Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 61

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Petr Kovář - Komentář v T-90
Níže je únorové video k T-90M Военная приемка. Т-90М. Прорыв
Pro zajímavost srovnání helma z 2. světové vályk vs moderní
AMERICAN RQ 4 GLOBAL HAWK VS IRAN's KHORDAD 15 - FULL ANALYSIS
Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'

ZPRÁVY

Zveřejněno: 20. 8. 2008 21:20 Napsal Andrea Kostlánová
Kategorie: ZPRÁVY

Dag Hammarskjöld - Kdo zavraždil generálního tajemníka OSN II.

Jak Kongo k nezávislosti přišlo ...

KONGO Kinshasa/Léopoldville ve střední Africe v poříčí řeky Konga s rozlohou 2.344.000 km čtverečních(tropické deštné pralesy, ale i mírné podnebí v náhorních plošinách východních provincií).Portugalští otrokáři plenili vnitrozemí od pol.15.stol. do poloviny 19.stol, a odvlekli za tuto dobu téměř 13 mil. obyvatel, převážně do Ameriky, o vybíjení slonů kvůli klům ani nemluvě. V roce 1876 založil belg.král Leopold II Mez. společnost pro výzkum střední Afriky, která za pomoci žoldnéřů a US novináře a cestovatele Henry Morton Stanley, využívajíc rozporů mezi velmocemi při dělení Afriky, uchvátila ohromné území v Horním Kongu.

Berlínská konference 1884 Léopoldovo soukromé panství o velikosti celé západní Evropy (Svobodný konžský stát/Congo Free State ) před vznesenými francouzskými a portugalskými nároky uznala (ale byl v něm zakázán obchod s otroky a byl prohlášen za zónu svobodného obchodu pro všechny ostatní státy ) .

Pod krutými tresty musely vesnice , kromě toho, že pracovali na plantážích a v katanžských dolech belgických kolonizátorů, odvádět stanovené množství zem. produktů, slonoviny a kaučuku … 1904 byla vytvořena mez. vyšetřovací komise, která prověřovala kruté zacházení s Konžany na úrovni otroctví .

Za 1.sv.v. konžské oddíly aktivně pomáhaly spojencům, když pro ně vybojovaly na Němcích Rwandu-Burundi , která poté byla 1919 Společností národů svěřena jako mandátní území Belgii …

Léopoldovi se ve spolupráci s katolickou církví podařila dokonalá izolace Horního Konga od ostatní Afriky (zatímco ve Francouzském Kongu již v roce 1946 vznikaly komunistické a socialistické strany, v Belg. Kongu objevili socialismus až v 60.letech …

Politickému sdružování a boji za nezávislost bránila silná kmenová rozdrobenost a kmenový antagonismus, nesvár, které Belgičané umně rozněcovali, pokud nějací rebelové přece jen povstali, šlo o náboženskou, nikoliv politickou skupinu,jako ve 20.letech kimbangismus podle Simona Kimbangua … ) .

Ve 20.stol, však „soukromý „ Léopoldův „stát“ již nebyl udržitelný, proto 1907 Léopold II souhlasil postoupit „svá práva „ za vysoké odstupné belgickému státu (oficiálně bylo Kongo převedeno na belgický stát jako jeho kolonie až 1923).

Pohádkové bohatství Katangy ovládnul belgicko-britský koncern Důlní svaz Horní Katangy, založ. 1906, a po 1.sv.v. prudce vzrostly britsko-americké investice do dolů v Katanze, za 2.sv.v. pak belgičtí majitelé katanžských dolů se stali hlavními dodavateli voj. strategických surovin do USA a Británie (mědˇ, cín, zinek, kobalt, ,kaučuk) .

