ARMÁDY A HISTORIE

Strach má jméno Exocet: Protilodní střely ve válce o Falklandy

Obávaná francouzská protilodní řízená střela Exocet AM39

Konflikt mezi Velkou Británií a Argentinou v roce 1982 patří mezi nejzajímavější války, které se v moderní éře vedly. Když se řekne „válka o Falklandy“, často pak jako ozvěna zazní jméno francouzské protilodní střely, která hodně ovlivnila průběh střetnutí a měla potenciál je rozhodnout ve prospěch Argentinců.

Když argentinské ozbrojené síly 2. dubna 1982 zaútočily na Falklandské ostrovy a okupovaly je, zřejmě jen málokdo čekal, že tak začne krátká, ale vysoce intenzivní válka. Velká Británie, v jejímž čele stála energická „Železná lady“ Margaret Thatcherová, se rozhodla dobýt ostrovy zpět a vyslala k nim uskupení válečných plavidel. Následovala řada ostrých střetů britských a argentinských sil ve vzduchu, na moři i na zemi, jež skončily dne 14. června, kdy argentinské jednotky na ostrovech kapitulovaly. K nejzajímavějším částem této války určitě patří nasazení protilodních střel Exocet, jichž se Britové oprávněně obávali.

Nebezpečná „létající ryba“

Poté, co britská ponorka 2. května potopila argentinský křižník General Belgrano, byla většina argentinských lodí stažena do přístavů, takže se následné konfrontace odehrály převážně mezi loděmi a letadly Royal Navy na straně jedné a letadly argentinského letectva a námořnictva na straně druhé. Námořní síly jihoamerické země ale měly jedno výjimečně silné „eso v rukávu“, neboť v roce 1981 začaly z Francie odebírat útočné letouny Dassault-Breguet Super Étendard, zamýšlené primárně coby nosiče výkonných protilodních střel Exocet. Tato zbraň, jejíž jméno v překladu znamená „létající ryba“, začala být vyvíjena v roce 1967 u zbrojovky Nord, aby se po jejím zakoupení firmou Aérospatiale stala jedním z „klenotů“ nabídky zbrojního průmyslu Francie. První verze Exocet MM38 odpalovaná z lodí měla max. dosah asi 42 km, ale koncem 70. let přišla na scénu varianta AM39 určená pro vypouštění z letadel a nabízející dosah až 70 km. Potom následovaly další zdokonalené verze, ale ty pro nás v této chvíli nejsou významné. Základní konstrukce střely Exocet zůstává každopádně dosud stejná. Zbraň má čtyři rozměrné plochy zhruba za polovinou délky a čtyři pohyblivá kormidla na zádi. V přední části se nalézá naváděcí radiolokátor, za ním následuje průrazná a tříštivá hlavice (je vybavená zpožďovacím zapalovačem, aby explodovala až uvnitř plavidla) a dvoustupňový raketový motor. Jeho první stupeň slouží pro startovní zrychlení, zatímco druhý s delším chodem je letový a v závěru letu pohání střelu rychlostí přes 1100 km/h. Exocet byl velmi úspěšným exportním artiklem a také Argentina se zařadila mezi odběratele verzí MM38 i AM39. Na začátku konfliktu měla ovšem pouze pět střel AM39 a stejný počet strojů Super Étendard, další kusy už nebyly dodány kvůli embargu, které Francie uvalila na Argentinu.

