Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 24

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Konvoj s vojenskou polní nemocnicí vyjel do Prahy. V neděli přibylo přes pět tisíc nakažených https://ct24.ceskateleviz...
Ganelon - Odpověděl na komentář # 415 v Letov Š-50
U spousty letadel, tančíků apod pak člověk čte, že je za komunistů poslali do hutí :-(
Američané také některé rakety později využili pro vynášení družic.
Co jsem koukal, tak v říjnovém vydání časopisu 2. světová podrobili Panther dost velké kritice. Ale přitom řešili hlavně...
Wildblood - Komentář v T-44
Mnohem většího rozšíření se dočkal později T-54/55, který už byl vyzbrojený kanonem ráže 100 mm. Jinak se uvádí, že si T...

LETECKÁ TECHNIKA

Zveřejněno: 30. 11. 1999 1:00 Napsal Jan Rut
Nadřazená kategorie: LETECKÁ TECHNIKA Kategorie: CVIČNÁ LETADLA

Aero L-39 Albatros

Vývoj náhrady za úspěšný cvičný stroj L-29 Delfín začal již v počátcích sériové výroby letounu L-29. Vývoj cvičného letounu druhé generace objednala vláda ČSSR v šedesátých letech pro vnitřní použití i na vývoz, především do SSSR a zamí Varšavské smlouvy. L-39 využil celkem úspěšných základů staršího typu a zároveň byly odstraněny nedostatky, které vyplynuly z jeho používání. Nevýhodou L-29 byl nedostatečně výkoný motor, proto měl nový stroj obdržet nový sovětský motor Ivčenko AI-25. Nový stroj měl být také co nejvíce podobný s bojovými stroji, pro které se cvičili piloti. L-39 tedy měl mít dvoumístnou kabinu s tandemovým uspořádáním a musel být schopen provozu z nezpevněných drah. Prototypy s označením X-01, X-02 a X-03 byly vyrobeny v roce 1968. X-01 a X-03 prošly pevnostními testy a X-02 začal s pojížděcími a letovými zkouškami 28. 10. 1968. První vzlet je pak datován na 4. 11. 1968. Během zkoušek se objevily problémy s přívodem vzduchu do motoru a musely být lehce upraveny sací kanály. Byl také vyměněn motor AI-25W za výkonnější AI-25TL o výkonu 19,9 kN. Zkoušky nový letoun ukončil koncem roku 1970 a sériová výroba v n.p. Aero se rozeběhla o dva roky později. Do výzbroje u československého letectva se nový cvičný stroj dostal v roce 1974.

