Kdo je online

Přihlášení uživatelé 1
Hosté 57

Spřátelené weby

Poslední komentáře

Petr Kovář - Komentář v T-90
Níže je únorové video k T-90M Военная приемка. Т-90М. Прорыв
Pro zajímavost srovnání helma z 2. světové vályk vs moderní
AMERICAN RQ 4 GLOBAL HAWK VS IRAN's KHORDAD 15 - FULL ANALYSIS
Thajsko obdrželo své první Strykery First Stryker Delivery Puts US-Thailand Military Ties into Focus The transfer of th...
Video z prohlídky interiéru Avro Lancaster MK.VII NX611 'Just Jane'

POZEMNÍ TECHNIKA

Zveřejněno: 29. 12. 2015 8:00 Napsal Lukáš Visingr
Nadřazená kategorie: POZEMNÍ TECHNIKA Kategorie: Ženijní technika

Tanky pro invazi do Evropy

Tank Churchill s nosičem dřevěných hatí Fascine

Tank Churchill s nosičem dřevěných hatí Fascine

Ženijní jednotky dnes nasazují širokou škálu speciálních typů vozidel: ženijní tanky pro práce se zeminou a demolice, vyprošťovací vozidla, mobilní nosiče mostů nebo prostředky opatřené zařízeními pro zneškodňování min. Velká většina těchto druhů techniky má kořeny ve výbavě 79. obrněné divize britské armády, která sehrála klíčovou roli při vylodění v Normandii a poté v dalších operacích na západoevropském válčišti. Nyní jsou podobná vozidla celkem obvyklá, tehdy však šlo o velmi zvláštní a leckdy revoluční nápady, které by se třeba ani neuskutečnily, kdyby se netěšily přímé podpoře britského premiéra.

Churchillovo hračkářství

Winston Churchill sice neměl technické vzdělání, ovšem díky pronikavému intelektu a intuici dokázal poznat dobré nápady a jeho „buldočí“ vůle přispěla k jejich realizaci. Kromě toho měl tři chráněnce, kteří snad byli lidsky poněkud kontroverzní, nepochybně to však byli techničtí a vojenští géniové. Byli to profesor Frederick Lindemann (pozdější lord Cherwell), velký expert na výbušniny major Millis Jefferis a generál ženijních a tankových útvarů Percy Hobart. Roku 1939 bylo na britském ministerstvu války zřízeno speciální oddělení, které vyvíjelo nezvyklou vojenskou techniku a jemuž se později říkalo „Churchillovo hračkářství“. Vedl je Lindemann, pod kterým pracoval Jefferis. Generál Hobart převzal v dubnu 1943 velení 79. obrněné divize, jejímž úkolem byla podpora připravované invaze do Francie. „Churchillovo hračkářství“ mělo dost široké pole působnosti a vyvinulo mj. přísavné miny či pěchotní protitankový granátomet PIAT, ale postupně se soustředilo zejména na speciální vozidla pro invazi. Němci vytvořili na pobřeží tzv. Atlantický val, sestávající z velkého množství min, zátarasů a bunkrů. Zkušenosti z předchozích invazních operací říkaly, že překonání takových překážek není snadné. A právě to bylo úkolem 79. obrněné divize vybavené nápady z „Churchillova hračkářství“, jimž se pak říkalo také „Hobartovy legrácky“ („Hobart’s Funnies“).

Generál Percy Hobart, velitel britské 79. obrněné divize

Generál Percy Hobart, velitel britské 79. obrněné divize

Obojživelná vozidla

Prostředky nutnými pro obojživelnou invazi jsou samozřejmě plovoucí vozidla, která dokážou přepravit vojáky s výzbrojí z lodí na břeh. Západní spojenci měli k dispozici řadu typů vozidel pro obojživelné akce, na prvním místě známé americké šestikolové vozy DUKW, dále pásová vozidla série LVT (zvaná též Buffalo) a britská osmikolová vozidla Terrapin. Jmenované typy však měly vesměs jen lehkou výzbroj, a tak vznikla potřeba vyvinout i vozidlo, jež bude moci zajišťovat silnou palebnou podporu, jinými slovy plovoucí tank. Řešení nabídl projekt Duplex Drive (DD) od britského inženýra Strausslera. Šlo o modifikovaný tank Sherman, jehož korba měla po obvodu přivařenou ocelovou konstrukci, s níž byly spojeny pryžové nafukovací válce a skládací zástěna. Po nafouknutí trubic se zástěna vztyčila kolem tanku, čímž vytvořila jakýsi „člun“, takže tank se udržel na hladině. Pohon ve vodě zajistily dva lodní šrouby na zádi, díky nimž mohl DD Sherman plout rychlostí asi 7 km/h. Po vyjetí na pevnou zem se zástěna složila a obrněnec se mohl okamžitě zapojit do boje.