Zkáza torpédoborce Sheffield

Britové o argentinských Exocetech pochopitelně věděli, avšak v několika ohledech protivníka tragicky podcenili. Mimo jiné měli za to, že Argentinci neumějí dostatečně efektivně používat námořní pátrací letadla a že piloti Étendardů nezvládají tankování za letu. Tyto omyly se však již záhy projevily, když britské námořnictvo na začátku května 1982 rozběhnulo operace proti argentinským jednotkám na ostrovech a v jejich okolí. Jednou z lodí britské operační skupiny byl torpédoborec HMS Sheffield, plavidlo třídy Type 42 zařazené do služby v roce 1975. Měl tu pochybnou čest stát se terčem prvního útoku Exocetů, k němuž došlo dne 4. května. Letoun SP-2H Neptune argentinského námořnictva zaměřil polohu britských plavidel a pak vzlétly ze základny Rio Grande dva Super Étendardy, za jejichž řízením seděli piloti Armando Mayora a Augusto Bedacarratz. Za letu doplnili palivo z letadla KC-130H Hercules a pokračovali k cíli. V jejich prospěch pak výrazně zapracovalo několik faktorů, např. snížená pohotovost posádky Sheffieldu nebo množství falešných poplachů na lodních radarech. Každý z letounů nesl jeden Exocet a vypuštění proběhlo ve vzdálenosti okolo 40 km od cíle, při čemž opět asistoval radar na stroji SP-2H Neptune. Britové blížící se střely sice zachytili, bylo však již pozdě, jelikož je nedokázali správně identifikovat. Přesto stihli aktivovat protiopatření, hlavně začali odpalovat klamné cíle, což zmátlo jeden Exocet, jenž poté spadl do moře, ale druhý v 11.03 zasáhl pravý bok torpédoborce Sheffield. Bojová hlavice sice neexplodovala, zbytky paliva však způsobily rozsáhlé požáry. Zásah poškodil elektrické rozvody a vodní potrubí, což komplikovalo hašení, takže plameny se šířily dál (čemuž silně napomáhalo i mnoho hořlavých materiálů na palubě). Celkem zahynulo 20 mužů a dalších 26 bylo zraněno. Odpoledne se tak kapitán rozhodl vydat posádce rozkaz k opuštění lodě. Sheffield pak hořel ještě několik dnů a stal se z něj v podstatě vrak. Britové se jej pokoušeli odtáhnout a opravit, avšak trup začal nabírat vodu a 9. května se Sheffield potopil. Stal se prvním plavidlem, o které britské námořnictvo přišlo od konce druhé světové války v důsledku nepřátelské bojové akce.

Požár torpédoborce HMS Sheffield, zasaženého 4. května 1982

Velká sváteční konfrontace

Ztráta Sheffieldu způsobila opravdový šok. Britové pochopili, že Argentince silně podcenili, a záhy se dostavila i panická hrůza ze scénáře, že by střely Exocet vyřadily či potopily letadlové lodě HMS Invincible a HMS Hermes. Bez letounů Sea Harrier, které operovaly z jejich palub, by se další britské lodě staly snadnými terči bombových útoků argentinských letadel a bylo by prakticky nemožné uskutečnit vylodění a opětovné dobytí ostrovů. To však samozřejmě dobře věděli i Argentinci, pro něž se vyřazení britských letadlových nosičů stalo prvořadým úkolem. Čekalo se, že se „něco velkého“ stane na národní svátek Argentiny, totiž 25. května. A byly to správné odhady, protože k bombovým útokům letounů A-4 Skyhawk se přidal i pokus potopit letadlové lodě pomocí Exocetů. Odpoledne odstartovala ze základny Rio Gallegos dvě letadla Super Étendard (pilotovali je Julio Barraza a Roberto Curilovic), z nichž každé opět mělo pod křídlem jeden Exocet. Cílem byla zřejmě letadlová loď Hermes, ale Britové byli tentokráte už lépe připraveni. Začali včas vypouštět klamné cíle a zapojili rušičky, kromě toho zapracovali i téměř sebevražedně odvážní piloti námořních vrtulníků Sea King, kteří kroužili okolo plavidel se záměrem zkreslit jejich radarový odraz tak, aby Exocet zamířil do prázdného prostoru. Tato všechna opatření fungovala, protože střely minuly HMS Hermes, ale pak následovalo něco, co asi nikdo nepředvídal. Jeden Exocet se opět zaměřil, a jelikož měl podle programu zaútočit na největší cíl v oblasti bojů, navedl se na nákladní loď Atlantic Conveyor. Hlavice patrně znovu neexplodovala, podle nejnovějších šetření se však zdá, že loď zasáhl také druhý Exocet (dříve se mělo za to, že spadl do moře), který už vybuchl. Loď každopádně začala hořet, zahynulo na ní 12 mužů (včetně kapitána Iana Northe) a byl zničen i cenný náklad včetně helikoptér (které pak chyběly v pozemních bojích). Za tři dny se loď potopila, avšak již večer v den útoku se na náměstí před prezidentským palácem v Buenos Aires shromáždily tisíce Argentinců, jež vedle vlasteneckých hesel skandovaly slovo „Exocet“.