Po 2.sv.v. význam provincie Katanga ještě více strategicky vzrostl v souvislosti s boomem jad. zbraní a s poptávkou po uranu …

Belgičané nebyli mimořádně „osvícenými“ vládci,místní chudé černošské obyvatelstvo jim sloužilo jako otrocká pracovní síla,kterou,když se jim znelíbila, mohli nechat zbičovat (tak jako bohaté černošské rodiny činily se svými „otroky“ ), ale hlavně „nevychovali“ žádnou vzdělanou elitu ze středních vrstev( její příslušníci absolvovali většinou jen základní školu) ,kterou by zapojili do koloniální správy,a která by od nich mohla odpovědně převzít správu státu do vlastních rukou ( 1960 bylo v Kongu jen 14 vysokoškolsky vzdělaných obyvatel Konga) …

Po skončení 2.sv.v. Afriku zachvátila vlna „národně osvobozeneckého „ boje, ale černošské obyvatelstvo v Kongu se o „nezávislost“ začalo zajímat velmi pozdě, až v prosinci 1955 (v tomto roce belg. král navštívil Léopoldville a Katangu) , kdy politicky ambicióznější gramotné jedince v Kongu zaujal článek profesora A.A.J.Vanbilsena z antwerpské univerzity , nadepsaný „Třicetiletý plán pro politickou emancipaci Belgické Afriky , ve kterém dotyčný prof. ostře kritizoval Brusel, že ve skutečnosti žádný plán nemá, protože žádnou politickou elitu z místních obyvatel ,která by se odpovědně stavěla k případné vlastní samostatnosti, nevychoval … Proto, tvrdil, nezávislost Kongu může být udělena leda tak až za 30 let , a mezitím by se z něho měla vytvoří Konžská federace, založena na belgickém správním systému …

Třebaže sám Brusel na tento článek reagoval rozpačitě, gramotní domorodí jedinci v Kongu se zaradovali : „Aha,ještě ,že nás na to upozornili, můžeme být i nezávislí … „ V lednu 1956 první konžský dokument vzešlý z pera místních zavrhoval belgickou nadvládu .Napsal jej Joseph Ileo, jeden z příštích premiérů Konga, a nazval jej Manifest, ve kterém mj. napsal :“ Příštích 30 let budou pro nás rozhodující, nesmíme se stát Evropany s tmavou pletí, ale civilizovanými Afričany …“

Jiné politické skupiny však 30 let čekat nechtěly, a proto o týden později Joseph Kasavubu (budoucí prezident) uveřejnil „Protimanifest“ , který nabádal nikoliv ke spolupráci s Belgičany na evoluci směrem k nezávislosti, ale naopak k nespolupráci, a žádal okamžité udělení nezávislosti (na rozdíl od Ilea propagoval pluralistický polit. systém, nikoliv jen jednu stranu) .

Další událostí, která konžské , nyní „ politicky uvědomělé “ národní kruhy popohnala, byla Světová výstava v Bruselu 1958, kde v rámci bruselského státu vystavovalo sedm konžských pavilónů , které reprezentovali sami místní prominentní Konžané ,představitelé kmenů, které měli (kvůli obtížnému cestování v Kongu, bez dopravní infrastruktury) možnost se poprvé vidět a pohovořit si o politické budoucnosti Konga …

Třetí rozhodnou událostí pro národní „uvědomnění“ byl projev Charlese de Gaulla ze srpna 1958 k občanům Brazzaville ve Francouzské rovníkové Africe, ve kterém prohlásil, že PAR by měla udělit nezávislost jakékoliv své kolonii, pokud si tato bude nezávislost přát …

Tento projev CHDG vyvolal prudkou reakci zejm. ze strany radikálního Patricia Lumumba, který okamžitě zorganizoval petici, v níž vlivní Konžané žádali na belgickém ministru pro záležitosti Konga okamžitou nezávislost, přičemž v ní požadovali jednotný unitární stát se silnou ústřední vládou,, nikoliv federaci , jako drtivá většina ostatních vůdců (politické strany se profilovaly na etnickém základě, na jaře 1960 bylo v Kongu 120 politických stran, o kterých však vzdálený venkov nevěděl ) …

