnout svého, ale hlavní musí být diplomatická aktivita. A to na nejvyšší úrovni.

Crocker říká, že dle jeho zkušeností vojenské intervence v regionu mohou přinést dalekosáhle a nečekané důsledky. Ale následné bezhlavé vycouvání z nich může tyto následky ještě znásobit. USA podle něj selhaly v pochopení obou těchto lekcí. Crocker říká, že měl vždy pochybnosti o invazi v roce 2003, ale říká "když už jste jednou v tom, tak jste v tom." Invaze se nemůže odestát. A když se jednou stáhnete z Iráku, tak už se tam horko těžko můžete vrátit. Jak, ale Crocker říká, historie nám neodpustí, pokud se teroristé usadí v severním Iráku a učiní z něj základnu, pro další postup.

Tolik tedy Ryan Crocker. Přestože si nemyslím, že nepředvídatelné důsledky intervencí by byly selháním, ale myslím si, že je to běžné riziko, s kterým se musí počítat a o invazi v roce 2003 žádné pochybnosti nemám, přesto mi stálo za to pana Crockera citovat.

A to hlavně kvůli jeho myšlence, že "dekády Husajnovy diktatury naučily Iráčany, že kompromis je ústupek, ústupek je prohra a prohra je smrt." To je perfektní citát, který ukazuje, že diktatura je vůbec ten nejhorší způsob vlády pro kohokoliv. Důsledky diktatury mají své devastující účinky ještě desítky let po jejím skončení.

Dále si prosím povšimněte, že i člověk, který nesouhlasí s invazí do Iráku, může mít konstruktivní přístup. Nikdo nechce po Obamovi, aby válčil. Nikdo nechce po Obamovi, aby chválil Bushe za jeho invazi. Přesto by však Obama měl vyvinout diplomatickou aktivitu vůči Iráku. To jediné se po něm chce.

No a v neposlední řadě, celý tento Crockerův komentář ukazuje to, že USA usilují o své strategické cíle tím, že se snaží svět dát dohromady, což se jim může nebo nemusí dařit. Ale snaží se. Na rozdíl třeba od takového Ruska, kterému není nic svaté a naopak se snaží všechny rozeštvat a co možná škodit, jen aby s toho mělo užitek. A i kdyby se mu to dařilo. I kdyby bylo úspěšnější v uskutečňování své politiky než USA v uskutečňování politiky své, není to nic dobrého.

Já jsem si svou stranu už vybral. A vy?