Britská letadlová loď HMS Invincible s letouny Sea Harrier a vrtulníky

Zákulisní hry o Exocety

Na pozadí těchto zuřivých námořních a leteckých bojů se ale odehrával neméně intenzivní boj diplomatů, zpravodajských služeb, speciálních jednotek a legálních i ilegálních obchodníků se zbraněmi. Argentinci měli jenom pět Exocetů a zoufale se snažili získat další, naopak Britové se snažili tomu všemi silami zabránit. Argentina byla ochotná za tyto protilodní střely zaplatit doslova zlatem a potencionálních dodavatelů nebylo málo. Informace o tom, co přesně se dělo v této rovině konfliktu, jsou pořád nejasné a rozporné. Např. se zdá, že Francie tehdy hrála tak trochu „dvojí hru“. Uvalila sice embargo na Argentinu a poskytnula Britům instrukce k rušení Exocetů, ale současně existují zprávy o tom, že v Argentině zůstal působit tým francouzských techniků, který pomohl s integrací Exocetů. Podnik Aérospatiale produkoval další nebezpečné střely, jež mířily někdy k dosti pochybným zákazníkům. Většina zemí Latinské Ameriky stála na straně Argentiny a bylo zjevné, že opakovaně urgovaná objednávka Exocetů z Peru byla ve skutečnosti určena pro Argentinu. Francie nakonec střely do Peru nedodala, objevily se ovšem i zprávy o tajemné operaci britských speciálních jednotek SAS či SBS (Special Air, resp. Boat Service), jež měly v Peru zničit konvoj s Exocety. Jednotky SAS hrály klíčovou úlohu rovněž v dalších „anti-exocetových“ akcích, jako byly útoky na základny Rio Grande a Rio Gallegos, jejichž záměrem patrně bylo zničit Super Étendardy či Exocety. Při jedné z těchto operací byl ztracen vrtulník Sea King, který se zřítil na území nedalekého Chile. Naštěstí tato země (která má s Argentinou dlouhodobě napjaté vztahy) podporovala britské úsilí, a tak se mohla osádka tiše a bezpečně vrátit domů. Britská tajná služba vyslala na trh se zbraněmi svoje agenty, kteří se vydávali za argentinské zprostředkovatele a pokoušeli se „skupovat“ Exocety. Ovšem snad nejbizarnějším produktem „strachu z Exocetů“ byl plán, který vznikl v SAS a který v případě, že střely potopí další britskou loď, navrhoval vyhodit do vzduchu přímo továrnu Aérospatiale ve Francii! Na nic podobného ale naštěstí nemuselo dojít.

Pozemní odpalovací zařízení ITB pro střely Exocet MM38

Poslední pokusy Argentinců

Jisté je, že v důsledku britských akcí zůstal Argentincům už jenom jediný Exocet AM39. Bylo rozhodnuto jej nasadit 30. května, a to opět pro útok na britské letadlové lodě. Tentokráte byla cílem HMS Invincible, avšak co přesně se onoho dne stalo, je dodneška značně nejasné. První argentinská hlášení tvrdila, že Exocet odpálený ze Super Étendardu zasáhl britský nosič, který začal hořet. Dva piloti sestřelených argentinských letounů A-4 Skyhawk nahlásili kouř kolem lodě a uváděli, že přes svým sestřelením ji ještě bombardovali. Naopak britské oficiální zdroje zpravidla popírají, že nějaký Exocet toho dne vůbec opravdu útočil. Proti tomu se však stavějí svědectví mužů z osádky HMS Invincible, kteří údajně prováděli opravy drobného poškození, a ozvala se i posádka torpédoborce HMS Avenger, která si nárokovala sestřelení Exocetu, a to pomocí palubního děla ráže 4,5 palce (114 mm). Zdá se pravděpodobné, že střela Exocet byla proti HMS Invincible skutečně odpálena, ale byla včas zneškodněna, ačkoli střepiny a tlaková vlna mohly loď lehce poškodit. Argentinci každopádně použili poslední Exocet AM39, ovšem ještě jim zbývalo jedno provizorní řešení. Na svých lodích měli mnoho střel verze MM38, ale většina argentinských plavidel se ze strachu před Royal Navy stáhla do přístavů, a proto jejích účinná výzbroj zahálela. Argentinci tedy odmontovali odpalovací zařízení pro dvojici Exocetů z torpédoborce Seguí a umístili je na tažený přívěs, čímž vznikl zbraňový komplet přezdívaný ITB (Instalación de Tiro Berreta). Na dalším přívěsu se nalézala podpůrná elektronika a samy střely byly přeprogramovány, aby mohly přijímat data z pozemního radaru RASIT. Jednalo se o provizorní, avšak plně funkční kombinaci. To se ukázalo ráno 12. června, když obsluha ITB na Falklandách detekovala britský torpédoborec HMS Glamorgan. Toto plavidlo třídy County bylo zařazeno do služby v roce 1966 a v onen den pálilo na argentinské pozice u Port Stanley, aby podpořilo útočící britské vojáky. Argentinci torpédoborec zaměřili a odpálili první Exocet MM38, který minul. Vypustili proto druhý, torpédoborec jej zjistil a pokusil se ještě o úhybný manévr, ale střela přesto zasáhla a explodovala. Glamorgan byl těžce poškozen, vypukl požár, zahynulo 13 mužů posádky a dalších 17 bylo zraněno.