Lumumba, syn chudého rolníka z provincie Kasaj, který vzdělání jako výborný žák získal v misijní škole katolické a švédské protestantské (teprve 1954 Belgičané zavedly první laické školy a otevřely první univerzitu) , zahájil svoji kariéru jako pomocná síla v nemocnici, poté pracoval jako úředník v důlní společnosti, psal různé články do časopisů v v Léopoldville ve Stanleyville, 1954/29 vstoupil jako ostatní konžská „ honorace“ do belgické Liberální strany ,a získal 1954 od Belgičanů „občanský průkaz“ ,který vydávali málokomu ( ze 13 mil černochů jej mělo jen 200 lidí ,a byl belgickým premiérem pozván, spolu s dalšími členy Liberální strany, do Bruselu …

1955/30 dostal příležitost porozprávět se ve vytříbené francouzštině o životě Konžanů s králem Badouinem,který 1955 Kongo navštívil, v témže roce se PL stal předsedou oblastní odborové federace … 1956 byl na jeden rok poslán do vězení za zpronevěru ve své funkci zástupce vedoucího pošty, ke které se bohorovně přiznal s tím, že mu vyplácí malý plat , byl však z vězení brzy propuštěn a stal se obchodním ředitelem v pivovaře …

1957 Brusel paternalisticky „liberalizoval“ politické podmínky v Kongu (povolil více odborů a polit. stran) , v říjnu 1958, hned po svém návratu ze Světové výstavy v Bruselu , kde své levicové kontakty potvrdil, PL založil MNC , a z tohoto titulu se Lumumba jako výrazná politická postava zúčastnil panafrické konference, která se konala v Ghaně, a byl zvolen jejím stálým členem .

Měl tak možnost do sebe vstřebat ideje afrických národně osvobozeneckých hnutí z prvé ruky a navázat zde levicové politické kontakty, na rozdíl od v Kongu izolovaných ostatních konžských „politiků“ …

Politické strany v Kongu se v roce 1959 seskupily do 4 politických koalicí :

1) Joseph Kasavubu z Kinshasy a jeho Sdružení Bakongo /ABAKO z roku 1950, strana,která chtěla rozdělit Kongo na několik nezávislých států, která se opírala o etnika kolem Léopoldville/Kinshasa, stačilo mu vytvořit jen nezávislé historické království Bakongo v jihozápadním rohu Konga (avšak, jakmile se stal prezidentem, tak usiloval o hlavní roli ústřední vlády)

2) Moise Tshombe, nacionalista z Katangy,napojený na zdejší belgické miliardáře, a jeho CONAKAT strana,která chtěla učinit nezávislým státem především provincii Katanga, a z Konga chtěla učinit jen konfederaci se společnou obranou a zahraniční politikou, ekonomicky stále propojenou s belgickou ekonomikou.(Tshombe byl synem místního boháče ,kterému patřil řetězec obchodů v Katanze, gramotným se Tshombe stal v americké misijní škole)

3) Patricia Lumumba, šéf jediné celonárodní neetnické strany Konžské národní hnutí MNC/Mouvement National Congolese ,ustavené až 1958,, požadující jednotný stát se silnou ústřední vládou ( přestože Kongo nemělo žádný společný jazyk, jen přes 400 dialektů, žádnou společnou kulturu, a žádné národní uvědomnění, 80% negramotných obyvatel žilo na venkově, kterým politické hrátky s nezávislostí ve městech nic neříkaly,často si pod slovem nezávislost představovali dáreček v krabičce, který všichni v den vyhlášení nezávislosti dostanou, ale dobře reagovali na slova místních demagogů, že nezávislost jim přinese okamžité bohatství, kdy všichni zdědí majetek Belgičanů … )

4) probelgičtí umírnění ,kteří nepožadovali nezávislost ihned, a nadáli chtěli úzké svazky s Belgií

Až do ledna 1959 se v Kongu žádný odboj de facto nekonal, ale 4.ledna 1959 Brusel zakázal shromáždění strany ABAKO v Léopoldville, což vyvolalo dvoudenní střety s policií , při kterých zahynulo 84 lidí a stovky dalších byly zatčeny … Lidový vůdce Kokolo byl zavražděn ve svém domě belgickými výsadkáři , a uvězněni byli Kasavubu i PL,protože žádali nezávislost …

Brusel ,který žasl , jak podcenil choutky místních po politické moci, kvůli domácímu veřejnému mínění , ale i zahraničnímu,aby se Belgie nestala mezin. párijou, do 14 dnů kapituloval, a nejprve nabídl Kongu jen uspořádání voleb na prosinec 1959 , poté i nezávislost, aniž by však určil přesné datum .

