ZPRÁVY

Zveřejněno: 27. 6. 2014 13:26 Napsal Tomáš Peszyński
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Úvahy, názory

Muž, který rozbil Blízký východ

Kdo je ten muž, který rozbil Blízký východ. Samozřejmě, že nikdo jiný než americký prezident Obama. Myslí si to americký politolog Elliot Abrams.

Protože naše média nás spíše zásobují katastrofickými výkřiky o Iráku, přináším Vám další komentář o této situaci. Tentokrát z pera amerického politologa Abramse, který byl zveřejněn na serveru Politico. O takových názorech se u nás v masmédiích zarytě mlčí. Ale přímo v zahraničí vznikají prakticky denně.

Abrams říká, že všude, kde Obamova administrativa zasáhla, nastaly jen úpadek a nebezpečí. V roce 2009, když se Obama ujal úřadu, byl Blízký východ téměř v míru. Al Kajda v Iráku byla díky Přívalu na dně. Vztahy USA se státy Perského zálivu, Jordánskem, Egyptem a Izraelem byly výborné. Íránské revoluční gardy měly velké potíže s vlastní opozicí.

Nyní terorizmus likviduje Sýrii a Irák. Jordánsko je v ohrožení. Rozšiřuje se humanitární krize, teroristické skupiny se zvětšují a vztahy z USA jsou na dně.

Abrams si myslí, že to všechno začalo už Obamovým projevem na Káhirské univerzitě v roce 2009. Obama zde se slzami v očích vzpomínal, jak ve svém dětství slýchával ráno a večer z mešity v Indonésii volání muezzinů. Chlubil se jak poznal islám na třech kontinentech, dříve než dorazil na místo, odkud vzešel a řekl, že islám je obsažen v základech jeho životních zkušeností.

Ale arabské vůdce, kteří ho tehdy poslouchali více zajímalo, jestli Obama slyší ozvěny střelby z  bojů proti Al Kajdě v Magrebu a na Arabském poloostrově a jestli rozumí obavám z rostoucí síly íránských ajatolláhů. Obama zahájil svou politiku, tím, že zúžil problematiku Blízkého východu na arabsko-izraelský konflikt. Po pěti letech ztratil důvěru palestinských i izraelských vůdců a jeho ministr zahraničí utrácí svůj čas ve zbytečném pendlování mezi oběma stranami. Důsledkem této politiky je to, že se teroristická organizace Hamás dostala do vlády Palestiny. To není pokrok, říká Abrams.

V nejlidnatější arabské zemi Egyptě Obama odepsal Mubaraka a podpořil armádu a pak islamistickou vládu a pak zase armádu a přehlédnul pronásledování tisku, Amerikou sponzorovaných humanitárních organizací, stejně jako zavírání lidí, kteří byli kritičtí zrovna k tomu, kdo byl u moci, nabídnul svou pomoc v Egyptě každému - armádě, islamistům, i demokratickým aktivistům. Abrams se tedy ptá, kdo nyní může věřit USA na egyptské politické scéně? Jeho odpovědí je, že nikdo.

Ale jak říká, proti tomu, co se stalo v Sýrii a Iráku je to nic. Když bylo mírumilovné povstání vůči Asadovi krvavě rozdrceno, řekl Obama, že Asad musí jít. Když Asad použil sarin, Obama řekl, že to je nepřijatelné. Ale nepředvedl žádnou sílu a slova na Blízkém východě nikdo nebere vážně. Navzdory naléhání Panetty, Clintona, Petraeuse a Dempseye Obama odmítl významnou pomoc syrským sekulárním povstalcům. Obama  sice dvakrát oznámil pomoc povstalcům, jednou v roce 2013 a jednou nedávno, ale pořád v nedostatečném rozsahu, aby to umožnilo vypudit Hizballáh a íránské síly ze Sýrie. Arabové považují válku v Sýrii za tajnou válkou s Íránem, ale americká moc se z oblasti stáhla takovým způsobem, že její nepřátelé se jí nebojí a její spojenci s ní nemohou počítat.

Humanitární následky toho jsou tragické. V Sýrii máme 160 000 mrtvých a 8 milionů běženců. Použití chlóru v barelových bombách je nyní tolerováno. Obamovi diplomaté, kteří byli určeni k řešení situace v Sýrii se znechucením rezignovali. Dalším důsledkem je to, že v Sýrii nyní působí 12 000 džihádistů a dále expandují. Několik set z nich jsou Evropané a několik desítek Američané, kteří se jednou vrátí domů indoktrinování islamismem a odhodlání ke všemu. Je to důsledkem Obamovy pasivity, zatímco sunnité byli masakrováni Asadovým režimem.

