Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 47

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Petr Kovář - Komentář v T-90
Níže je únorové video k T-90M Военная приемка. Т-90М. Прорыв
Pro zajímavost srovnání helma z 2. světové vályk vs moderní
AMERICAN RQ 4 GLOBAL HAWK VS IRAN's KHORDAD 15 - FULL ANALYSIS
Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'

POZEMNÍ TECHNIKA

Zveřejněno: 24. 11. 2014 8:00 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: POZEMNÍ TECHNIKA Kategorie: Tanky

Type 10: Japonský tank 21. století

Prototyp japonského tanku Type 10 z roku 2008Prototyp japonského tanku Type 10 z roku 2008

V lednu tohoto roku (2008) zavedly Japonské pozemní sebeobranné síly (JGSDF) do služby nový tank s označením Type 10. Je pozoruhodný nejen svou technickou vyspělostí a výkony, ale také tím, že je to první moderní tank japonské výroby, s nímž se počítá pro expediční mise v zahraničí a možná také pro export do dalších států.

Postupná transformace japonské bezpečnostní politiky od čisté sebeobrany vlastního území do postoje „normálního“ státu (tedy s možností nasazení ozbrojených sil mimo vlastní území) již byla v ATM rozebírána několikrát (naposled v č. 3/2011). Tento proces se samozřejmě odráží také v nových typech zbraní pro Japonské síly sebeobrany (JSDF, Japan Self-Defense Force), jak se stále oficiálně označují japonské vojenské síly. Mluví se např. o letadlových lodích, ale změnami prochází rovněž výzbroj pozemní armády. Nejnovějším přírůstkem je tank Type 10, jedno z nejvyspělejších bojových vozidel současnosti.

Tři generace japonských tanků

Konstrukcí tanků se v Japonsku zabývá společnost Mitsubishi Heavy Industries, jež je vlastně největší japonskou zbrojovkou. Prvním poválečným tankem japonského původu byl obrněnec Type 61, vyvíjený od roku 1954 a zařazený do výzbroje o sedm let později (odtud název). Byl opatřený 90mm kanonem a v podstatně se jednalo o zvětšeninu amerického M47 Patton. Nyní už jsou všechny tanky Type 61 vyřazeny. Druhou generaci japonských obrněnců reprezentuje vozidlo Type 74, připravované od počátku 60. let. Jeho vývoj však trval poměrně dlouho a na počátku se jednalo o mimořádně pokročilý tank, jenž měl dokonce samočinné nabíjení kanonu a celou řadu dalších nezvyklých prvků. Nebylo divu, protože do značné míry vycházel z tehdy velmi slibného americko-německého projektu MBT70, který ovšem nakonec skončil poměrně neslavně. Od prvního japonského prototypu STB-1 se tedy postupně došlo k jednodušší verzi, označené STB-6. Sériová podoba se stavěla od roku 1975 a vzniklo celkem 893 kusů, z nichž asi 560 je dosud ve službě. Type 74 spadá do stejné kategorie jako M60 či Leopard 1 (z něhož mimochodem převzal i řadu konstrukčních rysů) a výzbroj tvoří 105mm kanon. Jeho nabíjení je sice manuální, ovšem i tak Type 74 vyniká několika zvláštnostmi, mj. hydropneumatickým zavěšením pojezdových kol, které řidiči dovoluje měnit světlou výšku podvozku či nastavovat náklon korby, a to v příčné i podélné ose. Integraci tohoto dosud nepříliš rozšířeného prvku si v podstatě vynutil hornatý terén japonských ostrovů. Třetím japonským tankem a dnes i páteří japonských obrněných jednotek je obrněnec Type 90, který začal být vyvíjen vlastně současně se zahájením produkce Type 74. Projekt nesl původně jméno TK-X a roku 1980 vznikly první dva prototypy. Design poté doznal některých změn a sériová výroba začala roku 1990. Jestliže pomineme specifický případ švédského bezvěžového tanku Strv 103, pak je japonský Type 90 prvním sériovým tankem vyvinutým mimo SSSR, jenž měl automatické nabíjení děla (a proto tříčlennou osádku). Šlo o licenční podobu 120mm kanonu značky Rheinmetall. Vedle toho se Type 90 vyznačuje vynikajícím systémem řízení palby a opět hydropneumatickým zavěšením podvozku. Z linky Mitsubishi sjelo celkem 341 kusů.