Belgické obchodní a finanční kruhy, které měly své zájmy v Kongu, se zpočátku nedomnívaly, že by o ně přišly, protože byly přesvědčeny, že se Konžané bez vzdělání budou muset ve všem spoléhat jen na Belgičany a že život v Kongu bude jako dříve … Naivně se domnívaly, že vše skončí tím, že na Konžany formálně převedou jen některá nominální práva (tituly ministrů a náměstků, luxusní auta a královské platy) ,a že půjde jen o fiktivní nezávislost v réžii probelgických ministrů …

Neokolonialismus není bez rizika – spočívá na tom, že si vyberete ty pravé lidi,co pro vás budou pracovat, a běloští miliardáři v Katanze vsadili na pohodlného a liknavého Josepha Kasavubu, který charismatickému PL nikdy nemohl vážně konkurovat …

Byl to Lumumba, který tlačil na belgickou vládu, aby se konkrétněji vyjádřila, kdy nezávislost ráčí udělit , a v říjnu 1959 zorganizoval shromáždění své strany ve Stanleyville, utkal se s belgickou policií, 30 mrtvých, PL byl zatčen a v lednu 1960 odsouzen na 6 měs. do vězení, ale když se po celém Kongu začaly živelně šířit násilnosti , PL byl již po pěti dnech propuštěn , a pozván spolu s ostatními šéfy polit. stran koncem ledna do Bruselu, kde jim Brusel, k všeobecnému úžasu ,pár hodin po vyjednávání odsouhlasil vyhlášení nezávislosti ke 30.6.1960, přičemž květnové volby měly zvolit první konžskou vládu .

V květnových volbách Lumubova koalice (velmi nesourodá a nejednotná) třebaže se tomu Belgičané snažili zabránit, těsně zvítězila nad stranou ABAKO Kasavuba (PL tak kontroloval jen tři ze šesti provincií ) , a celá země se okamžitě rozdělila na tábor sympatizantů a odpůrců Patricia Lumumba …

Divoké opojení z náhle získané nezávislosti bylo pryč a zůstala jen paranoidní a zrůdná kocovina – závist a nenávist vůči jiným etnikům : dva největší kmeny, které za Belgičanů žily v míru, byly najednou štvavými demagogickými kampaněmi vybičovány do krvelačného etnického šílenství, aby pozorovoly „toho druhého z jiného etnika“ , zda nedostal větší podíl, větší moc či jiné větší výhody .. .

14 miliónů lidí se začalo navzájem vraždit .

V červnu 1960 se PL jako šéf vítězné strany stal premiérem první konžské vlády( bytostně se však nesnášel s prezidentem Kasavubu, se kterým se hádal i na veřejnosti) , a současně i ministrem obrany . Osobním tajemníkem Pl se stal Joseph Mobuto,dlouholetý agent belg. tajných služeb,který u nich začínal jako písař na daktyloskopii … PL Mobuta brzy povýšil na náčelníka genštábu, a brzy se stal , s pomocí belg. tajných služeb a CIA, nejmocnějším mužem v Kongu .

Právě bouřlivé neshody mezi Kasavubou a Lumumbou v roce 1960 zcela paralyzovaly ústřední vládu , a byly polínkem do ohně pro odboj v provinciích . Mezi nimi stála nerozhodná federální armáda, která byla připravena o celý svůj důstojnický sbor, složený výhradně z Belgičanů …

V prosperující Katanze, 2.000 km napříč džunglí od Léopoldvillu, se Tshombe od budoucí ústřední vlády zcela distancoval a kul pikle na odtržení Katangy od Konga , ale týden před vyhlášením nezávislosti se nakonec všichni domluvili na tom, že prezidentem se stane Kasavubu a premiérem a ministrem obrany současně Lumumba .

