25 let svobody

17.11. uplyne čtvrtstoletí od pádu komunistického režimu. Máme, co jsme chtěli? Vážíme si svobody?

Čtvrtstoletí, třetina lidského života, to je poměrně dlouhá doba na to, aby člověk zapomněl tehdejší realitu a přestal si vážit života, po kterém tehdy společnost toužila a volala. Zkusme se vrátit v čase a připomenout si 25 let starou historii.

Socialistický blok se hroutí. Gorbačov chtěl zreformovat režim, který panoval v SSSR a jeho satelitech, ale vše se mu vymklo z ruky. Ukázalo se, že podpora totalitního režimu je takřka nulová a lidé touží daleko víc po svobodě než po budování světlých zítřků.

Nejinak tomu bylo u nás. Nespokojenost narůstala a bylo to znát na protirežimních demonstracích, které nabývaly na síle. Velká akce se uskutečnila k 20. výročí sovětské okupace. Palachův týden, další výročí okupace, 28. říjen, 17. listopad. Tam padla poslední kapka.

Den válečných veteránů 2014  - České Budějovice

Čestná stráž

V neděli 9. listopadu 2014 ve 12.00 proběhl již tradičně, u pomníku Obětem 1. světové války na Husově třídě v Českých Budějovicích, Den válečných veteránů, pořádaný sdružením Svornost. Konal se tak pár dní před oficiálními oslavami, které připadají na 11.11., tedy den, kdy v roce 1918 skončila první světová válka.

Carl Gustav: Univerzální bezzákluzová zbraň

Reklamní snímek zbraně Carl Gustav od firmy SAAB

Za druhé světové války se zrodily přenosné protitankové zbraně na bezzákluzovém nebo raketovém principu, předchůdci moderních pancéřovek. Mezi nejlepší poválečné zbraně této kategorie se zařadil švédský typ Carl Gustav, jenž dokáže plnit široké spektrum rolí a nachází se i ve výzbroji Armády České republiky.

Výstava - Arm. gen. Vojtěch Boris Luža (14.11.-14.12.2014)

Granátomet AGS-17 Plamja: Nenápadná, ale účinná podpora

Kompletní sestava automatického granátometu AGS-17

Automatické granátomety představují poměrně zvláštní kategorii výzbroje. U veřejnosti se netěší příliš velkému zájmu či popularitě, vojáci si jich však hodně cení jako účinného nástroje zejména pro palebnou podporu pěchoty.

Boj o Jeruzalém

Každý den, jsem-li ve své PC pracovně, dívám se na Chrámovou horu. Hned vedle monitoru mám na zdi velký snímek Jeruzaléma (obr. 1). Izraelská metropole se tak stala součástí mého domova.

Jde o foto několik desetiletí staré, dar od přítele. Pořízen byl z Olivetské hory a chybí na něm moderní jeruzalémské výškové budovy, které poněkud změnily panorama města. Co je ale podstatné říci: podle představ palestinských Arabů, a všech těch, kdo horují za dvoustátní řešení podle těchto představ, se nedívám na hlavní město Izraele, ale z velké části na hlavní město útvaru, který má býti nazýván „Stát Palestina.“

Proč bych se ale jako přítel Izraele, který právě touto fotografií cosi vyjadřuje, měl den co den dívat na hlavní město jiného státu? Dvoustátní řešení s východním Jeruzalémem, tedy i s Chrámovou horou, jako hlavním městem státního útvaru pro palestinské Araby je něco víc než absurdního.

Je jistě možné namítnout: stačí vyměnit tento snímek za záběr západního Jeruzaléma – a je po problému.