Kdo je online

Přihlášení uživatelé 0
Hosté 17

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Troubridge - Komentář v V-22 Osprey
Japnci začali provozovat své V-22 Osprey To make this happen, various members of the V-22 community came together inclu...
Australské F-111 už nejsou ve službě. Jsou doslova pohřbené. Viz článek níže. Here’s why Australia buried 23 F-111s aft...
28. prosince 2020 oslaví L-159 20 let služby ve Vzdušných silách AČR.
Bedrník - Komentář v Renault FT
Na internetu jsem narazil na fotku, kde je George S.Patton, Jr s tankem Renault FT a informací, že se stal prvním americ...
To potopení monitoru je pěkný úlovek. By mě zajímalo kolik lodí zhruba škodovácká děla potopila.Přecejen jich řada dříve...

ZPRÁVY

Zveřejněno: 10. 11. 2014 18:37 Napsal Rudolf Polanecký
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Úvahy, názory

Jakešova slova ukázkou zrůdnosti komunismu

Bývalý generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš poskytl rozhovor na téma Listopad 1989.

Přiznám se hned na začátku, že jsem neměl žaludek ani takovou míru masochismu, abych si přečetl rozhovor celý. Bohatě stačily tři ukázky Lidovek, abych se vrátil čtvrt století zpět a dýchla na mě atmosféra všemohoucí komunistické diktatury.

K tomu, abyste byli objektem zájmu StB, nástroje komunistické moci, stačilo relativně málo. Projevit veřejně svůj názor, který nebyl v souladu s oficiální linií. Dnes můžeme veřejně kritizovat kohokoli. Od prezidenta se slovníkem opilého dlaždiče až po toho nejposlednějšího člověka.

Udělat to samé v době, kdy zde Milouš Jakeš a jemu podobní vládli, znamenalo jistou jízdenku k soudu a do vězení. Rázem z vás byl politický vězeň, ač se tato klasifikace často ukrývala za paragrafy o hanobení republiky či jiné.

Co k tomu říká bývalý pohlavár? "Byli takoví, samozřejmě. Já to odsuzuju, ale byla to jejich volba - do určité míry. Ale vždyť oni věděli, že když budou dělat konkrétní věc, že budou zavření. Když někoho zabiju, taky vím, že si půjdu sednout."

„Kolik jich bylo zavřeno, že něco řekli? Je to kapička, když se o tom bavíme v souvislostech. Ale nemá se to dít a nemělo se to dít. Bylo to špatně,“ přiznal Jakeš v rozhovoru. Kapitalismus to ale podle jeho názoru dělal také, jen jiným způsobem. „Lidé umírali hladem,“ dodal.

Neuvěřitelné. Už jen tato slova ukazují, že komunisté vnímali projev vlastního názoru za věc škodlivou a příměr k vraždě jen potvrzuje, jak komunisté vnímali myšlení a názory jednotlivců. Blábol, že kapitalismus své kritiky mořil hlady snad ani nestojí za komentář. Dnes žijeme v kapitalismu a především skutečně svobodné společnosti. Pokud by platila Jakešova teze, tak by komunisté dávno vymřeli.

Za totality byl vždy s nějakým zbožím problém. Například banány byly nedostatkovým zbožím, které se na pultech objevovalo sporadicky. Jeden čas nebyl toaletní papír, dámské vložky byly nedostatkovým zbožím takřka soustavně.

V době, kdy se hroutil komunistický režim po celé střední a východní Evropě bylo naše tehdejší vedení úplně bezradné. Vždy dostávalo instrukce z Moskvy, a najednou Gorbačov de facto řekl, že si každý stát má poradit sám. Byl to důsledek politiky Ronalda Reagana, který dokázal tehdejší SSSR porazit ve studené válce. Komunisté byli uzbrojeni a problémy každodenního života jim přerostly přes hlavu.