Světové ceny mědi prudce vzrostly, konžskou mědˇtěžila belgická společnost UMHK

30.6.1960 PL spáchal velké faux pas vůči belgickému králi, když místo potlesku belgickým kolonizátorům jen spílal, a krále Badouina , stojícího po jeho boku, ostentativně ignoroval …

Jak na slavnostní tribuně „předání nezávislosti“ bude probíhat bylo předem domluveno,projevy byly předem odsouhlaseny : nejdříve měl paternalistický projev král Baudouin ve smyslu, co všechno Belgie pro Kongo udělala , že nezávislost je geniálním dílem belg. králů, a aby Konžané nezatěžovali svoji budoucnost tím, že by nerozvážně a neuváženě rozbourali instituce Belgičany zavedené, dokud si nebudou jisti, že vybudují lepší …

Slovo bylo dále předáno prezidentu Kasavubovi, který králi zatleskal a zdvořile odmítnul jeho slova komentovat. Pak se stalo nečekané : předseda parlamentu předal slovo premiéru Lumumbovi, který se nedržel protokolu, podle kterého se měl obrátit na krále a poděkovat mu za šlechetnost, s jakou udělil Kongu nezávislost : místo toho se PL zachoval „politicky nekorektně“ , krále zcela ignoroval a svá slova adresoval „ Konžané a Konžanky „ ,které vyzval, aby nikdy nezapomněli na „holocaust“ svých příbuzných v réžii všech belg. králů.

PL učinil osudovou chybu, když poslechl svého belgického rádce Jean Van Lierdeho, aby se na tribunu také dostavil, třebaže nebyl pozván, a pronesl svůj projev, ve kterém veřejně urazil ty,kteří neodpouští : belg.krále Baudouina, kterým viditelně lomcoval hněv, belg.premiéra Gastona Eyskense,celého zkoprnělého, generála Janssense,tehdejšího vrchního velitele konžské armády (vytvořené 1886 Leopoldem II pro udržování pořádku) , kterému se po dobu Lumumbova projevu zlověstně třásly rty (gen. Janssens, když mu delegace konžských vojáků přišla po nezávislosti sdělit své požadavky na zastoupení černochů v důstojnickém sboru a vyšším žoldu, jim, místo odpovědi, na černou tabulu tiskacími písmeny bílou křídou napsal : „Před nezávislostí = po nezávislosti.“ )

Od tohoto osudného políčku, který PL uštědřil belgickému králi, belgický velvyslanec v Léopoldville horečně hledal „náhradního“ premiéra ( uvažoval o Justinovi Bomboko) . PL navíc nezůstal jen u slov : již 5.7.1960 sesadil gen. Janssense z funkce vrchního velitele, protože odmítl „ afrikanizaci“ armády a vybídl vojáky ke vzpouře proti belg. důstojníkům, které vykázal ze země …

Jako ministr obrany zdvojnásobil žold řadovým vojákům a vyzval 4.7.1960 všechny belgické občany (100.000) , aby do 76 hodin opustili Kongo ( „ Všichni Belgičané a běloši musí z Konga odjet, nechci v Kongu vidět ani jednoho bělocha …“ ,již tehdy nazýval PL Kongo Zairem) ) , což platilo zejm. pro důstojnický sbor konžské armády ( celkem 1.100 belg. důstojníků), a vyzval konžskou armádu, aby se proti belgickým důstojníkům vzbouřila a vyhnala je (třebaže platila dohoda, že belg. důstojníci zůstanou, dokud nebudou jmenováni jejich nástupci z řad Konžanů, vrchním velitelem vládní konžské armády byl generálporučík Emil Janssens,který se domníval, že jeho konžská armáda politicky imunní ) . PL dal tak Bruselu klasickou záminku k vojenské intervenci na ochranu belg. občanů , čímž se mu situace zcela vymkla již od samého počátku z rukou ( černošští vojáci své bílé důstojníky rovnou zabíjeli a jejich ženy znásilňovali ) …

