ARMÁDY A HISTORIE

Běloruská sebeobrana

K přivedení místního obyvatelstva k aktivní spolupráci s okupační mocí, publikoval generální komisař pro Bělorusko B. Kube 29.6.1942 projekt Sboru běloruské sebeobrany (Беларускай Самааховы, БСА), jíž by zformovaly místní samosprávné orgány. Vedoucí kurzů přípravy policie v Minsku F. Kušel rozpracoval plán, dle kterého měl být sbor vytvořen ze tří divizí. Štáb Sboru se nacházel v Minsku a štáby divizí v Minsku, Baranoviči a Vilejce. Velitel SS a policie Zener, který se seznámil s plánem, vydal 15.7.1942 příkaz k formování Sboru, ale změnil jeho strukturu. Podle jeho plánu měly být protipartyzánské oddíly po celé oblasti. V každé oblasti byla dobrovolnická jednotka BSA v síle roty nebo praporu, která podléhala německé policii. Áčelníkem BSA byl jmenován vedoucí Běloruské národní svépomoci I. Jermačenko a náčelníkem štábu J. Gutko. Pro přípravu kádrů byly organizovány v Minsku důstojnické kurzy, kde bylo proškoleno 272 důstojníků. Mnozí důstojníci byli instruktory poddůstojnických škol. Po celé oblasti byly otevřeny kurzy, kde bylo připraveno několik tisíc poddůstojníků. Celkem bylo v Sebeobraně 15.000 mužů, v některých oblastech nábor připomínal spíše mobilizaci. Celkem bylo zorganizováno 20 praporů a několik menších jednotek, jejich část podléhala místní německé policii a některé byly samostatné. Výbava a výzbroj BSA tak nebyla řešena. Všichni velitelé a vojáci chodili ve vlastním oblečení, nakupovali je u německých a italských vojáků a také u partyzánů, od nichž se zjevem nelišili. SD po domluvě s BSA zformovala 13. běloruský policejní prapor u SD. Tato jednotka byla vytvořena v létě 1943 za pomoci běloruské administrativy z dobrovolníků Bobrujského, Polockého, Baranovičského, Moloděčnenského a Brestského okruhu a většinu důstojnických hodností zaujímali Bělorusové. Vojáci měli dobrou výzbroj a výstroj. Na podzim 1943 bojovala tato jednotka s partyzány, měla 1.000 mužů a byla jednou z největších protipartyznských jednotek v Bělorusku. Další jednotkou, zformovanou za pomoci BSA, byl prapor železniční ochrany, který měl také kolem 1.000 mužů. Velení SS a policie v Bělorusku, které bylo v konfliktu s administrativou B. Kubeho, spatřovalo v BSA hrozbu německým zájmům. V dubnu 1943 po sjezdu představitelů místní samosprávy, kde byla položena otázka o nezávislosti Běloruska, byla BSA rozpuštěna, a většina mužů byla podřízena pořádkové policii, ohraně železnic, byli začleněni do policejních praporů, místních běloruských oddílů nebo převezeni k práci do Německa.