Podle Jakeše KSČ intenzivně pracovala na problémech, programu a Ústavě. "A do toho přišli ti „skřekové“ z opozice, kteří nikdy nic nedělali, byli placení - včetně Havla - ze Západu a začali křičet,“ říká Jakeš. Jenže Charta 77 už v té době fungovala 12 let. Pravda, osobu Václava Havla znala u nás jen hrstka lidí, protože komunistická cenzura jela na plné obrátky.

Lidé houfně odsuzovali dokument Několik vět, aniž by jej kdo četl. Přišel požadavek seshora a všichni poslušně udělali to, co si strana a vláda žádaly. Stejně jako v padesátých letech při zinscenovaném procesu s Miladou Horákovou.

Komunisté žádné řešení neměli. Ve vedení státu seděli převážně neschopná individua, která se k moci dostala vysedáváním na schůzích a poslušným adorováním Kremlu. Zmatek, který v politbyru panoval, byl takřka hmatatelný.

Brutální zásah VB na Národní třídě 17.11.1989 se stal spouštěčem Sametové revoluce. Komunisté váhali a zda potlačit statisícová shromáždění silou. Naštěstí, a to je nutno Jakešovi přičíst k dobru, se tak nestalo, ač armáda byla připravena k zásahu. Poslední Jakešova myšlenka je vševypovídající:

Podle Jakeše bylo možné Sametovou revoluci zastavit: „Jako to zastavil v Číně Teng Siao-pching. Jistě, rozstřílel to za použití tanků, ale byl pokoj. A byla to správná cesta, protože on Čínu zachránil před hroznými věcmi,“ prohlásil Miloš Jakeš.

Správná cesta? De facto můžeme děkovat Michailu Gorbačovovi. „Přišli šéfové armády a říkali: ,Jsme připraveni hájit socialismus.´ Jenže v daný moment to nešlo. S něčím takovým jsme nepočítali. Mohli jsme, ale co bychom z toho měli. Něco jiného by bylo, pokud by se k tomu odhodlal Sovětský svaz. Pak by se druhý den změnilo všechno,“

Slova Milouše Jakeše potvrzují zrůdnost komunistického režimu. Kritika je nežádoucí a kritik skončí "vlastní vinou" ve vězení. Vyskytne-li se více nespokojených, je správná cesta je postřílet tanky... Nejhorší však je, že poměrně dost lidí podobně zrůdné názory zastává i dnes a dávají to dost hlasitě najevo.

Mnoho z nich dnes obhajuje ruskou agresi na Ukrajině a pokud by to bylo v jejich silách vrátili by nejtužší léta komunistické diktatury zpět včetně poprav nepohodlných osob. Na druhou stranu je moc dobře, že takový rozhovor vyšel.

Těm, kteří pamatují vládu komunistů připomene, oč je byť nedokonalá demokracie lepší. Ti mladší mají možnost nahlédnout do komunistického myšlení. Jakeš je názornou ukázkou co jsou komunisté zač a jak by vládli, kdyby se opět dostali k moci. Oni se ani ta čtvrt století nezměnili. Jsou stejní jako "kůl v plotě".

Praha 1989, generálnímu tajemníkovi generální stávku

Převzato se svolením autora z blogu http://polanecky.blog.idnes.cz/

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

4.prosince 1942 potopily v Neapoli americké bombardéry B-24 italský lehký křížník Muzio Attendolo.

4.prosince 1268 – Uzavření Poděbradské smlouvy mezi českým králem Přemyslem Otakarem II. a Oldřichem Korutanským. Oldřich Korutanský, který neměl dědice, se zavazoval, že po jeho smrti připadne korutanské vévodství českému králi. Byli však pominuti Oldřichovi sourozenci, kteří se se ztrátou území nechtěli nechat smířit. Po porážce Přemysla Otakara římským králem Rudolfem Habsburským byly Přemyslu Otakaru Korutany zase odebrány.

Translate