Ještě týž den se 4.7. vzbouřila proti belgickým důstojníkům jedna kasárna v Léopoldville, Janssens to však stále považoval jen za „ izolovanou „vzpouru … Druhý den však vzpoura propukla i v Camp Hardy u města Thysville, vzbouřenci požadovali vyšší platy, nahrazení belgických důstojníků Konžany a odstoupení generála Janssense, který všechny jejich požadavky odmítl , načež vzpoury propukaly po celé zemi : bandy opilých vojáků ,nepodléhající žádné autoritě, zaplavily ulice, znásilňovaly, a plenily a rabovaly, co se dalo …

Připojili se k nim demagogií rozzuření civilisté, kteří společně s vojáky přepadávali a zapalovali domy a obchody bělochů, kteří v panice prchali z Konga ( mnohdy však před těmito „představiteli nezávislosti“ prchaly i černošské rodiny ) .

Lodě převážející bělochy přes řeku Kongo do Brazzaville ve Francouzském Kongu fungovaly 24 hodin denně .

Brusel požádal PL, aby k ochraně belgických státních příslušníků a jejich majetku použil belgické jednotky ,které byly stále umístěné na základnách v Kitona a Kamina, ale PL odmítl . Brusel tedy vyslal dalších 600 vojáků, aby posílili belgické jednotky na výše zmíněných základnách .

7.7,60 Lumumbova vláda paušálně povýšila všechny konžské vojáky na důstojníky, a stala se jedinou armádou na světě, která meměla ani jednoho řadového vojáka …Bývalý staršina Victor Lumbula byl povýšen na generála a jmenován vrchním velitelem Konžské národní armády /ANC (za Belgičanů Veřejná armáda) .

Bývalý rotmistr Joseph Mobutu se stal náčelníkem genštábu (CIA jej platila přes důlní společnost BINKA,která těžila diamanty ) …

Do této doby klidná Katanga se začala zmítat v politické hystérii poté, co se 9.7.60 vzbouřila posádka ANC v Camp Massart v Elisabethville/Lumumbashi .Na žádost „guvernéra“ Tshombeho (zatímco PL vypadal „uhlazeně“, Tshombe vypadal jako brutální masový vrah) , místní belgická posádka ,vedená majorem Guy Weberem, na vzbouřenou posádku ANC zaútočila, a nastolila pořádek, přičemž padlo 100 vojáků ANC …

10.7.1960 belgická vojska, jediná autorita v zemi zachvácené anarchií (po náhlém odchodu Belgičanů v Kongu zkolaboval veškerý administrativní systém ) , navzdory protestům OSN, obsadila strategické body v zemi, včetně katanžského důlního města Jadotville .

PL sice vyhnal belgické diplomaty z Konga, ti se však přemístili „jen přes řeku“ , do Konga Brazzaville, odkud řídili belgické zájmy , tj. celou konžskou vládu , třebaže si to konžská vláda nepřipouštěla.Každý člen vlády a armády, i prez. Kasavubu, měl svého belg. poradce , taktéž PL a jeho náčelník genštábu Mobuto : tito belgičtí „přátelé“ jim nejen radili, ale i je monitorovali …

Poradce prez. Kasavubu,Jef Van Bilsen, alias agent belg. premiéra Eyskense, který mu nařizoval, koho má Kasavubu zatknout a koho ne …. Náčelník genštábu Mobuto popíjel s belg. agrnty každou noc šampaňské nebo brandy, které přinesli.

10.7.1960 US velvyslanec v Kongu C.H.Timberlake decentně Lumumbovi, jehož autorita sahala maximálně do zvuku jeho hlasu, naznačil, že by měl požádat proti belgické intervenci o pomoc OSN … To samé mu naznačil ghanský prezident.

