Ignác z Loyoly a počátky Jezuitského řádu

Obsah:

I. Úvod
II. Historické souvislosti
III. Ignác z Loyoly
.......III.1 Životopis
.......III.2 Osobnost
.......III.3 Dílo
IV. Tovaryšstvo Ježíšovo v období Ignácova života
.......IV.1 Spiritualita a charakter řádu
.......IV.2 Zakládající členové řádu za Ignácova života
.......IV.3 Rozvoj řádu v době Ignácova života
.......IV.4 Jezuité a inkvizice
V. Diskuze
VI. Závěr
VII. Seznam zdrojů

I. Úvod

Jezuitský řád je v očích české společnosti obestřen pověstmi a mýty, které se kolem něj budují už od dob národního obrození. Od Havlíčka Borovského víme, že jezoviti jsou českých knih hubitelé lítí, příslovečný je též Jiráskův Koniáš, nahlížející do každé škvíry, zdaliž se tam nenacházejí kacířské bludy k zapálení vhodné. Pověsti Tovaryšstva Ježíšova nepomohla ani výrazně protihabsbursky (a tedy i protikatolicky) naladěná první republika, natož pak komunistické pojetí. Z těchto (a možná i mnohých dalších) příčin vyplývá fakt, že slovo „jezuita“ často vnímáme a priori negativně, ne-li jako nadávku, aniž bychom však sami o tématu něco bližšího věděli. Proto jsem si jako téma seminární práce vybrala právě Jezuitský řád a především jeho zakladatele, Ignáce z Loyoly, abych si na základě historických souvislostí mohla na „jezuitskou otázku“ vytvořit přesnější názor. V současné době je téma Tovaryšstva Ježíšova více než aktuální, neboť rok 2006 je rokem četných jezuitských jubileí: připomínáme si 450. výročí příchodu Jezuitů do Čech (21.4.1556) a letos také právě uběhne 450 let od zakladatelovy smrti (31.7. 1556). Slaví se i 500. jubileum narození dalšího významného člena řádu a jeho spoluzakladatele, Františka Xaverského, misionáře Dálného Východu.
Zpracovat celé dějiny řádu by však byla práce na celý život; proto se omezím na osobnost zakladatele a rozvoj řádu v období jeho života a otázku vztahu jezuitského řádu a inkvizice, jež mi připadá zajímavá.

Když tanky dostaly křídla… (1) - Inženýr Christie a jeho projekt

Kresba tanku Christie M1932 z dobového tisku

Dvacátá a třicátá léta 20. století byla obdobím bouřlivého rozvoje tankové a letecké techniky. Celá řada tehdy vynalezených řešení se později uplatnila na slavných strojích z druhé světové války. Do této éry spadají i úporné snahy „naučit tanky létat“, tedy vyvinout účinnou metodu vzdušné dopravy obrněných vozidel. Více i méně známé epizody této kuriózní, avšak zajímavé historie vám představí nový seriál ATM.

Třída Santa Fe

Santa Fe je řída argentinských ponorek postavených v meziválečném období loděnicemi Tosi v Tarentu (Itálie). Skládala se ze tří ponorek: Salta, Santa Fe a Santiago del Estero.

Ponorku Salta začaly stavět loděnice Tosi v roce 1928, 17. ledna 1932 byla spuštěna na vodu a 25. ledna 1933 byla zařazena do stavu argentinského námořnictva. Sloužila až do 5. dubna 1961, kdy byla vyřazena.

Novoroční přání a bilancování

Přeji Vám vše nejlepší do nového roku ať se Vám daří v osobním i pracovním životě a těšíte se pevnému zdraví.

Jako se to stává pravidlem, tak přináším menší bilancování okolo našich stránek. Na Vojsku je v současnosti 3298 z toho 3080 zveřejněno. Zbývající čekají na zveřejnění případně na otevření sekce, která je v rekonstrukci nebo se teprve chystá. Takže Vás čeká spousta nových článků. Aby Vám neunikly nové články, tak nás můžete sledovat na Twitteru, Google+, Facebooku a RSS. Také si můžete nechat zasílat emailem Oběžník Vojska , který je odesílán jednou týdně a to většinou o víkendu.