Obojživelný plovoucí tank Duplex Drive Sherman

Obojživelný plovoucí tank Duplex Drive Sherman

Ženijní tanky a transportéry

Páteří výbavy ženijních sil 79. obrněné divize byla určitě vozidla Churchill AVRE (Armoured Vehicle Royal Engineers), tedy ženijní tanky na bázi obrněnců Churchill. Hlavní změnou bylo odstranění tankového kanonu, místo něhož byl do věže instalován 290mm moždíř Petard; jeho 18 kg vážícím granátům se říkalo „létající popelnice“. Zbraň měla dostřel přes 70 m a sloužila především k destrukci opevnění a jiných budov. V tanku byly vytvořeny prostory pro dopravu ženistů, jejich nářadí a materiálu. K přední části korby bylo možno připojit pluh Bullshorn pro vyorávání min, zatímco k zádi se daly „připřáhnout“ sáně k dopravě ženijního materiálu. Tank měl rovněž silný naviják a mohl nést jedno či dvě jeřábová ramena. Na korbě však byly i další úchyty určené pro nejrůznější ženijní prostředky, především demoliční či odminovací nálože a pokladače dřevěných hatí nebo jutových rohoží. Některé tanky AVRE měly jen pevnou atrapu věže s kanonem, ale díky tomu i větší nosnost. Pro přepravu ženistů a jejich výbavy se užívaly rovněž obrněné transportéry Kangaroo, jež vznikly jako přestavby tanků Churchill, Sherman a Ram a samohybných děl M7 Priest. Je nutno mít na paměti, že pásový obrněný transportér byl tehdy také poměrně málo rozšířeným vynálezem.

Ženijní tank Churchill AVRE s 290mm moždířem

Ženijní tank Churchill AVRE s 290mm moždířem

Demoliční a odminovací nálože

Snad nejznámějším typem nálože, která se dala upevnit na Churchill AVRE, bylo tzv. torpédo Bangalore. Byla to táhlá nálož, tj. uzavřená kovová trubka plněná trhavinou. Původně sloužila k ničení zátarasů z ostnatého drátu, avšak brzy se ukázala jako ideální pro vytváření průchodů skrz minová pole, jelikož nálože se daly propojovat do dlouhých řetězců. Speciálně pro ničení min sloužily podobné nálože Snake o délce 6,1 m, kterých bylo možno propojit až 60, čímž se vytvořil průchod o délce až 366 m. Vrchol vývoje výbušných odminovačů však představovaly prostředky využívající hadice s kapalnou výbušninou. Hadice se daly přes minové pole buďto přetáhnout odminovacím tankem (zařízení Tapeworm), nebo je mohla táhnout raketa (zařízení Conger). Hadice o maximální délce 457 m se po položení skrz minové pole naplnila trhavinou z cisterny a odpálila, čímž vytvořila bezpečný průchod. Dalším typem výbušného zařízení, jež se mohlo umístit na Churchill AVRE, byl rám Jones Onion s několika náložemi; užíval se pro ničení různých překážek a zátarasů. Jiný rám nazvaný Elevatable Goat zase sloužil k destrukci velkých kolmých překážek, např. protitankových stěn.

Tank Churchill s rámem pro nálože Jones Onion

Tank Churchill s rámem pro nálože Jones Onion

Mosty, hatě, klády a rohože

Od tanku Churchill byl odvozen i mostní tank ARK (Armoured Ramp Carrier), Neměl věž, na korbě byly umístěny ploché desky a na přídi i zádi korby se nacházely sklopné rampy. Dnešní mostní tanky mohou položit mostovku, vzdálit se a po použití ji opět naložit, ovšem Churchill ARK fungoval jednodušeji: Prostě vjel na překážku či do řeky nebo příkopu, rozložil rampy a další vozidla přejížděla přímo po něm. Objevily se i jiné projekty mostních tanků, jež už měly oddělitelné mostovky (u vozidla Woodlark se měl most pokládat dokonce pomocí raket), ty se ale nedočkaly praktického nasazení. Jinými prostředky pro překonávání přírodních či umělých překážek byly „koberce“ z hatí (Fascines), tedy rozvinuté svazky kmínků, spojených do otepí. Obdobně se používaly i svazky klád (Log Carpet). Vedle rozvinutí svazku bylo také možné jej celý shodit např. do protitankového příkopu. Dalším zařízením byla jakási obrovská „špulka“, ze které byla odvíjena jutová rohož (systém Bobbin Carpet) k překonávání drátěných zátarasů či měkkého terénu. Svazky hatí i klád i „špulky“ s rohožemi se umisťovaly na tanky Churchill AVRE nebo (méně často) na speciální nosiče.