Tři incidenty z následujícího dne PL přiměli, aby se osobně s DG spojil :

11.7.60 belgické válečné lodštvo ostřelovalo přístav Matadi, zatímco belgičtí výsadkáři dál v pohodě bez odporu obsazovali celé Kongo, zatímco vládní rádio hystericky jejich akce komentovalo, aby proti bělochům štvalo místní obyvatelstvo, což se mu dařilo …

11.7.1960 poté, co se belgičtí výsadkáři přemístili ze základny Kamina do Katangy,belgická loutka Moise Tshombe vyhlásil nezávislost Katangy (Konžskou armádu ANC deportoval v nákladních vlacích z území Katangy) , (jak dalece byl loutkou Belgičanů prokazuje manifest jeho strany CONAKAT z roku 1959, ve kterém papouškoval slova biskupa Katangy Mgr Jeana-Félixe de Hemptine :“ Černá rasa nemá za sebou vůbec nic – žádnou historii,žádnou filozofii, národy bez psaného projevu, bez konzistence … „ )

O měsíc později vyhlásil nezávislý Důlní stát Jižní Kasaj Albert Kalonji, nejprve přítel PL, poté přítel Tshombeho …

PL do Jižní Kasaje vyslal vládní vojsko ANC, ale Kalonji se spojil s kmenem Lubů (válčících s Baluby) a vládní vojsko rozprášil, také proto , že jim Belgičané poskytli průzkum a leteckou podporu ze vzduchu ….

V tom momentě se PL a Kasavubu na chvíli „udobřili“ a okamžitě letěli do Elisabethville/Lumumbushi, aby „nezávislost“ Tshombemu rozmluvili : avšak na přímý rozkaz „prezidenta“ Tshombeho belgické jednotky neumožnily těmto pánům přistát, a když se letadlo vrátilo do Léopoldville, oba pánové se setkali s jinými belgickými jednotkami, které okupovaly letiště v Léopoldville . PL belgickým velitelům začal spílat a dostal od jednoho políček …

To rozhodlo pro vojska OSN. Kasavubu a PL požádali nejprve ústně večer 12.7. osobně DH o pomoc prostřednictvím emisara OSN,Ralpha Bunche v Léopoldville, přičemž zdůrazňovali jen „ vnitřní chaos, který se jim vymkl z rukou,“,a druhý den 13.7. podali písemnou žádost, ve které zdůrazňovali „belgickou intervenci ,která porušila Smlouvu o přátelství podepsanou mezi Léopoldvillem a Bruselem 22.6.1960 „ .

Naneštěstí, každý z těchto důvodů vyžadoval jiné pravomoce a jiný mandát na vojácích OSN,… Kasavubu a PL navíc požadovali, aby jednotky OSN v Kongu tvořili většinově příslušníci afrických států, ne US vojáci , což snížilo jejich bojovou schopnost, protože afričtí vojáci OSN přišli se zastaralou výzbrojí a nedostatečně vycvičeni …

13.7.1960 belg. velvyslanec v Léopoldville telegrafoval belg. premiéru :“Ministr zahraničí Justin Bomboko chápe naši situaci , takže doufejme, že ho uvidíme ve funkci premiéra či alespoň v čele konžské armády …“

Kupodivu, v RB OSN bylo jejich vyslání do Konga 14.7.1960 jednomyslně (LON a PAR se svojí nechutí vůči jednotkám OSN, které obvykle zasahovaly ve sférách jejich zájmů, se tradičně hlasování zdržely, nadšená nebyla ani Itálie ) schváleno (v době rozjitřeného afrického nacionalismu si velmoci nemohly dovolit rezoluci proti belg. kolonizátorům neschválit, ani podniknout unilaterální akce, ale protože šlo o vojáky z obou bloků, kapital. i socialist., vnesli do Konga napětí navíc (PL měl mezi nimi své zastánce i nepřátele ) .