Dnes standardní japonský tank Type 90Dnes standardní japonský tank Type 90

Návrh tanku pro „nový svět“

V polovině devadesátých let byly v japonském Technologickém institutu pro výzkum a vývoj (Technology Research and Development Institute TRDI), což je v zásadě přibližný ekvivalent americké agentury DARPA, zahájeny práce na zadání zcela nového projektu tanku. Od všech předchozích se ovšem lišil v tom, že ústředním bodem zadání nebyla snaha vytvořit obrněnec, který by převyšoval konkrétní typ vozidla pravděpodobného protivníka. (Type 61 byl totiž de facto navrhován coby „protizbraň“ vůči sovětskému T-55, tank Type 74 pak reagoval na T-62 a vozidlo Type 90 vzniklo s cílem ve všech ohledech překonat T-72.) Nový tank byl vyvíjený pod projektovým označením MBT-X s tím, že hlavní důraz se kladl na vyspělost v oblasti C4I (Command, Control, Communications, Computers, and Intelligence), tj. přístrojové vybavení, které umožní efektivní působení na „digitálním bojišti“. Teprve na dalších místech se nalézala standardní trojice parametrů tanku, tedy palebná síla, odolnost a pohyblivost. Podle očekávání byla vývojem pověřena společnost Mitsubishi Heavy Industries, konkrétních oficiálních zpráv však mnoho nebylo. Jen roku 2001 byla publikována informace, že vláda schválila prostředky na nákup techniky pro Japonské síly sebeobrany na příštích pět let; v tomto rozpočtu byly také obsaženy finance na výzkum a vývoj včetně programu „nového bitevního tanku s pokročilými schopnostmi velení a řízení“. Financování nového projektu bylo v tomto rozpočtu posíleno na úkor nákupu dalších obrněnců Type 90, protože se ukázalo, že tyto tanky, přestože jsou zajisté pořád technicky vyspělé a výkonné, zřejmě nebudou postačovat požadavkům „nového světa“, ve kterém nedominují rozsáhlé střety armád na regulérním bojišti, ale spíše asymetrické střety a „neválečné“ expediční mise kategorie MOOTW (Military Operations Other Than War). Pro to vše měl být nový obrněnec uzpůsoben, avšak jeho vývoj byl držen neobyčejně účinně „pod pokličkou“ a ven se nedostávaly téměř žádné konkrétní údaje. Vlastně se ani přesně nevědělo, v jaké fázi se program nachází, byť bylo známo, že v TRDI pracuje zvláštní sekce zvaná New Tank Development Section. Pak přišel 13. únor 2008.