Slovanství na prahu nového roku

Zdroj: Národní listy, roč. 54, č. 1, str. 1
Vydáno: 1.1.1914

S jakými nadšenými pocity jsme vstupovali v rok minulý! Slovanské prapory vítězně vlály na Balkáně a nám zdálo se, že konečně, konečně nastává i nám Slovanům nová, velká doba! I těm nejnešťastnějším, pod tvrdým hnětem nepřátel všeho slovanského trpícím chtělo se věřiti, že je hrdinskou krví Bulharů a Srbů vykoupena i jejich lepší budoucnost. A dnes musíme poslouchati, s jakým triumfujícím jásotem v Pešti, ve Vídni i v Berlíně mluví o navždy zmizelých snech o slovanské jednotě na Balkáně.

Těžko zhřešili na Slovanstvu Bulhaři i Srbové, špatně se mu odměnili za všecku tu dojemnou lásku i obětavost, kterou jim projevili Slované v těžkých, osudných chvílích! Nechceme dnes znovu zkoumati, kdo je vinen. Buďme upřímni! Jsou vinni jen oba slovanští národové balkánští? Není vinníkem také někdo jiný? Není jím také celé Slovanstvo? My žádali ve jménu slovanské myšlenky od Bulharů odřeknutí se těch, kteří po desítiletí trpěli za bulharskou národní myšlenku nejstrašnější muka, my chtěli od Srbů, aby vzdali se území, dobytého těžkými obětmi junáckého srbského vojska, i zabezpečení svobodného východu k egejskému moří. Měli ostatní Slované k tomu právo z toho mravního titulu, že také oni dovedou obětovati všecko svorností mezi slovanskými národy? Směli to Rusové, kteří neslovansky, hakatisticky utiskují Poláky, směli to Poláci, kteří tolik dovedli utiskovati Malorusy, směli jsme to i my, kteří také víme ze Slezska, jak dovedou se slovanští národové rváti o každou pochybnou duši? Vždyť jen Chorvaté a Srbové to jsou, kteří dovedli dáti Slovanstvu zářící příklad svornosti dvou slovanských národů, kteří se bezprostředně stýkají. A ti ve sporu srbsko-bulharském přece jen přirozeně klonili se na stranu jim nejbližší. Veliká idea slovanského bratrství byla bohužel posud jen parádním heslem sjezdů, uchvacovala nás všecky jen ve chvílích slavnostních, ale nestala se ještě vůdčí hvězdou každodenního tvrdého zápasu, nelákala nikoho konkrétním obsahem, jasným obrazem lepší slovanské budoucnosti, za kterou stálo by obětovati okamžité výhody, a činiti třeba veliké ústupky druhým slovanským národům. Slovanská myšlenka byla nám vždy jen něčím citovým, potřebou snít o něčem vyšším, ideálnějším, ale nebyla dost silnou, aby přemohla v slovanských národech jich národní egoismus.

Tanky pro invazi do Evropy

Tank Churchill s nosičem dřevěných hatí Fascine

Ženijní jednotky dnes nasazují širokou škálu speciálních typů vozidel: ženijní tanky pro práce se zeminou a demolice, vyprošťovací vozidla, mobilní nosiče mostů nebo prostředky opatřené zařízeními pro zneškodňování min. Velká většina těchto druhů techniky má kořeny ve výbavě 79. obrněné divize britské armády, která sehrála klíčovou roli při vylodění v Normandii a poté v dalších operacích na západoevropském válčišti. Nyní jsou podobná vozidla celkem obvyklá, tehdy však šlo o velmi zvláštní a leckdy revoluční nápady, které by se třeba ani neuskutečnily, kdyby se netěšily přímé podpoře britského premiéra.