Kdo je online

Právě přítomno: 2926 hostů a žádný člen

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Za Varšavského povstání bojoval na straně povstalců také Hetzer s přezdívkou Chwat. Více o tom naleznete na odkaze: http...
V půlce dubna se uskutečnilo cvičení Nordic Fires 2019 v prostoru švédské letecké střelnice Vidsel za účasti českých Gri...
Štefánikova smrt byla nehoda. Nevyvážené letadlo při přistání sklouzlo po křídle, říká historik https://www.irozhlas.cz...
Fascinující, že se někomu po tomhle stýská. Když tam vidím fronty na toaletní papír, reportáže o nedostatku košťat apod ...
Corp. Anderson - Komentář v M2HB
U.S. Sailors Fire the M2 Browning and Twin M2HB https://www.youtube.com/watch?v=f8kcn_mdReY

ZPRÁVY

Zveřejněno: 23. 5. 2017 13:34 Napsal Edus
Nadřazená kategorie: ZPRÁVY Kategorie: Úvahy, názory

O ukrajinské povaze a mentalitě

Ukrajinci jsou početně velký národ. S více než 50 miliony mluvčích jsou jedním z nejpočetnějších národů Evropy a jejich stát je rozlohou po Ruské federaci druhým největším státem Evropy. Je jich jen o něco méně než Francouzů, či Italů. Jako každý velký národ, obzvláště pak slovanský národ mají hluboko v povaze zakořeněny základní charakterové rysy - hrdost, pohostinnost, srdečnost, temperament a odolnost.

Velmi si potrpí na okázalá a rozmáchlá gesta. Ctí dávný zákon pohostinnosti - pokud budete jejich hostem, automaticky vám nabídnou to nejlepší, co budou mít doma. I kdyby sami třeli bídu s nouzí, stejně vás královsky pohostí a vy nebudete stačit žasnout nad tím, kde všechno sehnali. Klidně se kvůli vám zadluží, jen aby dostáli své hostitelské povinnosti. Host má zpravidla nepsanou povinnost svému hostu jeho pohostinství oplatit. Možná proto se Ukrajinci tak často navštěvují, cestují a mají všude své známé. I Ukrajinci ze zahraničí často navštěvují své blízké doma na Ukrajině. Nejčastější dobou návštěv jsou dva velké svátky v roce - Nový rok a Velikonoce. Při příležitosti návštěv vždy přivážejí svým blízkým plná zavazadla darů, produktů a dalších rozličných věcí.

Co člověka na Ukrajině udeří do očí snad nejvíc je to, jak si lidé potrpějí na oblečení a kvalitě bydlení. I chudí lidé se zpravidla (pokud jim to situace jen trochu umožňuje) oblékají mnohem vkusněji a stylověji, než drtivá většina Čechů. Místo rozšlapaných tenisek a všeljakých sportovních bund, ve kterých působí česká populace jako národ horolezců a trekujících turistů, volí Ukrajinci spíše seriozní oděvy, které jim dávají potřebnou vážnost. Ženy se oblékají skutečně jako ženy, mají styl a spolu s pověstným šarmem bývají Ukrajinky vyhlášené krasavice. V Čechách tak typickou "zmalovanou patnáctku s pírcingem a v keckách" tam nepotkáte. Často volí obuv na podpatku a to i přesto, že chodníky jsou ve stavu připomínajícím spíš tankodrom a venku zrovna hustě sněží a je dvacet pod nulou. Muži se oblékají rovněž po svém - v kurzu jsou hlavně boty do špičky, značkové košile, tmavé obleky a kožené bundy. I účesy jsou jiné - už po přejetí hranic z Čech do Polska se cestovatel musí smířit s tím, že jen těžko uvidí na mužích jiný sestřih než "na Ivánka" - to jest ostříhán nakrátko jako čerstvý rekrut v armádě. Stejně jako je to s oblékáním, věnují Ukrajinci nadměrnou pozornost i svému bydlení. Prakticky neznám rodinu, která by neměla ve svém příbytku na zdi vkusnou ikonu a nějaký další obraz. Divili byste se, jak i v malém domě dokáží uspořádat věci tak, aby mělo vše své místo a využití. Potrpí si na dobrém nábytku, na lustrech s českého křišťálu a na pěkném nádobí. Rádi působí navenek blahobytně.

To vše ostře kontrastuje s tím, že je Ukrajina chudá země (HDP na jednoho obyvatele je řádově třikrát nižší, než v České republice - 7 400 USD na osobu oproti 26 800 USD). Právě díky tomu a díky trpkým zkušenostem, kterými si tento národ prošel, mají velmi vyvinutý "pud k přežití". V posledních desetiletích zažili řadu krizí a tak se naučili nedůvěřovat státu a starat se především o sebe. Většina rodin má nějakého svého "strýčka v zahraničí", který příbuzenstvu materiálně pomáhá přežít. Ukrajinská mentalita je navíc taková - a to je Čechům už naprosto nepochopitelné a na světelné roky vzdálené - že se radši hezky oblečou, aby dobře vypadali, než aby se pořádně dosyta najedli. Sedmdesát let komunismu a kolektivismu je naučilo tomu, co Lenin rozhodně nečekal - jsou to bez vyjímky individualisté. Dá se to shrnout do jediné věty: "Co je doma, to je moje, ale co je za mým prahem, to mě nezajímá." Pravdivost těchto vět nejlépe poznáte při návštěvě panelových domů na sídlišti. Výtahem raději nejezděte, nemuseli byste do horních pater vůbec dojet. Po schodech to není o moc lepší - nepříjemné pachy tělesných výměšků vás budou provázet na každém kroku. Nikdo se o to, co je společné nestará. Otevřete dveře do bytu a najednou jako byste byli v jiném světě, který nemá s pokálenou, temnou a rozbitou chodbou nic společného. Jako každý velký národ jsou bytostně přesvědčeni o svém místě ve světě a své důležité roli, která nebyla nikdy doceněna - v tom se Čechům blíží nejvíc. Když mluví o dějinách, líčí je jako souvislý proud katastrof a příkoří, kterých se jim dostalo od nepřátelských sousedů. Jde to tak daleko, že jsem jednou slyšel zcela seriózní repotřáž o vědci, který došel k názoru, že kdyby Ukrajině stále neubližovali Rusové/Němci/Poláci/Turci, byla by dnes Ukrajina bohatší než Německo.

Jednu věc jim ale upřít nelze a přál bych ji i Čechům - lidí, kteří něco dokázali si váží a nezapomínají na ně. Své hrdiny nenazývají vrahy a kategoricky je nesoudí. A hrdinů měli ve svých dějinách psaných krví svou, i krví svých nepřátel, mnoho.

Původně zveřejněno na autorových stránkách 13.12.2011 22:48

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

24.července 1744 – Pruský král Fridrich II. a německý císař Karel VII. uzavřeli tzv. frankfurtskou spojeneckou smlouvu. Císař souhlasil s připojením pravého břehu Labe k Prusku za vojenskou pomoc proti Marii Terezii.