Sériová podoba nového tanku Type 10Sériová podoba nového tanku Type 10

Překvapení s revolučním pancířem

Bylo to jedno z největších překvapení v historii japonského vývoje vojenské techniky, když se v areálu institutu TRDI ve městě Sagamihara objevil (bez jakéhokoliv předchozího oznámení) prototyp zcela nového tanku pro japonskou armádu. Byl představen široké veřejnosti s tím, že jeho sériová výroba začne patrně v roce 2010 nebo 2011 a že ponese označení Type 10. Už na první pohled bylo z tvarů nového obrněnce patrné, že jde skutečně o tank nové generace. Jako příklad lze uvést klínovité tvarování čela věže s velkým sklonem (trochu podobné pokročilým verzím variantám německého tanku Leopard 2), které hodně kontrastuje s kolmým čelem věže vozidla Type 90. Boční silueta i některé další rysy poněkud připomínají francouzský obrněnec Leclerc, ačkoli je pravděpodobné, že za podobností se zahraničními typy stojí zkrátka fakt, že fyzikální zákony existují jenom jedny, takže z podobných zadání musejí vzejít podobné tvary. V každém případě působí Type 10 velice kompaktně a jednoduše, což dokládá nejenom snahu o vysokou odolnost, ale zřejmě i záměr snížit radarovou odraznou plochu. Pokud jde o pancíř, konkrétní údaje jsou stále poněkud skoupé. Na začátku se mluvilo o tom, že Type 10 bude mít hlavní integrální vrstvený pancíř z trojité oceli (triple hardness steel), možná doplněný vrstvou hliníku či keramiky. Pokud však lze věřit současným neoficiálním zprávám japonských médií, pak je Type 10 nejspíše prvním tankem na světě, který má integrální pancíř z nano-krystalické oceli. Tato technologie, patentovaná v roce 2006 skupinou japonských vědců (oficiální jméno patentu zní „nano-crystal austenitic metal bulk material“), začíná se seskupením krystalů kovů v rozměrech v řádu nanometrů (nanometr je miliardtina metru) kombinovaných s nekovovými nebo polokovovými materiály (mj. uhlíkem). Řízením růstu krystalů pak lze vytvořit mnohem hustší krystalickou mřížku (a to dokonce tak hustou, že ji z některých hledisek nelze odlišit od amorfní struktury), což samozřejmě značně zvyšuje pevnost materiálu. Do určité míry lze říci, že nano-ocel je slitina a kompozit současně; samy kovové krystaly dávají pevnost a nekovové či polokovové hmoty fungují jako pojivo. O nano-ocelovém pancíři se mluví i v souvislosti se singapurskými tanky Leopard 2SG, v jejich případě však jde o desky přídavného modulárního pancíře, které nejsou součástí vlastní konstrukce vozidla.

Sériová podoba nového tanku Type 10Sériová podoba nového tanku Type 10

Vysoká pohyblivost a palebná síla

Právě použití nano-krystalické oceli zřejmě stojí za podstatně menší hmotností tanku Type 10 ve srovnání s jeho předchůdci. Tank Type 90 o váze 50 tun se často potýká s odolností silnic a mostů v Japonsku, a tudíž v zadání MBT-X figurovalo také zřetelné snížení tohoto parametru. Type 10 v základní podobě váží pouze 40 tun, ale podobně jako řada dalších moderních tanků může být opatřen též deskami keramického modulárního pancíře, jenž v lehčí podobě zvyšuje hmotnost na 44 tun a v těžší verzi na 48 tun. To je však stále mnohem méně než např. u tanku M1A2 Abrams, jehož hmotnost může překročit 70 tun. Pohon Type 10 zajišťuje osmiválcový dieselový motor s výkonem 1200 koní (890 kW), který je propojen s dalším velmi nezvyklým komponentem nového vozidla. Jedná se o převodovku s plynule měnitelným přenosem (CVT, continuously variable transmission), někdy označovanou též jako bezstupňová převodovka. Je známo několik druhů takového zařízení; tank Type 10 využívá kombinaci hydraulické pumpy a hydraulického motoru s mechanickým okruhem (analogickou má v některých vozidlech mj. firma Honda). Tank Type 10 může dosáhnout rychlosti až 70 km/h, a to při jízdě vpřed i vzad, což představuje bezkonkurenční unikát. V zájmu zvýšení terénní průchodnosti je opět použito osvědčené hydropneumatické zavěšení podvozkových kol. Pokud jde o výzbroj, tank Type 10 má nový 120mm hladký kanon, vyvinutý společností Japan Steel Works. V základní verzi má hlaveň o délce 40 násobků ráže, ale existuje i možnost prodloužení na 50 či 55 ráží. Kanon lze použít k vystřelování standardní munice NATO, avšak Japonci údajně vyvinuli také svůj nový typ protipancéřové průbojné střely. Kanon má automatické nabíjení, jehož jeden cyklus trvá 4 až 6 sekund, což znamená kadenci 10 až 15 ran za minutu. Sekundární výzbroj tvoří koaxiální kulomet Type 74 ráže 7,62 mm a samostatně ovládaný kulomet M2HB ráže 12,7 mm na horní straně věže. Vozidlo má integrované vrhače dýmových granátů a asi i systém aktivní ochrany, ale detailnější údaje o těchto prvcích k dispozici nejsou. S jistotou je však známo, že v případě potřeby lze tank vybavit přídavnou buldozerovou radlicí.