Překonání příkopu mostním tankem Churchill ARK

Překonání příkopu mostním tankem Churchill ARK

Mechanické odminovače

V roce 1942 nasadili Britové vůbec poprvé cepová odminovací zařízení. Na přední části tanku byl upevněn válec s řetězy se závažími; pomocný motor otáčel válcem, závaží na řetězech bila do země, čímž přiváděla miny k explozi. V úloze nosičů těchto zařízení nazvaných Scorpion a Baron sloužily modifikované tanky Matilda, Grant a Valentine. Pro invazi do Francie byl však vyvinut nový cepový odminovač Crab; od předchozích se lišil především tím, že otáčení válce nezajišťoval speciální motor (jenž býval často nespolehlivý), nýbrž hřídel od hlavního motoru tanku. Crab měl též disky na stříhání drátů a ochranný štít, později i zařízení dovolující změnu výšky. Jako standardní nosiče sloužily americké tanky Sherman. Vedle cepových odminovačů se užívaly také odminovače válcové, tj. těžké kovové válce tlačené před tankem, jež přiváděly miny k výbuchu svým tlakem. Snad nejznámější byl kanadský CIRD (Canadian Indestructible Roller Device), užívaný britskou armádou. Obdobný americký prostředek se nazýval T1 Mine Exploder a přezdívalo se mu Earthworm (Žížala).

Sherman s cepovým odminovacím zařízením Crab

Sherman s cepovým odminovacím zařízením Crab

Vozidla s plamenomety

Mezi nejničivější a nejobávanější zbraně pěchoty první i druhé světové války patřily nesporně plamenomety, jež byly vhodné nejen proti živé síle, ale rovněž proti opevněním. Není divu, že vznikla také speciální vozidla s velkými plamenomety, účinnějšími než ty pěchotní. Americká armáda je nasazovala především proti Japoncům (např. plamenometný tank Satan), a tak se na evropském bojišti nejvíce prosadily britské plamenometné tanky Churchill Crocodile. Jednalo se o tank Churchill, jenž si nechal 75mm kanon ve věži, avšak místo kulometu se v čele korby nalézal těžký plamenomet s max. dostřelem 75 m, za optimálních podmínek až 110 m. Zásoby paliva byly vezeny v dvoukolovém přívěsu taženém za tankem a stačily na zhruba 80 výšlehů, z nichž každý trval asi jednu sekundu. Druhým britským plamenometným vozidlem byl Wasp na bázi malého pásového transportéru Universal Carrier. Měl dostřel cca 90 m a podobně jako Churchill Crocodile vzbuzoval panickou hrůzu u německých vojáků, kteří se někdy vzdali jen po zjištění, že se plamenometné obrněnce blíží.

Tank s plamenometem Churchill Crocodile

Tank s plamenometem Churchill Crocodile

Vyprošťovací vozidla

Do vybavení ženistů samozřejmě náleží také obrněná vozidla zkonstruovaná k vyprošťování a tažení poškozených či zapadnutých tanků, tzv. Armoured Recovery Vehicles (ARV). Britská i americká armáda používaly řadu typů; v naprosté většině šlo o přestavby běžných tanků, které postrádaly věže, nesly však nejrůznější navijáky, jeřábová ramena a jiné manipulační nástroje. Mezi nejznámější se řadí britské Churchill ARV a Cromwell ARV a americké M32 (odvozené od typu M3) a Sherman ARV. Jedno vozidlo se ale z této kategorie přece jen vymyká, protože vzniklo speciálně pro obojživelné operace. Jedná se o stroj Sherman BARV (Beach Armoured Recovery Vehicle) určený pro vyprošťování vozidel, která zapadla či byla zasažena na plážích během vylodění. Dokonale vodotěsný obrněnec BARV (přezdívaný také Sea Lion) se dokázal potopit do hloubky až 3 m a táhnout nebo tlačit ke břehu nejen vozidla, ale také malá plavidla. Zřejmě stojí za zmínku, že právě jeden z BARV byl vůbec prvním spojeneckým vozidlem, jež dne 6. června 1944 dosáhlo pobřeží Normandie.

