Josef Sepp Dietrich

SS-Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen SS

28.5.1892, Hawangen / Kreis Memmingen / Bayr. Allgäu
22.4.1966, Ludwigsburg / Württemberg

NSDAP-Nr.: 89.015
SS-Nr.: 1.177

Britisch Freikorps / British Free Corps

St. Georgs Legion / Legion of St. George
Britisches Freikorps / British Free Corps

British Free Corps byl zformován v lednu 1944 ze skupiny dobrovolníků z Británie a zemí Commonwealthu pod německou kontrolou, známých jako Legion of St. George. Formování tohoto legionu bylo v lednu 1943 navrženo Johnem Amerym, synem Leopolda Stennet Ameryho, státního sekretáře pro Indii ve válečném kabinetu Winstona Churchilla, který však při hledání dobrovolníků pro jednotku selhal. Himmler se o tento koncept zajímal a nakonec bylo několik dobrovolníků nalezeno, ale jen asi 30 (včetně 3 Kanaďanů, 3 Australanů, 3 Jihoafričanů (Douglas Mardon, Lourens Viljoen a Pieter Labuschagne) a Novozélanďana). Technicky měla být tato formace částí Waffen-SS, ale formálně byla akceptována do Waffen-SS pod názvem British Free Corps. Po začlenění do Waffen-SS dostal BFC německé uniformy, číslo jednotky a insignie. Insignie včetně štítu Union Jack byly nošeny na levém rukávu, Lion of St. George límcový odznak a rukávový pásek British Free Corps.

Wilhelm Bittrich

SS-Obergruppenführer und General der Waffen SS

26.2.1894, Wernigerode / Harz
19.4.1979, Wolfratshausen / Bayern

NSDAP-Nr.: 829.700 (1.12.1932)
SS-Nr.: 39.177 (1.7.1932)

Ernst Barkmann

SS-Oberscharführer

1939 Železný kříž II. třídy: 14.7.1941
1939 Železný kříž I. třídy: 1.8.1944
Rytířský kříž: 27.8.1944, SS-Unterscharführer, 4. Kompanie, SS Panzer Regiment 2
Tankový bojový odznak 50
Útočný odznak pěchoty stříbrný
1939 Odznak za zranění zlatý

Ernst Barkmann se narodil v Kisdorfu v Holštýnsku 25. srpna 1919. Byl synem místního sedláka. V roce 1935 Barkmann ukončil školu a zapojil se do rodinné obchodní firmy. 1. dubna 1936 vstoupil Ernst Barkmann do SS-Standarte Germania jako dobrovolník a po třech měsících výcviku byl zařazen do III. Battalion Standarte v Radolfszellu. Barkmann bojoval v Polsku v roce 1939 u 9. Kompanie SS-Standarte Germania jako kulometčík a byl zraněn. Na podzim 1941 byl Barkmann vážně zraněn nedaleko Dněpropetrovska a obdržel Železný kříž II. třídy. Na konci roku 1941 byl Barkmann převelen do Holandska jako instruktor dobrovolníků SS, ale na počátku roku 1942 se přihlásil jako dobrovolník k Panzer Regiment.

Litevští dobrovolníci ve Wehrmacht

Když Němci překročili hranice SSSR během své invaze v 6.1941, lidé v Pobaltí se rychle chopili zbraní v boji proti komunismu. Sověti si v Pobaltí vynutili krvavou daň a Litevci trpěli stejně jako Lotyši a Estonci. Po takovém krutém zacházení a s německou invazí jako impulsem pro odpor, povstalo v Pobaltí tisíce bojovníků za svobodu. Je odhadováno, že 125.000 Litevců bojovalo s ustupujícími Sověty od překročení hranic Němci po evakuaci všech ruských vojáků. 4.000 jich během této doby padlo a 10.000 bylo zraněno. Mnoho litevských měst bylo osvobozeno ještě před příchodem Němců, úspěch Litevců v boji za svoji vlast. Litva nikdy neposkytla Německu národní Legion, ačkoliv v německé armádě bojovalo mnoho dobrovolníků. Je odhadováno, že v Němci podporovaných jednotkách jich sloužilo v letech 1941-45 asi 50.000.

