12 osob zabito při nehodě vrtulníku Brunejských leteckých sil

12 členů vojenského personálu, včetně 6 kadetů bylo zabito při pádu vrtulníku Bruneiských leteckých sil (Brunei Air Force), když se vraceli ze cvičení v džungli domů 20. července 2012 v Kuala Belaitu, sultanátu bohatém na ropu na Borneu.
"Při nehodě zemřelo 12 osob. 2 vojenští kadeti přežili." řekl mluvčí BAF Norudin Salleh. Bruneiský ministr obrany uvedl, že dva přeživší jsou ve stabilizovaném stavu.

DoubleStar

DoubleStar Zombie AK-47

34. SS Freiwilligen Grenadier Division Lansdstorm Nederland

Ukrajinci v divizích Waffen-SS

1. SS Panzer Division Leibstandarte Adolf Hitler

Ukrajinci se objevili v této elitní jednotce v jejích raných dobách jako Hitlerova tělesná stráž. Kronika Ukrajinské povstalecké armády, str. 24, je zmínka o jednom z rekrutů: "Daleko na východní frontě jsem potkal  jednoho starého ukrajinského přítele v uniformě Leibstandarte. Co tu děláš? V této uniformě? Jak víš, odpověděl mi, byl jsem chvíli v Německu. Dostal jsem německé občanství a později jsem vstoupil do armády. Protože jsem rasově vyhovoval, byl jsem přidělen do Hitlerovy Leibstandarte... Dále bylo popsáno, jak LAH vstoupila na Ukrajinu v 6.1941. Jejich hlavní úlohou bylo sloužit jako tlumočníci pro divizní štáb a pluky. Během těžkých bojů byli někteří na frontě. Někteří z překladatelů jako Kost Bilyk byli vyznamenáni Železným křížem za výbornou službu. Někteří Ukrajinci se doslechli o založení divize Galicia a žádali o přeložení. Na jedné fotce divize Galicia je skupina ukrajinských důstojníků. Na ní je napsáno "Lysiak, Kovalsky, ex Leibstandarte". Po vstupu do divize Galicia si oba důstojníci ponechali rukávové štítky LAH. Zajímavou poznámkou je, že navzdory domněnce, že Ukrajinci vstupoval do SS v roce 1943, byli odváděni do Waffen-SS v roce 1941, brzy po německém útoku na SSSR. Tato akce byla tajně provedena na západní Ukrajině. Rasové vyšetřování vedl Alfred Kolf, který byl velitelem politického křídla SD v Lembergu a poskytl Ukrajincům potvrzení rasové kvalifikace. Dobrovolníci z oblastí Podilia, Pokutia a Hucul byli nejvhodnější. Odvedenci byli přijati v 11.1941 a asi 2.000 jich bylo akceptováno a rozděleno mezi různé divize Waffen-SS.

Rumuni ve Waffen-SS

Existovaly plány zformovat divizi Waffen-SS z rumunských dobrovolníků po rumunské porážce, Waffen-Grenadier Division der SS (rumänische Nr. 1) se souhlasem rumunské vlády v exilu, kterou vedl Horia Sima (vůdce Železných gard - Garda de Fier). Avšak po potížích Waffen-SS s ustavením dalších divizí z neuniformovaných mas, bylo nejdříve rozhodnuto soustředit se na zformování bojeschopného pluku, další části měly následovat. Přesto byl jmenován prvním velitelem divize SS-Standartenführer Ernst Ludwig (pravděpodobně jen jako velitel formujícího se štábu). Ale on nebyl považován za zvláště schopného, jeho hlavní výhodou však bylo, že byl Němec ze Sedmihradska, který sloužil v předválečné rumunské armádě (společně s Arturem Phlepsem, který ho naverboval pro Prinz Eugen Division v roce 1942).

Invaze do Jugoslávie a obsazení Bělehradu

Italské vojenské selhání během poslední zimy v Řecku vedlo k vylodění britských expedičních sil na pomoc Řekům. Ti ohrozili německé jižní křídlo. Adolf Hitler se rozhodl v odvetu k intervenci. Mussolini poslal na Balkán 500.000 vojáků a ztratil zde během prvních šesti měsíců 63.000 mužů. Vysoké hory pokryté sněhem bránily do dubna v průniku německým mechanizovaným jednotkám. Nemohli rozvinout posily dle potřeby. Řeky nešlo překročit, zranění vojáci nemohli být evakuováni, bylo potřeba položit komunikační linky a opravit nebo postavit letiště. Vítězství v tomto tažení záviselo někdy více na zajištění zásobovacích linií než na síle jednotek. Prudké boje jaké byly na Balkáně vojáci Wehrmachtu předtím nezažili. To bylo jejich první setkání se zimním tažením, partyzány a horským terénem. Všechny klíčové objekty, města a letiště, měla být zajištěna rychle. Němci očekávali, že Řekové kapitulují po obsazení Athén a přístavů. Řecké základny a přístavy byly potřebné pro Luftwaffe a Kriegsmarine, aby mohly kontrolovat severovýchodní Středozemí a podporovat Afrika Korps. Řecko mělo sloužit také jako základna pro napadání britského loďstva a dát Wehrmachtu dobrou pozici pro útok na Suezský kanál. V cestě Wehrmachtu stála Jugoslávie, která byla probritská, hlavně její srbská a cikánská část obyvatelstva. Strach, že se jugoslávský princ Pavel připojí k Ose vedli britského krále Jiřího IV. A premiéra Winstona Churchilla, k zaslání vzkazu princi Pavlovi a premiéru Dragišovi Cvetovičovi. Churchill napsal, že pokud Jugoslávie bude spoluviníkem vpádu do Řecka, její pád bude neodvratný. 20. března 1941 princ Pavel formálně podepsal vstup Jugoslávie k Ose. Při setkání s americkým velvyslancem Arthurem Bliss Lanem, Pavel uvedl, že pokud by se nespojil s Osou, nemohl by počítat s podporou Chorvatů v případě vpádu sil Osy. 24. března 1941 premiér Cvetovič a ministr zahraničí Cincar-Markovič odletěli do Vídně podepsat pakt v obavách ze vzpoury veřejnosti. Podepsali dokument 25. března a vrátili se domů. V Bělehradu přišel úder večer 26. března. Vojenští důstojníci a protifašistické síly zadržely vládu. Tyto jednotky obsadily též rádiové a telefonní spojení, policejní velitelství, ministerstvo války a hlavní poštu. Cvetovič byl uvězněn. Princ Pavel byl uvězněn v Záhřebu, kam cestoval vlakem a donucen k abdikaci ve prospěch mladého krále Petara. Nová vláda vyhlásila, že zůstane při Ose, protože USA ani Británie nebyl v pozici, aby jí mohli pomoci proti německému útoku. Hitler nebyl touto zprávou uspokojen. Ve stejný den vydal vrchnímu velení příkaz připravit plán invaze do Jugoslávie. 6. dubna 1941, dal německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop příkaz k útoku na Jugoslávii.