Pancéřované buldozery

Další druh výzbroje 79. obrněné divize představovaly obrněné buldozery, jež se využívaly pro odstraňování překážek už přímo na invazních plážích a poté k širokému spektru zemních prací během tažení Evropou. Jedním z typů byl známý civilní buldozer Caterpillar D8, který britská firma Jack Olding & Company opatřila pancířem pro motor a řidiče. Záhy se však ukázalo, že tato improvizace nestačí a že tankové jednotky potřebují buldozery, které s nimi mohou „držet krok“ při postupu po silnicích i v terénu. Proto byl vytvořen speciální „tank-buldozer“ na bázi britského tanku Centaur; nesl název Centaur Dozer a v podstatě šlo o tank bez věže, který měl na přídi velkou radlici ovládanou navijákem. Svého druhu „buldozerem“ byl i jeden nezvyklý, ale vysoce účinný nápad seržanta americké armády Curtise Culina, jenž vymyslel jednoduché zařízení pro překonávání živých plotů a zídek, které zpomalovaly postup Spojenců ve Francii. Culin nechal na tanky Sherman připevnit „řezací radlice“ (vyrobené z ukořistěných ocelových silničních zátarasů), díky nimž mohly tanky překážky snadno prorážet. Kvůli typickému tvaru se vozidlům s řezači říkalo Rhinoceros (Nosorožec).

Pancéřovaný buldozer Centaur Dozer na bázi tanku

Pancéřovaný buldozer Centaur Dozer na bázi tanku

Obří oslepující světlomet

Pokud by mělo být vybráno nejpodivnější vozidlo ze všech „Hobartových legrácek“, byl by to zřejmě tank s obřím světlometem s krycím označením Canal Defence Light (CDL). Jednalo se o tanky Matilda nebo M3 Grant, v jejichž věžích se nenacházely kanony, ale velké světlomety opatřené štěrbinami s clonou. Rychlé zavírání a otevírání clony vytvářelo zvláštní „mihotavý“ efekt, který měl zajistit osvětlení bojiště bez možnosti zaměření zdroje světla, případně se měl použít pro oslepování a matení nepřátelských vojáků. Dále bylo možno umístit před světlomet barevný filtr, který by v očích pozorovatele zkresloval vzdálenost. Projekt CDL byl z jakéhosi důvodu extrémně utajovaný, takže ani sami velitelé v poli často přesně nevěděli, k čemu se dá „světlometný tank“ použít, a tak stále jen čekali na vhodnou příležitost k nasazení. Výsledkem bylo nakonec to, že se CDL ve své hlavní roli nikdy bojově nepoužily; uplatnily se pouze jako obyčejné světlomety při nočním přechodu Rýna. A naprosto stejně dopadly podobné americké stroje s krycím jménem Shop Tractor (světlomety CDL na starých tancích M3 Lee), neboť ani k jejich nasazení se velitelé nikdy neodhodlali.

Úspěšné bojové nasazení

S výjimkou podivného nápadu CDL se ale téměř všechny výrobky „Churchillova hračkářství“ dočkaly úspěšného využití. Nejmasověji byly samozřejmě nasazeny během spojenecké invaze do Normandie, k jejímuž zdaru velice významným způsobem přispěly, když vyřadily zátarasy na plážích, bunkry, minová pole i různé přírodní překážky. Plovoucí tanky DD Sherman navíc měly velký psychologický účinek na Němce, kteří se o vývoj podobných vozidel bez úspěchu snažili. Řada odborníků dokonce soudí, že extrémně vysoké ztráty Američanů na pláži Omaha (kde chybělo jen velmi málo ke stažení jednotek) způsobil především fakt, že americká vojska podobnou techniku buď vůbec neměla, nebo měla jen v malých počtech. (Generál Eisenhower byl „Hobartovými legráckami“ nadšen a chtěl je pro armádu USA získat, avšak jeho podřízení o ně jednoduše neprojevili zájem.) „Tanky pro invazi“ se poté uplatnily i při dalších operacích Spojenců a řada typů zůstala ve službě až do 60. let. Ale co je snad ještě zajímavější, základní konstrukce ženijních vozidel se od druhé světové války příliš nezměnily, takže např. současné odminovače nebo vyprošťovací tanky jsou svým předchůdcům dosud velice podobné. Také to něco vypovídá o důmyslu mužů, kteří před více než sedmdesáti lety projektovali vozidla, díky nimž bylo možno zahájit osvobozování Evropy.

Lukáš Visingr

Publikace: Střelecká revue 6/2010

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny

Vyhledávání

Dnešní den v historii

21.října 1435 – Přední pražský teolog Jan Rokycana byl zvolen utrakvisty pražským arcibiskupem, nebyl však nikdy oficiálně uznán

21.října 1805 poráží bitvě u Trafalgaru Horatio Nelson spojenou španělsko-francouzskou flotilu. Sám Nelson v ní ale umírá.