Ruští dobrovolníci ve Wehrmacht

Není známo, kdy přesně vznikla první jednotka dobrovolníků ze SSSR. Jejich začátky byly drženy ve velké tajnosti, protože Hitler kategoricky zakázal jakoukoliv formu účasti sovětských občanů na válce proti Rusku. Ale potřeby armády na východní frontě a nadšení projevované stovkami zajatých a přeběhlých důstojníků a tisíci sovětských vojáků a místních občanů přinutilo německé velitele akceptovat služby dobrovolníků v boji proti sovětskému režimu navzdory jasným rozkazům OKW. Když se existence mnoha formací východních dobrovolníků stala známou, byl Hitler nepříjemně překvapen. Vojenská situace Říše však ho donutila schválit tento stav. Vytvoření formací východních dobrovolníků chráněno – tajně, samozřejmě – sekcí "Fremde Heere Ost" Abwehru, důstojníci této sekce viděli důležitost protisovětské ruské armády bojující na německé straně pro úspěšné ukončení války. Tato idea byla také plně podporována propagandistickou sekcí OKW, "Wehrmacht Propaganda IV" nebo-li WPrIV, která vysílala propagandu na obou stranách východní fronty a měla pod kontrolou speciální tábory pro vybrané zajatce, cvičené pro aktivní propagandu v psychologické válce proti sovětskému Rusku. Mnoho německých generálů také podporovalo organizaci dobrovolnických formací, ale dlouhou dobu bez úspěchu. Na podzim 1941 poslal Feld Marschall von Bock do Hitlerova štábu detailní projekt pro organizaci Osvobozenecké armády z 200.000 ruských dobrovolníků a zformování místní vlády ve Smolensku, byl vrácen v 11.1941 s poznámkou "tyto myšlenky nemohou být projednány s Führerem" a "politika není prací velitelů Armee Gruppe". Feld Marschall Keitel, který tyto poznámky psal, samozřejmě neukázal projekt Hitlerovi. Předchůdcem dobrovolnických formací byly dobrovolné pomocné služby, které měly polovojenský charakter a začaly na podzim 1941 u německých velitelství na frontě. Z jejich vlastní iniciativy byly zorganizovány pomocné jednotky různých služeb, složené ze sovětských dezertérů, zajatců a dobrovolníků z místní populace. Tito tzv. "Hilfswillige" nebo "Hiwi" byli zaměstnáni jako strážní, řidiči, skladníci, atd. Experiment předčil všechna očekávání. Na jaře 1942 jich bylo již 200.000 v týlu německých armád a do konce stejného roku 1.000.000. Dalším krokem německých velitelů na východě za zády Hitlera byla organizace dobrovolnických vojenských jednotek, "Osttruppen", nosících německé uniformy a určené ke stráži cest, bojujících se sovětskými partyzány a někdy dokonce držících méně důležité sektory fronty. Tyto jednotky byly většinou v síle praporu. V roce 1942 měla Armee Gruppe Mitte již 6 takových praporů. Jednou z prvních ruských dobrovolnických formací byla RONA – Ruská národní osvobozenecká armáda – zorganizovaná v zimě 1941-1942 pod vedením sovětského kapitána jménem Kaminski, který byl povýšen Němci do hodnosti Generalmajor. Jeho armáda, která nikdy nedosáhla síly divize, bojovala nejdříve proti sovětským partyzánům a poté na frontě. V létě 1944, po velkých ztrátách, byla RONA stažena z východního Pruska, kde ji Himmler převzal od Wehrmacht a reorganizoval jako SS-Brigade. Kaminskiho brigáda získala nejhorší možnou reputaci i mezi Rusy z jiných formací. Hlavním důvodem byla účast této brigády na potlačení varšavského povstání v roce 1944. Jen známá SS Dirlewanger Brigade, složená z z německých kriminálníků a vězňů koncentračních táborů, s ní mohla soutěžit. Po Varšavském povstání byl Kaminski zastřelen na rozkaz svého ochránce Himmlera a zbytky brigády zařazeny do Vlasovovy armády.