Vyslání jednotek do Konga bylo specifické tím, že na rozdíl od předchozích misí, kde mírové jednotky oddělovaly dvě válčící strany, v Kongu žádné konkrétní válčící strany nebyly, byl zde jen chaos, ale žádný jasný spor, až na secesi Katangy …

Jediným jasným požadavkem rezoluce byl odchod belg. jednotek (SU jejich akci považoval za agresi, Brusel tvrdila, že jde o humanitární zásah na pomoc svým stát. příslušníkům ) , ale poslání vojsk OSN nebylo konkrétně stanoveno.

Smůla pro PL byla v tom, že si DH úkoly jednotek OSN představoval zcela jinak než PL. Podle něho přítomnost belg. jednotek představovala hlavní problém, proto chtěl Bruselu pomoci zachovat si tvář tím, že je jednotky OSN v jejich misi „ jen vystřídají“ , ale do vnitřních sporů Konga zasahovat nebudou , zatímco PL je povolával do země mj. proto, aby pro něho dobyly zpět provincii Katanga, což zase DH považoval „jen“ za ústavní spor mezi Tshombem a ústřední vládou ,která však neměla finance,ani voj. sílu , aby jej vyřešila .(DH by však stejně nemohl dovolit skutečnou secesi Katangy, protože byla nedílnou součástí členského státu OSN Konga ) …

DH učinil v Kongu čtyři mylné závěry :

1) že Belgie okamžitě stáhne všechny své jednotky (stáhla je sice, ale až na své důstojníky v Katanze) , 2) že jednotky OSN snadno obnoví pořádek a klid ,3) že konžská vláda dostane konžskou armádu ANC pod kontrolu a nastolí v ní disciplínu (místo toho rebélie v ní byly na denním pořádku a srážky s jednotkami OSN rovněž ) 4) že sama dosáhne ústavní dohody s šéfy Katangy (ve skutečnosti ústřední vláda přestala fungovat, zatímco Tshombemu Belgičané vycvičili a vyzbrojili armádu) DH tak Lumumbovi vzkázal,, že jestliže vyšle jednotky OSN do Konga (jejich vyslání schválila RB OSN 15.7. přičemž 16.7 do Konga již letěly) , budou přísně neutrální ,takže PL se výhružně obrátil se žádostí o pomoc i na Čínu a MOW.Na MOW se obrátil během své návštěvy Kanady v srpnu 1960, kde se v Ottavě setkal se zdejším sovětským velvyslancem, a výslovně jej požádal o pomoc při znovudobytí Katangy, a to v době berlínské krize,kdy 13.8.1960 sov, a východoněm. bezpečnostní služby začaly stavět berlínskou zedˇ…

MOW poté označila snahy DH dekolonizovat Afriku za „naprosto“ nedostatečné, (a vyslání nových krizových jednotek OSN do Konga po zatčení PL 1961 MOW vetovala , a když si DH jejich vyslání do Konga přesto v srpnu 1961 prosadil, požádala o jeho demisi a nahrazení funkce gen. tajemníka tříčlenným direktoriem (kapitalist., socialist. ,rozvojové) s právem veta pro každého z nich).

DH prostořekého Lumumbu neměl rád , zejm. po jeho triumfálním samolibém projevu z června 1960 v NYC v Harlemu k černošským „masám“ ,ve kterých je vyzval k „revoluci“ uprostřed jejich tažení za občanská práva (Lumumbovou vášní bylo studovat světové revoluce,od francouzské po sovětskou ) .

Po tomto projevu prez. Dwight Eisenhower zrušil své setkání s PL , a také DH jeho projev odmítl … DH považoval Lumumbu za „brutálně upřímného panafrického nacionalistu“, zatímco PL nazval gen. tajemníka OSN „ imperialistickým globalistou“ … ( Také Von Horn neměl PL v oblibě , ve své knize Soldier of Peace,PAR 1966 o PL napsal, že se mu Mobuto zdál být zapálenějším vlastencem než PL,který byl ochoten zaplatit za sov. pomoc „čímkoliv“ )

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

22.října 1576 – český král Rudolf II. Habsburský byl zvolen v Řezně německým králem

22.října 1882 se narodil Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel německý polní maršál popravený 16. října 1946 za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.