A nyní tito džihádisté expandují do Iráku. A Obama proti nim posílá 300 poradců. Možná budou v zemi užiteční.

V roce 2009 americký vliv v Iráku začal upadat společně s odchodem amerických vojáků, kteří tento vliv podporovali. A Obamu zajímalo jen jak odejít. Skutečný svět skutečného Iráku byl vyměněn za imaginární svět předvolebních slibů. Vztahy mezi sunnity, Kurdy a šíity byly ponechány svému osudu a Málikího sektářství bylo puštěno z řetězu. A tak znovuobnovené sunnitsko-šíitské nepřátelství z let 2006 až 2008 nalezlo znovu svou šanci.

300 poradců připomíná 600 vojáků, které Obama poslal proti rozpínajícímu se Rusku.

Jediným pozitivním důsledkem Obamovy politiky v oblasti tak zůstává sbližování Izraele a států Perského zálivu. Není to Bílým domem slaveno a je to důsledek strachu z Obamovy politiky, nikoliv s toho, že by země sdílely stejné hodnoty nebo zájmy. Je to díky tomu, že se země Perského zálivu bojí íránské síly. Bojí se něčeho, co jordánský král charakterizoval jako Šíitský půlměsíc. (O tom jsem psal před kolika dny, ale nazval jsem to koalicí, aniž bych tušil, že jordánský král má stejný názor- poznámka TP). Šíitský půlměsíc začíná v Libanonu a míří přes Damašek a Bagdád do Iránu.

Díky této hrozbě nyní probíhají tajná jednání mezi Izraelci a státy Perského zálivu v Londýně a Curychu.

Abrams říká, že po druhé světové válce byly USA hlavní velmocí na Blízkém východě. Podpořily Izrael. Odmítly Brity a Francouze na Suezském průplavu. Byly hlavní dodavatel zbraní všem svým přátelům. Jednoznačně dbaly na to, aby bylo použití chemických zbraní nepřijatelné a odmítly okupaci Kuvajtu Saddámovým Irákem. Rovněž rozhodně oponovaly vývoji atomové bomby v Íránu.

Tyto červené linie, ale nyní vymizely a USA už nikdo nevěří, že zastaví vývoj íránské jaderné bomby. USA nyní pasivně sledují vzrůst Al Kajdy v srdci regionu, pasivně sledují vývoj atomové zbraně a vysílání íránských expedičních sil do Sýrie.

To je tedy důsledek Obamovy politiky a Abrams zdůrazňuje, že Obamovy politiky. Protože navzdory armádě poradců je Obama za všechny tato rozhodnutí osobně zodpovědný. Lídři v oblasti vidí amerického prezidenta, který jen mluví, ale nerozumí hrozbám a neumí použit sílu. Neumí bránit své přátelé a své zájmy.

Jak říká Abrams, jediné na čem se dnes Izraelci a Arabové 100% shodnou je skryté přání, aby byl datum 20. 1. 2017 mnohem blíže.

Pro ty, kdo netuší, co se stane 20. 1. 2017 dodávám, že to je datum inaugurace nového amerického prezidenta.

Vyhledávání

Dnešní den v historii

29.března 1848 – Druhá pražská petice císaři. Nesla zhruba stejné požadavky jako ta první (?19.3.). Císař odpověděl tzv. Kabinetním listem (?8.4.1848), kde uznával některé ústupky.

29.března 1941 byla zařazena do stavu Royal Navy letadlová loď HMS Victorious.

Poslední komentáře

přidal komentář v AGS-17 Plamja
U této zbraně jsem sloužil,jako střelec čtyřikrát za 5 a jednou za 4,ohodnocen při střelbách ostrými.Jo jo kde jsou ty č...
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
mozna si na mne pamatuješ
odpověděl na komentář #4692 v OT-65 FÚG 4x4
v roce 1973 jsem take byl na kurzu OT65 v Jihlave kasarna 25 unora pak zbytek vojny v caslavi
odpověděl na komentář #4803 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Pán se nejspíše přepsal. Měl na mysli pro "ně"
odpověděl na komentář #4800 v O ukrajinské povaze a mentalitě
Zdravím,říkáte to dobře, zajímalo by mě ale, proč máte raději Ukrajinu nad ČR.Ne že bych nesouhlasil, jen mě zajímají va...