Technický popis

 nosné a ocasní plochy   L-39 je klasicky řešený dolnoplošník s lichoběžníkovými křídly. Křídlo o rozpětí 9,44 m je průběžné, spojené s trupem čtyřmi závěsy. Náběžná hrana má úhel 2°, odtoková pak -10°, vzepětí křídla je 2,5°. Na koncích křídel jsou pevné palivové nádrže aerodynamického tvaru. V zadní části křídla jsou dvouštěrbinové vztlakové klapky s výchylkou +25°/-44° a křidélka s výchylkou ±16°. Na spodní straně křídla se nachází dvojice aerodynamických brzd s výchylkou 55°. Pod každým křídlem je závěsný bod pro přídavnou výzbroj. Od verze L-39ZO jsou pod každým křídlem závěsné body dva. Svislá směrová ocasní plocha s úhlem náběžné hrany 38°, odtokové pak -16°. Směrové kormidlo se vychyluje o 30° na obě strany. Vodorovné výškové ocasní plochy jsou v hornoplošném uspořádání, těsně pod SOP. Úhel náběžné hrany je 11°, odtokové -5°. Výšková kormidla jsou propojena torzní tyčí, výchylka je +30°/-20°.
 trup   Trup je rozdělen na dva konstrukční celky. Zadní část s ocasními plochami je odnímatelná. V přídi je umístěno radiovybavení a další avionika. Přetlaková a klimatizovaná pilotní kabina je dvoumístná, v tandemovém uspořádání, krytá dvoudílným překrytem, ručně odklápěným na pravou stranu. Verze L-39MS (L-59) a novější mají již jednodílný hydraulicky nahoru odklápěný překryt. Osádka sedí na vystřelovacích sedadlech VS-1 BRI umožňujících katapultáž v nulové výšce při 150 km/h, u verzí od L-39MS (L-59) je to pak VS2-A s vlastnostmi 0/0. Řízení je klasické mechanické, novější verze mají digitální avioniku. Za pilotní kabinou se na bocích trupu nacházejí sací kanály, mezi nimiž jsou palivové nádrže. V zadní části trupu je pak uložen motor Ivčenko AI-25TL o výkonu 19,9 kN, u verze L-39MS (L-59) se jedná o výkonnější motor Lotarev DV-2 o výkonu 21,58 kN. Motor je spouštěn pomocí vzduchového generátoru Safír 5. Výstupní tryska motoru je pevně ukotvena v trupu. Pod trupem se nacházejí aerodynamické brzdy, které se automaticky otevírají při dosažení rychlosti Mach= 0,78. Od verze L-39ZO je pod trupem dvouhlavňový 23mm rychlopalný kanon GŠ-23.
 přistávací zařízení   Trojbodový podvozek příďového typu je plně zatahovatelný. Nebržděná, neřízená příďová noha s jedním kolem se zatahuje dopředu do úzké podvozkové šachty kryté dvoudílnými dvířky. Hlavní podvozkové nohy s jedním kolem se zatahují do šachet směrem k trupu. Kolo je bržděné diskovými brzdami, podvozek je ovládán hydraulicky, tlumení zajišťují olejopneumatické tlumiče.

Výzbroj

Cvičné verze nejsou ozbrojeny, popis výzbroje se týká verzí L-39ZA a L-39ZO, resp. L-139. Letoun nenese pevnou kanonovou výzbroj, pod přídí je u L-39ZA zavěšený 23mm dvouhlavňový kanon GŠ-23. Střelba kanónu je automaticky blokována při vysunutém příďovém podvozku a v letových režimech nepřípustných pro střelbu. Přídavná výzbroj se zavěšuje na 4 podkřídlové závěsníky, vnitřní o nosnosti po 500 kg, vnější 250 kg. Proti pozemním cílům může letoun nést klasické 100kg (6 ks), 250kg (4ks) nebo 500 kg (2 ks) pumy, případně 4 raketnice UB-16-57M s 16 neřízenými 57mm raketami S-5K/M, nebo kontejnery PK-3 s trojicí 7,62mm kulometů. Ke vzdušnému boji je možné použít 2 PLŘS R-3S/U, R-35 a R-60. K průzkumným účelům lze na pravý vnitřní pylon podvěsit pouzdro s kamerami. Pro zvětšení doletu se užívá čtveřice přídavných nádrží po 150 a 350 l.

Uživatelé a bojové nasazení

Během 30 let své existence se stal typ L-39 resp. L-59 nejrozšířenějším a nejúspěšnějším cvičným letadlem. Od roku 1971 bylo vyrobeno 2921 letounů všech verzí pro více než 30 zemí celého světa.
 čssr/čr/slovensko   Prvním uživatelem strojů L-39 Albatros se stala v roce 1974 ČSSR. První stroje pak směřovaly na základnu Vojenské vysoké letecké školy v Košicích. Postupně L-39 verzí L-39C/V/ZA/ZO a MS(L-59) sloužily na všech větších leteckých základnách. Po rozpadu Československa byla polovina strojů ponechána na Slovensku a polovina připadla ČR.
L-39 sloužily na základnách Čáslav, Pardubice a Náměšť. Koncem 90. let v ČR sloužilo ještě 14 L-39C, 17 L-39ZA a 3 L-59. V současnosti stále slouží stroje verzí C a ZA, přičemž do budoucna se počítá s jejich nahrazením typem L 159B Albatros II.
Slovensku po rozdělení zůstalo asi 30 letounů L-39C a ZA. Mimo cvičných letek na leteckých základnách slouží L-39 na základně Vojenské vysoké letecké školy v Košicích (dnes Vojenská letecká akadémie gen. M.R. Štefánika). Zde také v roce 1991 vznikla známá akrobatická skupina Biele Albatrosy. Slovenské letectvo plánuje udržovat cvičné L-39 až do konce jejich technické životnosti, tj. někdy po roce 2010.