Torpédoborec HMS Glamorgan, cíl posledního útoku z 12. června 1982

Zhodnocení a poučení

Navzdory ztrátám a škodám ale zásah Glamorganu nebyl už o mnoho více než jakési rekviem, protože o dva dny později Argentina kapitulovala a Britové mohli slavit vítězství. Je ale nutno doplnit, že to bylo vítězství krvavě zaplacené, protože zahynulo 255 britských vojáků. Britové přišli o celkově šest lodí, z nichž čtyři (torpédoborec HMS Coventry, fregaty HMS Antelope a HMS Ardent a výsadkovou loď RFA Sir Galahad) zničily obyčejné neřízené bomby odhozené z argentinských letadel A-4 Skyhawk, avšak mnohem větší pozornost vyvolaly dvě lodě, které padly na konto střel Exocet, tedy torpédoborec HMS Sheffield a kontejnerová loď SS Atlantic Conveyor. Pokud jde o Sheffield, následně bylo konstatováno, že vinu nesla celá řada faktorů, a to jak rázu konstrukčního (nevhodně zvolené materiály), tak i lidského (snížená pohotovost, nezkušenost posádky se zvládáním požárů). Nákladní plavidlo Atlantic Conveyor představuje odlišný případ, protože se jednalo o zrekvírovanou civilní loď, jež pochopitelně nebyla určena pro operace ve válečné zóně. Britové každopádně dost podcenili schopnosti Argentinců, co se týče pilotování letounů a zacházení se střelami, na druhou stranu je třeba říci, že Argentinci to přece jen nezvládli dokonale, když se vezme v úvahu, že hlavice dvou Exocetů neexplodovaly (v opačném případě mohly být lidské ztráty daleko větší). Jisté však je, že úspěchy Exocetů ve válce ohromně přispěly ke komerčnímu úspěchu této zbraně, která se poté stala nejrozšířenější protilodní střelou západní výroby na světě (překonala dokonce i americký Harpoon). Potvrdila se také důležitost a účinnost protilodních střel všeobecně, a to i vůči moderně vyzbrojenému a kvalitně vycvičenému protivníkovi. Obě strany se z konfliktu samozřejmě poučily. Argentinci hned po skončení embarga začali odebírat další Super Étendardy a střely Exocet AM39, navíc si objednali nové lodě s výkonnějšími střelami Exocet MM40, kdežto Britové se soustředili na vylepšení protivzdušné ochrany svých plavidel. Nasazení protilodních střel tedy mělo opravdu dalekosáhlé důsledky, a přestože výsledek války o Falklandy nakonec nedovedlo zvrátit, bude tento konflikt asi navždy spojený se střelami Exocet.

Nákladní loď Atlantic Conveyor hořící po zásahu 25. května 1982

Lukáš Visingr

Hlavní zdroje:
Duncan Anderson: The Falklands War 1982
Martin C. Arostegui: Neviditelní bojovníci
Chris Bishop: Velká encyklopedie – Moderní vojenské zbraně
Adrian English a Anthony Watts: Battle for the Falklands (2) – Naval Forces
Jaroslav Hrbek: Válka o Falklandy
ATM, ACIG.org, Wikipedia.org

Fotografie: MBDA, US Navy, Imperial War Museum, archiv autora