Sériová podoba nového tanku Type 10Sériová podoba nového tanku Type 10

Miliardy jenů či miliony dolarů

Poměrně skoupé jsou zatím i údaje o senzorovém vybavení a systému řízení palby vůbec. Dle fotografií tanku lze soudit, že střelec má k dispozici optický a infračervený přístroj (nalézající se na levé straně stropu věže), kdežto velitel ovládá velký panoramatický zaměřovač, jenž má patrně kruhový odměr a je umístěn na vyvýšeném podstavci na pravé straně věže. Nad hlavní kanonu je patrné těleso laserového dálkoměru a zaměřovače. Systém řízení palby má nejspíše schopnost „hunter-killer“, tj. režim, kdy velitel vyhledává na bojišti cíle a „předává“ je střelci, který je poté ničí střelbou, avšak palbu z kanonu může vést velitel i samostatně. Vedle toho se ale uvádí, že tank je opatřen čidly, jež umožňují permanentní kruhové pokrytí ve dne i v noci, takže nelze vyloučit, že má v korbě a věži integrované další kamery, jejichž signál je následně počítačem digitálně spojován do jednoho obrazu. Dodavatelem celého systému řízení palby je společnost Mitsubishi Electric. Navíc se uvádí, že každý tank má i velitelské vybavení natolik pokročilé, že může kdykoliv převzít velitelskou roli, ale není známo, na úrovni jaké jednotky. Vzhledem k technologické vyspělosti tanku Type 10 je jeho cena až překvapivě nízká; v roce 2008 byly náklady na vývoj udávány ve výši 48,4 miliardy jenů, což je přibližně 447 milionů dolarů, a výrobní cena jednoho kusu měla dosahovat 700 milionu dolarů, tj. okolo 6,5 milionu dolarů. Pro porovnání, cena tanku Type 90 údajně přesahuje 7,5 milionu dolarů. Faktem je, že za pověstně vysokými cenami japonské vojenské techniky dosud stála i nemožnost exportu do zahraničí, takže nebylo možno rozložit vývojové náklady na více zhotovených kusů. To se ale právě v loňském roce změnilo, neboť vláda onen zákaz vývozu zbraní uvolnila, a tak je docela dobře možné, že se Type 10 za několik let objeví i na světovém trhu. Primárně je ovšem přece jen konstruován pro JGSDF, které si dosud objednaly třináct sériových exemplářů s udávanou jednotkovou cenou asi 954 milionů jenů, tj. necelých 9 milionů dolarů. Do roku 2015 by mělo být zhotoveno 68 kusů a výhledově by měl tank Type 10 nahradit zastaralé obrněnce Type 74, byť samozřejmě ne v poměru 1:1. Pokud jde o nasazení tanku v JGSDF, stojí za pozornost, že během představení prototypu bylo řečeno, že tank má být efektivní nejen proti jiným bojovým vozidlům, ale i proti „guerillovým metodám boje“, což celkem jasně naznačuje, že Japonci už počítají s nasazením tanku v expedičních misích.

Tank Type 10 opatřený buldozerovou radlicíTank Type 10 opatřený buldozerovou radlicí

 

TTD současných japonských tanků
Type 74 Type 90 Type 10
Osádka 4 3 3
Bojová hmotnost (t) 38 50 40-48
Délka korby (m) 6,7 7,5 (?)
Celková délka (m) 9,41 9,75 9,49
Celková šířka (m) 3,18 3,33 3,24
Celková výška (m) 2,48 2,33 2,3
Výkon motoru (kW) 560 1120 890
Max. rychlost (km/h) 53 70 70
Dojezd (km) 300 350 (?)

 

Tank Type 10 opatřený buldozerovou radlicíTank Type 10 opatřený buldozerovou radlicí


Lukáš Visingr
Foto: JGSDF a archiv

Prototyp japonského tanku Type 10 z roku 2008

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

16.října 1306 – sňatek Rudolfa Habsburského s Eliškou Rejčkou, vdovou po českém králi Václavu II. Rudolf Habsburský se tak ve zmatené situaci po zavraždění posledního Přemyslovce dostal na český trůn. Českým králem byl od roku 1306 do roku 1307, kdy zemřel na úplavici.

16.října 1813 začala bitva u Lipska někdy označovaná jako Bitva národů.

16.října 1310 – Vznik městské radní knihy v Starém Městě v Praze (úřední kniha pražské samosprávy)