Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 27

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Troubridge - Komentář v V-22 Osprey
Japnci začali provozovat své V-22 Osprey To make this happen, various members of the V-22 community came together inclu...
Australské F-111 už nejsou ve službě. Jsou doslova pohřbené. Viz článek níže. Here’s why Australia buried 23 F-111s aft...
28. prosince 2020 oslaví L-159 20 let služby ve Vzdušných silách AČR.
Bedrník - Komentář v Renault FT
Na internetu jsem narazil na fotku, kde je George S.Patton, Jr s tankem Renault FT a informací, že se stal prvním americ...
To potopení monitoru je pěkný úlovek. By mě zajímalo kolik lodí zhruba škodovácká děla potopila.Přecejen jich řada dříve...

ZPRÁVY

Zveřejněno: 2. 4. 2014 16:40 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Úvahy, názory

Obrana potřebuje činy, nikoli slova

Nedávno jsme si připomněli 15 let od vstupu České republiky do NATO. V den tohoto výročí podepsali předsedové téměř všech našich parlamentních stran deklaraci k zajištění obrany ČR, v níž se hlásí mj. k principům kolektivní obrany a transatlantického partnerství. (Pochopitelně se zdržel předseda KSČM; pokud by komunisté začali podporovat politiku NATO, znamenalo by to buď úplný zázrak, nebo varování, že je cosi špatně.) Kromě onoho důležitého výročí ale jistě sehrály svou roli i dramatické události na Ukrajině.

Krymská krize zřejmě pro mnoho lidí znamenala něco jako studenou sprchu. Je to nepříjemné probuzení z představy, že ozbrojené síly slouží především pro zahraniční expediční operace, a pokud dojde na jejich angažmá doma, bude to jen kvůli živelným pohromám. Jen málokdo by uvěřil, že v Evropě roku 2014 nějaká velmoc použije vojenské síly pro prosazení svých zájmů a provede faktickou anexi části území jiného státu. A přesto k tomu došlo. Mezinárodní právo a závazky se ukázaly jako směšně slabý nástroj.

Problém spočívá v tom, že byly slabé vždycky. Jejich zdánlivá síla je iluzí, jež vyplývá jenom z faktu, že je (některé) velmoci (většinou) respektují, protože jim to prostě vyhovuje. Když ale chtějí svoje zájmy prosadit a mají k tomu silové prostředky, tak to zkrátka udělají i bez ohledu na mezinárodní právo. Koneckonců, ani západní země v tomto smyslu nemají rozhodně „čisté ruce“. To pochopitelně není žádná omluva pro činy Moskvy, jen prosté konstatování faktu, že velmoci by bez „Realpolitik“ dlouho velmocemi nezůstaly. Neměli bychom dále žít v iluzi, že použití vojska k obsazení části jiné země je cosi, co se objevuje jen ve třetím světě, protože ve vyspělé Evropě přece podobné věci nejsou myslitelné.

Pro Českou republiku z toho vyplývají poučení ještě závažnější než pro západoevropské země NATO. Postupná specializace Armády ČR, její transformace na jakýsi lehký „expediční sbor“ pro zahraniční mise a oslabování vševojskových kapacit se nyní ukazují jako ne právě šťastný postup. „Staří“ členové NATO znovu hovoří o důležitosti kolektivní bezpečnosti a teritoriální obrany, tedy o tom, co bylo původním účelem Aliance. Deklarace českých politiků mohla být chápána jako příslib pochopení těchto změn a adekvátních odpovědí, např. v podobě navýšení rozpočtu Armády ČR kvůli obnovování vševojskových kapacit.

Bohužel se ale (jako v ČR již mnohokrát) ukazuje, že politici mají pro vojáky mnoho hezkých slov, ale málo konkrétních činů. Zvýšení výdajů na armádu se neplánuje, dokonce se očekává, že ministerstvo obrany dokáže ještě více šetřit. Přitom však armádu čeká spousta významných úkolů, mj. přezbrojení pozemních sil, které až na malé výjimky stagnuje, ačkoli právě v tomto sektoru leží některé klíčové kapacity nutné pro obranu území, např. pásová obrněná vozidla či dělostřelectvo. To není příliš dobrá vyhlídka.

Většina politiků prostě přisuzuje armádě jen malý význam, a když už se o ni zajímají, obvykle akcentují zahraniční mise a pomoc při záplavách. Mnohdy ale zapomínají, že základní poslání armády představuje vojenská ochrana teritoria země a její suverenity. Otto von Bismarck řekl, že obyčejný politik myslí na příští volby, kdežto státník myslí na příští generaci. Možná to zní paradoxně, ale ruský prezident Vladimir Putin, byť s jeho kroky vůči Ukrajině nelze souhlasit, vykazuje z hlediska chápání mezinárodní politiky a poslání armády vyšší státnické schopnosti než většina nejen českých, ale i západních politiků.

Publikace: Naši politici, 2. dubna 2014

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

4.prosince 1942 potopily v Neapoli americké bombardéry B-24 italský lehký křížník Muzio Attendolo.

4.prosince 1268 – Uzavření Poděbradské smlouvy mezi českým králem Přemyslem Otakarem II. a Oldřichem Korutanským. Oldřich Korutanský, který neměl dědice, se zavazoval, že po jeho smrti připadne korutanské vévodství českému králi. Byli však pominuti Oldřichovi sourozenci, kteří se se ztrátou území nechtěli nechat smířit. Po porážce Přemysla Otakara římským králem Rudolfem Habsburským byly Přemyslu Otakaru Korutany zase odebrány.

Translate