Verze

L-39C - základní verze které se z velké části týká popis.
L-39V - jednomístná verze pro vlečení terčových letounů KT-04. Vyvinutá byla na zakázku československého letectva v roce 1976. 
L-39ZO - jedná se o cvičnou verzi s možností omezeného boje. První stroj této verze vzlétl 25. 6. 1975. Verze je vybavena čtyřmi podkřídlovými závěsníky pro nesení výzbroje a palivových nádrží.
L-39ZA - bitevní verze odvozená od L-39ZO. První stroj vzlétl 29. 3. 1976. Novinkou je kanon GŠ-23 pod trupem a zesílený podvozek. Verze z roku 1992 s modernizovanou avionikou od izraelského Elbitu dostala mj. i nový zbraňový a navigační systém WDNS a průhledový displej HUD.
L-39MS (L-59) - značně modernizovaná verze pro výcvik pilotů na bojové stroje 4. generace. První stroj L-39MS (L-59) vzlétl 1. 10. 1989 a bylo vyrobeno 65 kusů - 48 pro Egypt (L-59E), 12 pro Tunisko (L-59T) a jen 5 pro Československo. Nová verze dostala výkonnější motor Lotarev DV-2 o výkonu 21,58 kN a digitální avioniku. Avionika byla modernizována začátkem 90. let za pomoci několika amerických firem. Přepracován a zpevněn byl drak, kokpit rozšířen a místo do strany ručně odklápěného překrytu byl instalován hydraulicky nahoru odklápěný jednodílný. Nové katapultovací sedadlo VS2-A umožňuje katapultáž v nulové výšce a za nulové rychlosti. Stroj má schopnost vedení omezeného boje, stejně jako verze L-39ZA.
L-59E - verze pro Egypt.
L-59T - verze pro Tunisko.
L-139 - modernizovaná verze s americkým motorem Allied Signal TFE 731-4-1T o výkonu 18,15 kN a novou digitální avionikou. Bojové možnosti jsou podobné verzi L-39ZA. Stroj poprvé vzlétl 8. 5. 1993.
L 159 ALCA - lehký bitevní letoun vycházející z řady L-39/-59

TTD letounu L-39
země původu Československo (ČSSR)   Československo
výrobce Aero Vodochody
vyrobené stroje ? (výroba ukončena)
cena jednoho stroje ?
datum vzletu 4. 11. 1968
ve výzbroji od 1974 (ČSLA)
posádka 2 (žák, instruktor / pilot, navigátor)
pohon 1x Ivčenko AI-25TL
max. výkon 1x 19,90 kN
max. rychlost 850 km/h (M=0,80)
max. stoupavost 21,00 m/s
max. dostup 11 500 m
dolet 310 - 600 km (bojový), 1 750 (max.)
délka trupu 12,13 m
rozpětí křídla 9,46 m
nosná plocha 18,80 m²
výška 4,77 m
hmotnost prázdná 3 540 kg
max. vzletová hmotnost 5 600 kg
hmotnost paliva 980 kg
Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

Vyhledávání

Dnešní den v historii

26.října 1800 se narodil německý polní maršál Helmuth Karl Bernhard von Moltke.

26.října 1765 se narodil český klasicistní skladatel Jan Jakub Ryba, autor České mše vánoční

26.října 1972 zemřel letecký konstruktér Igor Ivanovič Sikorskij